Co je útěk z ostře střežené věznice proti tomu, když se státní moc rozhodne udělat z vás nájmeného vraha? Jiří Kajínek, od jehož legendárního úniku z Mírova včera uplynulo 15 let, by mohl vyprávět.
Tady už nestačí jen pilník a pevné lano. Čelíme hustému předivu intrik, úplatků a skrytých zájmů, napjatému z kouta do kouta. V jednom temném rohu sedí policie, ve druhém justice, v dalším kdovíkdo. Ve čtvrtém se choulí vězeň Kajínek, který už 22 let marně čeká na obnovení svého sporného případu. V posledním koutě tohoto pentagramu sedíme my, veřejnost, která, již zemdlelá, sleduje jevy, které se dějí mimo ni.
Lov chobotnic nebo hra o čas?
Zatímco jsme svědky teatrálního lovu obřích chobotnic velrybářskými sítěmi, v nichž nakonec uvíznou jen makrely, pár medůz a sem tak nějaká plechovka, ve vězení sedí už skoro 22 let muž, o jehož vině pochybují od samého začátku skoro všichni – kromě vedení plzeňské policie a souvisejích orgánů činných v trestním řízení.
V džungli není místa pro zpochybňování trestu
„Státní moc je prohnilá, zkorumpovaná a prolezlá mafií. Je třeba ji očistit, a to rázně, úplně a nejlépe ihned.“ Vrchní státní zástupce Ivo Ištvan s výše uvedenými slovy na štítu vyrazil do boje v čele šiku po zuby ozbrojených mužů v kuklách plukovníka Šlachty, jimž předtím otevřela dveře dnes pražská vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová vstříc mediální popularitě a neomezené moci represívních orgánů. Ohlašovaný lov korupční chobotnice však skončil mírně řečeno trapně, spíše ostudou. Poslední boj - válka policajtů v Olomouci - stojí na jeho vrcholu.
Na počátku je však případ David Rath a jeho krabice s vínem: Opravdu je vinen, nebo šlo o politickou objednávku s cílem diskreditovat ČSSD a jejího „pana Drsňáka“? Případ Jana Nagyová: Byla hlavou korupční chobotnice napojené na síť tajných agentů, nebo šlo jen o diskreditaci vládnoucí ODS? A nový případ hejtman Jiří Rozbořil: Je hlavou lokální mafie, nebo je to jen plácnutí do vody s cílem zdiskreditovat úplně všechny a ovládnout mocenské nástroje státu?
Čtěte ZDE: Kauza Kramný ve finále: bude odsouzen na základě dojmů? Egyptská police tvrdí něco jiného než česká. Obžaloba se hroutí. Média případ přestává zajímat. Zažaluje obviněný český stát? Změní identitu?
Čtěte ZDE: Náš člověk v Egyptě: Exkluzivní rozhovor s tlumočníkem Petra Kramného. Proč soudní znalci tak ochotně přijali roli katů. Vydrží soudkyně Gilová drsný mediální tlak? Z Titaniku do Utopie
Liga rozpačitých
Do stejné Ligy „rozpačitých“ je třeba zařadit i dva nedávné případy, ve kterých sice nejde o politiku, ale které rovněž vykazují známky nekontrolovatelného vlivu moci, která se vymkla státu, záblesk ze světa "osvícených", kde ruka ruku myje a pod konejšivou hladinou se to jen hemží obludami a slizkými monstry: Kauza Petr Kramný, kdy policie dospěla k závěru, že zabil svou rodinu – ačkoli pro to není jediný důkaz, vyšetřovatelé ani nebyli na místě činu a kolem pitvy (za přítomnosti čtyř vysokých policicejních důstojníků) je víc otazníků, než v Egyptě pyramid. Našince nutně napadane: Je to narafičené!
Případ Lukáš Nečesaný, údajný skoro-vrah kadeřnice, který byl odsouzen, po odvolání propuštěn... A pak se náhle vynořila korupční podezření proti jeho vlivnému otci, který mu propuštění údajně zařídil. Příčina a důsledek v rovině rodinných vazeb - dotkli jsme se podstaty? Jsme ve světě vydírání? Dítě a rodina jako zbraň.
Špička ledovce? Víc než to? Manévry v kuklách? Přískoky podél zdí? Kopance do dveří? Kamery na helmách? Žádný americký thriller, jen nebezpečný trapas. Poslední představení toho druhu se odehrálo při „zatýkání“ bývalého politika Ivana Langera, údajného symbolu korupce v ODS – aby podal vysvětlení. Znělo: „Nevím nic.“ Pár hodin po baletní vložce černých kukel byl propuštěn na svobodu, kde je dosud. A stále platí to, co na začátku, tedy - že: „Neví nic“. A my ještě méně
Když to shrneme: Celé tu budí dojem, že někdo (Ištvan a spol.) hrají za dunivých tympánů podivné hry. Aby se získal čas na zametení stop něčeho úplně jiného. Aby parlament přijal skandální zákon o státní zastupitelství, který z těchto lidí udělá faktické držitele moci v zemi. A úplně zmizí ten, kdo dosud alespoň teoreticky mohl hlídat hlídače.
Je načase začít s očistou, je-li myšlena vážně - tam kde to všechno fakticky začalo, tedy v serpentinách pod věznicí Bory u Plzně – kde v roce 1993 údajně vraždil Jiří Kajínek.
Čtěte ZDE: Případ Kramný: Všechno jen ne hledání spravedlnosti. Zmasírovaná soudkyně Gilová. Předměty doličné a důkazy z rekonstrukce, která nebyla. Může být v pozadí této kauzy politika?
Čtěte ZDE: Soud jako bulvární hnůj: Nejsou důkazy? Ať si dav alespoň užije! Kvůli tomu padla vláda? Zkoušel Nečas s Nagyovou divadelní hru? Tři moci v "demokracii": Policie - justice - média
Obnovení procesu
Aby bylo jasno – nestavíme se do role soudce. Netvrdíme, že Kajínek určitě není vrah. Říkáme pouze, že je tam tolik nejasností, temných uliček a podezřelých okolností, že by měl být jeho případ otevřen znovu. Že položit si dvakrát stejnou otázku není důkaz slabosti. Že je to důkaz síly. Že had, požírající si zatím vlastní ocas, by tak mohl dát důkaz, že to se svou proměnou v civilizovanou justici a policii myslí vážně.
Je to skoro neuvěřitelné: K obnovení procesu s Jiřím Kajínkem se přiklání prezident Miloš Zeman, stejného názoru byli i tři ministři spravedlnosti (kteří měli možnost soudní spis dokonale prostudovat) – Pavel Rychetský (2001), Jaroslav Bureš (2001) a Pavel Němec (2006). Pro byla i ministryně Helena Válková (2015), ale než stačila cokoli podotknout, o křeslo přišla.
Podněty tolika významných osob, které stojí mimo zájmové struktury justice a policie města Plzně, by měly stačit, aby si spravedlnost, je-li ještě vůbec jaká, položila otázku po vině či nevině podruhé.
Zopakujme si známá sporná fakta
Nejasností v případě údajného vraha Kajínka je tolik, že by jejich spis převýšil ten vztyčený obžalobou na deseti tisících stranách. Než se jim budeme věnovat podrobněji, připomeňme jeden detail, který v zájmu zjednodušení postavme nad ostatní.
Vražda podnikatele v serpentýnách pod věznicí Bory - důvod, proč Kajínek sedí - má jediného svědka: Je jím bodyguard který přežil. Vypověděl, že vrah stál při střelbě před autem. Oběti však vyšla střela z hlavy ven levým okem. Z toho plyne, že vrah nebyl vepředu.
Podivné je i to, že to zraněný bodyguard vůbec přežil. V autě, rozstříleném na cimprcampr, sedí jeho mrtvý šéf a druhý člen ochranky. Přeživší, těžce zraněný, se plazí z auta pryč. Vrah k němu přistupuje s nabitou zbraní. Nestřelí ho však do hlavy, ale... do zadku.
Proč právě tam? Proč ho nestřelil do hlavy? Nebylo to proto, že chtěl, aby přežil – a mohl později vypovídat o tom, jak to tenkrát "opravdu" bylo? Proč i tento přeživší však nakonec prohlásil, že si vše vymyslel na nátlak policie? Bylo všechno jinak?
Čtěte ZDE: Klika policejních plukovníků a prokurátorů přebírá v naší zemi moc: Už nejde o kmotry, politiky či celebrity. Dveře policejních cel otevřou každému z nás. Jdou po krku zbytkům svobody
Čtěte ZDE: Policie obvinila Alenu Vitáskovou: Proč? Bojuje se solárními barony. Stojí stát nad zákonem? Prokurátoři jako prodloužená ruka "ekologických" zbohatlíků
Tvrzení proti tvrzení
Zjevně se ocitáme ve světě, kde "tvrzení proti tvrzení" nestačí. Jsme ve světě, kde jsou "pravda a lež" prázdné pojmy.
Je možné, aby ten, kdo si vraždu objednal, vyslal jednoho člověka zabít tři lidi - zocelené podsvětím, vycvičené a vycepované z posiloven? Nebylo by jistější poslat jich třeba dva či víc? Proč byly oběti neozbrojené? Proto, že jim to prokazatelně doporučila policie, která v té době případ údajného vydírání údajně bedlivě sledovala?
Navzdory těmto otázkám – a je jich mnohem víc – nikdy nebyla provedena ani rekonstrukce na místě činu. Nedošlo ani k tzv. rekognici, kdy svědek označí z řady podezřelých „správného“ člověka. Všichni, kdo byli do případu nějak zapleteni, později svou výpověď odvolali s odkazem na to, že to byla policie, kdo je různými formami nátlaku donutil vypovídat tak, aby byl Kajínek odsouzen. O to víc je nutno sledovat spekulace, že ve skutečnosti vraždili lidé najatí policií, nebo dokonce přímo policisté.
Navíc celý případ doprovází řada procesních pochybení. Nikdy nebyla nalezena vražedná zbraň. Jediný svědek – přeživší bodyguard – byl mnohonásobný recidivista, v době výpovědi proti Kajínkovi vyšetřovaný z trestného činu. Šlo o pincip "kus za kus"?
Hodil se?
Jiří Kajínek rozhodně nebyl žádný svatoušek, natož romantický hrdina se zálibou v motorkách, který dělá kliky na požádání, jak ho vnímá mnoho jeho fanynek. Byl to vekslák, gambler - hrál karty o velké peníze, vykrádal chaty, rval se a když někdo z podsvětí potřeboval zbraň (třeba i samopal), věděl, kde ji sehnat. Pár jich měl i doma.
V roce 1990 měl být předveden k výslechu kvůli nedovolenému ozbrojování (!). Policejní hlídku však naopak odzbrojil on (plynovou pistolí), nasedl do policejního auta a ujel. Tehdy se jméno Kajínek poprvé objevilo v médiích, protože to vypadalo žertovně. Chytili ho a... dostal 11 let (!). Tak vysoký trest nečekal nikdo. Už tehdy ten případ vzbudil dojem, že se odsouzený někomu znelíbil (například při kartách) a ten mu, díky svým známostem na policii, „zařídil“ dlouhodobý odsun za katr.
V roce 1993 (leden) dostal Kajínek vycházky – za dobré chování (!), ale do věznice už se nevrátil.
1993 (květen) byla spáchána dvojnásobná nájemná vražda v serpentinách pod věznicí Bory u Plzně. Případ, jak již řečeno, nebyl nikdy řádně vyšetřen. Za pachatele byl označen vězeň na útěku (po "opušťáku" se nevrátil), tedy Kajínek. Hodil se?
V říjnu 2000 - už jako mediálně známá osobnost - utíká Kajínek z věznice Mírov, když přepiloval mříže a po laně se spustil přes příkop. Zatčen byl o dva měsíce později - na základě udání - v bytě manželky vraha Ludvíka „Čtveráka“ Černého (kauza Orličtí vrazi). Tip na úkryt dostal ve vězení od samotného Černého – oba seděli na Mírově. A byl to zřejmě Černý, kdo ho udal.
Z mnoha groteskních jevů a událostí, které doprovázely Kajínkovu pouť, jmenujme záhadnou sebevraždu pana Kohoutka, bývalého ředitele věznice Mírov, psychologa, který byl po útěku prominentního vězně degradován na vedoucího oddělení. Vyskočil podivuhodně po hlavě z okna své kanceláře s rukama za zády na vězeňský dvůr.
Kajínek s právníky podnikl bezpočet kroků za revizi svého případu. Ten poslední, stejně marný jako všechny předchozí, už byl projevem čirého zoufalství. Právníci ho opřeli o znalecký posudek, že už byl Kajínek napraven.
Čtěte ZDE: Prezident Zeman ve vlastní pasti: Pustí Jiřího Kajínka na svobodu?
Čtěte ZDE: Nečesaný, Nečas a naondulovaná „spravedlnost“: Nedotknutelným dovoleno vše? Kolik lidí právě teď sedí neprávem? Nový zákon vezme poslední šanci. Docent Chocholoušek opět na scéně
Džungle, nebo spravedlnost?
Kajínek žádal o milost všechny tři dosavadní polistopadové prezidenty, Václava Havla, Václava Klause i Miloše Zemana. A všichni odmítli ze stejných důvodů, které jsou srozumitelné: U tak spletitého případu je riskantní udělit milost na základě pouhé intuice. Právě proto podávali ministři spravedlnosti žádost o obnovení procesu. Rozhodnout by měl nestranný soud.
Kajínek jistě není jediný, kdo pravděpodobně sedí nevině – to tvrdí mnozí vězni a mnozí důvodně. Jeho kauza se však liší od ostatních zcela zásadně: Veřejnost je s ní seznámena do nejmenších podrobností. Takové štěstí desítky jiných vězňů nemají - proto se o ně veřejnost nezajímá.
V případě Jiřího Kajínka zůstalo skutečné hledání spravedlnosti přede dveřmi soudní síně. Nelze se zbavit dojmu, že pokud je nějaký případ symbolem korupce a intrik represívního aparátu, pak je to právě tento. Stojí na počátku těch, které později porazily vládu, zničily nebezpečně razantního politika i současné války policajtů v Olomouci.
Není ostatně nepodstatné, že Jiří Kajínek je jediný odsouzený nájemný vrah, který v českých věznicích sedí na doživotí. Za nájemnou vraždu je u nás trestní sazba 25 let. Kajínek "hnije v cele" už 22 let – za čin, který pravděpodobně nespáchal a soud se jeho případem nadále nechce zabývat. To není skandální, je to něco mnohem horšího.
„Podle zákona džungle je to trest, kdo uzavírá účet. V džungli není místa pro zpochybňování trestu,“ říká Rudyard Kipling, autor slavné Knihy džunglí .
Civilizace naproti tomu hledá spravedlnost. Na alespoň základní důvěře v ni stojí a padá civlizovaný stát.
