Od tragického okamžiku, kdy naše země oficiálně přistoupila 1. května 2004 k Evropské unii, uplynulo dvanáct let. Již, nebo teprve? Úhel pohledu na opětovnou ztrátu suverenity našeho státu může být různý. O lecčems ale svědčí, že narozdíl od minulých let se letos nekonají žádné pompézní oslavy, v médiích se toto výročí takřka nepřipomíná a politici, včetně těch, co mají děkovné modlitby k Bruselu v popisu práce, o něm též raději mlčí. Znechucení Evropskou unií už neumějí zakrýt ani cinknuté průzkumy veřejného mínění, podle nichž podpora protektorátu klesla u naší veřejnosti na historické minimum.
Nebezpečná obluda
Nelze se divit, že „Bruselané“ v luxusním skleníku žijící mají stále větší problémy obhájit unii už i mezi svými. Když proběhlo referendum na základě kterého jsme byli do Evropské unie vstoupeni, mnozí upozorňovali na fakt, že se z bobtnajícího nadnárodního útvaru může vyklubat časem velmi nebezpečná obluda, která zardousí národní státy a s nimi i svobodu v Evropě. Pravdou ovšem je, že Evropská unie v roce 2004 připadala mnohým ještě jako sice byrokratická, ale v podstatě produktivní organizace, která má jako všechny lidské výtvory své chyby a nedokonalosti, ale samostatný provoz jednotlivých států nijak zásadně neovlivňuje.
Samozřejmě, že to byl hluboký omyl, neboť už tehdy bylo mnohým nad slunce jasné, že přinejmenším od Maastrichtské smlouvy jde o velmi nebezpečnou organizaci, která má jediný cíl: zničit evropské národy a vytvořit v Evropě podhoubí pro vznik nového společenského multikulturního paradigmatu, který bude začleněn do celoplanetárního systému vlády globálních elit. Současná „dračí podoba“ Evropské unie byla tedy do ní zakódována už při jejím zrodu. A to si začíná konečně uvědomovat stále více lidí.
Snad nejlépe to tento týden ukázalo zasedání "evropského ÚV" v Římě, kde dokonce předseda Evropské rady Donald Tusk varoval před nebezpečím revoluce v impériu. A zapřísahal politbyro i loutkáře v pozadí z nichž mnozí se římského jednání zúčastnili, aby alespoň naoko změkčili kurz: "Musíme zastavit radikály v jejich pochodu k moci. Od Polska po Španělsko, od Skandinávie po Itálii, jsou všude," citovala tzv. prezidenta EU tisková agentura DPA.
Čtěte ZDE: Voják, který vrátil vyznamenání NATO: Sedíme v dobytčáku s logem Čtvrté říše. Máme ještě šance se zachránit? Lze vyskočit z rozjetého vlaku? Domobrana je připravena naši vlast bránit. Do jejích řad může vstoupit každý
Čtěte ZDE: Konečné řešení „české otázky“: Tradičně přichází mráz z německého kancléřství. Český podvodníček v křesle premiéra doufá, že jsme idioti. Plán, jak nám zavřít „maďarskou cestu“ a otevřít hranice migrantům. Mají z nás strach
Zločinecké výpalné
Podle Tuska je jedinou cestou okamžitě šlápnout na brzdu a pokusit se opět zmanipulovat důvěru voličů. Jak řekl, jde o to začít uplatňovat "přísnou, ale lidsky tolerantní" migrační politiku a chránit vnější hranice EU. Jenže v mocenské pyramidě, v níž je „bruselské politbiro“ jen jednou z výkonných pák, bylo zřejmě dávno rozhodnuto o mnohem tvrdším kurzu. Na politiku evropského "socialismu s lidsku tváří“ zjevně není čas ani nálada. Snad nejlépe to vyjádřil tento týden ve svém vzkazu Robertu Ficovi předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker: „Příliš posloucháte své voliče. Chovejte se raději jako Evropan na plný úvazek,“ připomněl s arogantní otevřeností nikým nevolený bruselský protektor roli volených zástupců členských zemí.
Po těchto slovech určených všem místodržícím v provinciích je už jasné, že nyní se bude vyžadovat naprostá loajalita v provádění rozkazů, které vydává Angela Merkelová v čele tvrdého mocenského jádra europeistů. Vzbouřené středoevropské země a někteří další renegáti budou takzvaně přehlasováni a hotovo. Žádné ústupky, tvrdě po bolševicku. Nechcete migrantský import "Nového evropského člověka"? Zaplatíte za každého odmítnutého zhruba sedm miliónů korun. Tento „bruselský bič“ se už nijak neliší od vybírání výpalného zločineckými gangy.
Čtěte ZDE: Válka elit proti veřejnosti se stupňuje: Arogance totalitní moci probudila obra. Kavárna vede kampaň pro kandidáta, který není. Kuny v kurníku řádí. Na západní frontě neklid. Všeho do času
Čtěte ZDE: Soudružská sebekritika šéfa EU: Nevěřme mu ani dobrý den. Povinné kvóty pro migranty budou. Merkelová to jistí. Evropský protektorát v rukou Washingtonu. Naší jedinou nadějí jsou fyzikální zákony. Opravdu to bouchne. Možná už brzy
Od porážky k porážce
Bruselané jdou od porážky k porážce a tak, podle zásady "Nejde to silou? Půjde to ještě větší silou" dále přitvrzují. Z debaklu minulý rok ve francouzských regionálních volbách, kde zásadním způsobem uspěla Národní fronta Marine Le Penové, přes polské prezidentské a parlamentní volby, které znamenaly drtivé vítězství národních konzervativců z Práva a spravedlnosti, se Brusel nijak nepoučil.
Letos nejprve zažili otřes v samotném srdci říše při regionálních volbách v Německu, kde výrazným způsobem uspěla AfD a potom vystavili Bruselu stopku i Holanďané, kteří odmítli smlouvu s Ukrajinou, což byl jen jiný způsob, jak dát „bruselskému panstvu“ najevo, že už ho mají docela plné zuby.
Na začátku května v prvním kole rakouských prezidentských voleb suverénně zvítězil protiimigrantský kandidát Svobodných Norbert Hofer. Právě případné vítězství Hofera ve druhém kole, které se bude konat 22. května, by mohlo zásadním způsobem akcelerovat obranu národních zájmů v celé Evropě.
Rozhodujícím okamžikem v letošním roce však bude především britské referendum o vystoupení z EU, které se uskuteční na konci června. Zmanipulované průzkumy zatím ukazují na vyrovnanost jednotlivých táborů, ale podle většiny znalců britské scény rozhodnou o výsledku Skotové. Kdyby hlasovali pouze Angličané, byl by Brexit jistotou.
Čtěte ZDE: Nová fáze migrantské invaze: S gangy prohrává i sicilská mafie. "Mírumilovní uprchlíci" málem pozabíjeli delegaci z Bruselu. Trasa přes Ukrajinu a Slovensko na Prahu před otevřením. Sobotka se tváří, že se ho to netýká
Čtěte na slovenském Protiproudu: Britskí stúpenci eurocentralizácie a bruselského diktátu majú svoj fanklub v slovenskom parlamente. Poslanci zo stredu Európy chcú v duchu Obamu zachraňovať Albión pre bruselský protektorát
Otevřená diktatura?
Dnes už není země, v níž by po jakýchkoli volbách „bruselští“ obhájili své pozice. Je proto pozoruhodné, že se evropští představitelé chovají tak politicky arogantně. Leda, že by věděli něco, co my ne. Například měli připravený "krizový plán", který už nepočítá s žádnými volbami, ale umožní ustavení otevřené diktatury.
Možností, jak takového cíle dosáhnout, je mnoho. Od rozpoutání otevřeného střetu s Ruskem a celoevropského výjimečného stavu, až po vypuknutí občanské války pomocí aktivace teroristických buněk a nevládních organizací.
První náznaky takového "řešení" jsme mohli vidět minulý týden při společných akcích těchto skupin vůči delegátům německé protimigrantské strany Alternativa pro Německo (AfD), kde se snažily tisíce těchto ultralevičáckých teroristů konání sjezdu zabránit. To je již jen krok od vraždění politiků, jak k tomu došlo tento týden ve Francii, kde imigrantské trestné oddíly zavraždily aktivistu a kandidáta Národní fronty Luigi Guardiera. Nejprve mu propíchaly pneumatiky jeho vozu, a poté byl společnou bojůvkou anarchistů a imigrantů umlácen k smrti.
Diktatura Bruselu nemá už potřebu jakékoliv demokratické principy ani předstírat. To je ovšem hra s ohněm, protože tradice boje za svobodu (včetně ozbrojeného) je v Evropě stále dost silná. Uvědomují si to, a proto narychlo přijímají zákony, které mají občany všech evropských zemí co nejrychleji odzbrojit. Zemský ráj to na pohled...
Po dvanácti letech v EU opravdu není co slavit. Zatím.
