V poslední době to vypadá, že aby člověk vypátral, co se vlastně vůbec kolem děje, musel by šupem do Baker Street, pozvat slavného Sherlocka Holmese. Cestou by se vyplatilo přibrat ještě Jamese Bonda v ústředí MI6. A to za předpokladu, že to není rovnou na dr. Chocholouška. Veřejný, tedy dnes především mediální, prostor se prostě změnil v nepřehlednou bitevní vřavu, v níž se střetává mnoho různých realit.
Jak štěká PES
Jednu z nich propaguje hlavní proud lékařské veřejnosti – třeba pan profesor imunologie Václav Hořejší v časech blahé paměti, kdy jsme si ještě mysleli, že neprožijeme podzim „pod zámkem“ (přesný překlad slova lockdown). Ten v rozhovoru ze dne 24. září pro Seznam věštil: „Můj odhad je, že počet nemocných půjde ještě víc nahoru, až k nějakým čtyřem tisícům za den.“ Na otázku, zda lze na situaci najít něco optimistického, profesor Hořejší řekl: „Já na tom nic optimistického nevidím. Já si myslím, že je to opravdu vážná situace, která vznikla tím, že se podcenila některá opatření.“ Ve skutečnosti (mediální) byla pak čísla (oficiální) ještě mnohem horší.
Pak tu máme lékařský disent – páni doktoři Pirk, Šmucler a další a další. Zuřiví zastánci roušek a „opatření“ v bílých pláštích (i bez) se bijí se stejně zuřivými zastánci různých pater teorie umělé epidemie poukazujícími na nesmyslnost a nespolehlivost testování, chybějící údaje o epidemii samotné i o tom, co ji způsobuje a jak probíhá – a tak dále. Jedni druhým nadávají do nebezpečných šílenců (abychom byli hodně shovívaví). „Rouškaři“ prosí „nerouškaře“, aby tedy prosím šli pracovat na jednotky intenzívní péče k nemocným tím „neexistujícím“ COVIDEM.
Aby randálu nebylo málo, poslední dobou ještě štěká PES. Jak moc nás kousne, to ještě nevíme, ale víme, že bolet to bude – nejspíš z toho bude pěkná otrava. Ve všeobecném tartasu poněkud zaniká to podstatné: ve skutečnosti o nic z toho vůbec nejde.
Jak to?
Na to Sherlocka mít nemusíme. Musíme ale udělat krok zpět a z orientovanosti na nekonečnou vřavu vnějšího světa si položit jinou otázku: Co opravdu potřebujeme? V tomto případě – co potřebujeme, abychom zůstali zdraví? Je příznačné – a nevyhnutelné – že na tuto skutečnou otázku odpovídají obě strany barikády tak nějak podobně. Třeba i citovaný profesor Hořejší se nechal tehdy slyšet, že: „… nejlepší posílení imunity je zdravá životospráva. Je důležité, abychom se zdravě stravovali, ve správném množství.“
Životní styl – a především to, co jíme – je totiž úhelným kamenem lidské imunity. A o tu především jde. Kam nemoc nemůže vniknout, tam prostě není. Čínská medicína to popisuje tak, že abychom odolali nemocem, potřebujeme dostatek energie – řádné čchi. Tu sice do jisté míry můžeme generovat i pravidelným zdravým pohybem (který byl doteď ale v podstatě nemožný), vliv správné stravy tím však nenahradíme.
Čtěte ZDE: Detektivka století: Lze vyléčit všechny nemocné na celém světě? Dějí se v medicíně zázraky? V čem jsme v Evropě první? Atlas rakoviny a dvě lásky jednoho profesora. Kniha, která Vám pomůže, abyste si pomohli sami. Jak nestonat na statistiku?
Krok k realitě
Informací o zdravém stravování máme přece přehršel, může někdo namítnout. Pokud platí, že dostatek informací o výživě + správné zdravé potraviny = silná imunita = žádné nemoci, jak je možné, že se vůbec bavíme o nějaké pandemii? Jde tedy o jakousi „bezpečnostní pojistku“, která „vybíjí“ ty, kteří na sebe nedbají, jak říká další z myriády teorií „tam venku“?
Nepochybně ne. Nejde mechanicky a šmahem mít kohokoli, kdo se opravdu potýká (někdy i dramaticky) s COVID-19 jako nedisciplinovaného ignoranta, který se bezhlavě cpe vším, co mu přijde pod ruku, takže si za to vlastně může sám. V tomto bodě totiž naopak realita začíná být mnohem složitější. Protože mnohovrstevnatá. Protože reálná.
Mimo jiné se totiž většinou ani neshodneme, co to ono zdravé stravování je. Naše obvyklé představy jsou totiž založené na velmi mladé (pouze „směšných“ pár století staré) vědě o stravování v rámci západní medicíny. A ta třeba s dietetikou starých systémů, jako je medicína orientální, nemá prakticky nic společného, nemluvě o tom, že je v porovnání s nimi až legračně primitivní.
Kromě toho jsou všechny běžně dostupné informace skrznaskrz prolezlé byznysem. (potravinářským i farmaceutickým), který se nám snaží prodat jako zdravé něco, co vůbec zdravé není, a udělat z nás tak platící dojná dobytčata – konzumenty a pacienty. Fakta a názory, které se tomuto gigantickému stroji na peníze (a politickou moc) nehodí do krámu, ignoruje, zesměšňuje, nebo potlačí.
Co zlobí profesora Campbella?
A tady už začíná detektivní práce. Sherlock by totiž jistě vypátral jednotlivce, kteří se tomuto tlaku vzepřeli. Určitě by také ukázal na profesora Campbella. Vědce, který je ve svých šestaosmdesáti i uprostřed „řádící pandemie“ zcela zdráv, ve výborné kondici, cestuje, přednáší a publikuje v odborných časopisech, COVID, neCOVID. Campbellovi takékolegové nadávají – někteří ho nazývají „kacířským profesorem“, protože si, jak říká, „dovolil publikovat něco, co odporovalo názoru obecně prohlášenému za pravdivý“.
Tomuto profesoru Campbellovi položili v jednom z nedávných rozhovorů otázku, zda pandemie nemůže souviset s příjmem potravy. Jeho odpověď byla jednoznačná:
„Ano, tyto úvahy vycházejí z našich výzkumů v Číně, z rozsáhlé celonárodní studie, kterou jsme tam prováděli a o které vyšel i mezinárodní bestseller s názvem Čínská studie.
Při výzkumu jsme se zabývali mnoha vztahy stravy, životního stylu a příčin úmrtí – a právě i vlivu stravy na virová onemocnění. Lidé tam umírali na různé choroby, přičemž my jsme se zaměřili na virus žloutenky typu B. Můžete namítnout, že různé viry reagují různě na jednotlivé faktory, ovšem při přenosu je určitý společný mechanismus. My jsme zkoumali u žloutenky vliv výživy na přítomnost protilátek.
Měli jsme k dispozici výsledky rozsáhlých měření účinků tohoto viru u osmi tisíc devíti set jedinců. Zjistili jsme, že příjem rostlinné stravy, například zeleniny, ale též bílkovin rostlinného původu, stejně jako vlákniny či tiaminu, který se samozřejmě nachází v rostlinách, má statisticky významnou souvislost s tvorbou protilátek. Odvážím se tvrdit, s ohledem na podobné projevy u tohoto i u všech ostatních virů (samozřejmě s trochu odlišnými následky), že projevy zjištěné u viru žloutenky typu B můžeme s velkou mírou jistoty předpokládat též u Covidu-19. Proto mě tak rozčiluje, když musím ve zpravodajství poslouchat, jak takzvaní odborníci mluví pořád dokola o protilátkách a antigenech, aniž by vystihli podstatu věci. Vůbec neberou v potaz zjištění týkající se vlivů stravy. To mě vážně zlobí.“
Čtěte ZDE: Lepší být zdravý a bohatý i v době krize: Poučení babiček proti korona i jiným virům. Experiment, který může změnit karanténu v uzdravení. Strava kacířského profesora může zachránit nás i naše peněženky
Krabička poslední záchrany
Profesor Campbell, dlouhodobý obhájce (dodejme, že dobře empiricky podepřené) teorie, že za špatným stavem zdraví v západním světě stojí absurdně vysoká spotřeba živočišných bílkovin a průmyslově zpracovaných jídel, má skoro tolik mainstreamových nepřátel jako „popírači roušek“. Stejně jako v případě celé pandemie i v jeho případě se zuřivě diskutuje o různých aspektech jeho mamutí práce na Čínské studii (podle níž nazval i svou knihu určenou pro veřejnost) – zatím největší studii o výživě vůbec. Mimochodem, nijak nesouvisí s čínskou medicínou – její název pouze znamená, že byla provedena na mamutím, homogenním vzorku populace v Číně. Stojí za ní klasická západní věda.
I když kolem jeho vyjádření vznikla pochopitelně vřava propagátorů chemických léčiv, vakcín a tak dále, jedno profesoru Campbellovi upřít nelze: jeho teorie fungují – a tisícům lidí patrně zachránily život. A to se strašně špatně „ideologicky“ napadá.
I z těchto důvodů patří znalost Čínské studie (existuje mimochodem v českém překladu) do základní výbavy každého, kdo se chce seriózně zabývat prevencí jakékoli nemoci, včetně aktuálně tak „populárního“ či obávaného „koronáče“. Jde skoro o povinnou četbu, ať už se jeho radami hodláme řídit, nebo ne. Prostě ká pé zet – krabička poslední záchrany – pro přežití v dnešní džungli.
Jak se léčí královna (a prý i Andrej Babiš)?
Nepochybně do stejné krabičky patří i řada technik západní medicíny, stejně jako řada mainstreamem vysmívaných a marginalizovaných technik, které mohou pomoci jak preventivně, tak v případě, že se prevence nezdaří.
Za všechny jmenujme třeba – na rozdíl od zbytku Evropy u nás nyní tak pronásledovanou – tradiční čínskou medicínu (pročpak asi v Číně už nemají s virem v podstatě žádný problém? že by opravdu jen „restriktivní opatření“?). Nebo – na rozdíl od zbytku Evropy ještě více pronásledovanou – homeopatii. Ta plní přímo záchrannou funkci pro stamilióny lidí v mnoha regionech Indie, o Britské královské homeopatické společnosti (královská rodina se ostatně léčí výhradně homeopaticky), z níž by spolek Sysifos či doktor Kubek asi zešíleli, ani nemluvě. Prostě potřebujeme jediné – trochu se porozhlédnout kolem.
Čtěte ZDE: Stůněme a umíráme: Cesta z pasti rakoviny očima mimozemšťana. Nelepší se to. Angelina Jolie a preventivní sebevražda. Všechno uříznout včetně hlavy? Zkusme se projíst ke zdraví
Skvělá „pandemie“?
V tomhle je vlastně současná „pandemie“ skvělá. A to ať si myslíme, že existuje, nebo ne. Nutí nás totiž vybrat si mezi dvěma přístupy. Ten první s klapkami na oči vyděšeně zírá kýmsi vymezeným tunelem na to, co se to stalo s doposud zdánlivě přehledným světem. Ten druhý klapky sundá – nebo si je vůbec nenechal – spolu s rouškou – nasadit.
Komu se to podaří, zjistí, že svět se sice dramaticky mění, ale přesto je v něčem vlastně stejný jako vždycky: především v tom, že neexistuje stav bezpečí a zdraví, za který bychom primárně nebyli zodpovědní my sami – a který by současně nemělo v rukou cosi, co nás přesahuje. „Systém“, který se nám snaží namluvit, že nám bezpečí a chleba zajistí výhradně svými „opatřeními“ (od sociálních dávek přes prášky po vakcínu), nám vědomě lže. Jediné, co svými opatřeními zajišťuje, je jeho vlastní fungování – ať už jsou individuálně platná a ku pomoci, nebo nikoli. Teď je to jenom trochu lépe vidět.
A to je vlastně skvělé, ne? Dává nám to úžasnou možnost vzít život za jiný konec. Jen to má háček: většinou se musíme trochu změnit, abychom tu příležitost dokázali využít. Co třeba takhle při Adventu začít jistou „úpravou“ stravování?
Jak praví staré čínské přísloví, cesta dlouhá tisíce mil začíná prvním krokem.
Mimochodem: podívejte se na ten rozhovor s profesorem Campbellem na YouTube, než ho smažou. Víte, jak to dnes chodí ve „svobodných médiích“. A mrkněte se na tu jeho Čínskou studii. E-shop, na kterém je k dostání, zatím nezablokovali.
