Ve včerejším rozhovoru pro Českou televizi řekl syrský prezident Bašár Asad. "Mír v Sýrii nastane teprve tehdy, až Francie, Velká Británie, Spojené státy, Saúdská Arábie, Katar a některé další státy přestanou podporovat teroristy."
Chybička se vloudí
To zní samozřejmě logicky a jasně. Jenže - jak toho dosáhnout? A kdo vlastně jsou ty "některé další státy"? V syrské válce se totiž kříží strategické zájmy všech hlavních hráčů současného světa. Některé jsou viditelnější, některé téměř neviditelné. Mezi ty druhé patří Izrael. O něm ve zprávách téměř neslyšíme. To je samo o sobě zvláštní, protože jeho zájmy v celé oblasti jsou všeobecně známy.
To, že se Izrael aktivně podílí na bojích v Sýrii, přiznal tento týden i premiér Benjamin Netanjahu: "Izrael čas od času operuje na území Sýrie," řekl na konferenci v severoizraelském přístavním městě Akko. Že jste to nezaznamenali? Jaký div, média se starají o to, aby všechny oči a uši byly upřeny jinam.
Jako malou perličku si připomeňme zmíněný včerejší Asadův rozhovor na ČT. A třeba právě onu úvodem citovanou větu syrského prezidenta. Překlad v titulcích byl "téměř" přesný. Mezi zeměmi podporujícími teroristy vynechal pouze - Spojené státy. Holt chybička se vloudí i tak objektivnímu médiu, jako je to naše veřejnoprávní. A jednou z takových "chybiček" je i "vynechání" izraelských zájmů v syrské válce.
"Chybička" v překladu rozhovoru se syrským prezidentem
Zacloněné oči
Každý, kdo se jen trochu zajímá o dění kolem, dnes ví, že Sýrie je klíčovým neuralgickým bodem na světové geopolitické šachovnici. Mnoho hráčů má v banku příliš mnoho vsazeno - Izrael nevyjímaje. Jenže někomu velmi záleží na tom, aby byl neviditelný. Není to náhodou proto, že právě jeho zájmy hrají rozhodující roli - a to ostatní slouží spíše k zaclonění očí veřejnosti?
Razantní vstup Ruska na konci září nese podstatné výsledky. Především zcela rozmetal plány Západu na rychlou porážku Asada a udržení islámského státu v Sýrii. Ten se nyní pod vlivem ruských leteckých útoků koordinovaných s vládními vojsky postupně přesouvá ze Sýrie do Iráku a do Libyje. Posledním velkým úspěchem bylo tento týden dobytí symbolu protiasadovské "revoluce" - Homsu.
Turecko je stále nervóznější. Přicházejí znepokojivé zprávy o přesunech mohutné techniky včetně tanků a obrněných transportérů na syrsko-tureckou hranici. Podle mnoha pozorovatelů tam Turecko přesouvá celé obrněné brigády, což by mohlo svědčit o tom, že se chystá na rozsáhlou pozemní operaci na území Sýrie. Ruská odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. K tureckým hranicím s Arménií, kde má Rusko vojenské základny, přesunují Rusové rovněž velké množství techniky včetně nejmodernějších tanků. Napětí tedy dále roste. O Izraeli však ani slovo.
Čtěte ZDE: Nebezpečný Izrael: Jeho podpora džihádistům v Sýrii mění poměr sil. Židovský stát disponuje jadernými hlavicemi. "Zrádce" dosud ve vězení. Test neutronové bomby v Jemenu?
Čtěte ZDE: Ponižovaný Írán: Ani jaderná dohoda mír nezaručí. Hrozí další operace pod falešnou vlajkou? Sankcím by měl být vystaven Izrael. Patří naše budoucnost válečným psychopatům?
Fáze války
Abychom pochopili současnou situaci, musíme se především ptát na cíle jednotlivých aktérů a zájmových skupin. Podle významného francouzského publicisty a blízkovýchodního analytika Thierryho Meyssana jsme v těchto dnech svědky toho, jak Francie a Izrael zahajují třetí fázi války v Iráku a Sýrii. Cílem podle něho již není svrhnout sekulární syrský režim ani zničit jeho armádu, ale vytvořit koloniální stát na hranici mezi Irákem a Sýrií, řízený Kurdy, aby se uplatnil tlak na arabské státy. Sen Izraelců o ovládnutí území mezi Nilem a Eufratem je tak podle něho zpět.
„Arabské jaro“ (od února 2011 do ledna 2013) bylo spuštěno Američany, Francouzi a Brity. Cílem bylo svrhnout sekulární arabské režimy, ať již byly spojenci Spojených států, nebo stály proti nim, a nahradit je diktaturami řízenými Muslimským bratrstvem. Po svržení tuniského a egyptského prezidenta během Jasmínové a Lotosové "revoluce" vyhlásily válku Libyi. A zahájily ji v Sýrii (jak bylo plánováno ve Smlouvě z Lancaster House z listopadu 2010), unikl jen Alžír. To byla první fáze.
Druhá syrská válka (od července 2012 do října 2015) byla zahájena Francií, americkými "liberálními jestřáby" (Hillary Clintonová, Jeffrey Feltman, David Petraeus atd.) a Izraelem. Byla financovaná skupinou států (Tureckem, Katarem, Saúdskou Arábií atd.) a nadnárodními korporacemi (Exxon-Mobil, KKR, Academi atd.). Cílem bylo ani ne tak vynutit si změnu režimu, jako nechat vykrvácet zemi a zničit její armádu (více než 100 000 syrských vojáků již bylo v boji proti terorismu zabito). To skončilo vojenským zásahem Ruska.
Čtěte ZDE: Náš (unesený) člověk v Libyi: NATO bombardovalo Utopii a otevřelo tak bránu do pekel. Krev statisíců na rukách našich spojenců. Komu může poděkovat (nejen) Pavel Hrůza?
Čtěte ZDE: Asad jel poděkovat Putinovi i za nás: Lži Západu o boji s Islámským státem se hroutí. Ruské bombardéry i „sluneční Kaťuše“ šokovaly teroristy. Pravda a fakta o "umírněné opozici". Proč si džihádisté už stříhají vousy?
Podvodná "etnická" válka
Třetí syrská válka (od 20. listopadu 2015) byla zahájena členy stejné skupiny, tentokrát s cílem vytvořit nový stát na severu Sýrie a Iráku, aby se zvýšil tlak na arabské státy, které vzdorují Izraeli.
Mapa uveřejněná v r. 2013 Robinem Wrightem v New York Times
Když zjistili, že již pro ně nebude možné působit proti Sýrii, organizátoři války souhlasili s restartem a pokračovali v programu, který již vedl k vytvoření Jižního Súdánu v r. 2012. Tento projekt odpovídá plánu Alaina Juppého (březen 2011) a plánu vytvořenému Robinem Wrightem (září 2013), který předjímal, že poté, co podpořili ISIL (Daesh, jak se dnes politicky korektně říká, ve snaze úplně přestat zmiňovat islám), aby vytvořil "Sunistán", je nyní potřeba vytvořit „Kurdistán“ .
Již nejde o falešnou "ideologickou" válku (Arabské jaro), ani o podvodnou "náboženskou" válku (druhá syrská válka), ale o podvodnou "etnickou" válku. Aby dosáhli svých cílů, dokázali zvrátit přístup marxisticko-leninské Syrské kurdské strany, YPG (nyní známé jako "syrské demokratické síly") a udělat z ní spojence Barzaniho klanu v Iráku. Samozřejmě, že obě skupiny jsou kurdské, ale nemluví stejným jazykem, vzájemně se zabíjely během studené války a jsou poslušny ideologií, které se diametrálně liší.
Čtěte ZDE: Asad prolomil obklíčení letiště u Aleppa. Slavný analytik: Proč se mluví jen o letadle? Rusové se už v Sýrii zakopali. Nejmodernější elektronické systémy "zamkly" syrské nebe Američanům a spol. Co bude dál?
Čtěte ZDE: Bitva bitev na syrském bojišti se blíží: Asad se za pomoci Rusů a Íránu pokusí osvobodit Aleppo. Saudové vyhlásili svatou válku proti „ruským křižákům“. Biblický Armageddon není od Aleppa daleko
Kurdská karta jako klíč
Od této chvíle je Regionální kurdská vláda v Iráku diktaturou. Její prezident, Massoud Barzani, který je prý jako agent Mossadu (izraelská tajná služba) dosazený Británií a Spojenými státy, se drží moci i po ukončení svého mandátu v červnu 2013. Jeho vláda zavázala "demokratické síly" vyhnat nekurdské obyvatelstvo ze severu Sýrie a zavést zde kurdskou kulturu (říjen 2015), vyprovokovat povstání Arabů a syrských křesťanů a vyprovokovat Damašek.
Nejen, že hlavní mocnosti neodsoudily dobyvačnou válku Regionální kurdské vlády v Iráku, ale navrhly dodat ji zbraně, bez informování ústřední vlády v Bagdádu, za podvodného krytí bojem proti ISIL. Na těchto dodávkách se podílí i Sobotkova vláda. Je to vlastně náš jediný údajný příspěvek k boji proti terorismu, kterým se premiér Sobotka a ministr obrany Stropnický neustále ohánějí.
Tajná smlouva - narozdíl od oficiálních - platí
Hlavní hráči samozřejmě světu neoznámí, že vedou válku za vytvoření koloniálního státu Izraele, a tím vytvoření kleští a znevýhodnění vzdorujících arabských států, ale jakmile se stane nezbytným, prohlásí, že bojují za nezávislý "Kurdistán", což je absurdní, neboť dotyčné území nikdy v historii nepatřilo Kurdistánu, a protože Kurdové jsou tam v menšině (méně než 30 % populace).
5. listopadu Francie oznámila, že vysílá letadlovou loď Charles de Gaulle do oblasti, za předstírání, že je to na podporu boje proti ISIL, ale ve skutečnosti s cílem zaujmout pozice pro třetí syrskou válku. Loď odplula z Toulonu 18. listopadu. Od 13. do 15. listopadu regionální kurdská vláda v Iráku, podpořená "demokratickými syrskými silami" vytlačila ISIL ze Sindžáru (v Iráku). Ve skutečnosti bojovníci ISIL z oblasti ustoupili a nechali tam jen 300 mužů aby čelili koalici čítající několik desítek tisíc vojáků. Osvobozená zóna nebyla předána zpět irácké vládě, ale anektována Regionální kurdskou vládou Iráku.
Čtěte ZDE: Čtěte ZDE: Turci se přepočítali a couvají: Za vším hledej špinavé peníze. Důkazy o financování islamistů Západem a Tureckem. Ropný IS - byznys Erdoganova rodinného klanu. Zabije Putin dvě mouchy jednou ranou?
Čtěte ZDE: Turecko se střelilo do vlastní nohy: Ruský bitevník hranice neporušil. Potvrzují to i americké zdroje. NATO ucuklo. Bude Rusko sestřelovat turecké stroje útočící na Kurdy? Světové ceny ropy začínají růst
Turecko ačkoli předstírá, že tuto operaci nepodporuje, ji ve skutečnosti schválilo v tajné smlouvě Juppé-Davoutoglu již v roce 2011. Pokud by byl pseudostát Kurdistán opravdu vytvořen, Turecko by se nezdráhalo přesunout tam své Kurdy včetně marxistických teroristických skupin PKK a vyřešit tím svůj zásadní vnitřní problém. Proto s takovou nelibostí nese, když Rusové tvrdě zasahují na turecko-syrském pomezí, kde Turci za přispění islamistů pomáhají vytvářet celé kolonie vesnic, jež by se později měly stát součástí budoucího Kurdistánu, který bude prakticky pod dohledem Izraele.
Hlubší smysl syrské operace
Vytvoření takového státu samozřejmě nemá ani v mezinárodním právu (pokud vůbec ještě nějaké existuje) žádnou legitimitu. Syrští Kurdové nejsou utiskováni a těší se stejným právům, jako ostatní občané. Důsledky však vedou dál.
Opětovně to kromě jiného otevírá otázku "práv menšin", která byla skandálně zneužita vytvořením Kosova. Opravňuje to de facto všechny etnické skupiny, ať je jejich politická situace jakákoliv, k požadování nezávislého státu. To souhlasí s ideou zničení a "rozpuštění" většiny historických států. Šlo by tak o triumf "globálních elit", které považují existenci národních států za základní překážku k nastolení světovlády.
