V prvním kole rakouských prezidentských voleb zvítězil Norbert Hofer, předseda Národní rady Svobodné strany Rakouska (FPÖ). Hlavní média, stejně jako politický establishment (což je už dávno prakticky totéž), hovoří o šoku. Ne jen pro to, že vyhrál, ale především JAK:
Získal 36% hlasů, zatímco poslední předvolební průzkum mu předvídal nějakých slabých 24%. Prostě pokus o poslední „záchrannou“ manipulaci voliči. Jako třeba nedávno při volbách na Slovensku v případě Mariana Kotleby – údajného „pravicového populisty“ (když ne rovnou xenofoba a fašisty) – což je stejná nálepka, jakou táž média titulují možná budoucího rakouského prezidenta Norberta Hofera.
Podstatné rovněž je, že k prezidentským volbám přišlo tentokrát téměř sedmdesát procent oprávněných voličů (k minulým něco přes padesát procent) a že zcela propadli kandidáti vládních stran (lidovci a socialisté) se ziskem kolem deseti procent. Ve druhém kole prezidentských voleb se tak za měsíc s Hoferem utká A. Van der Bellen, který kandidoval jako „nezávislý“ za Zelené – ač byl původně místopředsedou této strany ekologických teroristů, kteří naopak za extrémisty označováni mainstreamem „kupodivu“ nejsou.
Voličská revoluce propuká všude
Podle prvních komentářů budou tyto výsledky prý znamenat radikální otřes pro celou rakouskou politickou scénu. Podivuhodné, pokud si připomeneme, že (stejně jako u nás vůči Václavu Klausovi a Miloši Zemanovi) média dlouhodobě ujišťují, že funkce prezidenta je v Rakousku vlastně bezvýznamná, „dekorativní“, symbolická. Přesto se k této „okrajové volbě“ vydalo tolik rakouských občanů, jako již dlouho ne. A vládnoucí moc (politici a média) se toho hrozí. Proč asi?
Že „šok“ z voličské vzpoury doléhá daleko za hranice našeho jižního souseda, ukazují první komentáře v Německu. Vyzývají kancléřku Merkelovou, aby se na dramatické volební výsledky „nejbližšího německy hovořícího souputníka“ velmi pozorně podívala. Zvláště pak ve světle posledních průzkumů veřejného mínění – ač samozřejmě také „standardně“ cinknutých ve prospěch Velké „Mutti“: Vládnoucí CDU podle nich klesla na historické minimum kolem 30%. Z našeho pohledu to může vypadat jako stále vysoké číslo, ale rozhodující je trend – a ten je pro Merkelovou zničující. Proč asi?
Čtěte ZDE: Václav Klaus: Přežije Evropa současnou migrační vlnu? Utečenci většinou neutíkají - prostě se k nám stěhují. Velká vina Angely Merkelové. Konec nepřijde náhle, bude to postupný proces. Ještě mu můžeme zabránit
Jako přes kopírák
Stejně drtivě – v opačném trendu – roste popularita Národní fronty Marine Le Penové ve Francii, kde se rovněž blíží prezidentské volby. Tam ovšem je prezidentský systém, takže půjde přímo o vládní moc. Obdobně jako v nedávných volbách v Polsku, které totálně ovládla konzervativní protibruselská pravice (PiS), zatímco pro dosud vládnoucí „eurounionisty“ Donalda Tuska přinesly „vyhlazovací“ katastrofu.
O ničem jiném nebylo ani nedávné referendum v Nizozemsku, které opět „šokovalo“ Brusel, když odmítlo asociační smlouvu s Ukrajinou. V podstatě o tomtéž bude červnové britské referendum o vystoupení z Unie. A především – nejde o úzce evropskou záležitost. Donald Trump, při svém zatím vítězném tažení o hlavní klíče k americkému impériu, těží ze stejné energie: Voličská revoluce, která ignoruje mohutné kampaně hlavních médií ve prospěch takzvaných „systémových“ stran a osobností, se stává rozhodujícím fenoménem dneška.
Ostatně u nás jsme ji tak trochu začali, když jsme zvolili prezidentem republiky Miloše Zemana, zatímco mediální mainstream jako jeden muž a žena válčili zběsile za kandidáta pražské kavárny, euro-kolaboranta Karla Schwarzenberga.
Už i konzervativní Rakušané
Rakouský příklad je ale přece jen v něčem zvlášť příznačný. Je to totiž poprvé od roku 1945, kdy do druhého kola prezidentské volby nepostoupil ani jeden z nekonečně vládnoucí lidovecko-socialistické hydry. Určitou předzvěstí měnící se nálady v tradičně velmi konzervativně laděném Rakousku byl už Jörg Haider. Korutanský hejtman z téže strany (FPÖ) jako Hofer způsobil před pár lety první „velký šok Evropské unii“, když se jeho strana dostala do parlamentu a na čas se stala dokonce součástí vládní sestavy (i když bez Haidera osobně).
Za tento „voličský prohřešek“ byly tehdy na Rakousko dokonce uvaleny sankce! Dnes by už musela být pod sankcemi polovina EU. Haider sice od Svobodných v roce 2006 odešel a založil stranu novou, ale dva roky poté – jak už se tak nepohodlným „nacionalistům a xenofobům“ někdy stává – zahynul při autonehodě. Jaký osud asi čeká Norberta Hofera? Dožije se vůbec druhého kola voleb? A pokud ano a zvítězí – co s ním bude potom? Podobné otázky, jaké si mnozí kladou o ostatních „protisystémových“ kandidátech, na místě prvním o Donaldu Trumpovi. Establisment je totiž stále ještě mocný – a bojuje o život.
Norbert Hofer je však přece jen z trochu jiného těsta než Haider. Narodil se 2. března 1971 ve Vorau, vystudoval Vysokou školu leteckých technologií v Eisenstadtu. V letech 1991 až 1994 pracoval jako systémový inženýr v letecké společnosti Lauda Air. V letech 1996-2007 byl tajemníkem Svobodné strany Rakouska (FPÖ) pro Burgenland, v letech 2006-2015 mluvčím pro otázky energetiky a životního prostředí pro FPÖ v Národní radě. Je ženatý a má čtyři děti.
Zdálo by se, že bude tedy relativně velmi těžké přilepit mu visačku „extrémisty“ – a přesto ji má. Stačí, že je takzvaně protievropský, čímž je pro hlavní média každý, kdo se ráno, v poledne a večer neklaní směrem k Bruselu či Berlínu. Chce, aby Rakousko z EU odešlo, a demonstrativně dává najevo, že v referendu o přistoupení hlasoval proti. Míní uzavřít hranice Rakouska migrantům. No prostě extrémista a nácek jak se patří.
Čtěte ZDE: Soudružská sebekritika šéfa EU: Nevěřme mu ani dobrý den. Povinné kvóty pro migranty budou. Merkelová to jistí. Evropský protektorát v rukou Washingtonu. Naší jedinou nadějí jsou fyzikální zákony. Opravdu to bouchne. Možná už brzy
Kam s ním?
Česká televize je v tomto případě mírnější: Prý je to „pravicový populista“. Částečně má asi pravdu, protože i wikipedie konstatuje: Populismus (z latinského výrazu populus – lid) je politická doktrína, která popisuje jednání, při kterém političtí aktéři proti sobě staví „lid“ a „elity“.Je tedy zaměřen protielitářsky. Což je ovšem pro ČT, jež je „třídní“ (jak definuje nový zákon proti svobodě slova) propagandistickou údernou pěstí elitářské pražské kavárny, provinění téměř hrdelní.
A nejen pro ni. Celý euro-americký vládnoucí establishment si přece ze své nekonečné intelektuální výše „populismus“ z principu oškliví. Naopak – jít proti lidu, jeho zájmům, jeho vůli a přáním – tak má vypadat opravdový politik moderní doby. A to znají Václava Havla jen z doslechu a oslavných mediálních ohňostrojů. Že by měl politik reprezentovat zájmy těch, kteří ho do veřejného prostoru svými hlasy vyslali? To si ale můžete myslet jen pokud žijete ještě v době, kdy demokracie nebyla bezcenný „vytunelovaný“ pojem, z něhož zůstala jen dutě znějící kulisa.
Ale zbývají ještě ty proklaté volby. Ty se ještě zlikvidovat nepodařilo. Elity totiž nadále věří, že demokracie proměněná v mediokracii má dostatečné páky na manipulaci významnou částí voličů. Že propaganda „elitám“ vyrobí vždy dostatečný počet „voličských strojů“ zmanipulovaných lží o „pravdě a lásce“ – kteří je opět pošlou do funkcí a k luxusním prebendám. Tak proč to přestává fungovat?
No – proč asi?
Máme vás dost!
Soudruzi nespoléhají na intuici – a proto to zkoumají vědecky. Právě vyrobili další „superprůzkum“, který měl dát odpověď na stav pochroumaného základního nástroje mocenské manipulace. Z výsledků jsou velmi zkroušení: Důvěra lidí v novináře z hlavních médií (jak oni říkají „tradičních“) je na nejnižší úrovni, která kdy byla. Čím to? Důvody hledají na všech stranách – jen ne u sebe. Prý za to může poslední hospodářská krize, v níž média nosila „konzumentům“ sice pravdivé, leč špatné zprávy.
Ani je nenapadne něco tak prostého, jako že lidé nevěří tomu, kdo soustavně lže – což si ve své každodenní praxi (i díky nezávislým internetovým médiím) ověřují ráno, v poledne a večer. A jsme u jádra věci: Protože přestává fungovat mediální lež, hroutí se i politický „dům z karet“ současných vládců. Napříč Evropou a Spojenými státy. Tak si alespoň lehce pobledlí navzájem dál dávají ceny a plácají se po ramenou, jak to dělají dobře.
Čtěte ZDE: Konečné řešení „české otázky“: Tradičně přichází mráz z německého kancléřství. Český podvodníček v křesle premiéra doufá, že jsme idioti. Plán, jak nám zavřít „maďarskou cestu“ a otevřít hranice migrantům. Mají z nás strach
Stavitelé zdí
Dokonale tuto labutí píseň prolhané politiky zosobnil americký prezident při svém současném turné po Evropě. Když vyrobil pro média několik kalendářových snímků u britské královny a pohladil po hlavičce malé „princátko v pyžamu“ (jak roztomilé!), pohrozil tamním voličům: Pokud prý v referendu budou hlasovat proti setrvání Británie v EU, bude to mít pro vztahy s Velkým Bratrem za oceánem tvrdé následky.
To říká vybledlý černý prezident „raněná kachna“, který chválabohu brzy z Bílého domu už zmizí – a dost možná ho nahradí právě kandidát „voličské revoluce“ Donald Trump. Ostatně je pravděpodobné, že jeho neomalené vměšování do britských vnitřních věcí bude mít na dosud nerozhodnuté voliče „hrdého Albionu“ právě opačný účinek.
Něco podobného jako když vzápětí Barack Obama v Německu děkoval kancléřce Merkelové za způsob, jak postupuje v migrační krizi: „Dějiny vám dají za pravdu. V globalizovaném světě je velmi těžké pouze stavět zdi,“ zvolal tento nebožák jen pár kilometrů od Rakouska, kde právě sčítali hlasy o Hoferově „překvapivém“ vítězství.
Nejvyšší zdi samozřejmě stavějí právě lidé jako Obama, Merkelová, Juncker a další z tohoto spolku. Zdi mezi sebou a veřejností. Zdi mezi fikcí sociálně-inženýrských projektů moderních totalitářů – a zdravým rozumem a obrannými reflexy těch s dosud ještě voličským právem, z nichž chtějí nadělat otroky spoutané ve virtuální iluzi blahobytu. Migrantskými projekty. Superstátem typu EU. Smlouvami jako je pro Evropu zničující TTIP, za niž ve skutečnosti přijel Obama především horovat – a proti níž demonstrovali v tutéž chvíli v Německu desetitisíce „probuzených“.
Na konci tunelu?
Hlas většinové veřejnosti k těmto „elitám“ přes mediální clonu buď už ani nedoléhá, nebo jím „elitářsky“ pohrdají a prostě ho ignorují, spoléhajíce na dosud osvědčenou metodu: Nejde to silou? Půjde to ještě větší silou!
Naposledy včera na to Rakušané odpověděli svým „šokujícím“ NE! A to bez ohledu na to, zda se podaří za měsíc, zbývající do druhého kola prezidentské volby, vystrašit a zmanipulovat dostatečný počet těch, kteří ještě hlavní média berou vážně.
Kavárny v celém euro-americkém prostoru – ona nebezpečná zombie-mafie hlavních médií a politiků, jež se mají za „elity“ – mají na kahánku. Teď kolem sebe o to víc budou kopat. Je však jen otázka času, kdy je voličská revolta definitivně smete. Čím dříve, tím méně škod ještě stačí napáchat. Nepochybně nám ještě způsobí řadu zranění a bolesti. Umírající politici a média jsou v posledním tažení nejnebezpečnější.
Ale naděje na konci tunelu již prosvítá.
