Slavná francouzská pěvecká hvězda Mireille Mathieu na svém vánočním koncertě v Praze dostala otázku, co by si přála, aby se jí na Vánoce splnilo. Odpověděla tehdy, že by si přála, aby se všichni nemocní lidé na světě uzdravili.
Zázraky medicíny? Těžko...
Kdo by si to nepřál? Je to ovšem jen zbožné přání typu „vánočního zázraku”? Nebo (ač to může znít neuvěřitelně) je možné se bez dalšího tomuto cíli alespoň přiblížit, pokud ne jej uskutečnit?
A především je to vůbec potřeba? Kdybychom se orientovali podle mainstreamových médií, je všechno růžové. Vlastně nemocní vůbec nejsme. Udělali jsme prý obrovský pokrok v prevenci i v léčbě všech chorob včetně těch nejobávanějších, onkologických. V medicíně se dějí zázraky… „Zázraky medicíny“ se také jmenuje jeden z nejprodávanějších časopisů na našem trhu. V jeho letošním srpnovém čísle se dočtete mimo jiné, že „Za posledních 20 let jsme se dostali u řady diagnóz do situace, kdy pacienti na nádory nezemřou. Za posledních 20 let se laťka v onkologii velmi posunula.“
To se krásně čte, že? Jen taková drobnost -- situace v našem okolí tomu jaksi neodpovídá.
Měla jsem čtyři kamarádky, které v posledním roce vyslechly diagnózu rakoviny. Mám už jen jednu. A zrovna ta jedna odmítla všechny zásahy konvenční, takzvaně “klasické” medicíny, přestože ji lékař informoval, že když se jim nepodrobí, do půl roku zemře. Prý je to statistika. To by mě zajímalo, zda ta stejná, která říká, že jsme se posunuli mílovými kroky kupředu a vlastně vůbec neumíráme. Kamarádka statistiku naštěstí nenaplnila, díky Bohu a práci na sobě ji naopak postavila na hlavu. Byť má diagnózu rakovina děložního čípku, cítí se dobře a je to stále hezká žena. Chodí do práce a žije normálním životem, pokračuje v léčbě, jejímž základem je změna jídelníčku, vegetariánská strava.
...spíše máme problém
Ale když jsme u těch statistik -- tady jsou statistiky celorepublikové:
„Každý třetí obyvatel České republiky onemocní v průběhu života rakovinou a každý čtvrtý na ni zemře. Česká republika dlouhodobě obsazuje 1. místo v Evropě v četnosti výskytu rakoviny tlustého střeva. Výskyt rakoviny ledvin je u nás nejvyšší na světě.
Mezi další nejpočetnější diagnózy patří karcinom prostaty u mužů a zhoubné nádory prsu u žen. Incidence zhoubných novotvarů v České republice v dlouhodobém pohledu roste.“
Tohle nevypadá na zázrak, slibovaný mediální medicínou, ale spíše na problém. Naznačuje to, co všichni dobře víme: přes hlasitě vytrubované „pokroky” si moderní medicína s problémem takzvaných civilizačních chorob ve skutečnosti neví rady.
Čtěte ZDE: Není prevence jako prevence: Král Karel IV. věděl, jak na to. Byl snad panovník stoupencem makrobiotiky? Zásadní kniha odhaluje, jak zůstat zdravý uprostřed moderního světa. Ještě naše babičky věděly, jak na to
Jak se vyznat v internetu
Naštěstí dnes máme různé informační zdroje, třeba internet. Budeme-li zvídaví a budeme-li pátrat, najdeme mnoho různých způsobů, jak se z rakoviny uzdravit, či alespoň přežít její postup, podobně jako to udělala moje kamarádka.
Jenomže to sice jeden problém řeší, ale jiný současně vyvstává: internet je podobných rad a návodů plný, je jich nespočetně. Jak si mezi nimi vybrat ty skutečně funkční? Můžeme samozřejmě dát na pocit, či zkusit něco „na blind” (což obvykle není doporučitelné, pokud už nemocní jsme, a tudíž je extrémně důležité reagovat rychle). Nebo dát na doporučení.
Čínské řešení amerického profesora
Jedno bych měla: je velmi zajímavé a platné, ale stále se o něm málo ví. Zdánlivě je to nepochopitelné, protože je jednoduché, levné, a tedy dostupné všem, a přitom podložené nejrozsáhlejším vědeckým výzkumem v dějinách moderní medicíny. Trval celých třicet let. Jeho autorem je Američan, profesor T. Colin Campbell, který výsledky výzkumu shrnul v knize s názvem Čínská studie. Čínské studie se ve světě prodalo přes dva miliony výtisků a stala se bestsellerem. Mimochodem, název Čínská studie je odvozen z toho, že velká část výzkumu byla provedena v Číně, nemá tedy nic společného s tradiční čínskou medicínou, jak si spousta lidí myslí.
Čínská studie je celosvětově velmi nebezpečné zboží a účastníky oné “bitvy o Čínskou studii” jsme se kupodivu stali i my v naší malé zemičce. Byla kvůli ní svolána tisková konference, kde byla dána „do klatby“ a novináři o ní nesměli psát. Bylo kvůli ní zrušeno jedno vysílání v televizi. Nakladatelem byly kvůli ní přeloženy odborné texty z angličtiny, které nikdo neuveřejnil.
Ale také se za ni postavili Jaroslav Dušek či MUDr. Igor Bukovský, kteří svým hlubokým pochopením smyslu knihy, humorem a šarmem dokázali nemožné: informace se dostaly, kam měly. Pak vypuklo menší nákupní šílenství, které způsobilo, že kniha dlouho nebyla. Nyní je k dispozici dotisk. Což je důležité, protože z internetu přece jen informace, jimiž je naplněna, nenačerpáme.
Kniha, která vzbuzuje vášně
Co je to za knihu, která slibuje tolik a vzbuzuje takové vášně? Na to si odpovíme nejlépe, pokud se podíváme na to, jak vznikla. Cesta profesora Campbella k Čínské studii byla trnitá a velmi poctivě vyšlapaná.
Campbell byl původně zastáncem léčení moderní západní medicínou, tedy řekněme pro zjednodušení léky a operacemi, a především západního způsobu stravování, založeného na mase a mléce. Však také pocházel z mléčné farmy. Svůj názor nezměnil ani po smrti milovaného otce na infarkt. Tehdy si myslel, že je to přirozené. Lidé prostě “musejí” stonat a umírat. Později ovšem obrátil takříkajíc o 180 stupňů.
Pojďme se na jeho cestu podívat. Co ho na ni přivedlo, co se stalo tak zvláštního, že to zapříčinilo nejen kompletní změnu jeho přesvědčení, ale také zprostředkovalo tisíce (z pohledu klasické školské medicíny „spontánních”) uzdravení z rakoviny a dalších civilizačních chorob?
Čtěte ZDE: Umělé maso: Budeme jíst pouze plísně a chemikálie? Miliardový byznys se právě roztáčí. Ideál návratu k přírodě? Umělou hmotou "beze smrti" k záchraně planety. Ropné společnosti vaří za vás. Dobrou chuť!
Filipínské tajemství
Na počátku své profesní dráhy byl prof. Campbell řadový vědec, zabývající se výživou, který byl v rámci své práce zapojen do projektu potravinové pomoci Filipínám.
Zkoumat bylo co. Místní děti umíraly nejen na podvýživu, ale také mezi nimi vypukla přímo „epidemie” rakoviny jater. Soudilo se, že jde nejspíš o otravu prudkým jedem, zvaným aflatoxin, obsaženým mimo jiné v plesnivých oříšcích a dalších potravinách. Aflatoxin je silně karcinogenní a ovlivňuje nejvíce právě játra. Celá věc tedy vypadala jako jednoduchá, logická rovnice: více plesnivých potravin - více rakoviny - více úmrtí. A jevilo se jako pravděpodobné, že mezi nejpodvyživenějšími dětmi bude úmrtí více. Člověk by řekl, že je to „statistika”. Prostá pravděpodobnost.
Profesor Campbell však k vlastnímu úžasu odhalil jedno „temné překvapení“: Potravinový jed aflatoxin skutečně v dětské stravě obsažen byl, ale děti, které onemocněly rakovinou, byly ty z nejlepších rodin, které podvýživou netrpěly, naopak je rodiče živili stravou podobnou americké, to je s nejvyšším množstvím živočišných bílkovin.
A aby toho nebylo málo, dostala se v té době panu profesorovi do ruky jedna znepokojivá indická studie, provedená na potkanech. Tvrdila, že aflatoxin skutečně vyvolává u zvířat rakovinu jater, ale jen tehdy, když jsou krmena potravou s vysokým obsahem živočišných bílkovin.
Tato zjištění odporovala všemu, v čem byl vychován a čemu věřil. Jako zarytému vědci mu to vrtalo hlavou a chtěl se dobrat pravdy. Jak jinak než výzkumem?
Klíč k uzdravení
To, co se svým týmem zjistil, mu vzalo dech. V Čínské studii píše: „Naše zjištění byla šokující.Živočišné bílkoviny, pocházející ze stravy, měly tak silné účinky, že jsme mohli jednoduše „zapínat a vypínat” rakovinný růst pouhými změnami konzumovaného množství těchto proteinů.”
Po tomto zlomovém odhalení se pan profesor spojil s čínskými vědci. V roce 1983 se rozběhl výzkum ve spolupráci Cornellovy univerzity, Oxfordské univerzity a Čínské akademie preventivního lékařství. Snažil se přijít na to, jaká je souvislost mezi nemocemi a výživou. Celý projekt vycházel ze starší práce, z takzvaného Atlasu rakoviny. Když na konci 70. let minulého století umíral čínský premiér Čou En-laj na rakovinu, začal celonárodní průzkum, jehož cílem bylo shromáždění informací o této chorobě. Zahrnoval zkoumání dat 880 milionů jedinců. Na tuto práci profesor Campbell navázal.
Výzkum měl jednoznačný závěr: rakovina je primárně záležitostí životního stylu. Genetika hraje u rakoviny jen roli předpokladu, a tím zásadním klíčem k uzdravení je výživa.
Čtěte ZDE: Záhada naší doby: Jsme často obézní a současně podvyživení. Klamavé výzkumy a lži o potravinách. Zabije nás šest gramů „céčka“ denně?
Osobní zázrak
Čínská studie podává přesné návody co jíst a nejíst, abychom se vyvarovali onemocnění, nebo přispěli k jeho vyléčení. Je ovšem současně fascinující “detektivkou” -- příběhem o vědeckém výzkumu jednoho profesora, ale i jeho životní touze a přání: pomoci zlepšit zdraví všech lidí na světě. Toto přání s ním sdílela jeho žena Karen a byla to ona, která ho inspirovala k tomu, aby napsal Čínskou studii.
Takzvaným řízením osudu se totiž stalo, že v době, kdy její manžel zkoumal ono fascinující „zapínání a vypínání” genů, si Karen rozškrábla mateřské znaménko, které nepřestalo krvácet. Když šla k lékaři, sdělil jí tu nejhorší diagnózu: pokročilý melanom ve III.stadiu. Dodejme, že taková onemocnění obvykle vedou velmi rychle ke konci.
V té době byli Campbell a celá jeho rodina vystaveni neuvěřitelnému tlaku a kritice ze strany lékařů, jakou si asi zažil i leckdo z nás: slovutný pan profesor najednou byl černou ovcí, protože postupoval podle svého.
Karen podstoupila z klasické léčby jediné, operativně si nechala odstranit nádorovou tkáň. Manželé společně vyslechli informaci onkologa o rozšíření nádoru do prostoru větší lymfatické žlázy, kterou údajně bylo potřeba chirurgicky odstranit. Campbell pro tuto taktiku boje s nemocí používá vojenskou terminologii a říká, že jde o „zničení vesnice pro její záchranu“. Karen ovšem další takovou léčbu odmítla. Zvolila léčbu, již Campbell přezdívá „bez ohrožení vesnice posílit její vlastní obranu.“ O to se postarala strava založená na kompletních (celistvých) rostlinných potravinách. Výsledek? Karen se plně uzdravila.
Zajímal i CIA
Karen si přála, aby její manžel napsal o svém výzkumu knihu, aby šanci na uzdravení, kterou dostala ona, mělo co nejvíc lidí. Uvědomovala si, jak velkou roli v jejím uzdravení sehrálo to, že měla po boku svého muže, nejen jeho podporu, ale i jeho výzkumy. Vědecká zkoumání tak odlišná od lékařských doporučení, že je nazýván „kacířským“ profesorem.
Tak se také stalo. A Čínská studie nejen vyšla, ale byla také zvolena knihou roku v USA. Pomohla mnohým lidem snížit množství léků, vyhnout se operaci, zlepšit si zdraví nebo se i úplně uzdravit. K propagátorům Čínské studie patří, jen tak mimochodem, třeba bývalý americký prezident Bill Clinton, kterému knihu darovala jeho dcera. Sám říká, že díky ní nemusel na operaci srdce.
Čínská studie je Campbellovo životní dílo, je to příběh napsaný srozumitelně a jasně pro odborníky i laiky, jak si Karen přála. Je to příběh téměř detektivní: pan profesor mezi jinými zažil i to, že se kolem něho začala motat CIA, na dveře jeho amerického bytu zaklepal agent a začal ho vyslýchat: Co to má s tou Čínou?
Chceme být zdraví?
Tímto vlastně úsměvným incidentem ale potíže Čínské studie teprve začaly. Je sice bestsellerem, současně jde ale také, jak už bylo řečeno, o knihu značně kontroverzní.
Důvod je docela jednoduchý: Je zřejmé, že přijetím myšlenek dr. Campbella v masivním měřítku by došlo k obrovským změnám ve světě. O zaměstnání by přišly statisíce lidí ve farmacii, medicíně, potravinářství, zemědělství, zpracovatelském průmyslu a mnoha dalších odvětvích. Pokud má Campbell pravdu a jeho jednoduché návody skutečně vedou k vyléčení drtivé většiny civilizačních chorob, rakoviny na místě prvním, mnoho odvětví průmyslu by přišlo o miliardové zisky, nebo by rovnou zkrachovalo.
Je to v současném světě vůbec možné? Je to reálné? A chceme to?
My možná ano. V každém případě to nechtějí „oni”: všechna vyjmenovaná (a při detailním domýšlení i mnohá další) tedy velmi důkladně „zainteresovala" špičkové a „nestranné“ odborníky, aby revoluční myšlenky „vědecky“, mistrně jednoznačně vyvrátili.
Podobnou “rošádu” v českém provedení jsme mohli pozorovat v praxi, když u nás Čínská studie vyšla: kdyby se tenkrát nenašel jeden statečný a přemýšlející lékař, a kdyby ji nepřečetl Jaroslav Dušek, možná by měla u nás Čínská studie těžký osud. Jenže to je právě to: vše není jen statistika, neboli žádný plán nikdy nevyjde. Zastánce z řad lékařů se navzdory vší pravděpodobnosti našel a Čínská studie byla zachráněna.
Přejme jí, aby na Vánoce přispěla alespoň v našem malém českém měřítku k naplnění přání Mireille Mathieu a co nejvíce lidem poodhalila zásadní, i když jednoduchou pravdu: za to, co se stane s naším zdravím, neodpovídá ani pan doktor, ani statist ika. Jsme to především my, a to, co si zvolíme a jak se každý den rozhodujeme, co určuje, zda se uzdravíme. Můžeme být zdraví. A to je samo o sobě „vánoční zázrak”.
