Udílení „Oscarů“ již dávno přestalo být událostí výhradně ze světa kinematografie. Mnoho let odborníci na obřadu udílení cen Oscara Americkou filmovou akademií sledují základní společensko-politické tendence v západním světě. Například v minulém roce se leitmotivem stalo zvolení Donalda Trumpa na post prezidenta USA a strach "liberálního" Hollywoodu o svoji budoucnost.
Co chtěla „továrna na sny“ sdělit světu v roce 2018?
Migranti a příšery proti bílým
Podle tradice je hlavním signálem liberální tvůrčí elity vítěz v nominaci „nejlepší film“. Za rok 2018 byla tato cena udělena snímku Guillermo del Toro „Tvář vody“. Děj se odvíjí v Americe počátkem 60. let. Hlavní hrdinkou je němá uklízečka – migrantka z Latinské Ameriky, která pracuje v tajné laboratoři. V prostorách zařízení vrcholí práce na zkoumání obojživelného humanoida uloveného kdesi v Amazonii, kde ho domorodci považovali za démona. Žena se zamiluje do tohoto nevzhledného monstra, pomáhá mu při útěku, ale cestu jim zkříží hlavní zloduch – bílý americký voják, muž rodinného a konzervativního založení.
Vskutku, inkarnace zla v moderní západní společnosti. Filmové hrdince pomáhá její postarší soused-homosexuál a černá spolupracovnice. Pokud máme krátce přeložit obsah filmu z jazyka Hollywoodu do lidštiny, dostaneme následující vyjádření: Němá imigrantka z Latinské Ameriky zachraňuje nebezpečnou příšeru s pomocí homosexuála a černé přítelkyně, ale bílý muž všechno zhatí a na konci umírá.
Gustovní feminismus
V nominaci „nejlepší ženská role“ vyhrála herečka Frances McDormandová, která představuje smutkem ztýranou hlavní hrdinku Mildred Haynesovou ve filmu „Tři billboardy kousek za Ebbingem“. Několik měsíců po kruté vraždě její dcery viníci nejsou známi. V návalu hněvu a zoufalství se matka rozhodne pro kontroverzní krok: pronajme si u vjezdu do města tři reklamní tabule se zprávou pro všemi váženého místního šerifa, u něhož se ukáže, že je nemocný rakovinou.
Film je neobvykle spletitý a v podstatě nezajímavý, nicméně pokud pomineme uměleckou formu (kterou film kupodivu má) a zaměříme se na záměrné politické sdělení, ukazuje se, že je to příběh o boji ženy proti krutému světu a slabomyslným mužům. Na konci filmu hrdince pomůže zástupce šerifa – latentní homosexuál se sklony k násilí. Jediná kladná postava ve filmu, kterou hraje bílý muž představující šerifa, spáchá sebevraždu, když se dozví, že rakovina postupuje a zbývá jí několik týdnů života. Také příznačně silná symbolika.
Čtěte ZDE: Špioni předělali Hollywood: Kdy se stal film jen „náborovkou“ do tajných služeb? „Zábavní průmysl“ má „vážné zájmy“. Pravda je... v lepším případě „kdesi venku“
Fantastický transgender
V nominaci „nejlepší film v cizím jazyce“ vyhrál chilský snímek „Fantastická žena“. Jak se v moderním světě nyní často stává, „žena“ se ukáže být mužem jménem Daniel. Když byl ještě žena „Marina“, našel si postaršího milence s romantickým jménem Orlando, a odjel s ním obdivovat světoznámé vodopády Iguaçu. Orlando záhy zemře a Marina – Daniel se stane obětí podezření, že je vinen Orlandovou smrtí.
Film je předurčen ukázat celé drama a „nespravedlnost“ světa ve vztahu ke všem Danielům, kteří se sami považují za Mariny. Inu, jakpak tomu neudělit „Oscara“? Snad jen proto neobdržel cennou sošku Andrej Zvjagincev za svůj film „Neláska“, v němž nepodloženě pranýřuje Rusko.
Homosexuální pedofilie?
Pokud někomu chyběl dostatek tolerance, pak tu máme ještě jednoho vítěze v kategorii „nejlepší adaptovaný scénář.“ Film „Dej mi své jméno“ vypráví o romantickém vztahu v Itálii začátkem 80 let. Krásné dekorace, žhavé slunce, šťavnaté scény. Celé by to však bylo o ničem, kdyby se neukázalo, že „románek“ (a ne jen to) se odehrává mezi 17letým italským jinochem a 24letým americkým vědcem. Snímek si málem vysloužil obvinění z propagandy pedofilie, nebýt obhajoby tvůrců, že v Itálii je věk sexuální dospělosti stanoven na 14 let, a protože úplatky fungují, mohl obdržet i cenu filmové akademie.
Všechna tato témata mají v souhrnu nepochybný důsledek. Podle názoru ředitele Centra geopolitických expertíz Valerie Korovina, je hlavním cílem současného Hollywoodu definitivní vyhlazení člověka:
„Jak se mi jeví, tohle všechno se děje proto, že americká kulturní fronta již dávno stojí na pozicích ultraliberalismu a dehumanizace. A především přistěhovalci, kteří způsobují míšení a rozbřednutí národů do tavícího kotle nelidské masy, a feministky, které zpochybňují pohlavní přirozenost lidstva obecně a obracejí vzhůru nohama antologii člověka jako takového. Jde o dva katalyzátory procesu urychlené dehumanizace masy obyvatel západních zemí, které beztak již dávno ztratily humánní charakter a střemhlav se snaží zbavit posledních zbytků lidskosti a převrátit lidi na biomechanoidy, mutanty, klony a bioroboty. A právě taková je ideologická matrice současného Hollywoodu a těch, kdo produkují všechny ty splašky západní masové kultury a hojně jimi skrápí celé lidstvo.“
Čtěte ZDE: Františkův biják: Jen Mlčení anebo oslava selhání? Věrnost a odvaha se dnes nenosí. Kultura ve vleku úpadku ducha. Neznámá epocha dějin Země vycházejícího slunce. Všichni víme, komu se líbí. I ty, Martine?
Útok na Rusko nesmí chybět
Hollywood nepropásne žádnou příležitostí plivat na Rusko, proto v nominaci „nejlepší celometrážní dokumentární film“ získal Oscara film „Ikarus“, který se věnuje dopingovému problému v Rusku. Snímek natočil americký režisér Bryan Fogel.
Vypráví příběh sportovce, který se snaží „rozebrat v systémech dopingu“. Pomáhá mu v tom nikoliv neznámý bývalý ředitel moskevské antidopingové laboratoře Grigorij Rodčenkov, jemuž tvůrci filmu vyjádřili své díky „za jeho odvahu a touhu říci pravdu“.
Okultní kořeny „Oscara“
Sám o sobě je obřad udílení Oscarů Americkou filmovou akademií naplněn skrytým smyslem, jehož si s sebou nese od svého založení před téměř 90 lety. Řada badatelů nás ujišťuje, že obřad má okultní základ a svými kořeny je ukotven ve starověkém Egyptě. Přirozeně, esoterická a zednářská společenství konce 19. století a první poloviny 20. století pozorně studovala starověký egyptský okultismus.
Podle jedné z verzí zakladatelé cenu nazvali „Oscar“ poté, co si pohráli se slovy a významy. V březnu, kdy se tradičně koná ceremonie udílení Oscarů, probíhaly ve starověkém Egyptě oslavy na počest boha Sokara, a přesmyčka v jeho jméně dala vzniknout názvu samotné sošky. Mimochodem i samotný vhled zlatého „Oscara“ velmi připomíná zlaté idoly Sokara. Hloubaví lidé si sami mohou rozšířit znalosti o této rozporuplné otázce, ale naprosto jisté je pouze jedno: vidíme před sebou nástroj propagace misantropické agendy.
Zdroj.
Doporučujeme
Petr Hájek již cítí blížící se Advent, a má za to, že tentokrát bude jiný než ty předchozí, protože svět... více čtěte zde
Karol Jerguš konstatuje, jak pošetilé bylo ze strany NATO strašit Rusko raketovými zásahy na jeho území... více čtěte zde