Situace na jednotlivých bojových frontách před klíčovým summitem NATO, jenž proběhne o tomto víkendu ve Varšavě a od něhož se čekají důležitá rozhodnutí pro další vývoj, se začíná opět zahušťovat.
V pondělí 27. června ruská média zveřejnila omluvný dopis tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana ruskému prezidentu Vladimiru Putinovi. Erdoganův další obrat má potenciál zahájit novou etapu vztahů mezi oběma zeměmi. Vzhledem k tomu, že Turecko je členem NATO, nejde o maličkost.
Erdogan jako americká loutka
Turecko se nechalo v listopadu minulého roku nalákat a následně vmanévrovat západními silami do pozice domnělého hegemona v oblasti a hlavního podporovatele Američany a Saúdy vytvořených islamistických teroristických skupin. Ty měly, za cíl svrhnout prezidenta Asada, změnit režim v Sýrii a vytlačit Rusko z celého klíčového regionu. Erdogan, jemuž byla přislíbena část syrského území - včetně obrovských zásob ropy a plynu, na nichž od invaze ISIL do Sýrie profitovala jeho rodina spolu s americkými a izraelskými firmami - každý den vozil obrovské množství ukradené ropy v kamionech přes tureckou hranici a bezpochyby na tom značně zbohatl.
S jídlem roste chuť. A tak 25. listopadu připravil (s tichou podporou Američanů) past na ruské letadlo manévrující podél turecko-syrské hranice. Sestřelení ruského bombardéru Su-24 vyvolalo hrozivou roztržku mezi Tureckem a Ruskem, což západním stratégům velice vyhovovalo. Rusko okamžitě vyzvalo své občany, aby nejezdili do Turecka na dovolenou, což citelně oslabilo zisky Turecka z cestovního ruchu. Moskva také pozastavila řadu společných projektů včetně výstavby plynovodu a drastickým způsobem zredukovala veškerý vzájemný obchod.
Čtěte ZDE: Boj o Rakka: dostihy velmocí jako před Berlínem. Pokus vytvořit hlavní město budoucí americké kolonie. Nasadí Rusko své pozemní síly? Vyslanci chaosu v Drážďanech budou mít těžkou hlavu. Bojuje se i o Evropu
Akce "cisterna" a turecké vystřízlivění
Mnohem bolestnější však bylo ruské soustředění se na Erdoganovy kšefty s ukradenou ropou. Ruské tajné služby zveřejnily informace o těchto dosud úspěšně utajovaných černých obchodech. Mnoho velkých západních firem, které s ním spolupracovaly, se tak ocitlo v nepříjemném podezření z obchodu s teroristy. Impulsem pro úplné Erdoganovo vystřízlivění se ale stala až akce „cisterna“, kterou spustilo ruské letectvo ve spolupráci s tajnými službami Asadova režimu. Ruské bombardéry začaly cíleně likvidovat tisíce cisteren s ukradenou ropou směřující do Turecka. Kilometrové kolony se staly snadným terčem, a tak se celé jejich trasy proměnily v ohnivé peklo.
V poslední době už bylo velice obtížné sehnat i přes lákadlo vysokého výdělku dostatek sebevrahů, kteří by byli ochotni do kamionů jako řidiči nastoupit a misi několika stovek kilometrů k tureckým hranicím absolvovat.
Zcela neudržitelný se pak stal Erdoganův postoj v kontextu vývoje na syrském bojišti, kde se i přes úpornou snahu Západu a Saúdů stále nedaří otřást pozicemi Asadovy armády. I přes občasné dílčí úspěchy je pro Západ a "jeho" islamisty situace stále bezvýchodnější. Saúdové dokonce v posledních týdnech vybavili teroristy střelami země-vzduch, s nimiž se islamistům podařilo minulý týden sestřelit vládní vrtulník, ale ani tento „afghánský strategický tah“ (vzpomeňme na 80. léta) na syrském bojišti zvrat nepřinesl.
Atentát jako trest ze zběhnutí?
Proč ve světle všech těchto událostí nezařadil Erdogan zpátečku již dříve? V zásadě proto, že z takových „temných koalic“ se bez trestu neodchází. A tak hned druhý den po zveřejnění Erdoganovy omluvy Vladimiru Putinovi přišel krvavý atentát, který měl zřejmě Turkům drsně připomenout, že bývalí spojenci jen tak zradu neodpouštějí.
Sebevražedný útok na Atatürkovo letiště v Istanbulu si vyžádal téměř 50 obětí a více než 150 cestujících v letištní hale bylo zraněno. Je zjevné, že vše provedlo dobře organizované vojenské komando. Cílem nebylo jenom zavraždit co nejvíce lidí, ale podle informací turecké rozvědky byla akce plánována po vzoru čečenských komand na zajmutí co nejvíce rukojmí (na letišti se v tu dobu nacházelo několik tisíc lidí) s cílem vyjednávat politické požadavky na tureckém vedení.
Jen díky předčasnému odhalení teroristů letištní ochrankou musel být použit krizový scénář – předčasné odpálení atentátníků. Situace tedy mohla skončit ještě hůře - jako jsme toho byli svědky v minulosti v případě moskevského divadla na Dubrovce či ve škole v Beslanu. Také v Istanbulu provedli celou akci islamisté z oblasti Kavkazu.
Čtěte ZDE: Mírová holubice Naděžda: Vyměnili v Moskvě Savčenkovou za kyborga? V Donbasu se znovu bojuje. Kyjev utrpěl o víkendu těžké ztráty. Chystá CIA převrat v Tádžikistánu? Na ruských hranicích stále víc rušno
Jednoruký Čečenec působil i na Ukrajině
Komando údajně řídil Achmed Čatajev. Jednoruký Čečenec, jehož životní peripetie ukazují, kudy procházejí siločáry působení tzv. Islámského státu. Po prohrané válce v Čečně uprchl před dvanácti lety z Ruska, kde na něho byl vydán zatykač - a dostal coby „uprchlík“ azyl v Rakousku. Poté působil na Blízkém východě ve výcvikových táborech, z nichž se později zrodil i tzv. Islámský stát. Když americká CIA spolu s tureckou tajnou služnou, Izraelem a Saúdy spustila před pěti lety „barevnou revoluci“ v Sýrii, jejímž výsledkem je dodnes trvající občanská válka se statisíci oběťmi, stal se Čatajev jedním z velitelů opozičních islamistických skupin na syrském území.
Jeden čas působil dokonce jako vrchní velitel v generálním štábu na ministerstvu války tzv. Islámského státu, což dnes potvrzuje nejen turecká tajná služba ale i zpravodajci ve Spojených státech (kteří musejí vědět nejlépe, jaké měli řídící důstojníky). Bojoval také v gruzínských horách v rusko-gruzínské válce, kde by zraněn. Poté se pohyboval mezi Sýrií a Tureckem, kde verboval do řad Islámského státu muslimy z Ruska, kteří chtěli bojovat proti Vladimiru Putinovi.
Po spuštění "akce Majdan" na Ukrajině působil jako velitel v islamistických komandech určených k terorizování ruskojazyčných obyvatel Donbasu. Rusové požadovali jeho vydání, ale tomu unikl, protože mezitím získal v tzv. migrační vlně znovu statut uprchlíka, pobýval v Evropě, a pak se s novými úkoly vrátil přes děravé hranice na Blízký východ.
Podle turecké policie působil jako velitel ISIL v Istanbulu. Kromě jiného měl na starosti převoz zbraní do Sýrie a začleňování teroristů do imigračních transportů mířících do Evropy. Jak se ukazuje, měl ale ještě i jiné úkoly, když se po změně tureckého postoje obrátil proti samotným Turkům.
Zajímavá je právě ukrajinská stopa, neboť po vykopání válečné sekery mezi Ruskem a Tureckem došlo k dohodám mezi Ankarou a Kyjevem na společném postupu proti Rusku pod patronátem Spojených států. Právě tento plán změnou tureckého postoje pravděpodobně padne, což je pro Američany tvrdá ztráta.
Čtěte ZDE: Vražedná mise: Proměna Achillovy paty v Trójského koně. Proč se snaží Merkelová a její Bruselané, abychom zapomněli, co bylo a je Turecko? Ruské dokumenty v OSN: Erdogan je specialistou na export džihádistů
Turecká kapitulace
Turecko se ani "trestním atentátem" zjevně nenechalo od svého úmyslu zlepšit vztahy s Moskvou odradit. Hned druhý den po útoku demonstrativně zahájilo telefonická jednání mezi prezidenty obou zemí a osobní jednání ministrů zahraničí. Vyústěním byla v podstatě turecká „kapitulace“. Dokonce se obě země - lze-li věřit i těmto zprávám - domluvily na společném postupu v boji proti muslimským teroristům. „Budeme spolupracovat s každým, kdo bojuje proti Islámskému státu. Už to nějakou dobu děláme,“ prohlásil minulý týden turecký ministr zahraničí Mevlüt Çavuşoglu v rozhovoru pro státní televizi TRT Haber. „Proč bychom nespolupracovali s Ruskem i za těchto podmínek? IS je náš společný nepřítel a musíme proti němu bojovat,“ dodal šéf turecké diplomacie.
Turecká justice také dokonce začala trestně stíhat tureckého občana, který v řadách severosyrských povstalců zastřelil jednoho z katapultovaných pilotů sestřeleného ruského bombardéru. Druhý pilot byl prostřednictvím Asadovy armády předán Rusům.
Putin chystá další úder v Sýrii
Celá tato situace zásadním způsobem komplikuje snahu Američanů ovládnout před vysněným východním tažením i Černé moře. Právě do Černého moře vplula minulý týden moderní ruská ponorka Staryj Oskol vyzbrojená střelami s plochou dráhou letu. Plavidlo proplulo Bosporem se vztyčenou vlajkou ruského námořnictva - a v doprovodu tureckých vojenských plavidel.
Vypadá to tedy, že Turecko skutečně otáčí o 180°, což znamená zásadní změnu také pro situaci v Sýrii, kde jsou Turci ochotni k dříve nepředstavitelným kompromisům. Již ani netrvají na odchodu Asada a dokonce jsou ochotni uzavřít hranici se Sýrií a zastavit pohyb teroristických skupin a jejich dodávek materiálu.
Čas jistě ukáže, jak budou nespolehliví Turci chystané dohody plnit. Podle toho, že se osobní setkání mezi Erdoganem a Putinem zřejmě uskuteční ještě před zářijovým summitem G-20 (ten by se měl sejít letos poprvé v historii v Číně) to ale vypadá, že nové spojenectví může nějakou dobu vydržet.
To by umožnilo Asadovi za pomoci Ruska spustit závěrečnou fázi syrské operace a pokusit se vyčistit zbylé území od islámských teroristů, kteří stále ovládají značnou část syrského území. V Moskvě již údajně padlo rozhodnutí o rozšíření pomoci Asadovi a novém zapojení ruského letectva do útoků na pozice islamistů. Za tímto účelem se připravuje k vyplutí k syrským břehům ruská letadlová loď Admirál Kuzněcov.
Čtěte ZDE: Dvojí tvář americké politiky: Společná jednání s Ruskem o syrském příměří. Provokace v Baltském i Jihočínském moři. Špionážní ofenzíva jako příprava na přepadení Ruska podle plánu Barbarossa II?
Varšavský summit NATO nevěstí nic dobrého
Obří letadlová loď má podle zdroje v ruské armádě vyplout do vod Středozemního moře v říjnu letošního roku, kde by měla zůstat až do ledna roku 2017. Na své palubě má nést 15 stíhaček typu Su-33, několik letounů typu MiG-29K/KUB, 10 bitevních vrtulníků Ka-52K, víceúčelové stroje Ka-27 a několik helikoptér typu Ka-31. „Nový program, který počítá s účastí letadlové lodi v boji proti teroristickým skupinám v Sýrii, je dílem generálního štábu ruské armády. Zahrnuje nálety vedené ze Středozemního moře proti pozemním cílům v Sýrii,“ sdělil zdroj ruské agentuře TASS. Počínaje letošním říjnem by tak měli ruští piloti, kteří v současné době operují ze syrské základny Khmeimim, úzce spolupracovat s těmi, kteří budou přilétat ze Středozemního moře.
Právě situace Sýrii a rozmístění rozsáhlých amerických vojenských kontingentů u ruských hranic by měly být hlavními body víkendového varšavského summitu NATO. Podle některých pozorovatelů budou muset všichni členové NATO stvrdit svou loajalitu i pro případ dramatického zhoršení bezpečnostní situace.
To je dnes zvláště aktuální pro Turecko, které si začíná uvědomovat, že jeho zájmy nejsou zcela totožné se zájmy amerických generálů, kteří (jak jsme mohli vidět z nedávno uniklých mailů) prosazovali nevybíravými metodami vlastní postup, jímž by situaci ve vztahu k Rusku na Donbasu vyhrotili bez ohledu na mínění amerických a evropských politiků.
To by však postupně nutně vedlo k otevřené válce s Ruskem. Pokud tyto síly o víkendu ve Varšavě své strategické plány prosadí, budeme fatálnímu konfliktu opět o něco blíže.
