Zatímco na diplomatické frontě postupně napohled tají ledy a vše vypadá, že napětí mezi velmocemi, které v posledních letech dosáhlo nebývalé intenzity se daří postupně urovnávat, v terénu je situace právě opačná. Po ukrajinském konfliktu, který se podařilo částečně zmrazit dohodami z Minsku, se situace díky důraznému ruskému angažmá stabilizovala částečně i v Sýrii. Zprávy z minulého týdne hovoří dokonce o tom, že Spojené státy a Rusko se přiblížily k dohodě o míru v Sýrii, které by se mělo týkat i strategického Aleppa o které se již několik měsíců svádějí tvrdé boje.
Příměří a provokace
"V posledních dnech pracujeme intenzivně na tom, aby byl obnoven režim příměří a současně aby byly do každodenního monitoringu dodržování režimu zapojeny nové síly. Za tímto účelem se Rusko a USA dohodly, že bude do Ženevy pozván dodatečný personál, který tu bude působit každý den - 24 hodin denně sedm dní v týdnu, aby bylo možné zlepšit činnost i možnosti sledování dodržování režimu příměří", hlásal optimisticky Obamův ministr zahraničí John Kerry po skončení jednání se zvláštním zmocněncem OSN pro Sýrii Staffanem de Misturou.
Po těchto jistě nadějných slovech ale zároveň ve stejnou dobu přicházejí znepokojivé signály. Nasvědčují tomu, že ne všichni ve Washingtonu jsou ochotni smířit se s mírem v Sýrii, když už do války nainvestovali politický kapitál a obrovské finanční prostředky na silnou protiruskou propagandu. Americká administrativa tak na jedné straně vyhlašuje potřebu dohody a předvádí smířlivá diplomatická gesta, současně však stupňuje snahu o obkličování Ruska, spojenou s provokacemi a demonstrací síly.
Čtěte ZDE: Otázka za miliardy: Dohodl se Putin s Obamou na navrácení Golan Sýrii? Jakou kartu vytáhne Izrael? Asadovu již tak silnou pozici potvrdilo drtivé vítězství ve volbách. Čekání na magický rok 2017
Čtěte ZDE: Geniální tah: Otcové války zděšeni, propaganda bez odpovědi. Co je za tím? Sedm jednou ranou. Generál: Na válku s Ruskem nejsme připraveni. Točte se, Rothschildovy rotačky na peníze!
Baltická hra s ohněm
Zejména v Baltském moři - na dohled od ruských hranic - se incidenty u obou stran množí téměř geometrickou řadou. Ruský taktický bombardér Su-24 podnikl 11. a 12. dubna v nízké nadmořské výšce a na malou vzdálenost simulované nálety na americký torpédoborec USS Donald Cook. Pilot ruské stíhačky Su-27 předvedl zase 29. dubna (přes trup amerického průzkumného letadla, které v mezinárodním vzdušném prostoru vykonávalo blíže nespecifikovanou "běžnou misi") tzv. sudový výkrut. A den předtím se v Baltickém moři nedaleko rozhraní polských a ruských pobřežních vod dokonce srazily polská a ruská ponorka. Poškozené polské plavidlo bylo odtaženo, ruská ponorka odplula údajně vlastní silou.
Podle ruské televize šlo o ruskou ponorku Krasnodar a polskou dieselovou ponorkou Orzel. Incident se měl odehrát v pobřežních vodách západně od Kaliningradu v Gdaňském zálivu. Velení ruského vojenského námořnictva odmítlo událost komentovat, polská média o ní kupodivu také zatím neinformovala.
Šéf americké diplomacie John Kerry označil přibývající incidenty letadel a lodí za "neprofesionální, zbytečně provokační a nanejvýš nebezpečné", manévr ruské stíhačky, která se přiblížila k americkému letadlu komentovala mluvčí US Army Michelle L. Baldanzová: "Nebezpečné a neodborné jednání jednoho pilota může potenciálně způsobit zbytečnou eskalaci napětí mezi oběma zeměmi. Jsme velmi znepokojeni takovým chováním," postěžovala si.
"Začínáme si už pomalu zvykat na roztrpčení představitelů Pentagonu ohledně údajně neprofesionálních manévrů našich stíhaček při zachycování amerických výzvědných letadel při ruských hranicích", reagoval naopak mluvčí Ministerstva obrany Ruska generálmajor Igor Konašenkov a zdůraznil, že všechny lety ruských letadel probíhají zcela v souladu s mezinárodními pravidly o využívání vzdušného prostoru. Co je za těmito akcemi?
Čtěte ZDE: Operace Atlantické odhodlání: Kopíruje NATO Hitlerův plán Barbarossa? Ukrajina a Pobaltí – jako tehdy? 75 let po vítězství ve válce Rusko na její počátek nezapomíná. A my?
Šéf „stínové CIA“: Konflikt v Evropě vznikne. Amerika už má na Ukrajině svou armádu. Římské impérium náš vzor. Rozděl a panuj. Hlavní cíl - vrazit klín mezi Německo a Rusko. Konvoj byl test
Meze trpělivosti
Položme si nejprve otázku, co dělal americký torpédoborec Donald Cook v Baltském moři? Toto plavidlo patří mezi nejmodernější torpédoborce schopné nést celou škálu raketových zbraní, které mají Spojené státy ve výzbroji. Jeho střely "Tomahawk" jsou dobré pro údery na objekty vojenské i civilní infrastruktury v hloubi nepřátelského území. Co je však ještě důležitější - na lodi je namontován jeden z nejlepších systémů protiraketové obrany "Aegis". Ten kromě základní funkce přijímá a zpracovává informace z čidel jiných lodí a letadel a hlavně vydává zaměřovací údaje na jejich odpalovací zařízení.
Je tedy jasné, že Donald Cook ani jiná plavidla a špionážní letadla nebyla do Baltského moře poslána na cvičení, ale měla jasné špionážní úkoly. Cílem bylo mapování a průzkum ruské pobřežní ochrany včetně odpalovacích zařízení u hranic. To nasvědčuje domněnkám řady analytiků, že zatímco se část americké administrativy snaží s Ruskem zklidnit vztahy, jestřábi se naopak intenzivně připravují na válečný střet. Rusové proto zjevně dali Američanům jasně najevo, že hranice jejich trpělivosti není dobré zkoušet.
Operace Barbarossa II?
Zasvěcení pozorovatelé soudí, že zatímco odcházející Obamova administrativa naznačuje, že již nemá zájem na eskalaci napětí, mocné síly v pozadí se silným vlivem na Pentagon intenzivně připravují válečný scénář po nástupu nového pána (či paní) Bílého domu. Počítají prý s tím, že případné zvolení Hillary Clintonové a s ní spojenými "apokalyptiky" by jim mohlo dát zelenou pro válku s Ruskem již v "magickém" roce 2017.
Už vícekrát jsme informovali o přípravách NATO na východní tažení, které svými strategickými obrysy nápadně připomínají nechvalně známý Hitlerův plán Barbarossa. Schválili ho prý představitelé USA, Kanady, Francie, Německa a Velké Británie. Není bez zajímavosti, že tato tajná informace byla z ruských bezpečnostních zdrojů "vypuštěna" 20. února, tedy v době, kdy se Turecko snažilo vtáhnout Rusko do vojenského střetu s předpokladem že NATO by poté na straně svého tureckého "napadeného" člena mělo aktivně vstoupit do konfliktu.
Březinský versus Kissinger
Fakt, že situace i přes "měkkou" diplomacii odcházející administrativy houstne, dokazuje i výrok Zbigněva Březinského, který stále zásadním způsobem ovlivňuje americkou zahraniční politiku a po případném vítězství Clintonové, by jeho pozice ještě posílila.
Tento klasický washingtonský jestřáb studené války tento týden varoval před chováním Ruska a prezidenta Vladimira Putina, který podle něho ignoruje NATO a provokuje celou Evropu. Rusko musí podle něho dostat výstrahu za svoje chování, které není možné akceptovat.
"Je na čase, aby NATO změnilo svoji taktiku. Aliance musí na provokativní kroky reagovat, nebo se budou stupňovat." Brzezinského slova zazněla jen několik hodin před tím, než Spojené státy oznámily, že nevylučují preventivní jaderný úder proti Severní Koreji: "USA nemohou vyloučit možnost, že použijí proti KLDR preventivně jadernou zbraň jako první," prohlásil bývalý vysoký americký představitel Robert Einhorn.
Čtěte ZDE: Stratégové NATO připravují válku s Ruskem již zcela otevřeně: Bubny propagandy duní naplno. Pobaltský gambit - inspirace Hitlerovou "Operací Barbarossa". A jak vše souvisí s 11. zářím? Sen o jaderné bezpečnosti je pryč
Čtěte ZDE: Křehké příměří v Sýrii: Všichni očekávají provokace. Smíří se Američané s kapitulací, nebo rozvinou "plán B"? Zastavila tureckou invazi ruská hrozba použití jaderných zbraní? Drama pokračuje
Čínské varování před vypuknutím války
Tuto houstnoucí "jadernou" atmosféru dále zahušťuje stupňující se napětí kolem čínských břehů. Vyvrcholilo tím, že Peking nedovolil americké letadlové lodi USS John C. Stennis, která prováděla provokativní "hlídky" v Jihočínském moři, vjezd do přístavu v Hong Kongu. "Ministerstvo rozhoduje o každé lodi, která vjede do Hong Kongu. Naší letadlové lodi řekli NE," konstatoval mluvčí amerického konzulátu. A postěžoval si, že čínská strana neuvedla k tomuto nepřátelskému gestu žádný důvod.
Je to poněkud směšně znějící stížnost, vezmeme-li v úvahu, že významný čínský admirál minulý týden varoval USA, že americké námořní provokace významně zvyšují riziko vypuknutí války mezi oběma zeměmi. To Číňané často neříkají.
Jak celou tuto podivnou situaci tedy číst? Jde o klasickou americkou politiku dvojí tváře, kdy jedna míří na domácí publikum, druhá k zámořským spojencům? Na jedné straně se Washington tváří, že chce s Ruskem vyjednávat a uklidnit mezinárodní situaci, současně však eskaluje napětí na všech frontách, kde se vojensky angažuje - a to je prakticky po celém světě.
Ať už je příčinou vnitřní souboj mezi vlivnými mocenskými skupinami uvnitř Spojených států, nebo jde jen o taktické propagandistické operace k zastrašení protivníka, je to nebezpečná hra s ohněm uprostřed prachárny. Rusko totiž nutí k tomu, aby stejně rázně demonstrovalo, že svou suverenitu a národní zájmy obhájí jakýmikoli prostředky.
Zjevně to však již dlouho není Východ, kdo má zájem, aby tento svět nebyl klidným místem k žití. Pokud vůbec místem k jakémukoli životu má zůstat.
