Kdyby vesmír náhle skončil, nemuseli bychom si toho ani všimnout. Tak zní známý klasikův paradox vtipně glosující nepoznatelné hlubiny světa a omezenost lidského vnímání spoléhajícího se na velmi nejisté smysly. Pravý opak toho, co v posledních desetiletích cpou do hlav už i malým dětem: Všemohoucí člověk s velkým Č.
Ostatně začalo to už daleko dříve. Zednáři za francouzské revoluce – od níž se celý moderní svět v nesčetných bludných reprízách odvíjí – odstranili z oltáře Boha – a posadili na něj prostitutku. Trčí tam v mysli mnohých dodnes. Po jiném takovém pokusu napsal Gorkij: „Člověk – to zní hrdě!“ Smysl toho napohled hezkého výroku lépe odhaluje překlad do angličtiny, v níž slovo „Pride“, nerozlišuje mezi hrdostí a pýchou (viz Prague Pride).
Hitler se s tím už vůbec nemazlil a rovnou zavedl jako normu německého Nadčlověka. Vycházel ideově z „poznání“ jiného německého génia, jehož mysl tak dlouho rozežíraly „broučci“ syfilidy (nakazil se právě od té prostitutky), až se zhroutila do temné díry. Jakýsi jeho obdivovatel vyryl do podstavce sochy na trafalgarském náměstí v Londýně klíčovou jeho větu i s podpisem autora: „Bůh je mrtev. Nietzsche.“ Příčetnější Londýňan pod to vtipně připsal: „Nietzsche je mrtev. Bůh.“
Svět se před několika dny právě od základu proměnil – a naprostá většina našich spoluobčanů si toho ani nevšimla. A také premiér této země před pár dny pronesl pitomost tak grandiózní, že i jeho oddaní obránci – pokud nechtěli spadnout do temné díry posměchu spolu s ním – se od něj museli distancovat. Jenže on se v tom lejnu z bezradnosti dál čvachtal. Odkazem na „Pride“ velkých cílů, k nimž nás – zvolí-li ho za rok opět – během čtyř let dovede. Tím cílem má být (z kopce tuposti se právě nezadržitelně řítící) pro nás podlidi nedostižná životní úroveň německého Nadčlověka. Stojí to všechno vůbec za pár slov?
Cvak
Popravdě nevím, jakým mechanismem se spouští odpálení nesestřelitelné rakety nesoucí desítku samostatně naváděných hlavic, které mohou ale nemusejí mít jadernou nálož. Protože mám před očima pouze vlastní zkušenost z doby Karibské krize (říjen 1962). Tu později doplnily záběry ze sovětských ponorek nesoucích jaderné bomby kousek od pobřeží Spojených států. Proto si pořád představuji nějaké tlačítko – dnes možná „enter“ počítače. Není to asi podstatné, ale někdo ten kratinký pohyb prstem (od spojení s Moskvou oddělení námořníci na ponorce ho tehdy neprovedli) udělat musí: Cvak! A už to nejde zastavit.
Odpálení nové ruské hypersonické zbraně (i podle kyjevského personálu letěla rychlostí jedenáctinásobku zvuku) na Dněpropetrovsk – co odpověď na bombardování ruského vnitrozemí – bylo právě takovým okamžikem.
POJĎME SE PORADIT!
PPTV v pondělí 25. 11. 2024 od 18:00 vysílá v přímém přenosu pravidelnou poradu šéfredaktora Protiproudu s "tvrdým jádrem" nepodvolených.
Témata určují čtenáři a diváci svými dopisy, otázkami a komentáři jak k aktuálnímu dění nejen v politice, tak k obecnějším otázkám a problémům, jež určují náš (viditelný i neviditelný) svět.
Vzhledem k tomu, že její nálože patřily mezi „konvenční“, svět ještě stále je – a já mohu psát tyto řádky. Rusko pár minut před CVAK upozornilo Washington, takže všechny významné budovy v Kyjevě (včetně té nejdůležitější – americké ambasády) se v mžiku vyprázdnily. Krvavý komik Zelenský zajel sto metrů pod zem. Nevěděli totiž, kam střela míří. Ale věděli, že ji nesetřelí. Názorně tak veřejnosti ve státech NATO předvedli, s čím „vyvolení zmetci“ hrající si s ohněm počítají. Nevědí, že marně.
Tato ukázka – pouhý záblesk toho, co může kdykoli přijít – nechala ovšem většinu naší veřejnosti vcelku „v klidu“. A propaganda tak vytvořila další paradox. Před dvěma roky prohlásil šašek Fiala (mezi komikem a šaškem je přece jen ještě rozdíl), že „jsme ve válce“. To jsme sice ještě zdaleka nebyli, ale chtěl nás vystrašit Ruskem. Teď nás tytéž jeho propagandistické hlásné trouby korporátních médií ujišťují, že se vlastně dohromady nic neděje. Že ukázkou síly hypersonické rakety schopné nést jaderné hlavice nás – Rusko jen straší!
Přitom každý příčetný člověk už dávno ví, že realita je vždycky v přesném opaku toho, co fialová média a politici tvrdí. Od covidu, přes klima až po válku. A přece jim spousta podvolených stále věří. Záhada? Ne.
I kdyby náš svět náhle skončil (právě jsme prožili předpremiéru), nevšimli by si toho. V lepším případě proto, že by nebyli. V tom horším, že by uprostřed náhlé projekce doby pazourků uprostřed zimy, tmy a hladu marně čekali, co jim k tomu řekne Česká televize.
NAPĚTÍ SE STUPŇUJE. CO DĚLAT?
V rozhovoru Petra Hájka s významnou postavou "hnutí odporu" Markem Obrtelem jsme 9.11. otevřeli novou kapitolu vzájemné pomoci nepodvolených v pořadu Noční hlídka o základních aspektech sebeobrany nás a našich blízkých, protože na stát rozhodně nemůžeme spoléhat - chceme-li v očekávaných krizích přežít
(O)bludný mechanismus
Jenže se „nic nestalo“, takže setrvačník (o)bludného mechanismu stroje hlubokého společenského „smíchu a zapomnění“ (viz. M. Kundera) vše tlačí dál: Obchody fungují, koruna dál ztrácí na hodnotě, ruský plyn (odebíráme ho navzdory lžím o „zdrojích odjinud“ z 90% - jen daleko dražší) zatím dál proudí ke kotlům a sporákům.
A šašek Fiala dál chrlí své absurdní lži a směje se nám přim tom křečovitě do obličeje od ucha k uchu (dle rad PR poradců, jenže něco tak lidského jako úsměv tenhle „plast“ neumí). A jeho nejbližší zděšené okolí mechanicky dál obhajuje jeho dezinformace a „fejky“ (konečně víme, co ta dvě zaklínadla – kladivo na svobodná média – skutečně znamenají).
U elektrikáře v křesle ministra financí to patří k „povinné výbavě“ spolčení tupců. Ale i vládní ekonomové si přitom už klepou na čelo, protože ještě spekulují o své budoucnosti. A politici, kteří již větří blížící se změny v dominantní vládnoucí „straně zla“ – jako její místopředseda sněmovny – to alespoň „relativizují“. On prý pan předseda to brzké dosažení německého nadčlověčeství nemyslel doslova, ale jako „vizi na horizontu“ (který se z definice neustále vzdaluje).
NEUNIKLO VÁM JAK NA SEBEOBRANU PROTI VLÁDNÍM ZLOČINŮM?
Debatou Petra Hájka s bývalým ministrem financí Vlastimilem Tlustým a expertem na zlato Robertem Vláškem jsme 13.11. přinesli další část nového pořadu Noční hlídka, který nepodvoleným otevřel úplně nové možnosti sebeobrany před zfialovělým státem, jenž nás zotročuje a bere nám nejen základní občanské svobody (slova a projevu na čelném místě), ale bezostyšně nám různými cestami krade i naše peníze a majetky.
Mnozí naši čtenáři, diváci, příznivci a podporovatelé se již ke své spokojenosti s námi nalodili na "záchrannou archu", mnozí ale ještě nevědí, jak na to.
Přitom stačí napsat svůj kontakt na adresu:
zlato@protiproud.info
Všichni mají šanci
To už není šaškovské, ale komické. Příprava na přesednutí, až se jim koryta pod zadky za rok zhroutí. Nejvěrnější (ti už nepřesednou) zatím ještě opouštějí sál, když nepochybný příští premiér vyzve k přezkoumání psychického stavu toho současného. Za rok si to vymění – a pojedou „SPOLU proti sobě“ dál. Tedy alespoň si to i oni myslí.
Podvolení na to spoléhají. Nepodvolení – jak kteří. Mnozí vědí, že ve změněném světě je dobré alespoň potud, pokud na to stačí, se připravit na „pazourky“. Vlastně je divné, že mnozí z nich ještě nemají alespoň „obrtelovský“ balíček poslední či první záchrany v podobě baťůžku z našeho „obchůdku“ (není jich málo, ale také ne tolik, kolik by jeden předpokládal).
Ostatně to je každého věc. Nejde o vyvolávání strachu či paniky, právě naopak. Ale masívní „uklidňují lži“ mainstreamu vystrašeného jako Zelenský sto metrů pod zemí by jako patřičný fialový „signál“ v úvahu brát mohli. Možná měli.
A pak jsou tu ti, kteří vědí: Že je třeba udělat vše potřebné – modlitby na místě prvním, ale ne jen to – a s klidem a s nadějí očekávat „věcí příštích“. Že všechno nakonec dobře dopadne – i když třeba jinak, než si představují ti, kteří nevědí.
Ti nebudou překvapeni, kdyby se náhle ozvalo CVAK – a vesmír by zmizel. Určitě by si toho přinejmenším všimli. Zrovna tak, jako kdyby to CVAK udělala v menších rozměrech čísi lidská ruka. Protože vědí, že svět – ač to tak vzhledem k valícímu se fialovému hnusu často tak nevypadá – je v dobrých rukách.
Blížící se Advent dává příležitost k zamyšlení nad tím všem. Dobrým i zlým. Svítí na nás stejné Slunce.
Zatím.
