Angela Merkelová ztrácí trpělivost s nekonečným kličkováním kyjevských vládců. Tvrdě požaduje okamžité udělení trvalého zvláštního statutu pro Donbas. Tento statut, jenž by znamenal faktickou federalizaci Ukrajiny, nemá být řešením pouze dočasným, ale trvalým. Jenže Luhanská a Doněcká republika by tím získaly značnou míru politické autonomie, což je pravý opak toho, co si přeje Kyjev.
Federace jen přes mou mrtvolu
Prezident Porošenko v reakci na požadavek německé kancléřky "odbojně" prohlásil, že v rámci ústavní reformy ukrajinské úřady na federalizaci nepřistoupí. „Co nikdy nedovolíme, je federalizace. Otázka bezpečnosti, ochrana veřejného pořádku, zahraniční vztahy a klíčové otázky, na kterých je závislá celistvost státu, budou patřit výhradně do kompetence centrální moci," uvedl v úterý.
Tlak na Porošenka - především ze strany Pravého sektoru - se v posledních týdnech zintenzivnil, aby ani náhodou vážně nepomyslel na mír, jenž by mohl zhatit plány USA na rozmístění těžkých zbraní ve východní Evropě
Účastníci minských jednání si již uvědomují, že zatímco oni se všemi silami snaží hledat řešení, jež by vedlo k ukončení občanské války, přilévají Spojené státy do ohniska požáru benzín. Včera o této situaci telefonicky jednali ruský prezident Vladimir Putin, německá kancléřka Angela Merkelová a francouzský prezident François Hollande. Putin požadoval okamžité zastavení ostřelování Doněcka ukrajinskou armádou a také Merkelová vyzvala ke klidu zbraní.
Čtěte ZDE: Dokonce již i americký Kongres konstatoval: Na Ukrajině cvičíme neonacisty. Vůdci Donbasu nabídli Kyjevu změnu ústavy. Porošenko ohluchl. Na ukrajinském bojišti se objevily československé legie
Čtěte ZDE: Kyjev oslavil výročí státního převratu: Ofenzívou chce rozstřílet minské dohody. Následuje válka o Podněstří? Česká armáda začleněna pod velení Wehrmachtu. Máme, co jsme chtěli?
Ukrajinský generál přešel na stranu Donbasu
Kyjev ovšem ví, že jedinou nadějí pro politické přežití stávající proamerické pučistické garnitury je co nejvyšší eskalace bojů a příprava k rozhodujícímu úderu na Doněck. V tom mu vydatně pomáhají i zahraniční vojenští experti a speciální zahraniční jednotky, dislokované v zemi. Tyto a mnoho dalších závažných informací o taktice a stavu ukrajinské armády i jejích dalších plánech ovšem přinesl tento týden doněckému velení vysoký ukrajinský generál, který se rozhodl posílit řady donbaské domobrany.
Bývalý poradce ministra obrany generálmajor Alexandr Kolomjec, který 19 let působil jako regionální vojenský komisař v Doněcké oblasti, sdělil veřejně svoje rozhodnutí v úterý. Opustil s celou svojí rodinou Kyjev, neboť se obával pronásledování ukrajinskými orgány. Tvrdí, že i mnozí jeho bývalí kolegové jej budou brzy následovat: „Nevedu si statistiku, ale za dobu ATO (vojenské operace proti vzbouřencům) přešly na stranu Doněcké lidové republiky stovky vojáků a důstojníků, kteří jsou nyní pod její ochranou".
Generálmajor Alexandr Kolomjec na tiskovce v Doněcku
Boje na frontě neustávají
Kolomjecova „dezerce“ vyvolala samozřejmě v Kyjevě paniku. Podle mnoha pozorovatelů je dalším projevem postupného rozpadu ukrajinské armády, z níž zběhly již tisíce mužů. Další desetitisíce odvedenců se skrývají v ilegalitě nebo v zahraničí, aby nemuseli narukovat. Jak píše ukrajinský deník Vesti, z ukrajinské armády uteklo od zahájení „protiteroristické operace“ v březnu minulého roku přes deset tisíc mužů. Nejvíce po první vlně mobilizace v březnu 2014, kdy své pozice opustilo 30 % povolaných záložáků. I proto musel ukrajinský parlament od loňského března oznámit již šestou vlnu mobilizace.
Situace na frontě se za poslední měsíc, kdy začala rozsáhlá ofenziva kyjevských vládců, příliš nezměnila. Ukrajinská armáda se snaží prorazit intenzívním ostřelováním pozice domobrany po celé linii fronty od Doněcka až po Širokine. Boje s jasným cílem, totiž demoralizovat obyvatelstvo Donbasu, jsou podle pozorovatelů stále urputnější. Zejména v okolí Doněcku a v samotné metropoli se útoky za pomoci raketometů a dělostřelectva počítají na stovky. Přibývá obětí na obou stranách fronty, nejvíce však trpí civilní obyvatelstvo celé oblasti. Obětí, včetně žen a dětí, nepřestává přibývat.
Ruský novinář Ruslan Ostaško k eskalaci bojů na Donbasu
Když ne Kyjev, nebude mít Donbas nikdo
Jak řekl v ukrajinské televizi jeden z vůdců ukrajinských dobrovolnických praporů Dmitry Korčinsky, Rusy na východě je třeba vyhubit a z Donbasu udělat mrtvou zemi. „Když nebude mít Donbas pod kontrolou Kyjev, nebude ho mít nikdo.“ Právě tyto nejmilitantnější ozbrojené skupiny spojené přes různé oligarchy s mocnými americkými zájmy vytvářejí největší tlak na Porošenka a jeho juntu, aby neustávali v boji a pokusili se zlomit odpor domobrany silou.
Dmitry Korčinsky v ukrajinské TV
Tlak na Porošenka - především ze strany Pravého sektoru - se v posledních týdnech zintenzivnil. Snad aby ani náhodou vážně nepomyslel na mír - ten by totiž mohl zhatit plány USA na rozmístění těžkých zbraní ve východní Evropě. Vůdce Američany podporovaného Pravého sektoru Dmytro Jaroš svolal na 3. července pochod na Kyjev s cílem svrhnout prezidenta Porošenka. Krk si prý může zachránit jen tehdy, vypoví-li dohody z Minsku a „udělá pořádek“ na Donbase.
Ukrajinská Akce K
To, že se situace na Ukrajině navzdory všem prohlášením stále dramatizuje, dokazuje i zásah proti řeholnicím, jejichž klášter byl v pondělí napaden ozbrojenci. Akce, jež svým průběhem připomíná útok StB na kláštery v roce 1950 u nás, proběhla v kapli ukrajinské řecko-katolické církve v Brjuchoviči i v klášteře kontemplativních sester v ulici Škilná. V šest hodin ráno vtrhli do obou objektů maskovaní útočníci v policejních uniformách s páčidly a sekyrami. Z kláštera baziliánů na Sosnové vyvlekli tři biskupy a jednoho kněze slovenské a české národnosti.
Další skupina ozbrojenců zaútočila ve vojenských a policejních uniformách s obušky, pistolemi a samopaly na ženský kontemplativní klášter sv. Eliáše. Za ruce a nohy vynášeli řeholnice z kláštera. Některé sestry vyváděli pod hlavněmi samopalů. Pod záminkou domovní prohlídky obrátili klášter vzhůru nohama a znesvětili i kapli, v níž byla přechovávána Nejsvětější svátost oltářní.
Akce K na Ukrajině
Hlavním terčem zůstává Rusko
Kdo má zájem na tom, aby se situace v zemi nadále vyostřovala a obyvatelstvo nepřestávalo trnout strachem o život, je celkem jasné. Ať už jde o útok na řeholníky, kteří nesouhlasí s oficiální linií Kyjeva, nebo o zastrašování novinářů či občanských aktivistů, kteří se stavějí kyjevské juntě na odpor. Nesmíme však zapomínat, že hlavním cílem celého ukrajinského dobrodružství je vtažení Ruska do války.
Tomu jsou podřízeny všechny kroky, včetně vyslání jednotek americké armády na území východní Evropy. Jen naivka si může myslet, že nepůjde o mnohem větší operaci, než jen o rozmístění dvou padesáti kusů těžké vojenské techniky, jak včera při své inspekci „frontové linie“ v Tallinnu oznámil americký ministr obrany Ashton Carter.
Ani v nejhorších letech studené války nejednali američtí stratégové tak provokativně, jako dnes. I kdyby si horkou válku ve skutečnosti nepřáli, svými každým dnem vyzývavějšími kroky jí otevírají dveře dokořán. Konflikt Angely Merkelové s Porošenkem však současně ukazuje na to, že postoje evropských lídrů a jejich "nadřízených" ze Spojených států se začínají mírně vzdalovat. Zeje mezi nimi stále patrnější trhlina. I ona by mohlo být světélkem naděje na konci dlouhého temného tunelu ukrajinské krize.
