Petr Kramný, tyčící se s jiskřícími elektrickými kabely v ruce nad bezvládnými těly své manželky a dcery v setmělém pokoji v hotelu uprostřed pouště. Po činu sedí na posteli a dumá, jak ošálit policii a veřejnost. Tento obraz se snaží jednomu z nejpodivnějších případů vraždy vtisknout mainstreamová média. A nutno podotknout, že se jim to daří - byť "elektroverze" smrti Kramného manželky a dcery není o nic méně absurdní než na začátku procesu.
Dosud se totiž neprokázalo, zda v nočním stolku na pokoji číslo 6343 opravdu byly elektrické drátky, nebo zda to byl jen obyčejný kus nábytku, jak tomu je ve většině pokojů. Jak jsme již upozornili, česká policie na místě činu nebyla (nepustili ji tam) a egyptská policie elektroverzi vůbec nevyšetřovala – nebyl důvod, protože podle ní byly obě mrtvé otráveny. Slepá ulička pro státního zástupce? Ani omylem!
Čtěte ZDE: Záhadné monstrum vraždí nástrojem, s nímž neumí zacházet: Proces je od počátku „kafkárna“. Znalecká a mediální spartakiáda kolem Petra Kramného. Nejsou důkazy? Tak je kreativně vyrobíme! A jak to skončí?
Ve hře je víc
Jak případ houstne, ukazuje se, že ve hře je mnohem víc, než osud Petra Kramného a jeho údajně malých či přehnaných projevů lítosti, jak neustále opakuje "nezávislá" soudkyně. Případ se totiž netýká jen vraždy, ani Petra Kramného, ale také fungování českých mainstreamových médií a jejich vazeb na policii a soudy.
Pokud odvolací soud Petra Kramného nakonec osvobodí (za předpokladu, že ho paní Gilová odsoudí), může jít o přelomový případ i na české mediální scéně
Je práce policie ovlivnitelná médii – a tedy takzvanou společenskou objednávkou, kterou vytvářejí? Může docházet k zákulisním dohodám mezi policií, státním zástupcem a soudcem? Samozřejmě - známe to přece z podobných frašek "státotvorných" mystifikací s politickým pozadím u médiíí typu České televize. Nyní však sledujeme klasičtější "odbočku" mediokracie: Vytvoření umělého příběhu vraždy - za čistě komerčním účelem. Jde o prodané výtisky a sledovanost.
Systém je ale stejný: Proces s Petrem Kramný ještě není u konce, ale již nyní je zřejmé, že je soudkyně Renata Gilová pod velkým tlakem. Prostředí soudní síně je vůči Petrovi Kramnému nepřátelské. U státního zástupce se jisté projevy "profesionální" nevraživosti vůči obviněnému snad ještě dají pochopit, ale u soudkyně musí působit dojmem, že mediální tlak vnímá: Okřikuje obviněného, ať nepředstírá pláč, častuje ho ironickými poznámkami, dává najevo, že o jeho vině má už dopředu jasno.
Presumpce neviny (obviněný je až do pravomocného rozhodnutí nevinen) zůstala někde na chodbě. V politických procesech typu Jana Nagyová je takové nepřípustné chování zástupců státu již skoro standardní, ale u „obyčejné“ soudničky, týkající se rodinné tragédie z dovolené?
Čtěte ZDE: Vražda v Egyptě má nečekané pokračování: Přes nové důkazy o nevině zůstává Petr Kramný za mřížemi. Kdy bude odtajněna zakázaná kniha? Hyenismus českého bulváru. Další Kájínek?
Jednoduché počty – Kramný vydělal bulváru miliony
Jenže ona obyčejná není. Bulvár na kauze Kramný už vydělal odhadem několik milionů korun. Případ Kramný je, co do prodejů, kalibr typu Život a smrt Ivety Bartošové.
Pro ilustraci trochu počtů: na jednom prodaném výtisku vydělá Blesk cca 5 korun. Pokud titulní strana (téma) prodá o 50 tisíc výtisků víc, než je ten den běžné (průměrně Blesk prodá 280 tisíc výtisků), dělá to čtvrt miliónu za jediný den. Kolikrát byl Kramný na titulní straně během posledních dvou let? Desetkrát? Dvacetkrát? Pracujme s údajem, že kauza Kramný vydělala jen Blesku více než 5 milionů. Deník údajně Kramnému zaplatit za informace ve srovnání s tím almužnu: 80 tisíc Kč a co se dozvěděl, později zneužil proti němu.
Akrobat na nočním stolku
Reportéři Blesku, který je hlavním tahounem „elektroverze“ tvrdili, že na místě provedli rekonstrukci, která jejich verzi vraždy prý potvrdila. Zdroj obeznámený s obsahem soudního spisu, však redakci Protiproudu sdělil, že při výslechu novináři přiznali, že v pokoji číslo 6343 vůbec nebyli. Pokoj byl totiž v době jejich návštěvy zavřený. Svou komickou rekonstrukci tedy provedli v jiné části hotelu. To má asi takovou hodnotu, jako by ji provedli v Praze v redakční restauraci Avion. Do Egypta jeli jen kvůli dojmu, že "vyšetřují na místě činu" - ostatně právě tak, jako česká policie. A fraška pokračuje:
Důkaz - noční stolek - v pokoji pronajatém reportéry jinde v hotelu Titanic je takřka nemožné proměnit ve smrtící zbraň - i pro velmi zkušeného elektrikáře. "Jak vypadal ten v "pokoji smrti"? Nikdo neví. Přesto „rekonstrukce“ nevyšla: Drátky, které do něj vedly, měřily jen asi 10 centimetrů.
Kdyby tedy chtěl údajný vrah oběti zabít tímto způsobem, musel by na ně stolek přiklopit a dávat přitom pozor, aby se nevytáhla zástrčka. A učinit tak ve chvíli, kdy jsou k sobě obě (matka a dcera) extrémně pevně přitisknuté, zvolit správné drátky a ještě mít zázračné štěstí, že nevyhodí pojistky - které jsou tu právě pro případ zkratu. Hotelový personál tvrdí, že žádné pojistky nevypadly.
Bylo tedy zřejmé, že u veřejností se svou akrobatickou elektroverzí reportéři příliš nepochodí Proto náhle vytáhli z rukávu nečekané řešení: Vrah měl prodlužovačku.
Čtěte ZDE: Konkurenční boj, nebo politická objednávka? Soud zakázal skandální knihu pod záminkou použití „fotografie z budoucnosti“, která v knize není. Je pravda „někde venku“?
Platí Ohmův zákon i pro soudkyni Gilovou?
Bouřlivé ovace však během soudního procesu získala odpověď experta na elektřinu Karla Sokanského na otázku, zda mohl Kramný vraždit předpokládaným způsobem: „Ohmův zákon platí i v Egyptě“, řekl expert. Smálo se publikum, smála se soudkyně Gilová i státní zástupce, který je společně s médii hlavním propagátorem verze vraždy elektřinou.
Smích všem poněkud ztuhl na rtech, když expert vysvětloval, jak „snadné“ je to udělat. „Vezmu prodlužovací šňůru, rozdělím vodiče, uříznu, obnažím konce vodičů, zapojím a přiložím k tělu, je nutný dvoupólový dotyk, aby se uzavřel okruh,“ vysvětlil. S tím, že by bylo třeba aby se obě těla dotýkala i nohama, aby se okruh uzavřel. A pak dodal, že ho velmi mrzí, že si nemůže prohlédnout místo činu.
Nebyl sám, kdo nemohl. Ve zmíněném pokoji jak řečeno nebyla ani česká policie, ani státní zástupce, ani novináři, ani žádný z desítek svědků, kteří u soudu proti Kramnému vypovídali. O tom, co se tam doopravdy stalo, tak vlastně nevíme – nic.
Zato jsme se dozvěděli, že manželství Kramných působilo harmonicky, že Petr Kramný byl podle kolegů z práce tak trochu bručoun, ale že manželce ze svého skrovného platu ušetřil na auto s automatickou převodovkou. Netrpělivě čekáme, jak jasné světlo do případu vnese vedoucí oddílu mažoretek, do něhož docházela Klárka (také kvůli této „klíčové“ vypovědi byl případ odročen až na září). O jediné skutečně klíčové informaci - zda byly v nočním stolku elektrické dráty - však nejspíš nikdo až do skončení přelíčení nic vědět nebude.
Ale i kdyby byly, stejně to není žádný důkaz. Na těle Klárky se podle patologů nenašly žádné známky po elektrickém proudu (ač média měsíce tvrdila opak), na těle její matky Moniky podle egyptských vyšetřovatelů rovněž ne, podle českých patologů mohly „dozrát“.
Čtěte ZDE: Vražda v Egyptě: Bylo všechno jinak? Kauza, která cloumala českou veřejností, má být zapomenuta. Je Petr Kramný nevinen? Jedete na dovolenou do Egypta? Dávejte si pozor, co jíte...
Názor zkušeného právníka
Zajímavý názor na kauzu Kramný vyslovil někdejší soudce a dnes advokát Pavel Kučera (75) v rozhovoru pro týdeník Reflex, který se jako jediný z mainstreamu pokouší o trochu objektivní pohled:
„Za minulého režimu vykonávala tlak na soudy vládnoucí komunistická strana, nyní tuto roli převzala některá média, hlavně ta bulvární, jež se zaštiťují veřejným zájmem.“
„Vezměte si události před dvěma lety, když ostravský soudce vzal do vazby trojici poslanců a některé další lidi v kauze Nagyová. Od čtvrtka soudce neviděl v televizi a novinách nic jiného než prohlášení policistů, že se našlo sto padesát miliónů korun, za padesát miliónů zlata a podobné věci. Dnes víme, že to byly nesmysly, které s věcnou podstatou kauzy nesouvisely. Postavit se tehdy takovému tlaku a uchovat si zdravý rozum musí být skutečná odvaha. Nedávno pražská soudkyně Králová rozhodla v případu, kdy měla vojenská rozvědka údajně sledovat manželku premiéra Nečase. Její rozhodnutí se neshodovalo s většinovým, mediálním názorem, takže začalo masové zpochybňování jejího rozhodnutí. No a aby to nevypadalo jako bulvární honička, tak se média opírala o citace expertů, kteří k té štvanici vytvářeli stafáž.“
Dovedete se v kauze Kramný vcítit do role soudkyně (Renaty Gilové, pozn. red.)?
„Dovedu a nezávidím jí. Dělostřelecká příprava médií, různé verze, jak mohl Kramný postupovat, to je nevídané. Nedávno jsem si přečetl, že když někteří znalci jako příčinu smrti manželky a dítěte označili zásah elektrickým proudem, údajně prý rozmetali obhajobu Kramného. Už tento titulek a následný článek byly krajně nepravdivé a nahrávají závěru, že Kramný je pachatel. Kramný se však nehájí, že manželku nezabil elektrickým proudem, nebo neotrávil. On tvrdí, že oběma nic neudělal. To je podstata. To, že někdo něco řekne před soudem, ještě neznamená rozmetání jeho obhajoby.“
Jaký je váš základní dojem?
„Tohle není přenos ze soudního procesu, ale bulvární televizní seriál o intimních vztazích v rodině Kramných. Jen ty věčné spekulace, jak se kdo sexuálně choval, kdo byl žárlivější. Nebo to podivné defilé svědků, kteří spekulují o Kramného možných motivacích, rozebírají důvody, proč asi nešel hned po návratu z Egypta k hrobu… Podle mého názoru tohle praní špinavého prádla před soudem bylo zvláštní. Jako kdyby to všechno bylo určeno pro oči a uši veřejnosti, a ne kvůli rozpletení případu. Navíc šlo jen o nepřímé důkazy. Můžete jimi zjistit motivaci, ale není to důkaz sloužící k posouzení viny nebo neviny. Média to však vnímají jako nějaký seriálový příběh.“
Otázka: Většinu přátel a známých zlomil Kramného postoj po příjezdu z Egypta, kdy podle nich nedržel dostatečně smutek. Existuje nějaký obecný model toho, jak se chovají lidé, kteří ztratí blízké?
„Podle mě však žádný jednotný model neexistuje. To je moje celoživotní zkušenost. Kdybychom měli Kramného nějak psychologicky posuzovat, rozhodně ne, jak se choval po třech měsících od okamžiku návratu z Egypta, ale v celém jeho životě. Výroky, že dopoledne po úmrtí Kramný brečel a pak nebrečel, což je podezřelé, jsou nanic. Rozhodně soudkyni nezávidím a doufám, že se rozhodne přesně v duchu principu při pochybnostech ve prospěch obviněného. Žádné Kramný to ASI udělal, ale Kramný to s jistotou udělal. To je podstatné.“
Policie: Už aby si hodil mašli
Pokud nevraždil Petr Kramný, bylo by asi záhodno odpovědět na otázku – kdo tedy? Příliš možností není. Druhá podezřelá je Monika Kramná. Mohla zavraždit svou dceru, pokusit se o vraždu manžela a zabít i sebe? Tato verze zůstává – zcela nepochopitelně - mimo pozornost médií i policie. Jenže vyšetřování jakékoli jiné verze by si žádalo spolupráci egyptské strany, ale ta dává od celé kauzy ruce pryč.
Obě české „bezpečnostní složky“ by ale v tomto případě měly psí hlavu. Tolikrát už označily Kramného za vraha, že pokud by se ukázalo, že se mýlily, nastal by velký problém. Zajímavý útržek rozhovoru mezi dvěma vysoko postavenými policisty prý zaslechl účastník procesu na chodbě před soudem:
„Nejlepší by bylo, kdyby si to ten Kramný hodil. Už nám to přerostlo přes hlavu.“
Přelom na mediální scéně
Pokud odvolací soud Petra Kramného nakonec osvobodí (za předpokladu, že ho paní Gilová odsoudí), může jít o přelomový případ i na české mediální scéně. Tzv. státotvorná média již podobnou situaci znají – nejen v případě Nagyová, kdy soudkyně našla odvahu obviněného „viníka“ navzdory obrovské mediální masáži zprostit obvinění.
Bulvár zatím v takové situaci ještě nebyl. Mohli bychom spekulovat, zda hybnou silou mystifikací v případu Kramný byly jen klesající prodeje, nebo zda se už i bulvár stává poslušnou "nohou", na níž spočívá mocenský aparát našeho krásného nového vězení. Každopádně jakýkoli názor, který jde proti proudu se Blesk snaží umlčet. Naposledy se tak stalo v případě knihy Vražda v Egyptě, jejíž prodej byl zastaven předběžným opatřením kvůli fotografii která v knize nebyla a kvůli kritické a satirické analýze textů, kterými se snažil bulvár "oblbovat čtenáře".
Na politické procesy s politiky si už zvykáme. Také pro to, že veřejnost často šílené konstrukce obžaloby a soudu (viz. naposledy v případě doktora Ratha) příliš nevzrušují, protože politiky má za podvodníky z definice. Jestliže se však metody mediálních lynčů, které pak soud pouze zbaběle potvrdí, přesouvají i do případů čistě kriminálních, začíná jít do tuhého. Na řadě může být každý ze "spodních deseti milionů", každý z nás.
Nebo se to už dávno děje, jen o tom nevíme, protože se to bulváru nehodilo? Anebo má případ Kramný ještě úplně jiné než "čistě kriminální" pozadí?
Mnohé na to ukazuje. V každém případě budeme tuto podivnou kauzu dál bedlivě sledovat. Autor tohoto článku (i zakázané knihy Vražda v Egyptě) se chystá v nejbližších dnech navštívit hotelový pokoj č. 6343, známý pod termínem "Pokoj smrti".
