Spojené státy pokračují v politice dvojí tváře. Na jedné straně verbálně usilují o mírová jednání na všech frontách a ujišťují svět o svých mírových záměrech, na straně druhé pokračují v přípravách na válečné tažení proti Rusku. Zahájení provozu amerického protiraketového systému Aegis s radiolokátorem a protiraketovými střelami v Rumunsku, který oznámili tento týden Američané, je toho dokonalou ilustrací. Nejenže pokračují v obkličování Ruska, ale bezostyšně porušují i dohody, které měly nebezpečí jaderného konfliktu alespoň trochu snížit.
Pohádky o raketovém štítu v Evropě
Spojené státy poskytly na takzvaný protiraketový štít 800 milionů dolarů (19 miliard Kč). Systém není ničím jiným, než zbraní „prvního sledu“ pro znemožnění odvetných raketových úderů po případném americkém útoku na Rusko. Další část se současně začala budovat i v Polsku. Synchronizace těchto zařízení vytváří podmínky pro útok - není tedy sporu o tom, kam USA chtějí konflikt s Ruskem vyhrotit.
Pohádkám o tom, že štít není namířen proti Rusku, nýbrž proti případným střelám vypáleným z Blízkého východu, zejména z Íránu nemůže uvěřit nikdo, kdo si zachoval zdravý rozum. Tvrzení je to na první pohled naprosto absurdní. Ale nejen to, je to obrovský zásah i do struktury bezpečnosti v Evropě. Američané musejí mít velký důvod, když se do podobného dobrodružství pouštějí. Není divu, že prezident Vladimir Putin okamžitě označil budování amerického protiraketového štítu v Evropě za jasné porušení odzbrojovacích dohod. Rusko bude podle Putina nuceno reagovat na ohrožení své národní bezpečnosti, ale nenechá se vtáhnout do závodů ve zbrojení.
"Budeme nuceni přemýšlet o tom, jak odstranit hrozby vznikající vůči národní bezpečnosti Ruské federace," prohlásil Vladimír Putin. Upozornil, že Rusko operativně upravuje plány výstavby svých ozbrojených sil podle měnící se mezinárodní situace. Tu podle něj budování amerického štítu opět výrazně zhoršuje. "Není to obranný systém, ale součást jaderného strategického potenciálu USA, přenesená na naše hranice," prohlásil ruský prezident.
Čtěte ZDE: Dvojí tvář americké politiky: Společná jednání s Ruskem o syrském příměří. Provokace v Baltském i Jihočínském moři. Špionážní ofenzíva jako příprava na přepadení Ruska podle plánu Barbarossa II?
Americká hra s ohněm
O tom, že se jedná o hru s ohněm nasvědčují i zprávy, že Rumunsko a Polsko se nyní mohou stát „objekty odvetných akcí”. Vojenský expert generálplukovník Jurij Netkačev podle deníku Novaja gazeta uvedl, že protiraketové zařízení umístěné v Rumunsku bude mít za následek změnu zamíření ruských operačně taktických raket a jiných velice přesných zbraní na tyto nové cíle. Protiraketový štít totiž podle něho ohrožuje i ruský protidružicový potenciál a fungování ruského orbitálního uskupení kosmických aparátů. To samozřejmě Rusko nikdy nepřipustí, ale samotný fakt, že Američané do této riskantní operace jdou, ukazuje, že ve Washingtonu nabírají na síle váleční jestřábi. Ti počítají s východním tažením po případném vítězství Hillary Clintonové v prezidentských volbách.
O tomto faktu jsme psali i v souvislosti s množícími se špionážními testy amerických lodí a letadel v Baltském moři. Nyní přicházejí další znepokojivé zprávy i z jižního křídla potenciální fronty. Na gruzínské vojenské základně ve Vaziani došlo tento týden k zahajovacímu ceremoniálu společných cvičení s USA a Spojeným královstvím Noble Partner 2016. Gruzínská armáda zahájila společné cvičení s Američany a Brity, které bude trvat dva týdny. Stovky vojáků se shromáždily na vojenské základně ve Vaziani, která byla dříve používaná Ruskem. Po Pobaltí se tak na hranicích s Ruskem ocitly americké tanky Abrams M1A2 - poprvé na jižním křídle.
Že tyto provokativní kroky nenechá Rusko bez odpovědi, je jasné. Současně však Moskva pokračuje v diplomatické ofentivě. Zatímco zkrachovala mírová jednání v Ženevě o Sýrii a Američané s Tureckem a Izraelem dále rozdmýchávají válečný požár v zemi, o čemž svědčí mimo jiné i páteční megavýbuch u damašského letiště při kterém zahynul kromě jiných spojenců Asada i jeden z vůdců Hizballáhu Mustafa Badraddín, Rusové rozehrávají na diplomatickém poli další vysokou hru. Bez zvláštní pozornosti západních médií se minulý týden sešel v Soči japonský premiér Šinzó Abe s Vladimirem Putinem, aby položili základy nové rusko-japonské spolupráce.
Historická dohoda Ruska s Japonskem
Narýsovali historickou dohodu v oblasti, která jejich vztahy zatěžuje již od konce druhé světové války. To může mít v budoucnu zcela zásadní vliv na další vývoj nejen v tichomořském regionu, kde Spojené státy využívají dlouhodobě Japonsko jako trojského koně svých imperiálních zájmů nejen pro tuto neklidnou oblast, ale na globální politické šachovnici vůbec.
Čtěte ZDE: Úvahy o americké základně u nás: Nejde o žert. Inspirace Okinawou. Ostrované slaví. Dílčí úspěch navzdory teroru. V zemích se základnami jsou místní občany druhého řádu. Jsme dobyté území?
Na světě je tak předběžná dohoda o vyřešení sporu o jižní Kurily - což Američané sledují s velkým znepokojením. Právě tyto ostrovy, jsou totiž po desetiletí jednou z překážek, které brání bližší spolupráci obou zemí a připoutávají Japonsko těsněji k USA. Jednání o uzavření mírové smlouvy, která od druhé světové války dosud nebyla mezi oběma zeměmi podepsána, se podle šéfa ruské diplomacie Sergeje Lavrova uskuteční už v červnu.
Žárlivý pohled USA
Pozitivní směr v rozvoji vztahů obou zemí naznačuje i skutečnost, že Šinzó Abe pozval Vladimira Putina k návštěvě Japonska a ruský prezident naopak pozval japonského premiéra na zářijové ekonomické fórum do Vladivostoku.
Američanům letitý spor o Kurilské ostrovy samozřejmě vyhovoval. Blokoval jakoukoliv užší spolupráci mezi Japonskem a Ruskem. Tokio vznášelo až dosud nárok na ostrovy Iturup, Kunašir, Šikotan a skupinu ostrůvků Habomai na základě dohody z roku 1855. Jenže ta samozřejmě padla japonským spojenectvím s Hitlerem a na konci druhé světové války ostrovy připojil ke svému území vítězný Sovětský svaz. Tokio nicméně ruskou svrchovanost nikdy neuznalo.
Celá záležitost je pro Spojené státy o to nepříjemnější, že pro současného japonského premiéra Abeho se nová stránka v japonsko-ruských vztazích stává diplomatickou prioritou jeho vlády. Setkání v Soči přišlo pro Západ v dosti choulostivé době, neboť na konci května bude Japonsko hostit zasedání zemí G7 tzv. „Velkou sedmičku". Dříve byl klub „Velkou osmičkou", ale po připojení Krymu k Rusku po referendu v roce 2014, byla účast Moskvy v rámci sankcí pozastavena.
Čtěte ZDE: Geniální tah: Otcové války zděšeni, propaganda bez odpovědi. Co je za tím? Sedm jednou ranou. Generál: Na válku s Ruskem nejsme připraveni. Točte se, Rothschildovy rotačky na peníze!
Nákaza národních zájmů
V posledním roce se začalo mluvit i o možném vstupu Japonska do NATO. Hlavně Spojené státy měly vzhledem ke stále se zhoršující situaci v Jihočínském moři velký zájem o začlenění Japonska do své invazní armády, formálně vydávané za mezinárodní obranný pakt. Po schůzce v Soči se ale zdá, že tyto touhy Washingtonu zatím vyjdou naprázdno.
Rusko a Japonsko totiž spojuje řada společných zájmů. Na energetické zdroje chudé Japonsko se snaží diverzifikovat své zdroje ropy a zemního plynu, Rusko zase v kontextu globální komoditní krize potřebuje nové investice. Je tedy pravděpodobné, že sbližování Japonska a Ruska se - k nelibosti Washingtonu a globálních elit - bude i nadále prohlubovat.
Sečteme-li tedy aktiva a pasiva v americké přípravě na válku s Ruskem, výsledek je poměrně jednoznačný: Washington je zatím vždycky o několik kroků zpět: NATO sice pokračuje v obkličování ruských hranic a provoz "radarů" v Rumunsku a Polsku napětí dále zvyšuje, ale to hlavní se zase odehrává jinde. A i když americké provokace na ruských hranicích není možné podceňovat, protože zvyšují možnost vypuknutí války "omylem", strategicky získává Rusko další a další body.
Což naopak nebezpečí vypuknutí fatální jaderné světové války snižuje. Rovnováha je to však stále labilnější.
