Jiří Kajínek, v jehož nevinnu věří především tisíce českých žen, ostrouhal při svém posledním pokusu o obnovu procesu. Povzbuzen nedávným případem ve Spojených státech, kdy byl vězeň propuštěn na svobodu po 38 letech žaláře kvůli procesnímu pochybení, podal Kajínek na ministerstvo spravedlnosti obdobnou žádost. To ji však zamítlo s odkazem, že ve věci již rozhodl Nejvyšší soud.
Na doživotí odsouzený Jiří Kajínek si odpykává trest za dvojnásobnou nájemnou vraždu a pokus o další z roku 1993. Kajínek vinu vždy popíral, policii obvinil z vykonstruovaného procesu a soud z podjatosti.
Jeho zřejmě poslední šancí tak je prezident Miloš Zeman. „Do Zemana vkládám velké naděje,“ nechal se slyšet Kajínek, když se dozvěděl o zamítnutí své žádosti o obnovu procesu.
Šance?
Miloš Zeman prohlásil pro televizi Prima v lednu tohoto roku: "Já bych se přimlouval za to, aby bylo obnoveno řízení s panem Kajínkem, aby pokud možno bylo přeloženo od plzeňského soudu někam jinam, aby se odstranilo podezření z možné zaujatosti tohoto soudu."
Zeman se tak chytil do své vlastní pasti: Velmi rád by udělal další gesto, které by zvýšilo jeho popularitu, na druhé straně se ovšem s gustem svezl na vlně anti-amnestické hysterie, která se zvedla po amnestiích Václava Klause na konci jeho prezidentského období.
Pravomocí prezidenta je udělit milost komukoliv, nehledě na to, jak velké jsou pochybnosti o jeho vině. Milost totiž není záležitost práva, ale kromě jiného může zasáhnout tam, kde justice nemůže nebo nechce nalézt spravedlnost. Naopak prezident nemůže nařídit nový proces - to je v kompetenci soudu, případně žádosti ministra spravedlnosti. Ten to ovšem odmítl.
Kajínek je nebezpečný recidivista. Kdyby ho pustili, zas by, nehledě na svou popularitu, zřejmě kradl a mlátil policisty. Nebo by se z něj stala televizní hvězda.
Prezident Zeman je tedy ve složité situaci. Ví, že může nechat propustit Kajínka na svobodu, bez ohledu na to, zda je vrah či ne. Jenže se svými předvolebními snadno vyslovitelnými výroky dostal do pasti. Potřeboval být populární tehdy, chce být populární i teď. Jak z toho? Především by neměl kázat vodu a pít víno, nebo něco tvrdšího.
"Přál bych si, aby byla změněna ústava takovým způsobem, aby jakýkoliv můj nástupce nemohl institutu amnestie nebo milosti jakýmkoliv způsobem zneužít," prohlásil Zeman krátce po svém zvolení. Ano, zmiňuje zde nejen amnestie, ale i milost, tedy akt, týkající se konkrétního jednotlivce, v tomto případě Kajínka. Jenže desetitisíce podpisů na žádostech o amnestii také něco váží. A ukrývají statisíce, kteří se nepodepíší, ale myslí si totéž.
Sláva
Kajínek bývá médii líčen jako muž s vysokou inteligencí, někým mezi Robinem Hoodem a Motýlkem. Je však docela dobře možné, že jde prostě o nebezpečného kriminálníka, který je celkem pohledný, rád utíká a má vynikající "píár".
K jeho popularitě přispěla hlavně televize Nova, která v reportážích pořadu Na vlastní oči zpochybňovala Kajínkovu vinu. Přízeň žen si získal především v roce 2000, kdy byly zveřejněny záběry ze zatýkání v bytu partnerky vraha Černého. Kajínka policie dopadla v posteli do půlil těla nahého, takže si divačky mohly do sytosti prohlédnout jeho vypracované tělo.
Jiří Kajínek byl k doživotnímu trestu odnětí svobody odsouzen v roce 1998 Krajským soudem v Plzni. V zatáčkách pod plzeňskou věznicí Bory dne 30. května 1993 kolem osmé hodiny večer podle soudu zastřelil nejméně 12 výstřely plzeňského podnikatele Štefana Jandu (27) a jeho osobního ochránce Juliána Pokoše (30). Těžce zraněn byl i další Jandův osobní ochránce Vojtěch Pokoš (25), který se později stal korunním svědkem procesu.
Případ Kajínek má komické aspekty. To však nic nevypovídá o tom, zda vražil nebo ne.
Kajínkův trestní spis v době projednávání tvořilo více než 10.000 stran a plzeňskému soudu zabralo jeho projednávání 46 dnů. Soudní proces byl několikráte odročen a trval více jak 4 roky. Před soudem vypovídalo 56 svědků a zhruba desítka soudních znalců.
Pražský podnikatel Antonín Vlasák byl Štefanem Jandou vydírán kvůli dluhům, a proto si prý Jiřího Kajínka za částku 100.000 Kč najal k zastrašení Jandy. Kajínek prý střílel "nad rámec dohody". V době údajného činu si měl v době vražd odpykávat 11letý trest za loupežné přepadení policistů z Prahy 4, při kterém jim odcizil služební vozidlo a zbraně.
Ačkoli Kájínkův proces byl nepochybně velmi děravý a oprávněně vzbuzuje nejrůznější podezření z manipulace, připome ňme si, že rozhodně nejde o žádné lilium.
První vězení
První střet se zákonem pro majetkovou trestnou činnost měl Jiří Kajínek ještě jako nezletilý v roce 1974. Ve vězení se ocitl poprvé v roce 1982 za vloupání do chat.
O tři roky později stanul před soudem znovu, když mu vedle bytových krádeží bylo dáno za vinu nedovolené ozbrojování a útok na veřejného činitele, neboť při zatýkání zranil tři policisty železnou tyčí.
Propuštěn byl na základě amnestie prezidenta Havla v květnu 1990. Před ozbrojenou loupeží byl znovu odsouzen k sedmi letům vězení za vloupání do dvaceti bytů. Trest si opět neodpykal celý, protože byl soudem podmínečně propuštěn.
V roce 1994 byl zadržen v okamžiku, kdy z bytu, ve kterém v té době přebýval, nakládal do luxusního mercedesu stojícího před domem tři samopaly, osm pistolí, brokovnici a bezmála 10.000 nábojů.
Útěky
Poté byl umístěn do vazby ve věznici v Plzni - Borech. Za dva měsíce nato zaslala Kajínkovi do cely zaměstnankyně soukromé firmy, která měla ve vězeňském areálu prodejnu s potravinami balíček, v němž byl kuchyňský nůž. Ten prý měl posloužit Kajínkovi k útěku.
Po těchto událostech byl Kajínek převezen do vazební věznice v Českých Budějovicích. Zde se v červenci 1994 pokusil o útěk, ale byl dopaden týž den.
V roce 1996 se opět pokusil uprchnout, tentokrát z věznice ve Valdicích, kam byl převezen po svém jednodenním útěku z českobudějovické věznice. Dvacet minut po útěku byl objeven na střeše jednopatrového přístavku a poté dopraven zpět do cely.
V březnu 1997, při jeho eskortě z věznice do budovy plzeňského krajského soudu, havaroval doprovodný policejní vůz, když se na křižovatce srazil s civilním vozem. Při nehodě přišly o život dvě ženy a další lidé byli zraněni.
Po svém konečném odsouzení byl Kajínek převezen do "nejstřeženější" věznice Mírov. Utekl tři roky na to v roce 2000. Policii se ho podařila zadržet až po 40 dnech v bytě partnerky jeho bývalého spoluvězně a pětinásobného vraha Ludvíka Černého.
V roce 2010 - tedy po více než 17 letech od údajných vražd se ve Slovanském domě v Praze konala premiéra filmu "Kajínek". Od té doby je skutečně slavným vězněm. To ale neznamená, že není vinen. Znamená to, že média jsou mocná a jejich interpretaci lidé často přijímají zcela nekriticky. A tak navzdory mnoha vážným pochybnostem stále nelze říci s určitostí cokoli podstatného.
Pustit Jiřího Kájínka, nebo nepustit. Bude zajímavé sledovat, jak si s tímto pokušením prezident Zeman poradí.
