Osvobození Jany Nečasové (Nagyové), bývalého šéfa Vojenského zpravodajství Milana Kovandy i dalších vojáků (Ondreje Páleníka a Jana Pohůnka) již druhým verdiktem soudu pro Prahu 1 má několik rozměrů. Právě tak jako ouvertura tohoto „zázraku“ – boj vládních stran o vliv na policii. Prolínání těchto rovin vypovídá o naší politické a mocenské realitě téměř vše.
Souboj šéfa ANO a ministra financí Andreje Babiše s „podšéfem“ ČSSD a ministrem vnitra Milanem Chovancem vtáhl do představení vojska na obou stranách dokonale bez převleků, ba zcela nahá. Číslo vrcholící verdiktem soudkyně Heleny Králové pak dalo telenovele rozměr osudového dramatu.
Dostali jsme vzácnou příležitost být na pár dní téměř přímými diváky boje o moc v naší zemi. Války, která se jinak odehrává za mediálními kulisami a v hlubokém přítmí. Zápasu, který nejen platíme ze svých daní, ale který v určitých intervalech také legalizujeme ve volebních místnostech. Jenže karty k totalitnímu pokeru o chatrné zbytky našich občanských svobod se rozdávají úplně jinde, někým úplně jiným než našimi politiky. Protože se také hraje o něco jiného.
Výjimka z pravidla
Helena Králová patří k nemnoha soudcům na různých stupních celé justiční soustavy, kteří se v posledních letech dokázali mediálně-politické moci vzbouřit. Riskují tím vše, především kariérní růst, ale také osobní pohodlí a občanskou pověst. Doktorka Králová tuto „linii bezpečí“ překročila opakovaně, takže si je jistě vědoma, co to pro ni bude znamenat. Česká televize (a po ní především Babišova a Bakalova média) ji také okamžitě skandalizovala. Kromě jiného jsme se dozvěděli, že soudí již čtyřicet let, což u nás není pochvalné uznání její dlouhé praxe, ale „jemný“ náznak „komunistické minulosti“ před rokem 1989.
Mediální lynčovací mašinérie, jež na politickou objednávku vyrábí podezřelé a za pomoci řízených „úniků“ policejních odposlechů je veřejně obviní, lidsky a profesně skandalizuje, a pak bez obhajoby odsoudí, jde tvrdě po krku každému, kdo se krvavé katanské praxi postaví do cesty. Většina se neodváží:
Absurdní čtyřletý trest „natvrdo“ pro Romana Janouška (v jehož prospěch vypovídala i poškozená) z banální dopravní nehody, která by u každého jiného skončila „podmínkou“, je klasickým příkladem „poslušnosti“ soudce mediálnímu diktátu. Stejně jako tentýž počet let ve vězení pro Marka Dalíka, kterému „pokus o podvod“ nikdo nedokázal. O osmi a půl letech (zatím nepravomocných) Davidu Rathovi v jednom z nejodpornějších politických procesů naší polistopadové historie ani nemluvě.
Osvobození Víta Bárty (Věci veřejné), tří vazebně vězněných bývalých poslanců ODS (Nejvyšším soudem), nález Ústavního soudu o protiprávních metodách mediálně slavné a oslavované policejně-justiční mafie (Šlachta – Ištvan – Bradáčová) patří k čestným výjimkám. Stejně jako nynější (nepravomocné) osvobození Jany Nečasové a spol. v absurdní kauzičce milostného trojúhelníku, který vedle nezdaněných kabelek zbyl z hollywoodského svržení vlády (jsou tomu právě tři roky) Šlachtou, Ištvanem a spol. není výrazem lepšící se situace v naší justici. Právě naopak. Výjimka potvrzuje pravidlo.
Čtěte ZDE: Malé Orlando v České republice: Mafie chce vystřílet „klub vzbouřených“. Babišova hračka se porouchala. Teror prokurátorů. Vláda by měla odvolat Zemana. Záblesk naděje?
Čtěte ZDE: Chobotnice dostala ránu na komoru: Mafie napojená na americkou ambasádu poprvé prohrává. Babiš v nebezpečí. Co udělá prezident Zeman? Lesk a bída mediálních kurtizán
Jde o život
Pro běžného diváka – oběť intrik mediokracie – je to obvykle přitažlivé a vzrušující divadlo, které navíc dává mnohým mylný pocit zadostiučinění, na němž to právě média staví: „I velké ryby mohou jít do (vězeňských) tepláků“. Frustrace občanů z bezvýchodné politiky, která má ovšem úplně jiné příčiny, je tak „vysycena“, dav je „nakrmen krví“ – a už vůbec ho nezajímá, že často, alespoň podle platných zákonů, nevinnou. Je totiž jedno, co si o tom kterém „významném“ obviněném myslíme (většinou opět ze lživého mediálního podání). Pouze spravedlivé řízení před skutečně nezávislým soudem může dát odpověď o „zločinu a trestu“. V tom je celý rozdíl mezi „nalézáním spravedlnosti“ (jakkoli nedokonalém) a „soudcem Lynchem“, který se v našich krajích tak zabydlil.
Co na tom, že Petr Nečas, jeho nynější manželka Jana i obvinění vojáci se již tři roky pohybují před soudy. Co na tom, že žijí ve stresu, který si ten, kdo tím peklem neprošel, neumí představit. Co na tom, že mají zničené životy – a to i pro případ, že budou nakonec osvobozeni pravomocně. Nyní je však čekají ještě další dlouhé měsíce a možná i roky téhož. Státní zástupce Bajgar (chapadlo chobotnice z Ištvanovy líhně) se totiž pochopitelně ihned proti osvobozujícímu rozsudku odvolal – a je otázka jakou odvahu ve vzteklém mediálním řevu najde Městský soud.
Pokud vše vrátí, nebo dokonce (jak požaduje olomoucký nejvyšší prokurátor Ivo Ištvan) případ Heleně Králové odebere a dá jej „poslušnějšímu“ soudci, začne vše od začátku. Může se to táhnout klidně dalších pět šest let. Pro již dvakrát osvobozené celkem možná i deset roků „tortury“ – protože mediálním hvězdám z olomouckého státního zastupitelství jde o život. Potřebují nějak ospravedlnit protivládní puč, který s takovou slávou započali (zabavené stamilióny, kila zlata, stovky zakuklených policistů) a jenž se u soudů zatím změnil v hromádku zapáchajícího hnoje.
Kdo z koho?
Jenže zatím policejně-justiční mafii nic moc nehrozí. Má totiž skvěle krytá záda americkou ambasádou (na níž vznikla a vyrostla) a místopředsedou vlády Andrejem Babišem – což je (nebo donedávna bylo) jedno a totéž. Nikomu však nerostou stromy do nebe, praví moudré rčení. A právě tento případ by mohl tuto politiky obvykle zapomínanou lidovou pravdu potvrdit. Z čeho takový napohled nepřípadný optimismus?
Určitě ne z výsledku Babišova „souboje o policii“ s Milanem Chovancem. Jistě: Chovanec tuto drsnou partii vyhrál, Babiš stáhl svůj až dosud vysoko frajersky zvednutý ohon mezi nohy a v doprovodu svých zaměstnanců si odbelhal lízat zranění. To by však nemuselo nic znamenat. Miliardář, majitel mediálního impéria a (také díky tomu) fakticky hlavní hráč na politické scéně, „držitel“ státní pokladny a diktátor řady šílených zákonů, jejichž zničující účinek teprve brzy poznáme, má stále ještě obrovskou sílu. A soukromé peníze, které skrze svou politickou „misi“ mocně znásobil. A přímá úměra peníze = vítězné volby stále platí.
Jde spíše o to JAK bitvu o „privatizaci“ policie prohrál. A teprve zde se dostáváme k jádru věci. ANO, ztratil Roberta Šlachtu, významného spoluhráče a svoji klíčovou spojku na prokurátorskou větev mafie (Bradáčová, Ištvan, Pavel Zeman), od kterého měl již před vstupem do politiky přístup k „citlivým“ policejním informacím. Jeho ministru spravedlnosti Pelikánovi se navíc nepodařilo protlačit zákon o státním zastupitelství, jímž by celá babišovská mocenská konstrukce „vládnoucích nevolených“ zaklapla.
A na vrcholu všeho ministr Chovanec podepsal policejnímu prezidentovi model rekonstrukce, jímž se velení nad Šlachtovým útvarem opět vrátí pod normální hierarchickou velitelskou pravomoc a kontrolu. Ale to by pořád ještě šlo jinými cestami (penězi a vlivem) zvrátit. Jenže asi nepůjde.
Něco se stalo?
Babiš i Pelikán vyhrožovali odchodem ANO-NE z vlády, respektive demisí ministra, pokud ministr vnitra policejnímu prezidentovi rekonstrukci podepíše. Chovanec podepsal, dokonce demonstrativně – a Babišovci... nic. Jen vrčení a výkřiky o „konci boje proti korupci“. Což zní dosti směšně samo o sobě a navíc právě v té chvíli byl Babiš (skrze svou firmu Agrotec) v korupční kauze obžalován (pravděpodobný podvod s Čapím hnízdem se dále vyšetřuje) a věc jde k soudu. Ale ve vládě zůstane – samozřejmě „kvůli lidem“.
Mediální komentáře se nyní předhánějí ve spekulacích, kde vzal ministr Chovanec takovou sílu a proč se za něj postavil i jinak vždy zbaběle kuňkající premiér Sobotka. Spekulují o možném střídání na předsednickém postu ČSSD (sjezd je na jaře příštího roku), po němž by šla strana do podzimních parlamentních voleb právě s Chovancem v čele. Mužem silných slov i gest, který nejenže nechce do země pustit migrantskou invazi, ale dokázal se postavit i do té chvíle neotřesitelnému Babišovi – a schrupl si ho k odpolední svačině. No nekupte to!
Jenže – je to opravdu tak? Povšimněme si třeba jednoho zajímavého detailu: Mediální impérium kolegy Bakaly udělalo čelem vzad, postavilo se na Babišovu stranu – a s ním pochopitelně i Česká televize, jeho „divize“. Proto opět nesleze v těchto dnech z obrazovky polovina redakce Respektu a Hospodářských novin, všichni ti Šídlové, Kundrové, Fendrychové (Aktuálně.cz) a spol.
Čím to? Vždyť Babiš ještě před pár dny posílal (spolu s prezidentem Zemanem) „tuneláře OKD a lupiče hornických bytů“ do horoucích pekel, v lepším případě jen do vězení. A nyní pějí Babišova i Bakalova média stejnou píseň. A Česká televize, po chvíli standardních havlistických postojů, je den za dnem víc a víc rozpolcena mezi podporou Babiše i Chovance. Něco se stalo?
Přehozená výhybka na Hlavním nádraží
Zřejmě ano. Nezapomínejme: Pád vlády Petra Nečase (a tedy i nástup Andreje Babiše), provedený Šlachtou, Ištvanem a Bradáčovou, započal na americké ambasádě. A jen od této mocenské páky i pojistky má smysl dění v naší zemi odečítat. Dokonce mnohem více než od německé či bruselské. Při Nečasově pádu šlo o dostavbu Temelína a jde o ni pořád. Zdaleka ne jen kvůli slušným penězům, ale hlavně kvůli stálé americké vojenské základně na našem území – oficiálně k „ochraně elektrárny před teroristy“. Když to nešlo dveřmi (stavba „radaru“), půjde to oknem.
Po nástupu Sobotkovy vlády proto vsadili Američané v tomto „úkolu“ na Babiše – a on zjevně selhal. Rezortně má pod sebou ČEZ a dodnes ho nejen neovládl, ale už se vůbec nemluví ani o vypsání „výběrového řízení“, v němž by samozřejmě zvítězil americký Westinghouse. Jistě nejde pouze o tento moment. Nikdo neví, co Babiš slíbil svým protektorům při soukromě-oficiální návštěvě Washingtonu po boku „pražského“ Obamova velvyslance Schapira. Dalších důvodů bude jistě ještě řada, ale pro výsledek je to jedno.
A tak se stalo: Podle našich informací (z velmi dobře informovaného zdroje) Američané nedávno přehodili výhybku. Babiše hodili přes palubu a do sedla posadili nového jezdce. Koho?
Trójský kůň
Šéfem posádky Trójského koně, jenž má naši zemi otevřít Američanům pro přípravu války s Ruskem, určili mnohem tvárnějšího Bohuslava Sobotku. Zní to neuvěřitelně, ale je to tak. Což také vysvětluje Sobotkovu proměnu z „Bohouše Nevímkudykam“ ve vůdce pražské kavárny, bojovně odhodlaného havlistu a nejbližšího spolupracovníka ministra Dienstbiera (muže s americkým občanstvím a pasem).
Což vysvětluje, proč ve sporu o „miliónového Šlachtu“ se kupodivu nekonají demonstrace všemožných „neziskovek“ a „Fondů proti korupci“ na Babišovu podporu – jak si s trpkostí všimli i novináři z Bakalových médií. Ale vysvětluje to i Chovancovu sílu při bitvě s Babišem – a současně jeho slabost.
Čtěte ZDE: Jaderný byznys podle USA: V Americe zatkli ruského korupčníka, teprve když odmítl stát se agentem. Velvyslanec Schapiro v Praze už nezakrytě pohrozil další „bratrskou pomocí“
Čtěte ZDE: Nový US ambasador to říká rovnou a jasně: Temelín, nebo život! Dočkáme se dalšího vládního puče? Jde o víc, než jen peníze a zbraně. Poučil se Zeman od „vzdorného“ Klause?
Někdo bude mít problém
Je-li tomu tak (a náš zdroj je opravdu důvěryhodný), pak se na sjezdu ČSSD žádná výměna Sobotky příští rok konat nebude. Problém by mohl ale mít se znovuzvolením i prezident Zeman. Vysvětlovalo by to, proč „nečekaně“ zůstal ve sporu o Šlachtu a Ištvana na straně ČSSD a dokonce o těchto svých někdejších favoritech utrousil, že ho podvedli. A přijal v Lánech ministra Chovance ještě před jeho podpisem policejní rekonstrukce. A zjevně si dobře rozuměli.
Je-li tomu tak, největší problém má Andrej Babiš, nad jehož impériem se může začít zvolna smrákat. Ostatně nečekaně vznesené obvinění (kauza Agrotec), nad nímž zatím držela ochranou ruku klíčová americká rezidentka a pravidelná návštěvnice ambasády v Praze Na tržišti Lenka Bradáčová, přišlo pro Babiše v nejméně vhodnou chvíli. O ambiciózní prokurátorce se ví, že jde-li o její kariéru a moc, je zcela bez skrupulí.
Král je mrtev
Je-li tomu tak, pak se Sobotkova skandální privatizační kauza (OKD) a řada dalších, o nichž Andrej Babiš v nouzi nejvyšší začal dětinsky do éteru udavačsky vykřikovat (aniž o nich směl vědět, čímž opět „práskl“ svého Šlachtu), buď nebude vyšetřovat vůbec, nebo se náhle najde jiný viník.
Především ale – je-li tomu tak – neradujme se předčasně: Chobotnice dostane jen jinou hlavu, novou transfúzi – a Sobotka peníze a americké odborníky na předvolební kampaně. A „chlapák“ Chovanec mu bude poslušně krýt záda. Což ovšem ještě nezaručuje, že autista-premiér ve volbách nepropadne. No a co? Tak nastoupí jiný „ochotný“. Američané jsou pověstní tím, že ničemu evropskému nerozumějí, sázejí často na špatné lidi, ale mají CIA, dolary a výkonnou armádu. A svými „výkonnými pažemi“ v jednotlivých státech obvykle pohrdají.
Nejde jim o nás a naše (z jejich hlediska) směšné politické tahanice. Hledí mnohem dál. Na východ. Tam, kam směřují přes naše území jejich vojenské kolony, jimž mávají propagandou zpitomělí lidičkové – budoucí lidské křoví ve Velké válce. Čím blíž bude, tím agresivnější bude i jejich Trójský kůň. Od jisté chvíle se o tom však už nikdo nedozví: Nezávislí novináři zmizí. Jejich weby vypnou jako „nenávistné“ a šířící proruskou propagandu. Pravda a láska konečně zvítězí nad lží a nenávistí. Domácíma rukama.
Dosud to byl Babiš. Teď pravděpodobně Sobotka. Zítra kdokoli další z databáze blahobytného předpeklí. Čekají, až na ně kývnou. A my chodíme k volbám.
Král je mrtev. Ať žije král!
Doporučujeme
Petr Hájek již cítí blížící se Advent, a má za to, že tentokrát bude jiný než ty předchozí, protože svět... více čtěte zde
Karol Jerguš konstatuje, jak pošetilé bylo ze strany NATO strašit Rusko raketovými zásahy na jeho území... více čtěte zde