Když Oskar Spengler vydal v roce 1922 knihu Zánik Západu, viděli v tom mnozí jen reakci na nedávno skončenou válku, která byla první, ale i poslední (jak všichni věřili) tohoto rozměru, vždyť ze všech koutů Evropy se ozývalo: Již nikdy více!
Idealisté i optimisté věřili, že našli slovo, mající magickou sílu navždy zahnat válku od bran Evropy. To slovo bylo Pacifismus. Vyslovovali ho politici i obyčejní lidé, skloňovalo se ve všech pádech, na všech náměstích i na všech střechách. Skoro zmaterializované Palladium Evropy. Kdo by se tedy jakousi výstřední teorií o zániku Evropy zabýval? Zvláště teď, když je tu ekonomický boom, nová naděje a – dnešek! A že vedle je hladovějící Německo, obtížené obrovskými reparacemi? Co na tom, vždyť je to poražený nepřítel. Nebo že na východě Evropy probíhá chazarská trockisticko-leninská genocida ruského národa, našeho nedávného spojence?
Čtěte ZDE: Mýty a pravda o bolševickém převratu: Kdo ho financoval? Řídil se astrologickými výpočty? Kdo zadal Marxovi Komunistický manifest? Znát souvislosti a nebát se o nich mluvit!
Čtěte ZDE: Utajená historická fakta, 2. část: Teror bolševické revoluce a genocida sovětských národů. Světovládné ambice iluminátů – sionistických elit. Kdo má zájem, abychom neznali pravdu?
Dvě bestie a pokrokáři
Pokrokáři světa to však viděli jinak. Nezahlédli tam genocidu, ale experiment, který jednou provždy vyřeší sociální otázku. Je-li něco nového - ba revolučního - nějaká ta oběť se přece přinést musí (jistě, netkne-li se to „nové a revoluční“ mojí, ale cizí kůže). To ovšem tehdejší pokrokáři ani optimisté netušili, že k socialismu internacionálnímu, řádícímu tehdy v Rusku, přibude i socialismus nacionální - a dvě bestie se do sebe zakousnou. A to v jednom století a na jednom kontinentě!
Pacifismus se tedy Evropě Palladiem nestal. A sotva stane. Pretendenti na globalizovaný trůn a plánovači krizí a válek v jednom nás o tu třetí nepřipraví. Už v 19. století oznámil tehdy nejvyšší iluminát Ameriky, plukovník Pike, že v plánu jsou tři! (Jeden může hádat, jestli mu to řekli mimozemšťané, baba kartářka nebo ten s kopytem.) Události v Sýrii a provokace na hranicích s Ruskem jsou té třetí nedaleko.
Ve státě Georgia v USA stojí novodobý „menhir“ z několika desek s novým „desaterem“. Dva poslední body (požadavky!) desatera: Dejte šanci přírodě. Udržujte populaci pod 500 milióny.
Bafometova socha před místním parlamentem v Oklahomě, i ta nová z bronzu, tři metry vysoká v Detroitu prozrazují duchovního původce požadavku 500 miliónů, i to, pod jakým praporem a kam kráčí Amerika. Přibývá hlasů, že uctívači Bafometa, pretendenti na globální trůn, plánovači hrůz, krizí a válek jsou šílení. Být tomu tak, stačila by svěrací kazajka a doživotní zaopatření v psychiatrickém ústavu, lidově zvaném blázinec. Mnozí ale mají za to, že spíše než svěrací kazajku by potřebovali exorcistu… Ulevilo by se jim - i nám!
Dát šanci přírodě s požadavkem „pěti miliónů“ a sochami Bafometa je důkazem pokračující degenerace Ameriky i narůstajícího sebevědomí a drzosti pretendentů. Požadavek „pětiset milionů“, je z hlediska některých stejně ušlechtilý počin jako boj za lidská práva, že? Týká se světa, Evropy především. Co je ale tak přitažlivého (nebo dráždivého?) na Evropě, že po staletí přitahuje pozornost pretendentů? (Dvě světové války, obě s těžištěm v Evropě, třetí na obzoru, bolševismus a nacismus nádavkem a současná invaze Asie a Afriky.) Snad žárlivost na onu kulturu, kterou jsme kdysi jmenovali kulturou anticko-křesťanskou, z jejíž podstaty dosud žijeme a jejíž matkou je Evropa? Ale ty už, jedna jako druhá, neexistují!
Lóžoví bratříci, trubci a břichopáskové
Evropa se stává rejdištěm islámu a Afriky a anticko-křesťanskou kulturu jsme už dávno ze zbabělosti a potom z přemíry politické korektnosti přejmenovali na euro-americkou civilizaci. Povedlo se to, ostatně jako ve více takových případech, salámovou metodou, kdy slovo antická bylo nejprve zaměněno za slovo „židovská“ a slovo kultura za „civilizaci“. Tak místo anticko-křesťanské kultury tu byla židovsko-křesťanská civilizace. „Vývoj“ však pokračoval. Uznejme, že slovo křesťanská by pro „nové příchozí“ mohlo být pohoršlivé, dokonce frustrující, a tak místo anticko-křesťanské kultury tu máme neutrální euro-americkou civilizaci, a to se vším všudy.
Salámové metodě bude však brzy odzvoněno. Budování chodeb, tunelů a podkopů, po staletí pečlivě tajených, už nebude třeba. Stavění soch Bafometovi, veřejný požadavek „pětiset milionů“ a současné stěhování Afriky a islámu do Evropy prozrazuje, že pretendenti, jisti si blízkostí cíle, se rozhodli pro akceleraci a částečné odtajnění „konečného řešení.“ To vše jako psychologická příprava pro příchod věcí příštích. Přesto jsou ústa bodře, spíše však nestydatě, hlaholící: Nevěřím na teorii spiknutí. Nestydatě proto, že jsou to „ústa“ těch, kteří se sami do konspirace zapojili – lóžoví bratříci, trubci a břichopáskové - nádeníci konspirace. Ale i těch bylo třeba. Bez jejich spolupráce by, řečeno obrazně, žoky peněz a tuny zlata Pretendentů zůstaly jen mrtvými věcmi. Tihle mizerové je pomohli oživit. Ano, jsou to „ústa“ těch nenasytných, kteří pro peníze, pro svoje výhody, pro tu svoji židli, pro ten svůj žlab, pro tu svoji kariéru i pro ten svůj pocit nadřazenosti – oni přece vědí … zradili vlast i Evropu, jejímiž hodnotami pro tu svoji mizérii pohrdli.
Kdo jsou tedy ti hlaholící onu okřídlenou větu? Odkud, z jakých kruhů se rekrutují kromě toho, že druhově patří mezi bratříky, vyčůránky a lenochy? Dělají politiku, „kultůru“ (s kroužkem nad u), „pracují“ ve sdělovacích prostředcích (v mainstreamu), v „humanitárních“ organizacích, píšou: Welcome Refugees!, patří do vítacích výborů a do dalších zbytečných, ale dobře placených organizací. Takoví vždy, třeba o půlnoci, zahlaholí: Nevěřím na teorii spiknutí (a opět upadnou ve spánek spravedlivých). Inu, židli je třeba si chránit – třeba o půlnoci.
Chytří chytráci
Mě ale ta jejich „chytrost“ rozpaluje a děsí zároveň. Je to chytrost toho s rolničkami, radujícího se z „výhodné“ půjčky na dvacetiprocentní úrok splatné do čtrnácti dnů!
Protože ale v Bruselu sedí ještě chytřejší chytráci než ti chytří tuzemští, nebylo by od věci zeptat se tam oněch zkušených trockistů a maoistů, přeškolených na vzorové demokraty a humanisty, zda snad oni něco nevědí o teorii spiknutí? Spiknutí můžeme chápat romanticky, po francouzsku, jako Dumasův Josef Balsamo anebo veskrze střízlivě technicky jako funkční, dobře promazaný stroj. Zůstaňme raději u pojetí technického, protože nájezd islámu a Afriky na Evropu ani pojem negroidní Evropa moc romantiky nenabízí.
Roli bílého koně, kterou kdysi sehrála Anglie, převzala na začátku století ona druhá „anglosaská velmoc“ se zkratkou USA. Její vládní sektor – tajné služby, soudnictví, policie i armáda a hlavně peněžnictví jsou pevně v rukou pretendentů, a takzvaný stát Amerika, tisíci řetězy spoutaný je jen figurínou, mající za úkol kamuflovat jejich činy, krýt jejich zločiny a dopomoci jim ke světovládě. Taktika je jednoduchá – rozbombardovat co se dá: Afghánistán, Irák, Libye, Sýrie, co se nedá, destabilizovat: Egypt, Libanon, Jemen, podnítit náboženské, mezietnické, mezikmenové války a uvést agitační střediska do provozu. Každého z vás čeká v Evropě dům. Dopravu zajistíme i zaplatíme. Nuže, vzhůru do Evropy, ahoj a šťastnou plavbu.
Proto, když se ze čtyř světových stran ozvalo „zatroubení rohů“, Islám a Afrika se daly na pochod.
Čtěte ZDE: Nesvatá aliance nenávisti: Hitler – Polsko – Amerika. Proč má být Rusko zničeno? Svět se přepóloval. Bolševici se přestěhovali do Washingtonu. Lavrov: „Promiňte, že jsme obklíčeni“
Čtěte ZDE: Přepólovaný svět: Bolševismus se přestěhoval do Washingtonu. Skončit v pekle s Amerikou, nebo se zachránit s Ruskem? Zázrak, kterého si nevšímáme. Pohár je naplněn po okraj
Nevěřím na teorii spiknutí
Když začala válka Severu proti Jihu, odmítl Abraham Lincoln nabízenou mu půjčku na její vedení ve výši 29 – 36 % jako nemravnou a lichvářskou a začal s tisknutím státních bankovek, a válku vyhrál – i bez jejich půjčky. Ovšem tisknutí státních peněz je v očích mezinárodních bankéřů větším zločinem než zabití vlastní matky a hrozí-li navíc, že starý Abraham s tisknutím nepřestane ani po válce, došlo pět dnů po jejím skončení k jeho zavraždění.
Nevěřím na teorii spiknutí.
Když Alexandr II., milovaný car nazývaný car osvoboditel, zrušil nevolnictví a připravil rozsáhlou reformu, včetně pozemkové, předpovídali tehdejší ekonomové (vlastně ještě národohospodáři), že se Rusko stane první ekonomickou velmocí Evropy. To však křížilo plány pretendentů, kteří měli s Ruskem jiné úmysly. Uvedení reforem bylo na spadnutí, a tak hrozilo nebezpečí z prodlení. Bylo třeba jednat a rychle. Bomba utrhla carovi obě nohy a ten zemřel v krutých bolestech, oplakáván celým ruským národem. Z reforem cara Alexandra, uskutečněných jeho nástupcem, zbylo jen torzo. Pretendenti mohli být spokojeni. Jejich „úmysly“ s Ruskem vyvrcholily po roce 1917, kdy Rusko zaplatilo mnohamiliónovou daň v lidských životech. A kdo že byli ti vládnoucí v té době v Rusku? Byli sice vedlejší větví, ale stejné genetiky s pretendenty. Stačí se tedy podívat na bolševické seznamy z té doby a „genetický kód“ pretendentů už nebude tajemstvím.
Nevěřím na teorii spiknutí.
Když budoucí následník habsburského trůnu arcivévoda Ferdinand d'Este chtěl zrušit nespravedlivý rakousko-uherský dualismus (vnucený Rakousku Pruskem po prohrané bitvě u Hradce Králové roku 1866) a přetvořit rakouskou říši na federaci rovnoprávných národů v rámci habsburské koruny, vyvolalo to, podobně jako kdysi u připravovaných reforem cara Alexandra v Rusku, poplach v řadách pretendentů, vždyť i s Rakouskem, stejně jako s Ruskem, měli své plány. Nesourodá říše jakou bylo Rakousko-Uhersko, v níž vládne nespokojenost s jejím národnostním i politickým uspořádáním, je naopak ideálním místem pro činnost pretendentů, jejichž cíle zůstávají neměnné: vytvoření takového stupně rozvratu „až k nám národy budou spínat ruce“. A my je vyslyšíme. Dáme jim toho, který je ohlášen a povede i nás ke světovému panování. Potom každý pokus o změnu poměrů budiž posouzen jako útok na naši Předurčenost. Proto bomby i výstřely.
Za situace kdy každý je smlouvou svázán s každým, Francie s Ruskem a Anglií, Německo s Rakouskem – Uherskem a Itálií (která později přešla na stranu Dohody), stačí jiskra a sud se střelným prachem se vznítí. Vražda následníka habsburského trůnu byla tou jiskrou – a belle epoque skončila. Přesto, že tou cestou nikdo, kromě pretendentů, jít nechtěl, Evropa na ni vkročila. A první Velká válka, později nazvaná světovou, začala.
Spolu s ní začala i chazarsko-bolševická genocida ruského národa. Oběti Velké války i genocidy se počítají v miliónech.
Nevěřím na teorii spiknutí.
Kenedy a FED
Dobře akci naplánovat je důležité. Stejně však důležité je vybrat pro její zdar to „akurátní“ datum. To ví každý kabalista. Prezident zřejmě nikoli. Nevyznal se ani v magii čísel. Jinak by toho dne (22.11.1963) do Dallasu nejel.
Pokus o zabití slepice snášející zlatá vajíčka je stejně nebezpečný jako dotýkat se drátů na zem spadlých. Ta slepice se jmenuje Federální rezervní systém (FED) a sto let už snáší zlatá vajíčka do kurníku akcionářů. Tento „Federální“ rezervní systém má být dle názvu (federální) státní institucí. Je však tvořen několika soukromými bankami, které už před sto lety získaly podivným způsobem „právo“ tisknout a vydávat dolary, což je dle původní americké ústavy výhradní právo státu, který je má vydávat přes Kongres a státní pokladnu. Zvláštností dolarů, vytisknutých Fedem je, že každý z nich je zatížen sedmnácti procentním úrokem. Možná, že dnes i vyšším.
Prezident Kennedy tedy tím, že začal vydávat vlastní dolary (přes Kongres a státní pokladnu) nezatížené úrokem, nezávisle na tiskárně FEDu, jednal ve shodě s Ústavou, ne však s finančními vládci Ameriky! Stačil jich vydat 40 miliónů. Potom jel do Dallasu …
Nevěřím na teorii spiknutí.
Robert Kennedy, bratr prezidenta, v jehož vládě zastával funkci ministra spravedlnosti, nejen, že mnohé věděl, ale sám ve volbách v roce 1968 kandidoval na úřad prezidenta USA. Zvítězil v primárkách a měl nakročeno do Bílého domu. A to už bylo příliš… Po projevu, kterým oslavil vítězství v kalifornských volbách, padl pod několika výstřely.
Nevěřím na teorii spiknutí.
Martin Luther King byl černošským kazatelem baptistické církve a jedním z vůdců černošského křídla v USA, usilujícího o rovnoprávnost nenásilnou cestou a o pokojné soužití s bílou většinou. Když síly kráčející ke „světlým zítřkům“ (potemnělými stezkami) usoudily, že posílení radikálního křídla černých bude pro jejich cíle „efektivnější“ musel Martin Luther King i s umírněnými černými z cesty. V dubnu 1968, dva měsíce před zavražděním Roberta Kennedyho, ukončil jeho život výstřel z pušky atentátníka.
Nevěřím na teorii spiknutí.
Čtěte ZDE: Půl století po vraždě JFK: Spiknutí, nebo „osamělý střelec“? Přinášíme také film, který mnohé napovídá. Kennedy sáhl na peníze nejmocnějších...
Čtěte ZDE: Přísně tajná banka pro financování apokalypsy?
Lusitania a Pearl Harbour
Když americké veřejné mínění bylo proti vstupu Ameriky do první světové války, vyplula 1. května 1915 od břehů tehdy ještě neutrální Ameriky ke břehům válčící Anglie civilní loď Lusitania s dvanácti sty lidmi na palubě a s nákladem másla v podpalubí – tedy s deklarovaným nákladem másla. Asi při nakládání došlo k záměně deklarovaného másla za nedeklarovanou munici, takže cestující na horní palubě netušili, čím že je podpalubí jejich lodi napěchováno. „Neopatrností“ britských a amerických tajných služeb se stalo, že, zprávu o „deklarovaném máslu“ v podpalubí Lusitanie i o době jejího vyplutí se Němci včas dozvěděli. Prostřednictvím svého vyslance v Americe uveřejnili do všech velkých novin placené varování pro případné pasažéry o existujícím nebezpečí, že Lusitanie bude v anglických vodách (jednalo se o anglickou loď) torpedována.
Po prvním zásahu torpédem „deklarované máslo“ způsobilo výbuch, který loď rozlomil vejpůl. Na spuštění záchranných člunů nebyl čas. Napěchovat civilní loď municí a obětovat 1.200 lidí, aby veřejné mínění Ameriky souhlasilo s jejím vstupem do války je zločin těžkého kalibru; účel totiž prostředky nesvětí!
Americké veřejné mínění bylo kompletně „v pořádku“ až v březnu 1917, kdy německé ponorky potopily pět amerických obchodních lodí vezoucích zbraně a munici do válčící Anglie. V dubnu vyhlásila Amerika válku Německu. Osud Lusitanie byl přitom hojně připomínán. Takhle se to dělá! Pretendenti byli spokojeni.
Nevěřím na teorii spiknutí.
Podobná situace nastala i na počátku druhé světové války, kdy americké veřejné mínění zase nebylo správně naladěno a pretendenti znovu museli vymýšlet, jak vody rozčeřit.
Zároveň se jejich stoupající sebevědomí už nehodlalo spokojit s „explozivní hroudou másla“ v podpalubí, jedním torpédem a jednou potopenou lodí. Show mělo být velkolepější. Film prožíval zlatou éru a tak si i oko mělo přijít na své: výbuchy bomb, hořící lodě, mrtví námořníci. Vše na celuloidovém pásku jako důkaz japonské zákeřnosti. Potom už potíž s veřejným míněním nebyla. Do čtyř dnů vyhlásila Amerika válku Japonsku.
Druhá světová se vším všudy a v plné polní...
„Máme pohonných hmot na tři měsíce“, řekl náčelník válečné rady na jejím zasedání. Japonské přístavy byly už delší dobu blokovány americkými válečnými loděmi. Blokáda nedovolila dovézt ani kapku pohonných hmot – vše bez vyhlášení války. Otázka zněla: Co dál? Samurajský duch odmítl kapitulaci. Bylo rozhodnuto prorazit blokádu aniž Japonci tušili, že Pearl Harbour je nastražená past. Obsluha radaru na Pearl Harbru hlásila blížící se letadla. „Toho si nevšímejte, to je jen houf ptáků“ zněla odpověď nadřízených. Jestli na Pearl Harbru nerozeznali roj letadel od houfu ptáků, potom kdo selhal nebo co selhalo? Radary nebo obsluha, respektive velení? Neslyšel jsem ale, že by velení radarové stanice bylo postaveno před válečný soud. Zato jsem kdysi, hodně dávno, četl oslavný článek na americké tajné služby, kterak tyto, ještě před válkou, získaly japonský tajný kód okopírováním japonského dešifrovacího stroje, vezeného na americké cestovní lodi dvěma agenty japonské tajné služby na japonské vyslanectví ve Washingtonu. Čtení to bylo napínavé, předpokládám, že i pravdivé. Dodnes mě zajímá, jak to potom bylo s tím houfem ptáků a třemi tisíci zabitých námořníků.
Nevěřím na teorii spiknutí.
Čtěte ZDE: USA: Donutíme vás zatoužit po válce. Umíme to na deset způsobů a vždy na tom vyděláme. Vlastníme média i přisluhovače. Stoletý vrak parníku Lusitania má aktuální poselství
Čtěte ZDE: Nový světový řád (NWO) útokem na budovy WTC 11. září 2001 zahájil novou epochu. Kdo stál v pozadí této tragédie? Přinášíme film Loose Change, který na tyto znepokojivé otázky odpovídá
Čtěte ZDE: Migrační krize začala fakticky 11. září 2001: Nové poznatky, nové otázky nad starým problémem. Stálo za pádem WTC použití takzvaného studeného laseru? Kombinace tajné zbraně a experimentu masové manipulace
11. září poslední etapa k nastolení NWO
Jedenáctým zářím 2001 začalo jednadvacáté století. O tomto datu a jeho událostech bylo napsáno tolik článků (i knih), že psát o něm další by bylo nošením dříví do lesa. Měl-li někdo zato, že se konspirační činnost pretendentů už vyčerpala a že Moloch byl nasycen stamiliónovými obětmi 20. století, pak ho útok na „dvojčata“ přesvědčil o opaku. Byl to signál k zahájení další, tentokrát už poslední etapy k nastolení Nového světového řádu, ale byla to i drzá výzva nejen Americe, nýbrž prostřednictvím televizních kamer i celému světu. Měl to být jejich „Meisterstück“. Tak si byli jisti dobře provedenou prací. Jenže Meisterstück se nekonal; ta pevná konsistentní massa, podrobená kritice odborníků (z různých oborů) dostala trhliny a podobu ementálu. Jednotlivé body oficiální verze 11. září byly rozcupovány tak, že neznalý běhu světa by řekl: Zbývá jediné – postavit zločince před mezinárodní soud.
Tak to ale nechodí. Pretendenti a jejich pomocníci, jisti si svou beztrestností, dál ukazují drzé čelo a chorobnou touhu po ovládnutí světa. Posedlost, která dokázala už v prvních patnácti letech jednadvacátého století „vyprodukovat“ další zločiny: Arabské jaro, Islámský stát a nějaký ten další milión mrtvých. Jsou si jisti, že na světě není soud, který by je soudil. Ale před soudem stejně stanou. Bude to soud, který soudí v jiné dimenzi, neboť i jejich zločiny jsou z jiné dimenze. A nejen mrtví z „dvojčat“, ale i milióny dalších volají po odplatě.
Nevěřím na teorii spiknutí.
Skoro ve stejnou dobu, kdy na brány Říma začali bušit barbaři, začali si římští vojáci stěžovat na příliš těžké štíty, po staletí před tím s úspěchem používané římskými legiemi. Nevím, zda těžké štíty jim byly vyměněny za lehčí, ale analogie mezi „příliš těžkými štíty“ a bušením barbarů na brány Říma je zřejmá.
Pokud pozdější středověká Evropa používala těžké štíty na svoji obranu, dokázala se nejen ubránit, ale vybudovat za nimi i svoji jedinečnou kulturu.
Příliš těžké štíty
Novodobá Evropa, zdevastovaná materiálně i duchovně dvěma světovými válkami, ďábelskými systémy bolševismem a nacismem (oba vylétly z jednoho hnízda), začala být postrkována i druhým koncem hole, zajisté příjemnějším, ale stejně nebezpečným: sedmdesát let trvajícím blahobytem. Evropa, především ta západní, zbytnělá, překrmená (s odkrveným mozkem), bezideová, ateistická, bombardovaná politickou korektností, pseudohumanistickými hesly, zbavená pudu sebezáchovy, neschopná odporu proti nepřátelům vnitřním (nebezpečnějším) i vnějším, Evropa, která odhodila štíty jako „příliš těžké,“ která zbourala i svoje hradby (vždyť přece pravda a láska zvítězí, že?), takže ani symbolicky nelze říci, že barbaři buší na její brány, protože ty zmizely zároveň s hradbami, aby Afrika s Asií měly cestu volnou a volně mohly vplynout do náruče humánní Evropy.
Nevěřím na teorii spiknutí.
Když pod náporem Germánů padl Řím, považovali Římané jeho pád za konec světa. Ten se ale nekonal, neboť tito noví příchozí se svým geneticky ještě nepopsaným listem měli nejen schopnosti válečníků, ale i učenlivých žáků, kteří si rychle dokázali osvojit dovednosti a kulturu antického Říma. Byli i státotvorní, takže Evropa vděčí za svůj zrod i těmto dávným barbarům.
Dnes stojí Evropa znovu před náporem „nových příchozích“. Situace je však jiná, neboť genetický list těchto "refugees" je dávno, po tisíciletí popsán. Jejich mentalita, tolik odlišná od evropské, je do něj tak silně vepsána, že má pravdu prezident Zeman, mluví-li o jejich nezpůsobilosti integrovat se do Evropy. Přesvědčováni imámy o právu vládnout zdegenerované Evropě získávají na sebevědomí i agresivitě. Potom veškerá snaha o jejich integraci je sci-fi. Mluví-li však o degeneraci Evropy mají pravdu. Cožpak otitulovaní podepisovači čehokoli, tihle páni Broučkové z jednadvacátého století ne ti Karafiátovi, ale potomci pana Broučka, co si udělal výlet do 15. století, kteří se tolik bojí o svoje židle, že podepíší kdejaký pamflet, aby si je udrželi (obdoba „umělecké“ anticharty) nebo podplacení lumpové, či hlupci s transparenty „Welcome Refugees“, o degeneraci nesvědčí?
Kdysi inteligence, ona úzká vrstva opravdových vzdělanců, vedla národ v dobách dobrých i zlých. Proto systémy jako bolševismus a nacismus se snažily zbavit podmaněné národy přirozeného vedení a likvidací inteligence oslabit jejich genetický fond.
Proč by ale dnes někdo usiloval o likvidaci pánů Broučků, vždyť židličky i pocty jim ponecháme. Jen ještě o trochu víc musí zdůraznit svoji politickou korektnost, oddanost humanismu a také „kritickému“ myšlení, protože mít v pachtu Ratio dodá na věrohodnosti tvrzení o islamofobii a rasismu českého národa.
Čtěte ZDE: Spojité nádoby: Můžeme si pravdu vybrat jako v Kauflandu z nabídky jogurtů?
Čtěte ZDE: Kdo je Evropan a kdo do Evropy patří?
Záplava sarančat
Časy i krajina se mění. Zástavbou zmizely tisíce hektarů půdy a na zbývajících se seje řepka. K tomu změna klimatu a záplava sarančat. Loňská úroda brambor byla skoro poloviční, příští může být i pětinová, a Kolumbus další nepřiveze. Sucho, kobylky subsaharské i blízkovýchodní, evropský hladomor, který narozdíl od integrace imigrantů sci-fi nebude.
Slavné dějiny Evropy: válečné, objevitelské i kulturní mají upadnout v opar zapomnění a názvem Evropa, což dosud byl především pojem kulturní a civilizační, má být v budoucnu označován jen jakýsi okrajový zeměpisný útvar – apendix Asie. Aby se z ní apendix stal, je třeba asijských a subsaharských sarančat, jejichž nálet na Evropu byl dlouho a pečlivě plánován. Finančně byl zajištěn Sorosovými a Rockefelerovými nadacemi za účasti „neziskových a humanitárních“ organizací z celé Evropy i Ameriky i agitačních středisek, vybudovaných po celém Blízkém východě i v Africe, v nichž se každému z těch jednoduchých zájemců o přesídlení slíbil dům v „bohaté“ Evropě.
Zlost a zklamání z falešných slibů v kombinaci s mohamedánským přesvědčením (utvrzovaným imámy) o předurčení vládnout bílé rase tak připravují další „Paříže a silvestrovské noci“ po celé Evropě, a to v mnohanásobném a mnohavrstevném provedení. Tak si to přeje Alláh i jeho Prorok.
Ač úmysl a podstata tu čouhá jako sláma z bot, na teorii spiknutí nevěřím.
Ti v pozadí ruku v ruce se zrádnými vládami Evropy vědí, že pokud Evropa po tolika „infarktech“ prodělá ještě jeden, bude to ten poslední. Tím má být nájezd novodobých Hunů, mainstreamovými medii eufemicky líčený jako příchod ubohých běženců, kteří se ale v Evropě nechovají jako ubozí běženci, ale jako drzí dobyvatelé.
Po demontáži Evropy je na řadě ona zprivatizovaná „anglosaská velmoc“, uváděná zkratkou USA. Privatizace začala jejím finančním systémem, přes tajné služby, armádu, Kongres, Senát až po úřad prezidenta. Byl to dlouhý proces, stál hodně peněz, ale vyplatil se. Teď jejím jménem vyrábějí krize, provádějí finanční (i jiné) transakce a vedou svoje soukromé války. Takže zlobit se „na Ameriku“? Na tenhle vysávaný, zneužívaný, tolika řetězy spoutaný stát, vystrkovaný do popředí jako vývěsný štít, za nějž se schovávají jeho privatizátoři a jehož jménem je pácháno tolik (jejich) zločinů?
Čtěte ZDE: George Soros, „důstojník“ falangy Nového světového řádu: Dosadil Havla na Hrad a Obamu do Bílého domu. Ukrajina a protiruské tažení také páchnou jeho penězi
Čtěte ZDE: Akta Rockefeller – struktura novodobé politické moci: Významné odhalení jednoho z center Nového světového řádu je nyní k dispozici v češtině
Čtěte ZDE: Letošní Bilderberg je pokračováním jednání G7: David Rockefeller tam oslaví sté narozeniny. Dostane jako dárek plán na Putinovu hlavu? Chystají nám otroctví - a my mlčíme
Demontovat se ale bude tahle „anglosaská velmoc“ až její majitelé si budou jisti, že jejich světovládné plány jsou zrealizovány. Zatím jim slouží jako hromosvod (oni nic, „to Amerika“) i jako letadlová loď a mocenská základna. A Evropa? Tu privatizátoři a pretendenti vjednom stejně tak považují za svůj majetek jako Ameriku a třebaže její vojenský potenciál je více než dostatečný na odražení invaze táhnoucích band, její neakceschopnost je zakódována v jejích zrádných vládách a ničemných parlamentech.
V turecké armádě sloužili kdysi jako pomocné oddíly bašibozukové, což byla chátra, sehnaná ze všech koutů Evropy, která za žold bojovala i proti vlastnímu národu. Turci jimi opovrhovali, ale jejich služeb využívali. Dnešní bašibozukové jsou stejná chátra jako ti dávní a jejich „Turci“ jimi rovněž opovrhují i když jejich služeb také využívají. Když Oskar Spengler vydal Zánik Západu, bylo málo těch, kteří byli schopni rozpoznat známky úpadku. Ale jistě nebyl nikdo, kdo by uvěřil, že zánik nastane způsobem, který má blíže k realitě virtuální než skutečné.
Byly národy a říše které padly, ale nikdy se tak nestalo bez třeskotu zbraní. „Theofilos zvolal, že raději zemře a zmizel pohlcen valící se hordou. Konstantin už věděl, že jeho říše je ztracena a netoužil ji přežít. Odhodil odznaky císařské hodnosti a s donem Franciskem a Joanem Dalmátou po boku následoval Theofila. Nikdy už nebyl spatřen.“ (Steven Runciman – Pád Cařihradu.) To se stalo v květnu L.P. 1453.
Třebaže Evropa jednadvacátého století nebyla v situaci Konstantina a jeho říše, vydala se hordám z Asie a Afriky zcela dobrovolně! Budou-li se někdy psát Dějiny dobytí Evropy, jejich zvláštností bude, že se tak stalo bez výstřelu a s otevřenou náručí.
A pamatujme: s „vládci“, kteří byli s jejím koncem srozuměni!
Bašibozukové a zrádci Evropy
Ale z Jidášova měšce ať se neradují. V Dantově Pekle se to zrádci jen hemží, a také kořistníky. A proto až vy, bašibozukové, zrádci Evropy, půjdete tou širokou cestou (po které jste vždy toužili jít), k bráně s nápisem: Zanech naděje, čí noha sem se šine, bude po slávě i po cingilingy, které vás tolik fascinovaly, že jste se vydali na cestu zrady. Ale tam na té cestě nebude koho podplatit a ani nebude, kdo by podplatil vás. Zkorumpovaný systém, z kterého jste se těšili a který vás na cestu zrady přivedl, tam už fungovat nebude.
Předtím než měl dlouho očekávaný Mesiáš vystoupit, objevil se velký prorok Jan Křtitel, aby ohlašoval jeho příchod a upravoval jeho cesty. Kázal o nápravě lidí i věcí, budoval lávky a přístupové cesty k místům, kde měl Mesiáš kázat a křtít. Když ten přišel, nenápadně a v tichosti se ozvalo: „Hle, Beránek Boží.“
Po dvou tisíci letech nový „mesiáš“, který je ohlašován, nepotřebuje tichou a trpělivou práci Janů Křtitelů, ale chaos a zemi rozrytou výbuchy bomb a granátů. Přijde s velkou pompou jako nápravce věcí a bude ohlašován televizemi celého světa a jeho příchod bude líčen jako počátek „zlaté éry“. Bude to však klam a lež a doba velkého soužení než ho Ježíš Kristus „zahubí dechem svých úst.“
Čtěte ZDE: 20. století: revoluce, teror a války. Poté přijde Antikrist - vzdělaný, moudrý, šlechetný, jednotící. Vidíme jich desítky okolo sebe. Geniální ruský prorok promlouvá k naší době
A tady končí celá geopolitika i geostrategie i všechny ty „vědy“ o tom, jak se zmocnit vlády nad světem.
A my, třebaže ne geopolitici ani poradci amerických prezidentů, víme i beze všech těch Kissingerů a Brzezinských i bez jejich globálních rozborů, jak to potom všechno a se vším všudy, tedy i s nimi, kteří mají ambice dobýt svět, dopadne. Pokud by měli zájem, řekneme jim to.
Ale na teorii spiknutí nevěřím. A co vy?
