Odpověď na otázku, jak se chránit proti virové nákaze, hledá touto dobou skoro každý. A kdo ne, ten si láme hlavu, jak neutralizovat hrozivé důsledky, které může probíhající změna epochy pod krycím jménem „pandemie“ mít na naše životy – a z čeho a jak uživí sebe a své blízké.
Klíč k obojímu dává životní styl.
Coronavirus totiž – na rozdíl třeba od své schopnější pratety španělské chřipky – nejvíce komplikací přináší lidem se slabou imunitou, chronicky nemocným, starším, obézním, s vysokým krevním tlakem, oběhovými chorobami, cukrovkou a dalšími autoimunitními chorobami, jejichž společný jmenovatel je zánět v těle. Pro nás všechny momentálně – a nejen momentálně – otázkou života a smrti je, jak se zbavit zánětů v těle, zvýšit obranyschopnost organismu a celkově mu usnadnit fungování. Podle starého poznatku medicíny primární pro vznik nemoci je nevhodný stav terénu – na něj pak nasedají nemoci.
Čísla?
Prestižní časopis Journal of the American Medical Associacion (před koronavirovou nákazou) zveřejnil, že v USA ročně zemřelo na chřipku a zápal plic 65.000 lidí (byla to 8. nejčastější příčina úmrtí – mimochodem: na léčebnou péči v USA zemřelo 3,4krát více pacientů.) Pro srovnání: V Česku v r. 2018 podle Českého statistického úřadu zemřelo na chřipku 309 a na zápal/zánět plic 3.400 pacientů, tedy v přepočtu na počet obyvatel téměř 2x více nežli v USA (Úmrtnost na léčebnou péči se u nás ročně vykazuje v jednotkách případů – kdo tomu věří?).
Státní zdravotní ústav už v počátcích koronavirového problému nabádal k prevenci zánětlivých stavů v těle, které vedou ke komplikacím jakýchkoli, tedy i koronavirových, infekcí, a vyzýval nás, abychom tak činili mj. konzumací vitaminu D a nenasycených mastných kyselin. Když jsme o vitaminu D a chřipce psali na Protiproudu před lety, řada ortodoxních medicinistů (vyznavačů ideologie moderní medicíny) se nám smála.
Možností, jak zvýšit obranyschopnost organismu a usnadnit mu fungování, je mnoho a řadě z nic se budeme společně v příštích týdnech věnovat. Ale základem je správný způsob stravování.
Jak praví přísloví, jsme to, co jíme. Ani sebelepší léky, terapie či potravinové doplňky nikdy v dlouhodobém horizontu nepomůžou člověku, který si tři až pětkrát denně stravou otravuje tělo.
Čtěte ZDE: Detektivka století: Lze vyléčit všechny nemocné na celém světě? Dějí se v medicíně zázraky? V čem jsme v Evropě první? Atlas rakoviny a dvě lásky jednoho profesora. Kniha, která Vám pomůže, abyste si pomohli sami. Jak nestonat na statistiku?
Dva tábory
O tom, co je v oblasti zdravého jídla „správně“ se – s trochou nadsázky řečeno – vedou mezi profesionály v oboru mnohaleté krvavé přestřelky. Dobrat se jejich podstaty vyžaduje trochu eliminace. Když pomineme zcela jiný pohled, který na věc mají tisíciletí „sloni“ mezi stravovacími systémy, čínská medicína a ajurvéda, vynecháme trochu ubohé pokusy mainstreamové nutriční vědy (ta je, na rozdíl od výše zmíněných, v plenkách) a úplně stranou odsuneme rozporuplnou raw (syrovou) stravu, která je skvělá pro menšinu, ale pro většinu lidí má spíše katastrofální důsledky, vydělí se nám dva nesmiřitelné tábory: Milovníci paleo- keto- a podobných stravovacích návyků, a vegani, vegetariáni, makrobiotici a jim podobní. „Paleáči“ sázejí na zeleninu a maso, obilí (neřku-li lepek) je pro ně téměř nadávka. Druhá strana to má opačně. Co má ale dělat normální člověk, uvízlý mezi frontovými liniemi, který chce prostě jen dobře jíst?
Zdá se, oba tábory se shodnou jedině na tom, že není dobré jíst průmyslově zpracované potraviny, polotovary a jídla rychlého občerstvení – a že naopak je dobré jíst hodně zeleniny a ovoce. Ale jinak z obou táborů existuje množství protichůdných studií o tom, jaké potraviny kladně ovlivňují lidské zdraví.
Obecně platí, že typ stravy, která nás vede ke zdraví, je dán různými faktory, například tím, jaká strava nás dovedla ke stavu, v němž se necítíme dobře, jakou máme genetickou výbavu, jakou máme povahu, zaměstnání, dost možná i krevní skupinu.
V současné situaci ale platí zcela zásadní doporučení: Nejprve vyzkoušejte stravu s menším podílem živočišných bílkovin.
Proč? Existuje řada zásadních argumentů.
Naše neduhy
Podrobně jsou popsány ve fascinující knize Čínská studie, v níž kontroverzní profesor Colin T. Campbell, který od roku 1980 po 35 let vedl mezinárodní tým vědců provádějících největší výzkum o vztahu stravy a nemocí. Zkoumali ne méně než 367 proměnných z oblasti lidského zdraví, a to na unikátním vzorku etnicky homogenní čínské populace, a nalezli 8000 důležitých vazeb. Výsledkem bylo zjištění, přeloženo do lidské řeči, že některé nemoci jsou z nedostatku a jiné z nadbytku. Mezi ty druhé, které se u nás přemnožily v blahobytné poválečné době, patří kardiovaskulární nemoci, diabetes, rakovina, osteoporóza, ledvinové kameny, makulární degenerace, šedý zákal, poruchy funkcí mozku a nemoci nejzákeřnější ze všech: autoimunitní choroby. Vědci dokonce zjistili, že pomocí stravy lze „zapínat“ a „vypínat“ lidské geny. Jedním ze závěrů bádání bylo zjištění, že naše strava by měla obsahovat do 10 % živočišných bílkovin. Jakmile množství stoupá, stoupá i naše nemocnost.
Už vidím, jak řada mých erudovaných kolegů v bílých pláštích i bez nich bledne při vyslovení Campbellova jména vzteky. Profesor je totiž z těch, kteří neváhali své výzkumy přetavit v tažení za „jediný správný“ způsob stravování – což leckomu zvedlo mandle. Někomu proto, že je finančně napojen na penězovody farmaceutických firem, které samozřejmě populaci přirozeně zdravou nechtějí, někomu ze skutečně vědeckých důvodů – nikdo nemůže popřít, že část lidí výtečně funguje i na stravě jiné. (Ale je otázka, jak dlouho to jejich tělo vydrží.)
Jakkoli je debata o tom, komu přesně svědčí co a proč, případně o Campbellových vědeckých postupech a závěrech z nich vyplývajících fascinující a vydala by na samostatný článek, teď na ni není čas. V krizi je třeba jednat.
A právě dnešní doba, kdy si vaříme doma, může být výtečná na stravovací experiment.
Čtěte ZDE: Stůněme a umíráme: Cesta z pasti rakoviny očima mimozemšťana. Nelepší se to. Angelina Jolie a preventivní sebevražda. Všechno uříznout včetně hlavy? Zkusme se projíst ke zdraví
Znali jsme to
Měsíc lze na převážně rostlinné stravě určitě vydržet, téměř nikomu to nemůže uškodit. Zároveň to je dostatečná doba, aby člověk zjistil, zda se cítí lépe. Koneckonců podobně jedli naši předci až do konce druhé světové války. A víme, že za války se jejich zdravotní stav někdy i zlepšil, protože měli přirozenější a prostší stravu. Je sice pravda, že průměrná délka života se od té doby značně zvýšila, ale to je díky zlepšení hygieny, pokroku chirurgie a metod, které nemocného člověka udržují při životě za každou cenu. Ale skutečně zdravých lidí dnes není mnoho.
Campbellova dcera napsala o stravě založené na rostlinných kompletních potravinách bezvadnou kuchařku Čínská studie v kuchyni, která může být dobrým podkladem pro změnu jídelníčku. Kromě toho podobná strava funguje i jako vzpruha pro naši peněženku v době, kdy si řada z nás musí utahovat opasky, v čemž se vracíme do doby našich babiček. Navíc náš dosavadní sedavý životní styl se při nynějším zákazu vycházení nebo home office mění na lehavý – a také tomu je nutno přizpůsobit i stravu.
Důležité jsou však při podobném experimentu tři věci.
- Campbell a jeho následovníci netvrdí, že je třeba potraviny živočišného původu zcela vynechat. Jen doporučují omezit je na míru, kterou by naše babičky pořád ještě pokládaly za luxusní jídlo. Doplníme-li například rostlinnou stravu silnými vývary z masa a kostí, určitě neprohloupíme.
- Nejde o stravu, při níž je hlavní prosté vynechání masa, ale o stravu založenou na rostlinných kompletních potravinách co nejméně „upravených“. Tedy např. nepoužívá bílé pečivo, ale celozrnný chléb, nepoužívá rýžovou instantní kaši nebo nudle, ale vařenou celozrnnou rýži, nepoužívá cukr, ale sladí např. povidly. Celek je totiž vždycky více než součet částí a co nám dává příroda, bývá lepší nežli produkt člověkem upravený (Campbell stoupence běžné bezmasé stravy nazývá „vegetariány nezdravého jídla“.).
- Podpořme i svou psychiku, která může podobným experimentem hodně získat. Hodně lidí při přechodu na převážně rostlinnou stravu zjišťuje, že má na jídle, zvláště na mase či nezdravých sladkostech, psychickou závislost. Během „odvykací kúry“ mívají zpočátku pocit, že jim něco chybí, mají hlad, nebo jiné nepříjemné fyzické symptomy. Jakmile ale přejde pár dní, nastoupí nové pocity lehkosti a svobody. Často je doprovází zlepšení chuti a čichu a zrychlení myšlení. Není tedy divu, že rostlinnou stravu doporučuje i MUDr. Kateřina Sheardová, špičková specialistka na fungování mozku, stárnutí a Alzheimerovou chorobou. Doporučuje však i pravidelnou mentální hygienu – spirituální praxi – která ovlivňuje i metabolismus. Existují studie, že lidé, kteří pravidelně meditují, případně v našich krajích zbožné jeptišky, mají mnohem menší incidenci nemocí a lépe jim funguje hlava. Náhoda?
Ve čtyřiceti dnech před Velikonocemi drží křesťané půst – obvykle vyloučí z jídelníčku maso. Všichni však letos držíme v této době karanténu. Je i to náhoda? Většinou onemocní člověk, který má k nemoci sklon. Nemoc je vlastně jen „symptomem“, který nám ukazuje, že jsme se odchýlili od harmonického stavu. Podobně i pandemie (mimochodem, dříve často před Velikonocemi přicházely morové rány) ukazuje na odchýlení se od přirozeného řádu. Pokus k němu znovu nalézt cestu – třeba přes tak jednoduchou a přitom zásadní věc, jako je jídlo – může položit základ k tomu, jak se uzdravit na všech úrovních.
