Při nedělním atentátu v Charkově zemřeli čtyři lidé. Mezi nimi i organizátor „Pochodu míru“ a vůdce charkovského euromajdanu Igor Tolmačev. Pochodem si chtěl Pravý sektor a jeho příznivci připomenout vítězství ve velké majdanské revoluci. Ukrajinská vládní média okamžitě přinesla zprávy o tom, že akci má na svědomí teroristická organizace „Charkovští partyzáni“. Ti, podle Kyjeva, chystali ještě mnohem strašnější atentáty. Připravovali se na ně – kde jinde než v Rusku. Celá zjevná provokace má však patrně mnohem hlubší zaměření.
Podivný atentát
Zprávu okamžitě přebrala i naše média a Česká televize ukázala divákům záběry nejen z pochodu „mírumilovných“ banderovců Charkovem, který se náhle rozprchl údajně po vhození granátu z projíždějícího automobilu. Původně ČT přišla s verzí, že šlo o nástražný systém a podomácku vyrobenou nálož naplněnou hřebíky. Nálož se prý nápadně podobala bombě odpálené při Bostonském maratonu.
Charkovský atentát lze nejspíše pokládat za zkoušku na mnohými očekávanou „velkou provokaci“, která ještě předčí sestřelení letu MH 17 a stane se rozbuškou „evropské války“
Ve večerních hodinách již diváci mohli sledovat první záběry ze zatýkání údajných teroristů, kteří z nějakých důvodů měli navíc v autě protitankovou střelu. A protože ihned bylo jasné, že skupina byla vycvičena a vyzbrojena v Rusku, není o čem diskutovat. Prostě takové „malé“ sestřelení letadla MH 17. Jenže absurdita, že v době občanské války, kdy je všude obrovské množství munice by někdo „vyzbrojený a vycvičený v Rusku“ plnil hrnec hřebíky a instaloval údajně do sněhu nástražný systém, byla příliš do očí bijícím nesmyslem. Proto vzápětí přišla jiná verze – o granátu vyhozeném z auta, což už vypadalo věrohodněji.
Místo charkovského atentátu těsně po explozi
Operace pod falešnou vlajkou?
Odbojová skupina, která si říká Charkovští partyzáni, zareagovala na celou akci okamžitě. Účast na atentátu popřela a označila ji za provokaci kyjevské junty, která se má stát záminkou k rozpoutání teroru ve městě. Za strůjce „operace pod falešnou vlajkou“ partyzáni označili kyjevského ministra vnitra Arsenije Avakova. V prohlášení říkají:
My, charkovští partyzáni, kteří vedeme partyzánskou válku na území Charkova a charkovské oblasti proti kyjevské juntě, nemáme s atentátem nic společného. Neplánovali jsme a neplánujeme své akce v místech proti civilistům, bez ohledu na jejich politické názory. Víme, že mnozí z prostých Ukrajinců jsou pouze zmateni médii kyjevské junty. (...)
Máme důvěryhodnou informaci, že atentát byl proveden na příkaz Arsenije Avakova, s cílem zavést v charkovské oblasti režim antiteroristické operace (ATO). Charkovčané, před rokem se na Ukrajině dostali k moci morální zrůdy, sadisté a vrazi, kteří pro dosažení svých cílů obětují prostý ukrajinský lid. A my spolu s vámi jsme jenom loutkami v jejich odporné hře.
Fillip Ekozjancem - vinu za atentát nese Avakov
Rukojmí Kyjeva
Slova jednoho z vůdců charkovského odboje Fillipa Ekozjancema se ukázala jako „prorocká“. Vzápětí se v médiích objevily zprávy, že ukrajinská policie zadržela další teroristy a zabránila tak „rozsáhlým útokům v dalších městech včetně Oděsy a Mariupolu“. Televizní záběry ukazovaly bedny zabavené plastické trhaviny a dramatické noční zatýkání neidentifikovaných teroristů.
Na základě toho se rozjely velké „čisticí operace“ právě ve městech, které tvoří v drtivé většině ruské obyvatelstvo. Kyjev správně tuší, že jednotky domobrany by zde vítalo obyvatelstvo s květinami v rukou jako osvoboditele. To přiznala v „majdanském speciálu“ na ČT i jedna z hlavních českých protiruských agitátorek, redaktorka Babišových Lidových novin Petra Procházková.
Čtěte ZDE: Osudná porážka Kyjeva: Okupované Debalcevo je svobodné. Česko dodává zbraně Kyjevu. Zprávy v ČT jak od wehrmachtu. Porošenko otevřel novou frontu – proti Jaceňukovi
Čtěte ZDE: První výročí puče: Oslavy rozvrácené země. Příprava na válku s Ruskem. Američtí vyšetřovatelé v Praze. Slonková, Klvaňa a dolary. Hon na opozici začíná
Jak z béčkového hororu
Ostatně právě Charkov byl již před rokem místem nejmohutnějších demonstrací proti státnímu převratu a kyjevské juntě. Statisíce lidí kráčeli charkovskou hlavní třídou pod svatojiřskými prapory. Kyjev si uvědomuje, že „vyčistit“ celou východní Ukrajinu nebude snadné. Města, která má pod kontrolou, včetně Oděsy, Mariupolu a dalších míst, kde udržují „pořádek“ pomocí trvalého teroru „dobrovolnické nacistické prapory“, se ve zprávách o občanské válce neobjevují. Bohužel. O utrpení místních civilistů tak nikdo nic netuší.
Otřesná svědectví přicházela v těchto dnech zejména z Artěmivsku, kam se po debaklu u Debalceve stáhla ukrajinská armáda a soukromé „dobrovolnické prapory“ oligarchů a nacistů. Ve městě se podle západních novinářů, kteří do města spolu s demoralizovanými oddíly přišli, prý rozpoutalo skutečné peklo. Město bylo frustrovaným poraženým jednotkám vydáno v plen. Bandy opilých vojáků bez jakéhokoli velení si braly vše, včetně majetku i žen. Noční scény v Artěmivsku připomínaly podle svědků ty nejhorší scény z béčkových hororů. Vyplenění města bylo údajně odvetou za potupnou porážku u Debalceve.
Nacisté prchající na Artěmivsk zanechali u Debalceve přilby se svastikami
Tři scénáře řešení občanské války
Jaké jsou další prognózy vývoje ukrajinské krize, není snadné předpovědět. Vše nasvědčuje tomu, že konflikt i přes lokální incidenty postupně zamrzá ve stávajících hranicích. To Kyjevu a jeho zámořským loutkovodičům není příliš po chuti. Jak napsal tento týden ruský politolog Nazanin Armanian „Ukrajina se stala neuralgickým bodem strategických zájmů Ruska, EU a USA. Přes rozšířený názor o konsolidované pozici Západu, jsou mezi Washingtonem a Bruselem podstatné rozpory.“
Armanian vidí několik scénářů vývoje ukrajinského konfliktu s eventuálním rozdělením státu podle sféry vlivu. Z hlediska Washingtonu jsou prý možné tři varianty: Buď „polský scénář“, nebo „finlandizace“ Ukrajiny či koncepce „strategického klidu“, kterou by si prý přál prezident Obama.
Polský scénář je následující: Ukrajina se integruje do struktur NATO a Evropské unie jako „stát nepřátelský vůči Rusku“. Jak republikánští jestřábi, tak i demokraté trvají na ozbrojení Kyjeva s cílem oslabit alianci BRICS. To je řešení, které nakonec povede k válce s Ruskem.
Projekt „finlandizace“ Ukrajiny, navržený Zbigniewem Brzezinským, předpokládá změnu Ukrajiny v trh otevřený jak pro Rusko, tak i pro Západ, bez její integrace do jakéhokoliv vojenského svazku.
Záměr na „strategický klid“, jenž údajně favorizuje Barack Obama, je podle Armanianova názoru důsledkem katastrofální operace USA v Libyi a vysvětluje, proč se americký prezident poté vzdal vojenské intervence do Sýrie a na Ukrajinu. Washington by dnes prý raději dal přednost politice sankcí a stálého vojenského tlaku na Rusko. Podle Armaniana by naopak pro Rusko bylo optimální variantou „belgické řešení“: Neutrální statut Ukrajiny a záruky, že při zachování federace budou respektována práva národnostních menšin.
Německé zájmy versus Obamova touha po válce
Zájmy Německa mají podle názoru ruského politologa pragmatický ráz. Vzhledem k tomu, že na jeho území je stále početný americký vojenský kontingent, nemá kancléřka Merkelová žádné skutečné strategické cíle. Zájmy Německa vidí především v prosperitě ekonomiky a bank. Proto německá vláda vůbec nepřipouští myšlenku přijetí Kyjeva do NATO.
Jiné prognózy se však ozývají ze Spojených států. „Očekávám, že krátkodobé příměří potrvá několik týdnů. Pak Kyjev rozpoutá konflikt znovu, s plnou podporou Spojených států,“ předpovídá americký politolog a vojenský analytik Stephen Landman. „Strana války“ uvnitř kyjevské vlády odmítá dohody z Minsku, a je schopna jít tvrdě až do samého konce“, soudí.
Jedinou otázkou podle Landmana je, jak chce Obama zařídit přímý vstup amerických vojáků do ukrajinské války bez souhlasu Kongresu. Že to ale chce, o tom nepochybuje „Obama chce válku, ne mír. Donbas – to je jeho válka. Nebude hledat jiná řešení. Kyjev je přeplněn agenty CIA, FBI a dalších amerických tajných služeb, které se podílejí na přípravě a řízení bojů na jihovýchodě Ukrajiny," říká Landman.
Není těžké říci, kterým prognózám bychom dali přednost. Jenže něco jiného jsou přání – a něco úplně jiného realita velmocenských ambicí současných amerických elit. Charkovský atentát tak lze nejspíše pokládat za zkoušku na mnohými očekávanou „velkou provokaci“, která ještě předčí sestřelení letu MH 17 a stane se rozbuškou „evropské války“.
To vše ale až v okamžiku, kdy bude Kyjev dostatečně „přezbrojen“, jak po tom s Poláky a pobaltskými státy volají i čeští havlističtí „jestřábi“ vedení Karlem Schwarzenbergem a mediální Pátou kolonou amerických zájmů. Pokud se jim to podaří, budou všechny analýzy a prognózy zbytečné.
