Napjatě očekávaná schůzka amerického ministra zahraničí Johna Kerryho s jeho ruským protějškem Sergejem Lavrovem, stejně jako následné jednání s Vladimírem Putinem, potvrdily přetrvávající zásadní rozpory velmocí ohledně budoucího uspořádání v Sýrii. I přes diplomatická vzájemná ujišťování o potřebě konsensu či o společném postupu proti Islámskému státu je jasné, že shody dosaženo nebylo. A tak asi to nejpodstatnější na celém jednání je - právě to, že spolu hlavní hráči vůbec jednali.
Volby jsou pro "demokraty" problém?
Pro svět je jistě důležité slyšet alespoň proklamace o tom, že pro řešení syrského konfliktu se "začínají otevírat nové možnosti spolupráce". Není sporu o tom, že především Rusko a USA mohou jediní pro řešení napohled neřešitelného něco skutečně reálného učinit. Údajně se dokonce chystá i další klíčová schůzka Putin - Obama v New Yorku.
Washington a Moskva se ovšem stále rozcházejí především v představě o další roli syrského prezidenta Bašára Asada. Na "popravě" (nejprve jen politické) legitimního prezidenta Sýrie však Obama a Merkelová (zvaná Evropská unie) a jejich blízkovýchodní spojenci i přes náznaky ústupků v podobě jakéhosi přechodného období stále trvají.
Vladimír Putin nicméně dokola opakuje refrén, který "západní demokraté" příznačně nemohou a nechtějí pochopit: O Asadově osudu by podle něj měli rozhodnout nikoli velmoci, ale sami Syřané v regulérních svobodných volbách - třeba i pod mezinárodní kontrolou. Jak je možné, že právě toto je pro západní "verbální demokraty" nepřijatelné řešení? Velmi jednoduše. Sýrii zatím nedobyli, propagandistickou mašinérii v ní neovládají, takže i podle jejich průzkumů je prakticky jisté, že občané by svobodně vybrali do čela své země - opět Bašára Asada. A co potom s tím? To má snad Washington znovu rozpoutat občanskou válku a (pro velký úspěch) vytvořit další ISIL?
Hodní a zlí zabijáci
Další rozpor panuje také v tom, že Rusko odmítá přistoupit na západní hru na hodné a zlé islámské teroristy - podle toho, zda bojují proti Asadovi (tzv. umírněná opozice), nebo rovněž proti Washingtonu (ISIL). "Roztřídění" skupin těchto zabijáků a "klasifikace", kdo z nich je či není terorista, je proto samozřejmě dalším kamenem úrazu.
Spojené státy sice ISIL vytvořily a jejich místní spojenci od Turecka přes Katar až k Saudské Arábii ho udržují při životě - jenže se mezitím Američanům trochu vymkl z ruky. Podobně jako již skoro zapomenutá Al-Kajdá po představení největšího hollywoodského velkofilmu všech dob 11. září 2001 na Mannhattanu v New Yorku.
Dnes je už jasné, že původní plán (připravený již před více než deseti lety) na odstranění prezidenta Asada a násilné převzetí moci takzvanou opozicí již také není reálný. Vytlačení Ruska z jejich důležité středomořské námořní základny v Taurusu a nové letecké u Latakije (dnes se mluví o dalších čtyřech základnách, které Rusové v Sýrii budují) a jako bonus uchvácení nerostného bohatství, včetně syrské ropy a plynu, je v dnešní situaci také již neproveditelný. Zdá se, že k nějakému kompromisu bude muset dojít. To ovšem neznamená, že mezi šedými eminencemi americké zahraniční politiky nejsou takové, jež by se nechtěly pokusit otevřený střet s Rusy vyprovokovat.
Čtěte ZDE: První dotek velmocí na bojové linii v Sýrii: Chyba, nebo test? Američané koordinují útoky proti syrské armádě s ISIL. Irák se brání turecké invazi. Západ pokračuje ve hře s ohněm. Rusko Asada neopustí. Má to řešení?
Operetní plán na invazi
Reálnější se zatím jeví faktické rozdělení Sýrie. Spojené státy se zvolna smiřují s tím, že zhruba třetinu země, která je pod Asadovou kontrolou, se jim při Ruské přítomnosti dobít už nepodaří. Dnes se ale hraje i o další část území, které Asadova armáda s leteckou podporou Ruska dobývá. Už nejen teoreticky hrozí, že intervenční zahraniční vojska a teroristické oddíly islamistů by mohly být z regionu úplně vyhnány. To by ovšem znamenalo úplné zmaření plánu na rozparcelování země a skandální porážku Ameriky v pětileté válce o Sýrii (prostřednictvím islámských teroristů). Proto kromě ruských základen vznikají dnes na okupovaných územích Sýrie už otevřeně i americké.
O narůstajícím zmatku a chaosu v hlavách amerických stratégů, svědčí i „operetní“ scénář vyslání rozsáhlého kontingentu do Iráku a Sýrie pod záminkou "pozemní operace" proti ISIL. Jak uniklo z iráckých zdrojů, minulý měsíc měl jeden z otců zakladatelů Islámského státu, pomatený senátor John McCain, oznámit iráckému premiérovi Haider Al-Abadimu, že Saúdská Arábie, Katar a Spojené arabské emiráty jsou nachystány vyslat do jeho země zhruba stotisícovou armádu.
Irácký ministerský předseda proti tomu údajně protestoval, bylo mu však řečeno, „že rozhodnutí již bylo přijato.“ Senátor Lindsey Graham společně s McCainem prohlásili minulý měsíc při setkání s ministrem obrany Ashem Carterem v senátní Komisi ozbrojených služeb, že „Saúdská Arábie, Egypt a Turecko mají regionální armády, které by mohly být použity na odstranění Asada - nikoli ISILu.
Čtěte ZDE: Třetí plán syrské války: Vytvoření "Velkého Izraele". ČT se do rozhovoru s Asadem "vloudila chybička". Proč se ISILu má říkat Daeš? Rusko narušuje cíle globálních elit nejen v Sýrii
Islamistická aliance
Do této strategie zapadá i úterní oznámení Saúdské Arábie o vytvoření islámské vojenské koalice pro boj proti terorismu, jejímiž členy je údajně 34 islámských států, stejně, jako včerejší blesková návštěva amerického ministra obrany Cartera na Blízkém východě. Ten dorazil do Iráku na předem neohlášenou návštěvu a jednal údajně s americkými veliteli (kde se tam vzali, když tam oficiálně Američané žádná vojska v oblasti nemají?) a iráckými politiky o urychlení operací proti ISIL. Zda jednal také o další přítomnosti okupačních tureckých jednotek u Mosulu, proti kterým Irák u OSN marně protestuje, nebo o stále prohlubující se válce v Jemenu, zdroje nic nepraví.
A to je škoda, protože zejména Jemen, kde podle syrského scénáře probíhá již několik měsíců občanská válka - a stále nabírá na obrátkách - je dalším citlivým místem celého podniku. Mnohé nasvědčuje tomu, že pod záminkou boje proti Islámskému státu se ve skutečnosti připravuje pozemní ofenzíva na velmi široké frontě, které má za cíl úplné překreslení hranic států na Blízkém východě.
Čtěte ZDE: Turci se přepočítali a couvají: Za vším hledej špinavé peníze. Důkazy o financování islamistů Západem a Tureckem. Ropný IS - byznys Erdoganova rodinného klanu. Zabije Putin dvě mouchy jednou ranou?
Asad - zrnko písku v soustrojí
V pondělí zničila jemenská armáda ve spolupráci s lidovými silami další dvě saúdské válečné lodi v průlivu Bab al Mandab, čímž narostl počet saúdských plavidel potopených v jemenských pobřežních vodách na deset. Tyto lodi podle jemenských zdrojů opakovaně pálily rakety na obydlené čtvrti jemenských měst.
Jemenský konflikt je tak jen další otevřenou frontou boje o Blízký východ, z jehož středobodu nevyčnívá opět nikdo jiný než Asad. Je třeba si proto položit otázku: Proč Saúdové Asada tolik nenávidí? Odpovědí se nabízí hned několik. Předně: Asadova rodina patří k tolerantnímu islámu Alavidské orientace, což působí na wahhábistické netolerantní Saudy jako červený hadr na býka.
S tím souvisí také otázka svobod křesťanů, kteří se na územích ovládaných syrskou vládou těší plné svobodě a respektu. Důležité jsou však i aspekty ekonomické. Po nálezu značných zásob ropy na syrských Golanských výšinách, okupovaných Izraelem od roku 1967, požádal nedávno izraelský premiér Netanjahu Obamu, aby uznal anexi tohoto území. Aby Izrael upevnil své postavení, má v plánu usazení 100.000 izraelských osadníků na Golanách. Podobné plány jsou realizovány také v syrských vesnicích na hranicích s Tureckem, kde jsou zase systematicky usazováni Kurdové.
Důležitým faktorem je také skutečnost, že Sýrie je jednou z mála zemí v jihozápadní Asii bez dluhů u Mezinárodního měnového fondu. A nakonec: jedním z rozhodujících spouštěčů syrské „barevné revoluce“ byl fakt, že jde o jedinou středomořskou zemi, která odmítla své ropné bohatství odevzdat do rukou západních nadnárodních společností.
Imperiální klasika
Není tedy divu, že se přípravy na svržení Asada rozbíhaly již před více než 10 lety. Na diplomatické přikrytí situace posloužila rychle zformovaná exilová vláda složená z evropských rezidentů. Do jejího čela se postavil bývalý viceprezident Sýrie Abdul Halim Khaddam. Za zradu Asada inkasoval podle důvěryhodných zdrojů více než 30 (nikoli stříbrných) milionů dolarů. Od roku 2005 žije v luxusní vile u Paříže.
Svržení Asada připravovaly západní tajné služby spolu s islamisty již před deseti lety
Před devíti lety podepsal Halim Khaddam po dvoudenním jednání s islamisty v jednom z noblesních hotelů v Bruselu smlouvu. Dva dny před jednáním, byli představitelé islamistů v Turecku, kde je srdečně přijali přední politici a poslanci. Premiérem byl tehdy dnešní prezident Recep Tayyip Erdogan. Peníze na uskutečnění tohoto komplotu s islamisty dal Pentagon. To vše nedávno potvrdil i jeden z organizátorů setkání v Bruselu, bývalý člen francouzské vojenské rozvědky Claude Moniquet.
Začátkem války v roce 2011 tvořila Svobodná Syrská Armáda (FSA) něco přes 100 lidí, tedy jen symbolickou pozemní sílu zformovanou jen za účelem prezentace v západních médiích. Ve stejném roce šéf CIA Leon Panetta tajně přijel do Ankary, kde byl během pěti dnů v kontaktu s šéfem turecké rozvědky Hakanem Fidanem. Jeden z Erdoganových lidí tehdy napsal, že se jednalo o tom, jak odstranit Asada. Jenže jak? A právě tehdy se objevil mimořádně kreativní nápad vytvořit ze zbytků Al-Káidy v Iráku ISIL.
Čtěte ZDE: Asad prolomil obklíčení letiště u Aleppa. Slavný analytik: Proč se mluví jen o letadle? Rusové se už v Sýrii zakopali. Nejmodernější elektronické systémy "zamkly" syrské nebe Američanům a spol. Co bude dál?
ISIL stvořený CIA
Podle analytika Williama Engdahla se na operaci podílely turecké tajné služby, CIA a Saúdská Arábie. „Ti všichni přiložili ruku k dílu. Ale hlavním hráčem byla CIA - právě ona za několik posledních let vytvořila nábor do ISIL z celého islámského světa. Probíhalo to na tajných základnách v Turecku, kde s budoucími teroristy spolupracovali specialisté CIA i Turci. ISIL je plodem práce rozvědek několika zemí,“ říká tento známý spisovatel, novinář, politolog a autor knihy „Posvátné války západního světa“.
Rychlý převrat se ale nepodařil. Syrská armáda nezradila prezidenta Asada, syrská elita se od něho neodvrátila, ačkoli se spojenci Ankary (z Kataru a Saúdské Arábie) pokoušeli podplatit vládní činitele astronomickými částkami. Proto jsme dnes svědky další fáze proměny ISILu v regulérní armádu pod vedením „Saúdské koalice“, která by měla údajně proti ISILu bojovat. Absurdní imperiální divadlo dostává netušené podoby.
Putin je o podrobnostech tohoto nestravitelného divadelního kusu zjevně dobře informován. Kdo ví, jestli i proto ministru Kerrymu v Moskvě vtipně doporučil, aby místo plamenných frází o potřebě boje s Islámským státem se šel raději vyspat.
Lze však s úspěchem pochybovat o tom, že pro krachující americké dobrodružství na Blízkém východě bude ráno moudřejší večera. Nebo zda místo toho neuvízneme na dlouho (či natrvalo) v bezvýchodné temné noci.
