Kyjev v posledních dnech dramaticky zesiluje válku v Doněcku a Luhansku. Učinil tak navzdory nezvykle ostrým výrokům amerického ministra zahraničí Kerryho na summitu v Soči, kterými varoval Petro Porošenka, aby zapomněl na zamýšlený "konečný útok" proti domobraně. Víkendové bombardování největší koksovny v bývalé Ukrajině v městě Avdijivka, která je pod kontrolou povstalců, proto působí ze všeho nejvíc jako test, kolik si navzdory Kerryho "výprasku" kyjevské loutky mohou dovolit, aniž by svého medvědáře až příliš rozčílily.
Bez války to nepůjde
Porošenko i Jaceňuk jsou totiž po Soči nyní ve dvojích kleštích: Američané potřebují, aby alespoň na čas předstírali, že berou minské dohody vážně, jenže to je pro oba hlavní pučisty (jakkoli se vzájemně nenávidí) cesta do pekel. Oni válku na východě země bezpodmínečně potřebují. Země se hroutí hospodářsky i politicky a pouze udržování zdání "války s Ruskem" (jak Porošenko nyní vraždění vzbouřených ruskojazyčných Ukrajinců nazývá) zabraňuje vzpouře i v dalších regionech.
Kyjev posiluje své jednotky na válečné linii s Donbasem. Oligarcha Porošenko, tento týden znovu zopakoval, že znovusjednocení země je možné jen za pomoci vojenské síly. A Brusel se tváří, že žádný Minsk 2 nebyl
Stejné zdání pokračující "revoluce" čokoládový oligarcha udržuje i skrze "parlament". Ten právě vypověděl Úmluvu o ochraně základních práv a svobod, Mezinárodního paktu o občanských a politických právech včetně Evropské sociální charty. Nechme stranou, že oba dokumenty jsou jen nicneznamenající žvásty. Jde o symbolický význam tohoto gesta pro praktické zotročení vlastního obyvatelstva. Tyto úmluvy prý odnynějška neplatí v oblastí Doněcka a Luhanska. Parlament uložil Ministerstvu zahraničních věcí, aby o rozhodnutí informovalo generálního tajemníka OSN a generálního tajemníka Rady Evropy. Náckové z Pravého sektoru a spol. tedy nyní mají i oficiálně volné ruce pro svá zvěrstva.
Publicista Dmitrij Pučkov o kyjevské juntě a situaci v Rusku
Mezitím Kyjev dále posiluje své jednotky na válečné linii s Donbasem. Oligarcha Porošenko, tento týden znovu zopakoval, že znovusjednocení země je možné jen za pomoci vojenské síly. A Brusel se tváří, že žádný Minsk 2 nebyl - a nepřímo mu tak dává za pravdu. I jinak opatrný ministr Zaorálek opět vykřikuje, že jednání o skončení protiruských sankcí mohou začít až poté, co Kyjev získá kontrolu nad celou svojí východní hranicí. Jak jinak by to bylo možné než vojenským zmasakrováním Doněcké a Luhanské republiky?
Čtěte ZDE: Kyjev se topí v krvi: Vraždy politiků a novinářů na denním pořádku. Americké divize se přesouvají k ruským hranicím. Záhadný náklad 150 tun americké „diplomatické pošty“. Kdy vypukne Majdan v Kyrgyzstánu?
Čtěte ZDE: Nové ohnisko napětí u ruských hranic: Situace v Podněstří se vyhrocuje. Kyjev v režii USA připravuje provokaci. Schyluje se k otevřenému konfliktu? První krev již vytekla
Zabíjet a zabíjet - nic jiného Kyjev neuznává
Podle posledních zpráv z fronty boje od minulého týdne stále nabírají na intenzitě. Za poslední týden přišli o život desítky lidí na obou stranách. Každý den jsou ostřelována města v Doněcké i Luhanské republice. O stažení těžkých zbraní, které měly být z fronty dávno odvezeny, nemůže být ani řeči. Útoky zatím nejsou sice tak intenzivní jako v čase nejhoršího ostřelování před rokem, ale i tak lidé hlavně v hraničních liniích musejí neustále čelit dělostřeleckému či raketovému bombardování. Kyjev navíc mnohde přechází na „izraelskou" taktiku: Menší komanda pronikají hluboko za demarkační linii a tam rozsévají smrt mezi civilisty.
Přesně to ilustruje včerejší atentát na jednoho z vojenských vůdců domobrany v Luhanské oblasti Alexeje Mozgovoje. Zahynul v autě u města Alčevsk po útoku kyjevských komand, kterým podle nezávislých pozorovatelů velí Izraelci a Američané. Mozgovoj, velitel povstalecké brigády Přízrak, zahynul poté, co auto, v němž jel, vyletělo po odpálení nálože do vzduchu a útočníci pak na zdemolovaný vůz pálili z automatických zbraní. Alčevsk se nachází asi 30 kilometrů východně od frontové linie a zhruba 45 kilometrů západně od Luhansku ve směru na Doněck.
Nedávné mimovolné přiznání premiéra Arsenije Jaceňuka, že na Donbasu páchá Kyjev genocidu, je při vší hrůze spíše anekdotické. Minulý týden se francouzský novinář Jaceňuka zeptal, kdy už konečně Kyjev přestane s genocidou civilistů na Donbasu. Jaceňuk bez rozmyslu odpověděl: "To záleží na tom, jak Putin bude plnit Minsk". Krása nechtěného je někdy nejvýmluvnější.
Čtěte ZDE: Kyjev se vysmál dohodám z Minsku. Epidemie “sebevražd“ funkcionářů opozice. Potlačené povstání v Konstantinovce. Likvidace pomníku osvoboditele Vatunina. Bludný kruh číslo 2
Čtěte ZDE: Francouzská rozvědka: Spojené státy lžou. Rusko invazi na Ukrajinu nikdy nepřipravovalo. Jaceňukova vláda ukradla 300 milionů dolarů. Miliardová záhada v Moldavsku. Další zbraně?
Koncentráky a mučení "podle zákona"
Tento pátek zveřejnila Amnesty International (AI) v Kyjevě informace o mučení zajatců během války v Donbasu. Je samozřejmě jasné, že tato "mezinárodní lidskoprávní organizace" je primárně nástrojem sil Nového světového řádu a nelze ji brát vážně. O to zajímavější je ale sdělení, že prý brutality se na Ukrajině dopouštějí obě strany konfliktu. Že by dal Kerry pokyn, aby Porošenka znovu varoval před neposlušností? Zatím přece byli zločinci jen "separatisté".
A náhle světu AI sděluje, že případy mučení a vražd, které označuje za válečné zločiny, jsou podle ní na denním pořádku po celé Ukrajině. Zničhonic ví o výpovědích bývalých zajatců, kteří mluví o lámání kostí a elektrických šocích, odpírání spánku, bití, bodání nožem či předstíraných popravách. Prostě takové větší Guantanámo. "Případy mučení jsou šokující a všudypřítomné," popisuje náhle probuzená Amnesty a odvolává se přitom na svědectví více než 30 mužů, kteří kruté věznění a výslechy přežili.
Zpráva kritizuje zejména banderovské oddíly a Pravý sektor. Hovoří například o koncentračním táboře, který vznikl na území bývalého pionýrského tábora, kde kyjevská junta krutě mučila desítky „Moskalů“ a jejich příbuzné vydírali.
Čtenáři Protiproudu samozřejmě dávno vědí, že podobných koncentračních táborů je na Ukrajině mnoho, přičemž některé z nich byly postaveny symbolicky přímo z fondů Evropské unie. Tyto „tábory smrti“ o kterých jsme narozdíl od Amnesty International již mnohokrát informovali, se však brzy stanou mučírnami zcela otevřeně. Nasvědčuje tomu krok pučistů z minulého týdne. Prezident Porošenko se rozhodl předložit návrh zákona, který by dosud ilegální koncentrační tábory pro ruskojazyčné obyvatelstvo učinil součástí právního pořádku této "vzorné demokracie". Zákon umožní posílat do koncentráků „cizí“ občany, kteří znamenají „ohrožení“ bezpečnosti země. Do této části skládačky zapadá i zabíjení a hromadné zatýkání opozičních představitelů na území pod kontrolou pučistů.
Čtěte ZDE: Rusko - Amerika: Průlom v Soči? Válka se odkládá? Putin zvládl sankce i ropu. Obamovi teče do bot. Po Hedvábné stezce kolem umírajícího Západu. Zase jsme na špatné straně barikády. Záhada? Osud? Žal
Čtěte ZDE: Válka v Evropě je asi nevyhnutelná: Ukrajina mezi benzínem a hasičákem. Co Putin chce? Amerika potřebuje rozpoutat válku. Mír totiž znamená pro Rusko vítězství. Je ještě naděje?
Byznys jako za Mengeleho
Součástí tohoto "legálního" zabijáckého průmyslu je už dnes rozsáhlý obchod s lidskými orgány, který Kyjevu přináší nejen nezanedbatelné příspěvky do rozkradené státní kasy, ale vylepšuje i bezedné privátní účty vládních oligarchů a vojenských představitelů. V minulých měsících jsme zveřejňovali výpovědi armádních představitelů, kteří popisovali, jak dochází k "odebírání orgánů" přímo na frontě, kde "lékaři" v mobilních ambulancích vyřezávají "zajímavé orgány" zraněným či zabitým vojákům, stejně jako zatčeným civilistům.
V uplynulých týdnech se o této problematice začalo konečně psát i v některých hlavních západních médiích a zjištěná fakta podle nich prý předčila ta nejhorší očekávání. Z údajů vyplývá, že z popřevratové Ukrajiny se stala doslova průmyslová továrna na "produkci a dodávky" lidských orgánů bohaté západní klientele. Holt co se u Hitlera či v albánském Kosovu naučíš, na Ukrajině jako když najdeš.
Je ale třeba znovu a znovu připomínat: Všechna tato a mnohá další nelidská zvěrstva padají ovšem také na všechny sponzory a protektory, kteří kyjevské „demokraty nového typu“ podporují a obhajují. Jen o těch nejkřiklavějších hrůzách mlčí, spoléhajíce na to, že se o nich svět nedozví. Občas však cenzorskými sítěmi něco přece jen proklouzne. Nedávné drastické ukřižování příslušníka domobrany chyceného neonacistickými prapory, které si sami banderovci pro zábavu umístili na své facebookové stranky, či šokující poprava těhotné ženy kterou i s jejím manželem oběsili v lese, (odvysílala televize Life News, která záběry získala z mobilního telefonu jednoho ze zabitých banderovců) výmluvně dokreslují podstatu režimu, který Američané a Bruselané v zemi nastolili.
Vlak do pekel
Trochu nepochopitelné je, že toto všechno se nadále děje bez ohledu na výsledky klíčového summitu Kerry - Lavrov - Putin. Začne snad Brusel nyní přebírat od Washingtonu vůči Rusku roli zlého policajta? Nebo se jen soudruzi ještě nestačili přeorientovat? Připomeňme, že minulý týden přijal zahraniční výbor Evropského parlamentu rezoluci, ve které ještě přitvrdil svůj dosavadní "jestřábí" postoj vůči Ruské federaci.
"Pokud Rusko nedodrží příměří dojednané v Minsku a nevrátí Krym, Evropská unie by měla přistoupit k dalším sankcím a zvážit možnost poskytnutí obranných zbraní Ukrajině," vyhrožuje skleníkový "bruselský lid". Je to docela pozoruhodné prohlášení, protože v minských dohodách se Krym samozřejmě nezmiňuje ani slovem. Všichni totiž vzali na vědomí, že Rusko toto své historické území, ukradené Sovětským svazem, bez války Američanům (respektive jejich kyjevským loutkám) už nikdy nepustí.
Rezoluci proto lze vykládat jen dvojím způsobem:
a) Jde o vědomý atak bruselských jestřábů proti domněle ustupujícím Spojeným státům. Ty totiž daly v Soči najevo, že o bezprostřední válku s Ruskem v této chvíli nestojí, neboť jeho vliv, diplomatickou sílu a spolupráci naopak zoufale potřebují na hořícím Blízkém a Středním Východě.
b) Je to naopak dohodnutá taktika, která Washingtonu dovolí stáhnout se do pozadí, vyjednávat o ruské pomoci, zatímco part válečných bubnů pro "mezidobí" převezme EU. Což by ovšem jednak bylo směšné, protože Rusko by to snadno prohlédlo, jednak by to znamenalo ještě radikálnější odpor řady států. Pro EU je totiž nyní klíčové slovo "kvóty", nikoli "sankce".
Možná však, že správně bude až "C": Bruselská žvanírna prostě jede podle starých not, protože si zcela jasně uvědomuje, že unijní protektorát se stále více rozvolňuje a členské země si v narůstající (nejen uprchlické) krizi všímají spíše svých skutečných národních zájmů. V takovém případě by šlo jen o využití hluku "setrvačníku", mlácení prázdné slámy, vytváření mlhy - protože na nic jiného se samozřejmě Brusel vůči Rusku neodhodlá. Tak se tváří, že je vše při starém.
Je to jako v té anekdotě z dob předchozího Sovětského svazu, kdy se ještě Brusel jmenoval Moskva - a také už byl nedlouho před rozpadem. Státníci ze sovětského bloku jedou vlakem, který se uprostřed stepi zastaví. Dohadují se, co dělat, až vše vyřeší soudruh Brežněv: "Nic se neděje. Stáhneme rolety a budeme dělat, že jedeme."
Do pekel, dodejme my. A nás táhnou za sebou.
