Jestliže státní moc odejme občanovi možnost, schopnost a právo účinně se bránit se proti ohrožení jeho majetku a života, proti nepřátelům a kriminálníkům, současně mu odebere schopnost a právo na odpor v případě, že se vládnoucí garnitura odhodlá k teroru vůči vlastnímu obyvatelstvu. Není to žádné sci-fi, ale naše zkušenost z dob nepříliš dávných. A nejen naše.
Všechny režimy v moderní historii založené na totalitě, nebo o ni usilující, byly proto vždy doslova posedlé odzbrojováním civilistů. Nejinak tomu je v současné EU (o Americe nemluvě). Postup se liší pouze v tom, že tentokrát už nenapochodují do ulic ozbrojené milice, ale převrat (a omezování občanských svobod) prosazují pučisté pozvolna: salámovou metodou skrze takzvaný parlament (jenž s demokratickým parlamentem nemá co dělat). Ve skutečnosti nic nového.
Ohlédnutí do historie
Například Turecko zavedlo kontrolu zbraní roku 1911. Od roku 1915 do roku 1917 bylo pak jeden a půl milionu Arménů snadno pochytáno a pobito, protože se neměli čím bránit. Roku 1929 také Sovětský svaz zavedl kontrolu zbraní. Od roku 1923 do roku 1953 bylo povražděno na 20 milionů občanů, kteří nesouhlasili s bolševickým režimem. Čína zase zavedla kontrolu zbraní roku 1935. Jen od roku 1948 do roku 1952 bylo pak Kuomintangem popraveno 10 076 000 politických disidentů.
Německo zavedlo kontrolu zbraní 1938, v té době už měli nacisté perfektně vyzbrojené své bezpečnostní složky SD. Od roku 1939 do roku 1945 to stálo život 13 milionů lidí (ztráty na bojišti nepočítáme). Téhož dne, kdy Hitlerova armáda zabrala Československo, byla jednou z prvních vyhlášek protektorátní moci povinnost odevzdat zbraně. Tato výzva visela dle pamětníků na všech plakátovacích místech a opakovaně se vysílala rozhlasem. Obyvatelstvu bylo nařízeno odevzdání zbraní (včetně loveckých) do 24 hodin pod trestem smrti.
Uganda zavedla kontrolu zbraní v roce 1970. Od roku 1971 do roku 1979, pod diktátorstvím generála Idi Amina Dada, bylo na 300 000 křesťanů a politických odpůrců bez možnosti obrany snadno vyhlazeno. Kambodža zavedla kontrolu zbraní roku 1956. Mezi roky 1975 a 1979 pak režim krvavě pozabíjel 2 035 000 lidí, kteří již neměli možnost se bránit.
Teroristické útoky v Paříži byly provedeny nelegálně drženými automatickými zbraněmi, nikoli legálně drženými poloautomaty.
Takto bychom mohli dlouho pokračovat. Bezbranných lidí, kteří byli pochytáni a zlikvidováni ve 20. století - také pomocí zákazu a kontrole zbraní - bylo hodně přes 150 miliónů.
Novelizace směrnice EU, která jde právě tímto směrem - a v souvislosti se současnou invazí migrantů, převážně muslimů - vyznívá o to tragičtěji a nebezpečněji. Využívá, či spíše zneužívá ohromení veřejnosti z teroristických útoků, aby namlela do salámu naší stále větší nesvobody zase kus totality. Mnozí si to ani neuvědomí, někteří však ano. Přinášíme na naše poměry až nezvykle jasně formulovaný otevřený dopis prezidenta Sdružení na ochranu práv a majitelů zbraní (LEX z. s.) Tomáše Trávníčka.
Čtěte ZDE: Zápas o legálně držené zbraně na obou stranách Atlantiku: Proč vládnoucí elity tolik touží odzbrojit občany? Vztah mezi kriminalitou a držením zbraní je opačný, než tvrdí "omezovači". Mráz opět vane z Bruselu
Otevřený dopis střelcům a majitelům zbraní
Vážení střelci a majitelé zbraní,
předevčírem, ve středu 18. 11. 2015 zveřejnila Evropská komise záměr novelizovat směrnici EU o střelných zbraních, které máme v rukou my, zákona dbalí občané členských států. Odkaz na oficiální tiskovou zprávu je zde. [V tomto místě vypuštěná technická specifika naleznete v plném znění dopisu - pozn. PP].
Tento návrh údajně reaguje na aktuální projevy organizovaného zločinu a terorismu, přičemž terorismus má mezinárodní charakter. Členské státy tuto problematiku podle mínění Komise tedy nemůžou uspokojivě řešit jen v rámci svých národních legislativ, a proto je nutné ho řešit jednotným unijním nařízením.
Návrh obsahuje i standardní mantry politické korektnosti o lepší výměně informací (které obsahovaly i dvě předchozí novely a které nezabránily převozu ilegálních zbraní z Černé Hory k teroristům do Paříže), lepší značení zbraní, apod.
Co to znamená pro nás z hlediska boje proti terorismu a lepší bezpečnosti občanů?
Samozřejmě nic. Teroristické útoky v Paříži byly provedeny nelegálně drženými automatickými zbraněmi, nikoli legálně drženými poloautomaty.
Proč s tím tedy Eurokomise přišla?
Protože nic jiného vlastně udělat nemůže. Neumí řešit problémy plynoucí z uprchlické krize, není občany evropských států schopna ochránit před nebezpečím terorismu (to je teď už zcela jasné), a už vůbec není schopna cokoli dělat s příčinou všech těchto problémů — Islámským státem. A zároveň si nemůže dovolit vypadat slabá. Protože ví, že jakmile občané pochopí, že je není schopna ochránit, bude konec. Státy se začnou starat samy o sebe, popřípadě spolupracovat vlastními silami, a křik bezmocného diktátora už nikdo nebude poslouchat. Evropská komise hledá obětní beránky a zástupné cíle, protože musí, prostě MUSÍ alespoň vypadat jako ochránce. Jedinou alternativou by bylo přiznat neschopnost, což by byl její konec.
Čtěte ZDE: Takzvaná povolená vražda: Další inspirativní krok Maďarů tváří v tvář uprchlické tsunami? Bránit se lze, jen když máme čím. Odzbrojit občany - levný přídavek z teroristických divadel. Bezpečí se jmenuje zbraň
Není náhoda, že se komise zaměřila právě na tyto zbraně. Za prvé, jde o salámovou metodu — nejsou to zbraně užívané pro olympijské sportovní disciplíny, nejsou používané k lovu, státní složky jistě budou mít výjimku, takže Komise počítá s tím, že sportovci, myslivci, policisté a další si řeknou „proč by mi měl vadit zákaz něčeho, co nepotřebuji“.
Doufám, že ti si uvědomí, že současná situace kolem zbraní v Anglii (žádné krátké, žádné dlouhé samonabíjecí, schvalovací proces, oprávnění policie ke vstupu do obydlí atd.) také začala před třiceti lety právě zákazem samonabíjecích pušek vojenského vzhledu, a dojde jim, že ty zbraně, které nepotřebují, jsou „nárazníkovou zónou“ mezi Evropskou komisí a těmi jejich zbraněmi.
V krajním případě se připravit na občanskou neposlušnost, tento rozkaz Evropské unie prostě ODMÍTNOUT a dotyčné zbraně nevydat.
Za druhé, tyhle zbraně nejsou jen pro zábavu. Jejich hlavním společenským přínosem je zvyšování obranyschopnosti státu. Díky přítomnosti těchto zbraní ve společnosti je mezi obyvatelstvem neustále mnoho lidí, které v případě potřeby umějí zacházet s vojenskou zbraní. Kdo umí střílet z civilního samonabíjecího SA-58, ovládá i ten automatický vojenský.
V současné době bezpečnostní krize, kdy navíc ministerstvo obrany má peníze sotva na provoz profesionální armády a na výcvik obyvatelstva nic nezbývá, by si stát měl vážit lidí, kteří se na obranu země připravili sami, za vlastní peníze, a obvykle i mnohem lépe, než by je to dokázala naučit armáda na vojně. Nemluvě o tom, že mnozí z nich sami či ve spolupráci a armádou pomáhají s tímto tréninkem i dalším. Jenže pokud Evropská komise chce vypadat jako ochránce, pak potřebuje, aby státy byly spíše slabé.
Je celkem zřejmé, že doba, kdy jsme si mohli alespoň vybrat mezi svobodou a bezpečím, už dávno minula. Teď už musíme bránit svou svobodu i svou bezpečnost. Poslechneme-li rozkaz z Bruselu, přijdeme o obojí.
Čtěte ZDE: Situace v Evropě se každým dnem zahušťuje: Islám již neskrývá, že tu chce panovat. Jakou taktiku k legální obraně zvolit? Achillova pata politiků. Jsme silnější, než si myslíme. Ještě není pozdě
Co tedy můžeme dělat?
- Kontaktování všech našich evropských partnerů (to se děje průběžně) a domluva na dalším postupu (to se děje v tuto chvíli) — na stránkách našich evropských partnerů již zpráva EK visí a z ohlasů se zdá, že ji „přivítali“ stejně jako my.
- Oslovit parlament ČR, vládu a příslušná ministerstva a evropské instituce — toto si bere LEX a partnerské organizace v ČR na starost — nicméně žádáme členy a příznivce, aby nám poskytli součinnost v případě, že mají známého poslance, europoslance, ministra či odpovědného úředníka (sami máme poměrně dost kontaktů, ale nové rozhodně neuškodí).
- Případné petiční akce a projevy občanské angažovanosti — prosíme vás o maximální pomoc, je to v zájmu nás všech, ovšem aby to mělo efekt, pak musíme jednat koordinovaně a ne každý na vlastní pěst. O všech chystaných akcích vás budeme samozřejmě předem informovat. Co se týká poslanců a europoslanců, pak vám dáváme volnou ruku je oslovovat individuálně. Čím víc ohlasů dostanou, tím dříve pochopí, že doba schvalování zakřivenosti banánů je pryč.
- Stížnost k Evropské komisi — Tuto možnost ponecháváme v záloze. Ohlas na aktivity EK „nastartoval“ sdružení na ochranu práva na zbraně v celé Evropě. Je tedy možné, že se EK nakonec lekne a předloží něco politicky korektního. Pokud ne, pak se možná podaří Evropské komisi stvořit evropský lid, ovšem jinak než předpokládali.
- Petice Evropskému parlamentu — V Evropě jsou v tuto chvíli desítky miliónů majitelů zbraní. A k zákonodárné iniciativě stačí získat pouhý milion v celé EU. Vzhledem k monstróznosti celé akce je ovšem potřebná dokonalá organizace. Proto prosíme trpělivost. Včas vám dáme vědět, pokud se to rozjede.
- V krajním případě se připravit na občanskou neposlušnost, tento rozkaz Evropské unie prostě ODMÍTNOUT a dotyčné zbraně nevydat. Jsem přesvědčen, že zdaleka nebudeme jediným státem, který se v té situaci takto zachová.
Ing. Tomáš Trávníček, prezident LEX z. s.
Zdroj.
