O dalším jednání v Minsku, které by mělo přinést odpoutání obou bojujících stran v občanské válce na Ukrajině, panují pouze dohady a spekulace. Hluboce utajované obrysy možné dohody tentokrát pronikají na veřejnost jen spoře. To by mohlo signalizovat jistou naději, že Německo i Rusko nalezly alespoň nějaké průniky možného scénáře, který by akceptovala především domobrana Doněcké a Luhanské lidové republiky. O Kyjev ve skutečnosti nejde, tomu prostě „řešení“ jeho Západní protektoři – bude-li jim vyhovovat – nařídí.
Úplně jinou otázkou je, zda taková případná dohoda má také šanci na praktické uskutečnění nejen v krátkém, ale především střednědobém horizontu. Zda přerušení bojů nevyužije, tak jako v minulém případě, západoukrajinská vláda pouze k přezbrojení a přeskupení armády, doplnění zásob a výcviku dalších nešťastných odvedenců. Zájmy oligarchů totiž vůbec nemusejí kopírovat Porošenkův běh o další (dost možná nejen politickou) existenci.
Vůdcovi dědici v akci
Situace na frontě se v posledních hodinách před minským jednáním pochopitelně dále vyostřuje, boje jsou stále divočejší a krvavější. Vedle logické snahy obou stran konfliktu vytvořit si co nejsilnější pozici před případným vytyčením demilitarizované zóny jde ještě o něco jiného. V obavě, že na nějaký čas bude nutno odsunout z linie těžké zbraně, pokouší se kyjevská armáda na poslední chvíli především pozabíjet co největší množství civilního obyvatelstva. Počty obětí v této strašné válce uváděné dosud mezinárodními organizacemi a Kyjevem, je těžce podhodnocen. To, co uvádíme na našich stránkách již celé měsíce, potvrdila nyní i německá zpravodajská služba: čísla zabitých civilistů jsou řádově vyšší, než se na Západě oficiálně tvrdí.
Podle informací německých zpravodajců, které zveřejnil německý list Frankfurter Allgemeine Sonntagszeitung, bylo na východní Ukrajině zavražděno již na padesát tisíc lidí. Počet mrtvých, které německá rozvědka napočítala, tedy téměř desetkrát převyšuje „statistiky“ Kyjeva nebo „spřátelené“ OSN.
Popřevratový režim už dávno pochopil, že vojensky domobranu neporazí. Jeho cílem je proto alespoň vyvraždění co největšího množství nenáviděných civilistů na vzbouřeneckých územích. Ukrajina má ostatně s tímto „postupem“ své historické zkušenosti. Taktiku spálené země praktikoval v zemi naposledy Hitler a jeho místní spojenci, jejichž dědici jsou dnes opět u moci.
Ohnivé peklo ve stínu slovního bombardování
A tak zatímco západní politici pronášeli o víkendu v Mnichově nacvičené slovní nálety na Moskvu a chválili pokračující „reformy“ demokratického Kyjeva, junta jednala: Minulý týden byly znovu proti Doněcku použity fosforové bomby. Nasazení této zbraně způsobí jak známo „ohnivé peklo“, ve kterém shoří vše živé v okruhu stovek metrů.
Podle Ženevské úmluvy z roku 1977 je použití těchto bomb samozřejmě zakázáno, to ovšem Kyjev a jeho západní protektory ani v nejmenším nezajímá. Pokud by něco tak odporného použila domobrana proti kyjevským jednotkám, svět by se „otřásal hrůzou“, televize by několik dní nevysílaly nic jiného a Spojené státy by „v zájmu lidskosti“ vyslaly na Ukrajinu své expediční sbory již zcela otevřeně. Jenže toto je přece „demokratický fosfor“, o kterém se proto nikdo ani nezmíní. Upálení lidé jsou „jen“ civilní Ukrajinci s ruskými kořeny – a na ty se jinak Západem tolik zneužívané pojmy jako genocida pochopitelně nevztahují.
Fosforové bomby dopadají na Doněck
Cynismus bratrů ve zbrani
Do stejného ranku patří také nedělní raketový útok balistickými střelami Točka, který vedl k obrovskému výbuchu v chemické továrně, jenž někteří svědci srovnávají s výbuchem malé jaderné bomby. Po explozi, kterou bylo slyšet i v okolních městech, prolétla městem obrovská ničivá tlaková vlna.
Vůdce Pravého sektoru a poslanec parlamentu D. Jaroš o tomto „úspěchu“ vzápětí radostně informoval na svém Faceboooku: „Naše dělostřelectvo zasáhlo povstalecké skladiště zbraní,“ napsal tento o zvěrstvech svých spolubojovníků vždy dobře informovaný nácek. Česká televize však seznámila diváky pouze s výsměšnými slovy mluvčího ukrajinské armády A. Lysenka: „Mohl to být nedopalek. To se často stává na místech, kde se nikdo nestará o protipožární opatření.“
Bratrský cynismus kyjevské vlády i České televize je příznačný. Má totiž stejný základ: Hlubokou oddanost americkým zájmům, která jde dokonce tak daleko, že si skanzen bolševismu na Kavčích horách občas odváží kritizovat i umírněnější postoje německé kancléřky. Ta se zjevně ve Washingtonu s prezidentem Obamou neshodla. Mimochodem – není bez zajímavosti, jak otevřeně její „diplomatická iniciativa“ odsunula stranou stínovou Evropskou unii: Za EU nyní vyjednává ona. Žádná bruselská „ministryně zahraničí“, nebo dokonce „prezident“ (Donald Tusk) nejsou slyšet. Prostě když jde do tuhého, lze alespoň na okamžik zahlédnout, komu „patří“ Evropa.
Mohutný výbuch nad Doněckem ozářil oblohu
Ukrajinský fašismus Česká televize neukáže
Jenže také Angela Merkelová hraje samozřejmě především divadélko pro své stále nespokojenější a stále více protiválečně naladěné domácí publikum. Jde o známý trik „hodný a zlý policajt“. A tak sice s Obamou je pro média jakoby „ve sporu“ (pokud jde o dodávky ještě ničivějších zbraní Kyjevu), realita je ovšem dávno jiná. Podle doložených svědectví se do bojů na straně Kyjeva zapojují již zcela otevřeně tanky zemí NATO a pozice domobrany pod Děbalcevem ostřelují americké vrtulníky Apache se západními profesionálními posádkami.
Zločinů proti lidskosti se ovšem kyjevská junta dopouští od samého počátku okupace východní Ukrajiny. Podle svědectví ze Slavjansku, zveřejněného v těchto dnech, se právě zde odehrály další hrůzné zločiny. Ukrajinská armáda vyzkoušela etylénový oxid, který s takovým „úspěchem“ využívali Američané během války v Zálivu. V Kuvajtu se tehdy celá obloha rozzářila do žluta – alespoň tak to popisovali arabští velbloudáři z Iráku. Že tento „přelud“ roztrhá vnitřnosti těm, kdo jsou v jeho dosahu, se již z pohádek o udatných expedičních sborech příliš nedozvíme.
Ve Slavjansku tuto zbraň podle řady důkazů vyzkoušela ukrajinská armáda proti zástupcům hnutí odporu. O všech těchto a mnohých dalších zločinech přináší důkazy dokument známého ruského žurnalisty Andreje Karaulova „Ukrajinský fašismus“. I přes opakované žádosti veřejnosti jej Česká televize odmítla odvysílat. Přinášíme jej proto s českými titulky alespoň čtenářům Protiproudu.
Protože bez ohledu na to, jak uspěje či neuspěje jeden z posledních pokusů o vyřešení ukrajinské kvadratury kruhu bez války přinejmenším v celé Evropě, měli bychom vědět, jaké síly americko-bruselské dobrodružství namířené proti Rusku ve skutečnosti přivedlo k životu.
