„Jedinou zemí, kde nehrozí státní převrat, jsou Spojené státy. Ve Washingtonu totiž nemají americkou ambasádu.“ Tento výrok jednoho jihoamerického prezidenta není „vtipný“ zemanovský bonmot – protože je přesným popisem stavu věcí. Je užitečné si ta mrazivě ironická slova připomenout právě dnes. V Praze se totiž ujal „funkce“ nový americký velvyslanec Andrew Schapiro.
Úspěšný vývozce zbraní
Nový velvyslanec, stejně jako jeho předchůdce Norman Eisen, je blízkým spolupracovníkem a přítelem prezidenta Obamy a má rovněž kořeny v Čechách. Jeho maminka Raya Czerner Schapirová pochází z Prahy, odkud v roce 1939, jako mnozí další židé, uprchla před nacisty. V tom je jistá podobnost.
Norman Eisen se před svým odchodem z naší země svěřil médiím, že je ortodoxní judaista. Jak je na tom s vírou jeho nástupce zatím nevíme, ale narozdíl od některých (nemainstreamových) komentátorů jeho etnický původ za důležitý nepokládám. Jsou zde totiž jiné daleko podstatnější podobnosti, které dávají tušit, že nový americký ambasador bude bezpochyby představovat „kontinuitu“ s konáním předchozího nájemníka velkolepého paláce na Malé straně. Což pro Českou republiku není dobrá zpráva. Zdá se nicméně, že jedna odlišnost mezi oběma tak podobnými „diplomaty“ tady přece jen je:
V letech 2009 – 2013 byl A. Schapiro náměstkem ministra zahraničí pro vojenské záležitosti. A zjevně úspěšným. Připisuje se mu vytvoření tisíců pracovních míst ve Spojených státech. Dokázal totiž prý skvěle zvýšit vývoz amerických zbraní do celého světa. Některé údaje dokonce říkají, že počet vývozních zbrojních licencí za jeho účinkování doznal v daném období rekordních hodnot. Nepochybně je tedy schopný vyjednavač v jedné z hlavních agend nositele Nobelovy ceny míru Baracka Husseina Obamy. Pro české občany tato jeho specifická kvalifikace znamená, že by si měli zase o něco více kontrolovat peněženky – i když to bude zbytečné.
Tak tu máme prostě nového amerického ambasadora. Také do Moskvy, jak jsme nedávno informovali, dorazil jeden takový. Tamten je specialista na Majdany. Ten náš na zbrojení a Temelín.
Ve slyšení před Senátem totiž již v květnu Andrew Schapiro kritizoval vládu své budoucí „diplomatické“ destinace, že zaostává za cíli NATO i mnohými evropskými spojenci. Změnit to bude prý jeho prioritou.
"Pokud budu potvrzen (ve funkci velvyslance v ČR), budu naléhat na českou vládu, aby posílila finanční prostředky vynakládané na obranu," slíbil již 15. května členům vlivného senátního výboru pro zahraniční vztahy. Tedy ještě v době před „sankční“ overturou nové studené války s Ruskem. Pokud ponecháme stranou protektorský slovník prozrazující způsoby jeho mise, lze si velmi dobře představit, jak bude toto „naléhání“ probíhat. Máme v tom ostatně bohaté zkušenosti z doby velmi nedávné. Možná ministr Stropnický bude na ambasádě organizovat jen nějaká stejně nevinná „školení a semináře“ podobně, jako to za velvyslance Eisena dělala prokurátorka Bradáčová – než s kolegou Šlachtou spustili „Operaci Nagygate“.
Temelín, nebo život!
Nový americký velvyslanec v Praze dal po svém příjezdu do České republiky již prvními slovy jasně najevo, že jedním z jeho hlavních úkolů je napravit „temelínské selhání“ svého předchůdce N. Eisena. Spojené státy podle něj doufají v restart tendru na dostavbu naší největší jaderné elektrárny:
„Jak velmi jasně ukázaly nedávné události, energetická diverzifikace a energetická bezpečnost jsou klíčové pro všechny naše evropské spojence,“ řekl Právu. „Jednou z oblastí, kde můžeme pomoci, je jaderný výzkum pro civilní účely a zajištění jaderné energie," prohlásil dobrácky soudruh velvyslanec, ale pak pro jistotu, aby byl správně pochopen, výhrůžně dodal: „Doufáme, že tendr je možné restartovat."
Bohuslav Sobotka má tak o důvod více k neklidnému spaní. Pokud si připomene, že právě Temelín byl spouštěcím mechanismem prokurátorsko-policejní operace k pádu Nečasovy vlády, není mu po Schapirových slovech možná dvakrát lehko. Dostane se asi rychleji než předpokládal do stejných kleští, jako svého času Petr Nečas. Ba ještě tvrdších: Jednak bude muset prosadit obnovení temelínského tendru, jednak zařídit, aby jej „vyhrála“ technologicky a ekonomicky nejhorší nabídka: Westinghouse.
To první asi nebude tak složité. Třeba takový „solární baron“ Martin Bursík, druhdy vášnivý odpůrce dostavby Temelína, mu určitě nebude dělat problémy. Kandiduje přece nyní do senátu v Praze 1 za Schwarzenbergovu TOP 09, takže v další zastávce svého politického turistického putování již nebude „zelený“, ale „americký“. Ostatní mafiáni to vezmou to za něj. Mediální zastřelovací příprava ostatně již začala.
Čtěte ZDE: Poučení z krizového vývoje: Američan, který zorganizoval pád Nečasovy vlády, odchází. Ištvan možná zmizí, Bradáčová a spol. dostanou od Obamy nového šéfa
Co máme ke směně?
Nejvášnivěji obhajují americké strategické a ekonomické zájmy pochopitelně Bakalovy Hospodářské noviny. Poté, co Protiproud napsal o zapojení americké ambasády do vládního puče na prokurátorské lince Bradáčová – Šlachta – Ištvan, byly z mainstreamu první, kdo tuto verzi nepřímo „verifikovaly“. Dnes jsou opět v čele temelínského „restartu“ pro Westinghouse. V článku Česko-americké vztahy v bodě nula, klade prověřená Bakalova „americká spojka“ Dainel Anýž narovinu a drsně základní otázku: „A co vlastně vůbec chceme a můžeme do partnerství s USA nabídnout? Další atomový tendr, který si pak příští vláda znovu rozmyslí?“
Není nad upřímnost. Jen blázen by přece řekl, že tendr na případnou dostavbu Temelína má být otevřený a rovný pro všechny soutěžící. Jeden takový se již našel a šeredně na to doplatil. Momentálně má před sebou soud, který kdovíjak dopadne. A celá země rovněž: Právě naše oblíbená Babišova vláda je důsledkem tohoto „omylu“.
Jak jsme již nejednou psali, Petr Nečas skončil svou politickou kariéru v Moskvě tragickým „úletem“: Ujistil ruské partnery, že tendr na Temelín bude otevřený a poctivý. To znamenalo pohřbení nadějí Washingtonu, protože technologicky ani finančně se americký „trojský kůň“ Westinghouse nemohl s nabídkou česko-ruského konsorcia srovnávat. A současně politický pohřeb Nečasův.
Proto je vlastně chvályhodné a rozumné, ptá-li se pan Anýž v zastoupení svého majitele tak otevřeně, co máme jiného ke směně, pokud nechceme další vládní puč. A připomíná ještě jednu „maličkost“:
„I když byl tendr na stavbu nových jaderných reaktorů v Temelíně zrušen, USA doufají, že Česko bude v rozšiřování elektrárny pokračovat. Po předání svých pověřovacích listin prezidentu Miloši Zemanovi to dal včera na Hradě najevo nový velvyslanec USA Andrew Schapiro“.
Jak se k této „férové nabídce“ postaví Miloš Zeman? Těžko říci. Dosud „snil“ o dalších účastnících tendru – z Francie, což je hotové sci-fi, nebo z Jižní Koreje. Možná, že po tomto prvním hradním rozhovoru s Obamovým vyslancem vystřízliví. O Zemanovi se říká, že má sloní paměť. Bylo by proto s podivem, kdyby si nevybavil jeden z „karambolů“ svého předchůdce Václava Klause.
Vzpomínky na budoucnost?
A to tehdy nešlo dokonce ani o Temelín. Prezident Klaus si v soukromém rozhovoru s americkým velvyslancem Stapletonem pouze dovolil zapochybovat o ignorantské přípravě iráckého dobrodružství. Mnozí si ještě vzpomenou, že se usilovně hledaly domnělé zbraně hromadného ničení, které měl Saddám Hussain mít na svém území. Známá „irácká lež“, že tajné služby tyto zbraně odhalily – načež Američané s Brity zahájili invazi – byla mimochodem velmi podobná jiné nedávné spouštěcí zámince: „ukrajinské lži“ s boeingem údajně sestřeleným obránci Donbasu. První ze lží byla již oficiálně přiznána, druhá na „doznání“ bude ještě chvíli čekat.
Nicméně „pochybující“ Václav Klaus se stal pro Washington samozřejmě okamžitě „persona non grata“. Čeští novináři z toho byli tehdy nadšení, protože se domnívali, že prezidentův „spor o zbraně“ s americkým ambasadorem Václava Klause těžce poškodí. Nemusíme dodávat, že nikdo z nich, když se později ukázalo, že VK měl „jako vždy“ nakonec pravdu, se českému prezidentu neomluvil za všechny urážky, kterými ho několik let častovali.
Příznačný je v tomto smyslu rozhovor, který tehdy vedl s odcházejícím Graigem Stapletonem Jan Pokorný v Radiožurnálu:
Vracíte se za pár dnů domů do Spojených států. Vím, že nepovažujete za nutné vracet se třeba k nedorozumění s českým prezidentem Václavem Klausem, ale možná by bylo dobré odjet domů s čistým stolem. Popište, pane velvyslanče, prosím konkrétně, v čem jste si neporozuměli stran války v Iráku?
„Byl bych zklamán, kdybyste tuto otázku nepoložil. Prezident Klaus a já máme své neshody, co se týče války v Iráku. Neshodli jsme se na tom, jak by měla tato akce pokračovat. (...) Abychom se vraceli k těmto rozhovorům a neshodám by dnes už nemělo smysl.“
Rozumím vaší odpovědi, ale jako českého novináře mě zajímá i ta drobnost, jestli řekl Václav Klaus v rozhovoru s vámi větu, kdyby se teď v Iráku našly důkazy o výrobě zbraní hromadného ničení, mohl by to být podvrh?
„Ano, tyto otázky velmi dobře znám. Ale nejsou pro naší situaci dnes aktuální a musím nechat prostě některé otázky ještě českým novinářům, aby se mě měli na co ptát, až se vrátím domů.“
Necháváte kromě toho ještě prostor pro fantazii našich posluchačů. Vyslovil tedy Václav Klaus tuto větu nebo ne? Stačí ano nebo ne.
„Jak říká náš pan prezident (G. Bush, pozn. aut.), hezky se snažíte. Ale to jednání proběhlo před dlouhou dobou a já si sám na podrobnosti už nevzpomínám.“
Čtěte ZDE: Kyjevská vláda hodlá odebírat jaderné palivo od amerického Westinghousu. Hrozí Evropě další Černobyl? Co na to naši a rakouští „majdanisté“ - ekologičtí aktivisté?
Něco se stane
Tak tu máme prostě nového amerického ambasadora. Také do Moskvy, jak jsme nedávno informovali, dorazil jeden takový. Tamten je specialista na Majdany. Ten náš na zbrojení a Temelín.
Jsou to odborníci na slovo vzatí. Americká diplomacie sice opakovaně prokazuje již celá desetiletí, že nerozumí světu dál než patnáct námořních mil za východní pobřeží Spojených států, ale zase má k dispozici technologicky a finančně nejlépe vybavenou intervenční armádu.
Jednu její jednotku potřebují naši nezištní zámořští přátelé a spojenci dostat do České republiky, ať se to jejím občanům líbí, či nelíbí. Je to přece pro jejich dobro. Je kupodivu tolik hlupáků po celém světě, kteří stále ještě nechápou, že americká armáda je v jejich zemi pro jejich dobro.
Právě tak u nás. Poté, co se nezdařila „operace radar“, zbývá asi už ke „konání dobra“ jen Temelín. Jakmile jej Američané dostavějí, budou cítit povinnost ho také „bránit“. Před kým? To je jedno. Před teroristy, před Rusy, před ISIL, před kýmkoli a čímkoli. Je přece tolik nebezpečí, před nimiž nás musejí ochránit.
Něco se stane. Máme nového amerického ambasadora. Protektor potřebuje konečně strčit nohu do dveří tak, aby se už nedaly zavřít. Temelín jsou docela pěkná vrata.
