Americký prezident Barack Obama včera ve svém "poselství" o stavu unie vyzval Kongres, aby hlasoval pro pozemní operaci proti Islámskému státu. Letecké útoky podle něho nestačí. Viceprezident Joe Biden, ho za to odměnil potleskem vestoje.
Současně - napohled zcela absurdně - v souvislosti se svou potěmkinskou kubánskou politikou oznámil "ukončení studené války". Pohledem z Evropy se může zdát, že mu buď přeskočilo, nebo si nestačil všimnout, co se událo před čtvrt stoletím. Ale může to znamenat také něco mnohem horšího.
Poker s ohněm
Nebylo samozřejmě nikdy pochyb, že stínová americká operace proti Islámskému státu byla ve skutečnosti namířena hlavně proti syrské vládě a prezidentu Bašáru Asadovi, který za ruské letecké podpory osvobozuje den za dnem stále větší části syrského území. Největším úspěchem po novém roce bylo zřejmě dobytí města Salma v Latakii do kterého od roku 2012 nevstoupila noha syrského vojáka. Město bylo dobyto díky koordinaci útoků vládních vojsk a ruského letectva. Dalším významným úspěchem bylo tento týden osvobození města Bilaliyah ležící nedaleko Damašku a osvobození řady menších městeček po celé linii fronty.
Není pravděpodobné, že by se Obamova administrativa odhodlala předložit Kongresu a veřejnosti plán na pozemní operaci. Výsledky iráckého a afghánského debaklu jsou příliš čerstvé. Proto chtěl jenom rétoricky ze sebe shodit odpovědnost za katastrofální výsledky své blízkovýchodní politiky.
Analýza situace na syrském bojišti
Daleko spíše mu nyní půjde o větší zapojení Turecka a sunnitské koalice vedené Saúdy a pozvolné zapojování speciálních amerických (teroristických) jednotek pod pláštíkem protiteroristických akcí. Podle mnoha pozorovatelů v oblasti Spojené státy právě tímto způsobem od nového roku radikálně zvyšují svoji vojenskou přítomnost na Blízkém východě - bez souhlasu Kongresu. Jenže karty už dávno nerozdává jen Obama.
Bezradnost
O tom, že je situace stále vážnější, svědčí také incident z tohoto týdne, kdy byli vojáci americké námořní pěchoty zadrženi v íránských výsostných vodách a propuštěni až po dvou dnech. Dva čluny americké námořní pěchoty se dostaly k íránským břehům údajně vinou technických problémů v navigaci. Ali Fadavi, námořní velitel íránských revolučních gard, který dal Američany zatknout, uvedl, že přítomnost amerického námořnictva v Perském zálivu narušuje bezpečnost v oblasti. To je hodně "politicky korektní" vyjádření. Ostatně Washington se již za incident omluvil.
Napětí v Perském zálivu přesto nadále stoupá. Není pochyb o tom, že Američané se nechtějí smířit s debaklem, který jejich islamističtí spojenci včetně ISILu v Sýrii v posledních měsících utrpěli. Obama ve svém projevu uvedl, že Islámský stát sice mění podobu Blízkého východu a je třeba jej zastavit, ale není prý hrozbou národní bezpečnosti. Označování současného stavu za třetí světovou válku prý radikálním islamistům pouze nahrává. "Musíme udělat víc než jen mít silácké řeči a volat po kobercovém bombardování civilistů," řekl tajemně Obama.
Čtěte ZDE: Ruská pomoc Asadovi mění mapu konfliktu: Osvobozování Sýrie postupuje rychle. Islamisté ztrácejí důležité pozice. Začal boj o Golany. Spojenectví temných apokalyptiků z Izraele, USA a ISIL. Velká válka mezi sunnity a šíity jako začátek konce?
Čtěte ZDE: ISIL pod saúdskou a americkou ochranou: Cheney, Rothschild a Woolsey nepotřebují mír. Rusko těžce narušilo americké zájmy v klíčové oblasti světa. Strýček Sam a OSN chystají na Putina past. Zaklapne?
Podivný "konec studené války"
Podle předního ruského politologa Nikolaje Starikova však svět k velké válce spěje. "Ani jedna velká válka se neobešla bez ruské účasti. Války se vedou za přeformátování světa, za snazší přístup ke zdrojům. USA se dívají na mapu a přemýšlejí, koho sežrat, koho velkého a plného sil, aby se nasytily. Pouhá Sýrie je nenakrmí." V roce 2016 se konfrontace mezi Ruskem a USA podle něho dále vyostří a bude stále složitější udržovat konflikt za ruskými hranicemi.
"Pravda je taková, že nám v poslední době stále častěji přicházejí pozvánky do války. Pozvali nás do Sýrie, nepodařilo se, pozvali nás na Ukrajinu, nepřijali jsme toto pozvání, opět nás pozvali do Sýrie," uvedl Starikov v rozhovoru pro rozhlasovou stanici Komsomolskaja Pravda. Logika jednání Západu se podle něho od druhé světové války nezměnila. "Adolfa Hitlera vytvořili naši angličtí a američtí partneři, kteří doufali, že nacisté zničí Sovětský svaz. Nyní se na Blízkém východě vytváří kolektivní Hitler, Islámský stát," uvedl Starikov.
Rusko proto nenechává nic náhodě. Zatímco Spojené státy intenzivně vyzbrojují Saúdskou Arábii jako lídra sunnitské koalice, Moskva vyzbrojuje Írán. Po dodávkách raketových systémů S-300 se připravuje dodávka nejmodernějších tanků T-90. Situace se přiostřuje i na arménsko-turecké hranici. Prezident Putin proto rozhodl, že do Arménie přesune bojová letadla. Kromě bitevníků SU 24 přesouvá do oblasti i transportní vrtulníky Mi-8 a letadla MiG-29, která budou ochraňovat vzdušné hranice Arménie v rámci sjednoceného systému protivzdušné obrany Společenství nezávislých států.
Informace o ruských operacích v Sýrii
Příliš velké sousto
Podle mnoha pozorovatelů jsou všechny tyto kroky přípravou na rozsáhlejší operace, které připravuje Turecko spolu se Saúdskou Arábií, Izraelem a Spojenými státy. Jejich cílem je celkové překreslení mapy Blízkého východu, a vznik velkého Sunnistánu, který se stane nástrojem Izraele a Spojených států pro ovládnutí regionu. Právě tak je nutno vnímat boje mezi sunnity a šíity v Jemenu, které dále přiživila Saúdská Arábie popravou významného šíitského duchovního Nimra Bákira al-Nimra. Intenzivně se také pracuje na rozmrazení konfliktu mezi Arménií a Ázerbajdžánem o Náhorní Karabach.
Velcí hráči z americké Rady pro zahraniční vztahy (CFR), kteří spolu s izraelskou lobby v Kongresu USA celou operaci naplánovali, počítají s vytvořením nezávislého sunnitského státu a rozdělením "válečných stran". Aby mohl být tento plán realizován je třeba oslabit především Írán. To je ovšem nereálné. Naopak poslední vývoj ukazuje, že Saúdská Arábie, která se se Spojenými státy a Izraelem v zádech nechala vmanipulovat do ostré konfrontace s Íránem, si vzala příliš velké sousto, které by mohlo v konečném důsledku ohrozit stabilitu současné vlády Saúdů v Rijádu.
Přímý konflikt mezi Teheránem a Rijádem by podle nezávislých pozorovatelů vedl k pádu současného vedení Saúdské Arábie. S tímto názorem souhlasí i významný odborník, prezident ruského Ústavu Blízkého východu Jevgenij Satanovskij: "Pokud se Írán a Saúdská Arábie přímo střetnou, Saúdská Arábie prohraje a to poměrně rychle", prohlásil. Soudí, že Teherán najde v regionu dostatek spojenců, zatímco Rijád spoléhá na pomoc USA, kterou nakonec nemusí obdržet.
Čtěte ZDE: Putinovo doporučení Kerrymu před dalším dějstvím syrského dramatu: "Běžte se vyspat!" Demokratické volby - noční můra Západu. Naděje na mír, nebo jen ouvertura před dlouhou nocí? Operetní plán na invazi
Čtěte ZDE: Třetí plán syrské války: Vytvoření "Velkého Izraele". ČT se do rozhovoru s Asadem "vloudila chybička". Proč se ISILu má říkat Daeš? Rusko narušuje cíle globálních elit nejen v Sýrii
Kdo jinému jámu kopá...
Saúdská Arábie se chytila do pasti, kterou nastražila na Rusko i Spojené státy, když se přímo podílela na dramatickém manipulativním pádu cen ropy. Rusku to těžkosti nepochybně způsobuje, ale je současně důvodem ke skutečné a rychlé restrukturalizaci průmyslu. Američany to rovněž bolí, ale jsou schopni to ještě nějaký čas vydržet. Zato Saúdové už byli nuceni snížit výdaje na armádu a ty v roce 2016 klesnou v porovnání s minulým rokem téměř o třetinu. To může být pro jejich mocenské ambice v regionu fatální.
Saúdové po dlouhá léta věnovali obrovské sumy na armádu, což jim umožňovalo rozsáhlé objednávky nejmodernější letecké, pozemní i námořní techniky zejména ze Spojených států, ale také ze západní Evropy. V roce 2015 byl například vojenský rozpočet třicetimiliónové Saúdské Arábie plně srovnatelný s armádním rozpočtem Ruska.
Ozbrojené síly Rijádu se staly papírově nejkvalitněji vybavenými na Blízkém východě. Nepřesvědčivé výsledky nasazení moderních zbraní při agresi v Jemenu ovšem ukazují, že moderní technika není ve válečném konfliktu vše. Důsledkem jemenského dobrodružství je nejen ztráta více než patnácti bojových plavidel a několika letadel a tanků, ale také nepříjemně se přibližující šíitské partizánské jednotky operující stále častěji přímo na území Saúdské Arábie a destabilizující její příhraniční regiony.
Poker jde do finále
Ukazuje se, že Rijád špatně odhadl situaci a vyprovokovaný konflikt se šíity by se mohl Saúdům vrátit jako bumerang. Není proto divu, že Izrael, který je jedním z hlavních hybatelů blízkovýchodního dramatu, se v poslední době drží spíše stranou a nechává za sebe jednat Rijád, popřípadě ISIL. Tel Aviv si totiž velmi dobře uvědomuje, že požár, který pomáhal založit, se může snadno přiblížit hlavně na Golanách až k hranicím a ohrozit jeho strategické zájmy.
V této komplikované hře je prostě vsazeno příliš mnoho na to, aby nyní mohl některý z hráčů odejít od stolu. Na konci ledna začnou v Ženevě důležitá jednání o Sýrii. Obama si sice právě povšiml, že skončila studená válka, ale dělá vše pro to, aby svět přiblížil její horké fázi. Ani rozbíhající se kampaň před prezidentskými volbami není zárukou, že se mu založený požár nevymkne z rukou. Jeho apel na Kongres, aby schválil vojenskou operaci, proto nemusí být jen rétorickým cvičením, jak jej asi zamýšlel.
Blízkovýchodní poker jde do finále.
