Pokusme se epicentrum blíže lokalizovat. Prostorově se nachází uvnitř Federálního Rezervního Systému /FED/, časově pak v době, kdy jeho ústřední banka, stanovením mimořádně nízké úrokové míry, vyslala vzkaz sesterským hypotečním bankám k poskytování hypoték i lidem u kterých se dalo předpokládat, že ani takto nízký úrok nebudou schopni dlouhodobě splácet.
Měli bychom se snad proto durdit na měkkosrdcaté bankéře FEDu, že chtěli i lidem méně majetným pomoci dosáhnout na hypoteční úvěr? Že dlužníci nemohli později dluhy splácet? Inu, to je důkaz toho, že i ve světě obchodu a financí, v tomto hradu racionality, se může objevit onen iracionální fenomen, známý jako „ viz major“.
Vznik FED
Příběh vzniku FEDu připomíná film z oblasti sci-fi, ve kterém je Amerika napadena / a dobyta/ - mimozemskou civilizací! Děj začíná kolem roku 1908, kdy skupina nejbohatších bankéřů Ameriky, vedená, z pověřením Rotchildů, Jakobem Schiffem a Paulem Warburgem, usoudila, že dozrál čas vyjít na denní světlo s plánem na vytvoření tzv. Federálního Reservního Systému/ FED/, třebaže věděla, že takovýto návrh byl v té době v Kongresu neprůchodný a že tehdejší prezident Taft by svůj podpis pod takovýto zákon / i kdyby prošel Kongresem/ nedal. Účel byl však splněn.
Sponzorské dary
Myšlenka FEDu byla na světě a měla vejít do širšího povědomí veřejnosti a spolu se „sponzorskými dary“ i do vědomí několika vytipovaných kongresmanů a senátorů. To se stalo. Zbývalo posadit „správného“ chlapíka do Bílého domu, který s podpisem pod Federal Reserve Act nebude dělat cavyky.
Tím správným chlapíkem, posazeným za vydatného cinkání měšců, byl Woodrov Wilson. Tip to byl správný. Potíže ani cavyky nedělal. Později řekl: „Nevědomky /?/ /za 85.000 dolarů/ jsem zničil svoji vlast.“
Tak se díky několika úplatným kongresmanům a senátorům stal státní finanční systém Ameriky kořistí několika soukromých bankéřů.
Teď už nic nestálo v cestě. Akce začala 23. prosince 1913, kdy většina kongresmanů a senátorů, kromě těch „sponzorovaných“, se rozjela do svých domovů po celých Státech. Ti sponzorovaní a obzvláště pilní, povzbuzeni dalšími bonusy k ještě větší pilnosti ,se toho dne /23. prosince 1913/ vrátili do Washingtonu na půdu Kongresu a Federal Reserve Act, potažmo Federální Rezervní Systém byl na světě.
Tak se díky několika úplatným kongresmanům a senátorům /budiž navěky zatraceni a zařazeni mezi nejpodlejší zrádce a desperáty Ameriky!/ stal státní finanční systém Ameriky kořistí několika soukromých bankéřů.
Zákon o FED
Vytvoření zákona o FEDu převedlo totiž právo tisknout a razit peníze z rukou Kongresu, jak určovala americká ústava, do rukou Federálního Rezervního Systému, tedy do soukromých rukou několika nejbohatších bankéřů, kteří si akcie, které nebyly veřejně obchodovatelné, rozprodali po sto dolarech za akcii!
Federální Rezervní Systém je tedy soubor soukromých bank, který není nikým ani státem kontrolován a ve kterém stát nevlastní ani jedinou akcii. Dokonce nemůže /stát/ ani nahlížet do účetních knih FEDu! Přesto si dodnes mnozí z Američanů myslí, že FED je státní institucí.
Bez hnutí prstu miliardy
Převedení práva vydávat peníze z rukou Kongresu do rukou soukromých bankéřů znamená, že vláda je nucena kupovat si od FEDu peníze, které by měla sama a zdarma přes Kongres a státní pokladnu vydávat, a tak mimo jiné i kontrolovat inflaci.
Místo toho hodnotu peněz a inflaci kontrolují bankéři FEDu! Příběh ale pokračuje. Jeho pointa tkví mimo jiné v tom, že každý dolar, který si stát od Fedu přes státní pokladnu půjčuje či nakupuje, je zatížen sedmnácti procentním úrokem!! Tak bankéři Fedu „vydělávají“ bez hnutí prstu miliardy! Fed také kupuje dluh vlády za peníze, které sám tiskne!
Tak tomuhle se říká Geschäft
Jediný z prezidentů, který se pokusil tento Geschäft zarazit, byl John Kennedy, který zastavil „půjčování“ bankovek z Federální Rezervní Banky a přes státní pokladnu začal vydávat bankovky Spojených států, nezatížené úrokem. Tyto bankovky měly nápis: United States Note, na rozdíl od běžných bankovek s nápisem: Federal Reserve Note. Pokračování známe.
Dosáhnout na hvězdy
Třebaže historie zná nejeden pokus o dobytí světa, vždy se tyto snahy ukázaly jako liché, neboť horizonty dřívějších dobyvatelů měly své limity. Tito uchazeči o světovládu byli limitováni tím, že „pracovali“ ručně, neboť každá ruka, zvedající meč, se dříve či později unaví. Ale jsou činnosti, kde vynaložená námaha sílu zvětšuje. Chtělo by se říct: To podle výše marže nebo úroků! Noví pretendenti o světový trůn vzali za své pořekadlo:
Co v tichosti vzešlo, zdárněji prospívá-hlučný počátek tichý konec mívá. Nač se proto pokoušet „dosáhnout na hvězdy“ přes třeskot mečů či hvizd bomb, existuje-li cesta tišší i efektivnější, třebaže nutno uznat, že svištící bomby tu svoji roli také mají, neboť potřebují-li politické systémy ke zdůvodnění své existence / a svých činů/ ideologii, potřebují i bomby. Bomby potřebují proto, že mají ideologii!
Šejkspírovští vrazi
Allexander Solženicyn napsal, že šejkspírovští vrazi se už po několika vraždách hroutili proto, že neměli – ideologii.Ta dává křídla a zvyšuje výkonnost. V bývalém bolševickém Rusku ani v někdejším Československu se nikdo nehroutil - měli ideologii!
Ani žádný z amerických generálů či z osazenstva Bílého domu se po „humanitárním“ bombardování Srbska, Iráku nebo Afghánistánu nehroutil – i oni mají ideologii! Ta je vyjádřena tím, že dovede i humanitárně bombardovat! Ideologií současného systému jsou peníze, byznys a humanismus jako přidaná hodnota.
Někteří míní, že je to tak správné, a co je správné je i pokrokové, a tak v zájmu pokroku a také Gesháftu je tu svět půjček, hypoték a úroků aby v další vývojové fázi to byl svět, zbavený balastu humanismu - svět bankrotů, exekucí a sebevražd.
Humanitně ladění lichváři
Tihle humanitně ladění lichváři, přes finance ovládající Ameriku i Evropu, zkorumpovali jejich vlády natolik, že je z nich křoví, dobré leda k tomu, aby se za ně schovávali. „Za křovím“ teď dolaďují techniku instalace New World Order, kýžený to cíl mnoha generací před nimi.
Touha po světovládě je stejně nutkavá, jako je nutkavé Ahasverovo věčné putování.
Klid k práci jim zajišťují všemožné státní instituce: tajné služby, policie, armáda a ještě tajnější organizace nestátního charakteru. I moc soudní, druhově též přináležející „ke křoví“. Všechny tyto státní instituce i ony nestátní organizace /!/ se podílely na vybudování „sicherheistdienstu“ k ochraně tohoto nevoleného obchodně – humanitářského spolku, přesto nadřazeného státům i národům!
Touha po světovládě je u nich stejně nutkavá, jako je nutkavé Ahasverovo věčné putování. Obojí je známkou neklidu, mající původ v události, staré dva tisíce roků. Důsledkem je chorobná touha po moci a majetku, a to až v míře, nazývané posedlostí!
Vezměme si zpět Ameriku
V Americe vzniklo hnutí „Vezměme si zpět Ameriku", což je čin hodný následování i akt občanské statečnosti, ale jak si ji vzít zpět na Netvorovi, který už obsáhl všechny kontinenty a pro kterého i Amerika je malá? A navíc v době, kdy se připozdívá! Proč se Amerika /ale i velké národy Evropy/ nezačala bránit dříve? Tou poslední šancí pro ni byla jiskřička, vykřesaná presidentem Kennedym. Ale Amerika nezareagovala. Její oči neviděly, její uši neslyšely, její mozek nefungoval. Inu, byla doba hojnosti!
Jedna z bitev Velké války
Při veškerých sympatiích pro věc hnutí, které se pokouší o záchranu Ameriky se nelze ubránit srovnání s posledním útokem jižanské armády u Gettysburgu! Avšak netřeba zoufat, vždyť i boj o Ameriku /též o Evropu/ je pouze jednou z bitev Velké války, o které je řeč ve Zjevení sv. Jana.
Ten, který se má postavit do čela armád, podporovaných „bankéři“, neboli těmi „z kruhu“, nebude však nakonec schopen jejich ani své záhubě zabránit! Ať už se bude skrývat pod jménem Maytrea, Avatár nebo jiným, víme o něm i o jeho úmyslech. Známe i toho, který ho posílá!
Andělé mohou padat z nebe
Ti, kteří nevěří, že andělé mohou padat z nebe, ale krize a trakaře ano, jistě budou i nadále bedlivě sledovat burzovní zprávy i křivku Dow-Jonesova indexu, při čemž jejich doufání v brzké „odražení se ode dna“ bude i na televizní obrazovce posilováno optimistickými prognózami, věštícími pro příští rok „oživení trhu“ a nadějný růst HDP na 1,2 nebo dokonce na 1,5 procenta – neklamný to důkaz odrážení se ode dna!
Při biliónu dvoustech miliardách státního dluhu a nespecifikované sumě dluhu měst, obcí, krajů .., zpráva jistě potěšitelná. Tím však příchod dobrých zpráv nekončí. V porovnání s ostatními zeměmi Evropy /Řecko, Itálie.../ o Americe ani nemluvě, je prý na tom, co se zadlužení týká, ČR relativně dobře.
Po tomto dobrozdání se mimoděk vybavuje onen vtip o nosu a zadní části těla, vysvětlující teorii relativity, který se zde, bohužel, nedá interpretovat; vyprávět ho opisem, ztratil by na kráse své expresivity! Relativněi jsme tedy na tom prý dobře, což nás jistě uklidňuje.
