Poslední prosincový týden vypukly na východní Ukrajině znovu boje. Vánoční příměří bylo mnohokrát porušeno a ke slovu přišly opět i těžké zbraně, které měly být podle Minských dohod již dávno staženy z bojových linií. Bojuje se hlavně na hrotových úsecích fronty v Doněcké oblasti. Kromě okolí Doněcka jsou boje hlášeny ale i z předních linií fronty u Gorlivky a Zajceva. Do operací byly podle pozorovatelů zapojeny i minomety a protitankové střely.
Boje se dále rozhořely také na jižním křídle fronty v okolí obce Kominternove, která leží v nárazníkové zóně u Mariupolu. Zde Kyjev nasadil dokonce tanky a raketomety.
Syrská válka na Ukrajině
Je evidentní, že se konflikt ze Sýrie, kde Ruské letectvo pomáhá prezidentu Asadovi v postupu při osvobozování země ze spárů islamistů, začíná neblaze promítat i do poměrů na Ukrajině. Zvláště znepokojivé jsou v tomto směru zprávy o mnohých vyhnaných islamistech z Blízkého východu, mířících právě na Ukrajinu. Zde se pokoušejí vytvářet organizovaná seskupení jako odrazový můstek pro vyvolání konfliktu nejen na Donbasu, ale pomocí teroristických metod rovněž na Krymu, jenž byl válečných hrůz dosud ušetřen.
Zejména zprávy z Chersonské oblasti na mírových perspektivách zrovna nepřidávají. Vše nasvědčuje tomu, že jsme svědky vytváření muslimské enklávy na Ukrajině, a to v oblastech s ruskojazyčným obyvatelstvem. Prý zde dokonce již začínají etnické čistky organizované radikálními islamisty podporovanými Kyjevem, kteří se současně posouvají stále blíže k ruským hranicím. Když k tomu vezmeme do úvahy napjatý stav, který panuje od sestřelení ruského bombardéru nad Sýrií mezi Tureckem a Ruskem, ucítíme opravdu nebezpečnou zápalnou směs hrozící každou chvíli explozí.
Čtěte ZDE: Donbas opět v plamenech: Ukrajinská junta zahájila ofenzivu po celé frontě. Obrněné jednotky NATO cvičí v bavorských lesích východní tažení. Zakryje uprchlickou vlnu z jihu brzy ještě mohutnější řeka z východu?
Čtěte ZDE: Ukrajinští poslanci: Za slovo Rusko do vězení na 12 let. Všední dny na Kyjevem ovládaném území: Vraždění a mučení civilistů. Homosexuální praktiky. Islámský stát i američtí poradci "bojují" bok po boku
Islamisté v postsovětských republikách
Klid není ani v Turkmenistánu a Tádžikistánu. V posledních týdnech se zde stále častěji prosazují islamistické oddíly podporované Tureckem, snažící se destabilizovat legitimní vlády nakloněné spolupráci s Ruskem.
Aby toho nebylo málo: těsně po Vánocích oznámil Ázerbajdžán, že vypovídá mírovou smlouvu s Arménií, což reálně znamená, že může kdykoli znovu vypuknout válka o Náhorní Karabach, což by znamenalo destabilizaci celého Kavkazu.
Vytváření chaosu a nejistoty v celé oblasti je součást strategie bojechtivých amerických neokonzervativců, kteří i přes výzvy k mírovým jednáním a mnohá ujišťování se snaží dokončit obklíčení Ruska.
Poslední zprávy o tom, že si část americké generality uvědomuje, do jakého šílenství se tito vlivní aktéři snaží svět vmanévrovat, jsou nadějné. Nikde však nemáme záruku, že tyto „síly rozumu“ získají navrch. Mezitím totiž proudí další a další zprávy o příchodu zahraničních jednotek na Ukrajinu. Nápadně to všechno připomíná manévry, jichž jsme byli svědky před rokem. Ve světě, kde jedna krize překrývá druhou, totiž velmi rychle zpomínáme.
Masakry, které Západ nezajímají
Počátek letošního roku přinesl na východní Ukrajině několik závažných incidentů. Kyjev nejprve zmasakrovalněkolik desítek civilistů cestujících autobusem u města Volnovacha. Útok raketou či minou doprovázený dávkami ze samopalu byl po relativně klidném prosinci opět ukázkou toho, že „majdanské struktury“ podporované Západem sáhnou k jakémukoli prostředku, aby zabránily zklidnění konfliktu.
To potvrdil 21. ledna i další masakr v Doněcku, který narozdíl od teroristického útoku na pařížskou redakci Charlie Hebdo (k němuž došlo o čtrnáct dní předtím) žádnou vlnu solidarity v západních médiích a následně i u západní veřejnosti nevyvolal, ačkoli brutalita útočníků byla obdobná. Diverzní skupina kyjevské armády podporovaná Pravým sektorem pronikla do centra Doněcka a pěti minometnými granáty povraždila třináct lidí na zastávce tramvaje, zapálila trolejbus a zranila dalších dvacet civilistů.
Následoval Kyjevem zinscenovaný raketový útok na Mariupol. Tato provokace se stala důležitou informační municí před chystanou schůzkou v Minsku.
Začátkem února to vypadalo, že se ukrajinská armáda rozhodla vymazat některé čtvrti Doněcka z mapy. Na město dopadaly kromě raketových a dělostřeleckých střel také fosforové zápalné bomby. Ostřelování probíhalo dnem i nocí a útoky si mezi civilním obyvatelstvem vyžádaly velké množství mrtvých i raněných. I přes tento tlak, na němž se podílely i zahraniční jednotky, se nepodařilo město díky úsilí jeho obránců a ruských dobrovolníků dobýt.
Čtěte ZDE: Válečný akt států NATO proti Rusku: Sestřelený bitevník nad Sýrií překonal všechno, co jsme dosud měli za možné. Teroristická příprava v Egyptě, Paříži, Bejrútu, Mali a na Krymu. Skončí tato provokace katastrofou?
Čtěte ZDE: Sobotka si hraje na Merkelovou: "Vítejte, Ukrajinci!" Co máme vědět, než se spustí imigrační vlna z východu. Propad vládních stran, zisky Banderovců. Válka oligarchů jako Noc dlouhých nožů. Brežněv by měl radost
Jednání v Minsku
Kyjev, zjevně paralyzován neúspěchy na frontě, kývl na mírová jednání v Minsku, jichž se kromě prezidentů Porošenka a Putina účastnili François Hollande s Angelou Merkelovou, ale také zástupci Doněcké a Luhanské republiky. Vítězně z jednání odešel však především Vladimír Putin, který promyšlenou diplomacií dosáhl faktického uznání suverenity Donbasu, čímž učinil první krok k jeho úplné nezávislosti.
Sporným momentem Minských dohod se stal kromě statutu východní hranice také důležitý dopravní uzel, město Debalcevo. Bitva o toto hornické město se stala pro ukrajinskou armádu „Stalingradem“. Kyjevští vojáci utrpěli v debalcevském kotli značné ztráty. Po následném jednání o příměří musela ukrajinská armáda město vyklidit - a to se tak stalo symbolem jejího debaklu na Donbasu.
Tím fakticky vznikla demarkační linie.
Pomsta na bezbranných
O co tvrdší porážku Kyjev utrpěl na bojišti, o to více se mstil na ruskojazyčných civilistech - na území, které ukrajinská armáda obsadila. Nejhorší okamžiky zažili obyvatelé Kramatorsku, Slavjansku a Artěmivsku. Ten byl doslova vypleněn poraženou ukrajinskou armádou ustupující od Debalceva.
Násilnosti se rozpoutaly ale i ve vnitrozemí. Záminkou k nim se stal též výbuch bomby při průvodu stoupenců euromajdanu na konci února v Charkově. Ať už byl útočníkem kdokoli (podle některých zpráv šlo o akci pod falešnou vlajkou), zahynuli čtyři lidé a desítky dalších byli zraněny. To posloužilo jako záminka, aby v odbojném Charkově vyhlásila kyjevská moc stanné právo. Mnoho aktivistů antimajdanu tak skončilo v koncentračních táborech, které v zemi během uplynulého roku vznikaly i za přispění západních peněz .
Kromě zatýkání a etnických čistek přikročil režim i k fyzické likvidaci některých představitelů opozice ze Strany regionů. Březnová „epidemie sebevražd“ zasáhla desítky bývalých funkcionářů. Byli sice likvidování vraždícími komandy, policie nicméně všechny případy uzavřela jako sebevraždy. Úhoně neušli ani mrtví – zničen byl pomník generála Rudé armády Vatunina, osvoboditele Kyjeva od nacistů.
Kriminální praktiky
Jak se země řízená pučisty propadala stále hlouběji do hospodářských problémů, začínala stále otevřeněji propukat i válka oligarchů. Nejznámějším byl březnový střet mezi prezidentem Porošenkem a mocným vládcem Dněpropetrovska Igorem Kolomojským, za nějž se postavil i Pravý sektor. Ten oligarcha od začátku financoval.
V květnu poté Kyjev přijal zákon, ve kterém legalizoval koncentrační tábory pro své odpůrce. V té době se objevily i důkazy o obchodu s lidskými orgány, jež byly v masovém měřítku odebírány zraněným ukrajinským vojákům i zatčeným civilistům, a které pravděpodobně končí na západních klinikách. Vše bylo natolik zjevné, že dokonce i americký Kongres (narozdíl od evropského či českého parlamentu) v květnu konstatoval, že Spojené státy na Ukrajině cvičí neonacisty.
Množily se také stále častější dezerce z ukrajinské armády, a to včetně nejvyšších důstojníků, jako bylo například přeběhnutí generálmajora Alexandra Kolomjece na stranu domobrany.
„Demokratizace“ země se tou dobou totiž už rozjela na plné obrátky. Pučistický parlament si například odhlasoval, že za používání slova Rusko může být „delikvent“ odsouzen až na 12 let vězení. V červenci se také poprvé objevili na ukrajinských bojištích radikální islamisté.
Čtěte ZDE: Biden v Kyjevě: Jak zachránit hroutící se zemi i své osobní zájmy. Islamistická enkláva a příprava džihádistů v Chersonské oblasti. Koordinují USA a ISIL postup nejen v Sýrii, ale i na Ukrajině?
Čtěte ZDE: Reforma justice po ukrajinsku: Maskovaní teroristé donutili soudce rezignovat. Ani Spojené státy se již nezaručí za dluhy své loutkové vlády. Putin otevřel energetický most na Krym. Dezerce generála SBU
Konec roku
Na konci října propadly vládní strany v regionálních volbách a znovu se rozhořela válka oligarchů. V listopadu režim, který nelibě nesl, že se zájem západní veřejnosti soustředil na syrské bijiště a migrační krizi, potřeboval oživit konflikt. Sloupy elektrického vedení směřující na Krym byly diverzními jednotkami Krymských Tatarů a Pravého sektoru odpáleny a bez elektřiny tak zůstaly zhruba dva milióny obyvatel poloostrova.
Situaci v zemi před koncem roku výmluvně ilustruje rvačka mezi poslanci vládnoucí koalice, která se v ukrajinském parlamentu strhla právě ve chvíli, kdy premiér Arsenij Jaceňuk přednášel výroční zprávu o činnosti svého kabinetu. Situaci se pokoušel před čtrnácti dny zachraňovat „protektor“, americký viceprezident Joe Biden, který zavítal na inspekci podrobené země, v níž jeho syn už rozjel velký byznys s ukrajinským surovinovým bohatstvím. Rozpory ve vládnoucí koalici, stejně jako narůstající nespokojenost většiny občanů s pomajdanskými poměry, se mu však uklidnit nepodařilo.
Očekávání
Propadající se ekonomika a rostoucí astronomické dluhy mohou v příštím roce v kterékoli chvíli vést k pádu vlády, k násilnostem či dokonce občanské válce na Kyjevem ovládaném území. Situace v zemi je stále nestabilnější. Nezmění ji ani kotrmelce „finančního četníka“ Spojených států, Mezinárodního měnového fondu, který kvůli Kyjevu je ochoten pro jednou změnit svá vyděračská pravidla. Situace se ale bude dále zahušťovat.
Protesty podobné tomu z tohoto týdne, kdy desetitisíce občanů zaútočily na parlament a pokusily se přerušit jeho zasedání, budou v příštím roce pravděpodobně pokračovat a narůstat. V tomto případě chtěli demonstranti do parlamentu přinést rakev s prasetem na protest proti likvidaci chovu hospodářských zvířat. K tomu, za aktivního přispění nadnárodních korporací, v převážně zemědělské západní Ukrajině dnes masivně dochází. V Kyjevě demonstrovalo přes 25 tisíc lidí a organizátoři prohlásili, že se k nim brzy připojí protestující z dalších regionů.
Reálné je také další angažmá islamistů vytlačených ze Sýrie. Čekat lze rovněž nové provokace směrem ke Krymu a Donbasu. Stále více bude zřejmé, že Ukrajina a Sýrie jsou spojené nádoby, kterými se západní váleční stratégové chtějí zahryznout do „měkkého podbřišku“ Ruska.
Porušení vánočního příměří na Donbasu proto stejně tak dobře může být reakcí na úspěchy Ruska na Syrské frontě, jako projevem nervozity „amerických poddaných“ v Kyjevě z opět upadající pozornosti a docházejícího přísunu miliónů a miliard k rozkradení oligarchy. Co z toho je důležitější poznáme podle chování zámořského protektora v nejbližších týdnech.
