Kauza Petra Kramného se vymkla kontrole. Okolnosti, které ji provázejí, se ukazují jako mnohem zásadnější, než případ sám. Pro zemi, která se zatím stále ještě honosí epitetem „demokratická“, by mělo být přinejmenším znepokojivé, s jakou ochotou a lstivostí přijali roli katů v kauze rodiny Kramných soudní znalci, kteří, jak známo v podstatě rozhodují podobné případy.
Důkazní nouze
„U případu Petra Kramného je důkazní nouze. Anebo není, ale pak nám vyšetřovatelé dosud neřekli, jaké mají důkazy, že manželku a dceru zabil elektrickým proudem," řekl před pár dny prezident Miloš Zeman v rozhovoru z Lán.
Nyní je případ ve fázi, kdy je vše nastaveno tak, aby se vlk (média) nažral a koza (spravedlnost) nezůstala celá ani zbla, tedy – ani kůže, jen kosti. Je tedy nejsledovanější případ posledních let tam, kde by měl být? Neměla by spravedlnost zůstat celá, nehledě na to, kdo se nažere?
Petr Kramný, průměrný zaměstnanec automobilky Hyunday z Karviné, který na dovolené tragicky přišel o manželku a dceru, se ocitl v situaci, kterou nevymyslí ani ten nejzručnější fabulátor
Soudní znalci (především patologové z Ústavu soudního lékařství v Ostravě) do svých posudků lstivě vložili výrazy jako „pravděpodobně“, „podle všeho“, „vše nasvědčuje tomu“ a "téměř jednoznačně". Jejich zamlžený a místy až groteskní verdikt je však mediálně interpretován jako zcela jednoznačný: Petr Kramný zabil svou ženu a dceru elektřinou. Že přišla těla z Egypta dva týdny po smrti, v hrozném stavu, bez párových orgánů a trávicího traktu? Co na tom! Když je třeba, dokážou soudní znalci hotové divy, například - vytvořit z ničeho něco.
Je pravděpodobné, že soudkyně Renata Gilová, ostatně stejně jako mnoho jejích kolegyň a kolegů v případech důkazní nouze (jako je tento), opře svůj rozsudek právě o tyto "znalecké" posudky. V kuloárech se šušká, že už je pro Kramného rozsudek připraven - doživotní trest.
Jako by média zkoušela, co státní moc vydrží. A protože jim v tom nikdo nebrání (naopak, čtenáři spokojeně tleskají), jdou až do extrému. Virtuální realita nabyla tak obludných mezí, že jí, zdá se, podlehl i soud. Proč by jinak zval tak početné panoptikum svědků, z nichž mnozí mají s případem společného stejně málo, jako Petr Kramný s Frankensteinem? Mimochodem: právě to je jedna z metod (nejen) bulváru - zahltit čtenáře citacemi údajných odborníků a zastřít tak podstatu problému.
Čtěte ZDE: Případ Kramný exkluzivně z místa činu. Rozhovor a potyčka s generálním manažerem hotelu Titanic. Elektřina? Ani náhodou! Proč kouřil taxikář fajfku
Čtěte ZDE: Případ Kramný: Všechno jen ne hledání spravedlnosti. Zmasírovaná soudkyně Gilová. Předměty doličné a důkazy z rekonstrukce, která nebyla. Může být v pozadí této kauzy politika?
Chuť krve
Případ Kramný může být přelomový. Ne co se týče činu jako takového, ani co se týče jeho mediální interpretace. Je základní vlastností bulvárních médií, že lační po krvi, předjímají fakta (rozsudky) a mystifikují za účelem zvýšení prodeje. Přelomovost případu Kramný spočívá v kombinaci mediálního tlaku, zjevné absence jakýchkoli seriózních důkazů a překotné ochotě orgánů činných v trestním řízení splnit (mediálně vytvořenou) společenskou objednávku.
Nabízí se srovnání s kauzou Nagyová (milenka a nyní manželka expremiéra Nečase), kde bylo hašteřivé soupeření dvou žen o životního partnera mediálně zaměněno málem za vlastizradu. Tehdy soudkyně Helena Králová projevila velkou odvahu a mediálnímu tlaku se postavila. Jeden rozdíl tu však je: V případě Nagyová vytvářela mediální tlak především tzv. seriozní média a bulvár paběrkoval. Teď je tomu naopak – a o to je to horší.
Pokud bude Kramný odsouzen, bude si muset každý, kdo případ sleduje s alespoň minimální prezencí mediální imunity, každý, kdo nevěří tomu, že všechno, co se píše, musí být nutně pravda, každý, kdo nepovažuje televizní seriály za přímý přenos z vedlejšího bytu, položit otázku: „Nemůže se to příště stát i mně?“. Nebo: „Může být v České republice kdokoli odsouzen bez důkazů?“ A za ní další: „Kolikrát v minulosti už k tomu došlo?“, „Děje se to denně?“ a „Kolikrát se to ještě stane?“. A nakonec samozřejmě: „V jakém státě to vlastně žijeme?“
Protiproud považuje případ Kramný za natolik zásadní, že se vydal do Egypta pátrat na vlastní pěst.
Čtěte ZDE: Vražda v Egyptě má nečekané pokračování: Přes nové důkazy o nevině zůstává Petr Kramný za mřížemi. Kdy bude odtajněna zakázaná kniha? Hyenismus českého bulváru. Další Kájínek?
Čtěte ZDE: Záhadné monstrum vraždí nástrojem, s nímž neumí zacházet: Proces je od počátku „kafkárna“. Znalecká a mediální spartakiáda kolem Petra Kramného. Nejsou důkazy? Tak je kreativně vyrobíme! A jak to skončí?
Skok z titána
V předchozím článku jsem líčil svůj takřka patryzánský průnik do hotelu Titanic, kde došlo k tragédii rodiny Kramných. ZDE. Připomeňme, co se zde v červenci 2013 stalo: Zavřený pokoj, v něm manželé a jejich dcera. Přežije jen jeden: Petr Kramný. Egypt po původním prohlášení, že šlo o otravu jedem, případ přehodnocuje na nešťastnou náhodu (zřejmě dehydratace v kombinaci s úpalem) a Kramného jako nevinného propouští do České republiky. Zde na něj čeká mediální peklo, které vyvrcholí jeho zatčením, obviněním z vraždy elektřinou a následným soudem.
Manažer hotelu Titanic pan Ali mě sice přijal, ale když se dozvěděl, co je důvodem mé návštěvy, osobně (ve spolupráci s ochrankou) mě vyvedl. Na cestu mi dal důrazné odporučení, ať už se nikdy nevracím a zmizel zpátky v útrobách luxusu.
Pokusil jsem se tedy vlézt do hotelu zadem. Za živým plotem jsem si vyhlédl sochu titána, po které se dalo pěkně přelézt zeď, která hotel chrání před nezvanými hosty a (v tomto případě) i novinářským hmyzem. Vyšplhal jsem se titánovi po jeho oudech a záhybech skoro až k věnečku, když jsem si uvědomil... Proč? Co to tady dělám?
Už přece není nutné nikam lézt. Netřeba honiček mezi keři, kličkování po můstcích nad bazény a hledání úkrytů v potemnělých chodbách za vozíky se zaručeně pitnou vodou. To podstatné už přece víme: Z hlediska Egypta je případ vyřešen: Šlo o nešťastnou náhodu. Víme i to, že vražda elektrickým proudem je neproveditelná, pokud není vrahem expert na silnoproud mezinárodního formátu, a víme i to, že způsob vraždy, jak ho popisují média, policie a soudní znalci, je jakýsi Houdini naruby – nejde o to, jak se vymanit z pout, ale jak do nich Kramného dostat.
To, co ještě nevíme, ovlivníme jen ztěží: Opravdu jsou české soudy schopné odsoudit podezřelého bez jediného důkazu? Bez ohledání místa činu? Na základě mlžných znaleckých posudků? Pod agresivním tlakem za vlasy přitažených spekulací bulváru? Odpovědi neleží tady, ale doma.
Takže jsem z titána slezl zpátky na zem, mávl na taxík a odjel pouští do svého hotelu. Osud však chtěl, abych ve svém pátrání pokračoval. A co víc - Když už jsem se k tomu neměl, přihrál mi to sám, a navíc zcela exkluzivním způsobem.
Čtěte ZDE: Vražda v Egyptě: Bylo všechno jinak? Kauza, která cloumala českou veřejností, má být zapomenuta. Je Petr Kramný nevinen? Jedete na dovolenou do Egypta? Dávejte si pozor, co jíte...
Čtěte ZDE: Konkurenční boj, nebo politická objednávka? Soud zakázal skandální knihu pod záminkou použití „fotografie z budoucnosti“, která v knize není. Je pravda „někde venku“?
Z Titanicu do Utopie
Den po dobrodružství v hotelu Titanic jsem se i s rodinkou vypravil na výlet na písečný ostrov Utopia. Vedoucím výpravy byl veselý Egypťan s vytetovaným Kristem na opálené paži. Jmenoval se Filip, bylo mu 32 let a záhy vyšlo najevo, že tlumočil pro policii výslechy Petra Kramného.
O případu hovořil neochotně, místy smutně, bylo zřejmé, že jde o velmi citlivou záležitost. Filip mluví výborně česky, proto jeho služeb využívá mnoho místních úřadů. Věděl, že jsem novinář a náš rozhovor zřejmě zveřejním. O kauze Kramný se mnou mluvil jen proto, že chtěl, abychom byli na výletě spokojení a zdálo se mu nevhodné mě odmítnout.
A tak, zatímco jsme si povídali o kauze, která může být přelomovou pro vnímání role českých médií ve společnosti, pro důvěru v českou policii a soudy, krmili jsme racky, kroužící nad našimi hlavami. V následujícím rozhovoru se, mimo jiné, dovíme, že je vražda elektřinou vyloučena. Že je pravděpodobnější otrava. Že byly stížnosti na kvalitu jídla v hotelu Titanic zaznamenány i v minulosti. A že je Egypt rád, že to má z krku.
Rozhovor s tlumočníkem
„Jak se choval Petr Kramný během výslechů? Klidný? Nervózní? Spolupracoval?“
„Pořád plakal. Pak ho prohlédl lékař, psychiatr a řekl, že je v pořádku. Byla to stresová situace. Pro všechny.“
„Co se podle místní policie odehrálo oné noci v hotelu Titanic na pokoji 6343?“
„Egyptská policie okamžitě vyloučila, že by došlo k otravě z hotelového jídla. Nikdo jiný z hotelu totiž žádné zdravotní potíže neměl. Z jídla, podávaného v místní jídelně, to tedy být rozhodně nemohlo.“
„Byly v hotelu Titanic v minulosti nějaké stížnosti na kvalitu jídla?“
„Ano. Několik hostů si už stěžovalo. Ale to se stává všude. Takový případ jako s rodinou Kramných jsme tu ale nikdy nikde neměli.“
Vražda nebo sebevražda?
„Oběti měly podle pitvy rozleptané žaludky. Vyšetřovala policie možnost, že došlo k otravě jedem?“
„To nevím, ale případ tady nebyl vyšetřován jako vražda.“
„Policie tedy nezkoumala, zda mohla Monika Kramná otrávit svou dceru, pak sebe a pokusila zabít i manžela Petra Kramného?
„Ne.“
„Zkoumala egyptská policie variantu smrti v důsledku úderu elektrickým proudem?“
„Ne. O této verzi jsem slyšel pouze od českých turistů.“
„Jaká je tvoje verze?“
„Já jsem jen tlumočník. Na tom případu je ale zvláštní, že Kramný nebyl souzen v Egyptě, podle našich zákonů.“
„Proč ne?“
„Podle zákona by Kramný, pokud by byl z něčeho podezřelý, neměl vůbec opustit Egypt. A pokud by se později ukázalo, že podezřelý je, měl by být vydán zpátky do Egypta.“
Elektřina? Nesmysl!
„Titanic je jedním z nejluxusnějších a největších hotelů v oblasti. Je možné, aby tu zabíjela elektřina – ať záměrně, nebo i nešťastnou náhodou?“
„Hotel postavili teprve před několika lety, má nejmodernější vybavení. Do hotelu jezdí spousta rodin s dětmi. Majiteli tohoto a několika dalších hotelů jsou dva bratři, bohatí egyptští podnikatelé. Mají zkušenosti, umějí si vybrat lidi. Vše je zabezpečné tak, aby nebyly ani s elektřinou, ani s ničím jiným žádné problémy.“
„Jsou v hotelu Titanic elektrické zásuvky v nočních stolcích?“
Filip se na mě překvapeně podívá a vrtí hlavou. „Co? To opravdu nevím. Proč se na to ptáš?“
„Česká policie, ačkoli na pokoji ani v hotelu nebyla, se touto variantou vážně zabývá – ba dokonce ji považuje za tak reálnou, že na ni postavila obvinění Kramného z vraždy. Prý měl prodlužovačku.“
„Já se v elekřině nevyznám, ale silně pochybuji, že u vás máte eletrické dráty označené stejnými barvami jako v Egyptě. Pokud by chtěl nějaký cizinec v Egyptě zabíjet proudem, musel by to být odborník světového formátu.“
Trest smrti
„Je v Egyptě trest smrti?“
„Ano. Oběšením. U vás v České republice je trest smrti?“
„Ne, nejvyšší trest je doživotí. Přijde ti normální, aby jel někdo vraždit svou rodinu do země, kde mu hrozí šibenice?“
„Jistěže ne. Ale pojďme se už bavit o něčem jiném...“
„Egyptská policie Kramého po několika týdnech pustila domů do České republiky. Kdyby měla nějakou pochybnost o jeho vině, proč by to dělala?“
„Kramný byl vyslýchán jako svědek. Mluvilo se také o tom, že obě ženy zemřely v důsledku dehydratace. Propustili ho, protože ho zřejmě považovali za nevinného.“ říká Filip.
„Problém je v tom, že dehydratace není možná. Pokud by tomu tak bylo, neměl by Kramný důvod lhát a platila by jeho výpověď, nahraná ještě v Egyptě pro českou policii, že jim onen osudový den na pokoji 6343 bylo špatně pořád něco pili. Monika a Klárka většinou kolu, on vodu.“
„Já nevím, co pili. Už to neřeš. Vím jen to, že je třeba to co nejrychleji zapomenout.“
Vraždila tajemná sekta?
„Jak případ poznamenal návštěvnost místních hotelů? Proslýchá se, že byl Titanic několik dní zavřený...“
„To je fáma. Hotel Titanic je kolos pro skoro dva tisíce lidí. Točí se tu za turnus miliony dolarů. Naštěstí se o tom případu psalo jen u vás. Do Titanicu jezdí hlavně turisté z Velké Británie, Německa, Ruska, Ukrajiny, Polska, Čechů tolik ne. Po té tragédii prý českých turistů ubylo, ale místo nich přijeli jiní. Ani nevím, jestli je tam teď od vás někdo ubytovaný.“
„V té době, tedy v létě 2013, byla v Egyptě občanská válka – aniž by o tom měli turisté tušení. Střílelo se i v Hurghadě?“
„Ne. Hurghada žije turistikou a válka se jí nedotkla. Už skoro 20 let jsou tady podél pobřeží stovky krásných hotelů a každý rok přibývají další. Pro nás, Egypťany, to znamená práci. V Egyptě je malá vrstva velmi bohatých lidí, pak je velká mezera a pak jsou ti chudí, někteří z nich tak chudí, že si to ani neumíš představit.“
„Je možné, že by měla v případu rodiny Kramných měla prsty nějaká radikální organizace? Například Muslimské bratrstvo, nespokojené s tehdejším vývojem politické situace?“
„Jak říkám, v Hurghadě byl naprostý klid a hlavně – turisté jsou dobří pro Egypt, nehledě na politickou situaci. Turisté jsou dobří pro všechny. Díky za ně.“
„Místní hotely patří výhradně Egypťanům nebo mají i zahraniční majitele?“
„Majitelé jsou Egypťané, soukromí podnikatelé, kteří platí daně. Milionů dolarů.“
„Kolik je měsíční mzda zaměstnance hotelu?“
„Něco málo přes sto euro.“
„Zaměstnanci bydlí v Hurghadě a přilehlých městech, nebo v hotelech, kde pracují?“
„Většinou v hotelech... Ale to už opravdu stačilo. Jdeme se bavit.“
Filip hází poslední hrst rackům, konečně se usměje, ještě stačí udělat mé dceři z ručníků slona a už ukazuje blížící se na písečný ostrůvek: „Utopia. Tady se vykoupeme, uspořádáme závody krabů a pak se pojedeme podívat na nádherné korálové útesy.“
A tak se i stalo.
Média přestřelila, to ostatní je důsledek
Možná to je stále ještě pro mnohé překvapením, že pro většinu médií (a nejen pro ty bulvární) je na prvním místě zisk a až na druhém to ostatní. Není to zdaleka poprvé, co si bulvár vytvořil vlastní verzi reality a prodával ji jako pravdu – stejnou jako je ta v televizních seriálech. Novinka je to, že v případě Kramný skočili bulváru na špek nejen jeho čtenářky, ale i tzv. seriózní média. Díky tomuto nevídanému mediálnímu souznění vznikl virtuální obraz Petra Kramného jako vraždícího monstra s elektrickými kabely nad bezvládnými těly dvou objímajících se žen.
Petr Kramný, průměrný zaměstnanec automobilky Hyunday z Karviné, který na dovolené tragicky přišel o manželku a dceru, se tak ocitl v situaci, kterou nevymyslí ani ten nejzručnější fabulátor. Egypt ho prohlásí za nevinného – a víc se k němu nechce znát. Média v České republice si vytvoří čtenářsky atraktivní, ale obludnou historku a tlačí na stát, aby jim dal rozsudkem za pravdu.
Nyní už je to o osobní odvaze soudkyně Renaty Gilové. Dokáže se vzepřít mediálnímu tlaku? Je natolik statečná, aby – když Kramného osvobodí – vydržela následný lynč médií, které by byly jejím osvobozujícím rozsudkem postaveny do role lhářů?
Nebo nás čeká známý scénář: Soud první instance vynese rozsudek, který odvolací soud zruší? Tedy: Vlk (média) se nažere a koza (spravedlnost) zůstane celá? Je na konci tohoto příběhu milost od prezidenta republiky?
