Hlavní hvězdou žaloby závěrečného kola procesu s Petrem Kramným byl učitel, který si nic nepamatuje. Ostatně – proč by měl? Státní zástupce i soudkyně Gilová už dlouho dávají najevo, že mají jasno.
Ale přesto – v procesu došlo k dramatické změně. U soudu se na přání obhajoby konečně objevili dva svědci, kteří na rozdíl od několika desítek předchozích na místě činu byli. Četli se také dokumenty, které zaslali egyptští lékaři a vyšetřovatelé – kteří rovněž narozdíl od těch českých byli u toho. Konečně se přestalo řešit, jak se choval Kramný v pubertě a přešli jsme k jádru pudla. Na stole se po dlouhých dvou letech konečně objevila otázka, která je jediná podstatná: Co se v Egyptě vlastně stalo?
Mediální mašinérie, dosud drtící obžalovaného, zřetelně zpomalila, a jestli to tak půjde dál, brzy se zastaví, nebo se dokonce začne otáčet opačným směrem. Nebo - a to by bylo pro všechny nejlepší - ztratí o případ zájem.
Možná právě proto se i přístup soudkyně Gilové ke Kramnému, kterého dosud zesměšňovala a ironizovala způsobem zcela nevídaným, zjemnil. „Do kdy nejpozději může obžalovaný na oběd?" zeptala se v jednu chvíli. "Do 12:30, aby to měl teplé," odpověděla ostraha. "Tak to bude mít v nejhorším vlažné.“
Příznačná však byla situace, kdy státní zástupce na otázku soudu, zda souhlasí, aby byly čteny závěry egyptských vyšetřovatelů - tedy klíč k celé kauze – odpověděl, že ne.
Stopy, po nichž nikdo nešel
Česká policie se při vyšetřování, soustředila jen na svou „elektrickou“ verzi a otázku – „Jak to ten Kramný udělal?“ Ostatní verze buď zcela opomenula, nebo se jim věnovala jen povrchně.
Stop, po nichž se nikdo nevydal, je mnoho. Vedou například do egyptských továren a dvorů na výrobu kokakoly. Nápoje, který se originálu podobá jen obalem a chutí – a i to jen částečně. V čem se ovšem originálu vůbec nepodobá, je způsob výroby. Kdyby šli vyšetřovatelé do hloubky, zaměřili by se například na kyselinu fosforečnou. Tato látka dává kole onu nezaměnitelnou chuť – jenže ve větším, tedy neodborně namíchaném množství, je smrtelně jedovatá.
Čtěte ZDE: Náš člověk v Egyptě: Exkluzivní rozhovor s tlumočníkem Petra Kramného. Proč soudní znalci tak ochotně přijali roli katů. Vydrží soudkyně Gilová drsný mediální tlak? Z Titaniku do Utopie
Byla to právě kokakola, kterou matka a dcera pily před smrtí. Na rozdíl od Petra Kramného, který pil vodu. Poloprázdná láhev koly byla nalezena na nočním stolku mezi postelemi, na nichž ležely obě zemřelé. Egyptská strana obsah láhve sice analyzovala, ale z posudku, který byl zaslán do Česka, nevyplývá, zda se jedna právě o zmíněnou láhev, nebo se týká nápoje obecně.
Jak se k tomu postaví média, která Kramného dlouhé měsíce lynčovala?
Soud ani policie tomuto detailu nevěnovaly pozornost, i když u sudu zazněl při čtení překladu egyptských dokumentů. Nikdo se nezabýval možností, že se matka s dcerou otrávily místní kolou a egyptská strana se to snaží utajit – a proto o příčině smrti mlží. Ať tak či tak – verze těch, kteří vyšetřovali na místě, se podstatně liší od těch, kteří se na místo činu nikdy nedostali.
Bude to mít vlažné
Česká strana tvrdí, že Kramný vraždil elektřinou, egyptská strana říká, že ne. Egyptští vyšetřovatelé měli šest verzí případu a elektřina mezi nimi nebyla. Proč? Nebyl důvod! Ony záhadné "elektrické vstupy"c nezaznamenal na tělech ani egyptský lékař, ani patolog, ani policie, nejsou patrné ani na fotografiích z pitevny. Přitom jde o základní stavební kámen elektro - verze českých patologů - soudních znalců. Hovoříme tedy o důkazu, který nebyl, ale později při převozu těl do Česka "dozrál".
Česká verze o vaně, do níž vrah hodil fén, definitivně padla, když svědci vypověděli, že v koupelně žádná vana nebyla a fén měl krátkou šňůru. Česká báchorka o tom, že si Kramný vymyslel nevolnost, aby zamaskoval zločin, se zhroutila jako domeček karet po výpovědích všech svědků z místa činu.
Přesto se zdá být velmi pravděpodobné, že soudkyně Gilová Petra Kramného nakonec odsoudí. Že její věta: "Tak to bude mít v nejhorším vlažné," je předzvěstí groteskní remízy mezi zdravým rozumem a mediální psychorealitou. Že to odvolací soud vrátí, a Petr Kramný bude nakonec (už bez mediálního zájmu) propuštěn kvůli nedostatku důkazů. Spokojeni budou všichni – bulvár, česká policie, soud.
Veřejný proces – proč?
Je sporné, zda je správné, že tento bulvárem nabobtnalý proces zůstal veřejný. Úlohou soudu je vyslechnout relevantní svědky, žalobce, obhájce a prostudovat důkazní materiál – a rozhodnout. Nic víc. Soudkyně Gilová musela vědět, že pokud do soudní síně vpustí bulvár, bude Petr Kramný vystaven veřejnému ponížení nevídaných rozměrů.
Paradoxně však vzhledem k vývoji případu během posledních dnů je však nakonec možná dobře, že proces veřejný zůstal. Díky takřka doslovným přepisům (cca 60%) médií ze soudního procesu (blesk.cz, novinky.cz, idnes.cz) má veřejnost průběh soudu pod kontrolou. Což – jak se ukazuje – může být pro Kramného nakonec jediná šance.
Čtěte ZDE: Soud jako bulvární hnůj: Nejsou důkazy? Ať si dav alespoň užije! Kvůli tomu padla vláda? Zkoušel Nečas s Nagyovou divadelní hru? Tři moci v "demokracii": Policie - justice - média
„Dovedu se vcítit do role soudkyně a nezávidím jí. Takové úniky z odposlechů v průběhu celé kauzy, dělostřelecká příprava médií, různé verze, jak mohl Kramný postupovat, to je nevídané,“ řekl advokát a bývalý soudce JUDr. Pavel Kučera pro týdeník Reflex.
Co kdyby přežila ona?
Případ Kramný je pokračováním řetězce mediálních lynčů posledních let. Zatím však šlo spíše o celebrity showbyznysu, nebo politické kauzy. V tomto případě je však obětí mediálního příběhu takzvaně obyčejný člověk. Není to žádný skladatel, zpěvačka, údajně zkorumpovaný hejtman či dokonce předseda vlády. Je to zaměstnanec automobilky v Karviné, který měl běžný plat, běžnou rodinu a běžný život. Údržbář, která se stal celebritou – proti své vůli. Jeho mediální obraz byl vytvořen na základě velmi chabé domněnky. A ono ASI bylo opakované tolikrát, že se z něj stalo URČITĚ.
Kdyby na pokoji 6343 ze tří přítomných umřeli malá Klárka (8) a její táta Petr (40) a jediný, kdo by přežil, by byla Monika Kramná (36)... Byl by pak postup medií stejný? Byla by i Kramná prohlášena médii za vražedkyni – aniž by proto byl jediný důkaz? Byla by pak Monika onou obludou s elektrickými dráty v pazourech?
Odpověď je prakticky jistá: Nebyla. Výsledek by byl úplně stejný jako v případě jiných žen, zabíjejících své děti – obvykle údajně kvůli svým mužům. Média by to sotva zaznamenala. Bulvár totiž kupují většinou ženy – a ten tvoří 80 % celého trhu. Karty dobra a zla jsou tak rozdány poměrně jednoznačně.
Veřejný zájem versus kapitalizace
„Za minulého režimu vykonávala tlak na soudy vládnoucí komunistická strana, nyní tuto roli převzala některá média, hlavně ta bulvární, jež se zaštiťují veřejným zájmem,“ říká advokát JUDr. Pavel Kučera pro týdeník Reflex.
Srovnání procesu Petra Kramného s hrdelními politickými procesy se může na první pohled zdát přitažené za vlasy. Ale opravdu jen na první pohled. Mechanismus zničení nevinného člověka je v mnohém podobný.
V 50. letech minulého století totalitní média vzbudila mohutnými kampaněmi „ze soudních síní“ dojem společenské objednávky na odsouzení podezřelých „zrádců“. Prokurátoři a soudci pak tlak médií pouze převedli do praxe. Šlo o parodii na spravedlnost – soud měl už dopředu připraven rozsudek, „ve shodě s názorem lidu“ reprezentovaného mediální hysterií. Kruh, ze kterého nebylo možné vystoupit jinak, než na popraviště či do vězeňských kobek.
Dnešní média postupují podobně – jen „zadavatel“ je jiný. Není to už stát či komunistická strana, ale majitelé a management. Buď z politických důvodů (případy Rath, Nečas a další), nebo prostě kvůli zvýšení zisků – jako v případě Kramný (Svoboda, Bartošová a pod.). Už dávno nejde o to přinášet zprávy a reflektovat společenské dění – ale určovat, co by si lidé (čtenáři, diváci, posluchači) měli myslet. Koho nenávidět, odsuzovat, milovat (volit) či podporovat. A na tom všem vydělávat.
Zdá se však, že mediální lynč Petra Kramného, který zvláště bulvární média již dostatečně „kapitalizovala“, narazil na hranice možností. Obžaloba je děravá jako řešeto, důkazy nahrazují „dojmy“. A pokud se má obžalovanému dostat alespoň elementární spravedlnosti, musí soud postupovat podle zásady – vyložit nejasné důkazy ve prospěch obviněného. Jenže tím, po brutálním mediálním lynči, zdaleka vše nekončí.
Když Kramného pustí…
Připusťme, že je Petr Kramný nevinen - a soud tak nakonec i rozhodne. Co bude dál? Pověst Petra Kramného je v troskách, v nejlepším případě z něj bude „vrah, kterého se nepodařilo usvědčit“. Jak a kde bude žít? Stejně jako před odjezdem do Egypta? To sotva. Když vystrčí nos na ulici, najde se mnoho lidí, pro které dál bude vrah a budou mu to dávat najevo. Prodají mu v obchodě rohlíky? Pustí ho do autobusu?
Jak se k tomu postaví média, která ho dlouhé měsíce lynčovala? Řeknou: „Pardon, pane Kramný, my jsme to tak nemysleli, nechcete přijít na besedu?“
Pokud nakonec odejde Petr Kramný od soudu jako nevinný, bude muset okamžitě zažalovat stát za zničenou pověst. Tedy to, co média na kauze vydělala, mu nyní budeme muset vrátit z našich daní. Pokud by žaloval přímo média, vyplatila by mu odškodné ona. Suma by musela být přinejmenším tak vysoká, aby Petru Kramnému umožnila žít v jiné zemi pod změněnou identitou. Řeč je tedy o milionech, možná desítkách milionů korun.
Také o to se v tomto velmi poučném „mediálním procesu“ nyní hraje.
