Kriminalita je všudypřítomná, sociální napětí stoupá. Dříve živá centra měst se po své "humanizaci" vylidňují a stávají se rejdištěm pochybných existencí. Počet tzv. nepřizpůsobivých obyvatel stále roste, přes hranice se navíc valí hordy hladových a nevyzpytatelných imigrantů. Po Evropě sílí hrozba islámu, zločinecké struktury snadno prostupují nesmyslně otevřené hranice států. Právě v tuto chvíli po nás Evropská unie chce, abychom se vzdali možností obrany svých rodin, svého majetku i holého života.
Evropská unie nás převychová
V říjnu 2013 vydalo hnízdo hadí jménem Evropská komise tiskovou zprávu s názvem Nastal čas, aby se EU rázně postavila proti ozbrojenému násilí. Celá zpráva, přes snahu vyvolat dojem o vyváženém a fundovaném pohledu, nesměřuje k ničemu jinému, než k dalšímu omezení osobních svobod. Opírá se o průzkum takzvaného Eurobarometru, ze kterého údajně vyplývá, že "šest z deseti Evropanů je přesvědčeno o tom, že úroveň trestné činnosti spáchané se střelnými zbraněmi se v průběhu příštích pěti let pravděpodobně zvýší". Stejný počet Evropanů prý "požaduje přísnější regulaci ohledně povolení vlastnit, kupovat nebo prodávat střelné zbraně".
Cílem samozřejmě není nic jiného než další omezení suverenity jednotlivců a snazší zotročení společnosti. Argumenty jsou stále stejně stupidní a emočně vyděračské. Nalhávají lidem zdánlivě logickou tezi více zbraní = více násilí. Máloco je tak vzdálené od pravdy. A máloco nás naopak může s vyhlídkou na další vývoj v Evropě více ohrozit a bolestivě zasáhnout.
Eurokomisařka Cecilia Malmströmová, hlavní bojovnice za odzbrojení obyvatel EU
Vše je naopak
Obecně lze říci, že v celosvětovém měřítku neexistuje doložitelný vztah mezi množstvím legálně držených zbraní a mezi počty násilných trestných činů. Pokud jde o Evropu, Ameriku, Austrálii, tak zde dokonce platí, že země s největšími omezeními držení zbraní mají s ozbrojenými násilnými činy právě největší problémy.
Typicky Švýcarsko: Má jedny z nejvolnějších pravidel pro držení zbraní (mj. si každý, kdo sloužil v armádě může zbraně ponechat), přitom míra násilné kriminality je tam velmi nízká. Za oceánem má například Brazílie podmínky pro držení velmi přísné (aktuálně je v podstatě nemožné pro běžného občana legálně držet zbraň), přesto je zde třikrát více vražd než v USA. Dokud nebyla v Kanadě žádná kontrola nad zbraněmi, dosahoval zde počet vražd na počet obyvatel v porovnání se Spojenými státy pouhých sedm procent. Po výrazné restrikci držení zbraní v roce 1986 stouplo toto číslo 35 procent. A v roce 2002 to bylo již těžko uvěřitelných 202 procent!
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky?
Nejvyšší počet vražd, sexuálně motivovaných útoků a ozbrojených loupeží mezi vyspělými zeměmi Západu mají Velká Británie a Austrálie. Tedy země, kde je legální vlastnictví osobních zbraní téměř vyloučené. Po zákazu střelných zbraní ve Velké Británii v 80. letech se počet násilných činů během krátké doby zněkolikanásobil.
Nyní je v přepočtu na obyvatele pětkrát vyšší než v USA (přitom po celou dobu mezi roky 1919 a 1986 se počet vražd střelnou zbraní pohyboval okolo 8 až 9 % oproti USA). 67 % dotazovaných Britů uvádí, že se v důsledku toho cítí výrazně méně bezpečně. Současně se zde za deset let nejméně zdvojnásobil počet zbraní držených ilegálně. V oblastech Anglie, kde bylo do 80. let evidováno nejvíce zbraní, byla násilná kriminalita nejmenší - a obráceně.
Tatáž situace nastala po zákazu držení zbraní v Austrálii v roce 2000 (v Sydney narostl počet ozbrojených přepadení hned v následujícím roce po zákazu na úroveň 160 %) Zavedení přísného dohledu nad zbraněmi před nedávnem zcela selhalo ve Finsku, kde mj. došlo i ke střelbě ve škole.
Zkušenosti z Austrálie:
Zákonitosti, za nichž se toto všechno odehrává, jsou ve skutečnosti zcela jasné a průzračné. Agresorovo odhodlání k útoku je nepřímo úměrné pravděpodobnosti, že protějšek je rovněž ozbrojen, tedy schopen úspěšné obrany. Především u sexuálně motivovaného násilí je šance vyhnout se napadení, případně úspěšně se bránit vůči útoku - v případě volného přístupu ke zbraním - nesrovnatelně vyšší.
USA - náš vzor? Už ne nadlouho
V zemi, která je volným držením zbraní proslulá, jsou Spojené státy. V oblasti individuálních svobod občanů mohla jít ještě donedávna tato země většině světa příkladem. Jenže omezování občanských svobod zde probíhá v posledním čtvrtstoletí velice drasticky. Typicky je to vidět právě v neustávajícím tlaku na omezení volného držení zbraní, prozatím zaručeného ústavou.
Mimochodem - přestože je mezi lidmi momentálně téměř tři sta miliónů kusů zbraní, USA dosud nepatří ani do první stovky zemí světa v počtu násilných trestných činů na počet obyvatel. Země na předních příčkách mají tyto hodnoty více než desetinásobné. Přesto vlády vedou již dlouhou dobu kampaň, která by umožnila Američany odzbrojit - a vůbec není vyloučeno, že se to nakonec podaří.
Argumenty proti omezování volného držení zbraní v USA:
Zatím vzdorujeme
U nás jsou podmínky pro legální držení zbraní dosud kupodivu nadprůměrně příznivé. Přestože je mezi lidmi okolo 750 tisíc evidovaných střelných zbraní (počet držitelů zbrojních průkazů se dlouhodobě pohybuje kolem 300 tisíc - podrobněji zde), počet zločinů spáchaných legálně drženou zbraní se pohybuje na hranici statistické chyby. Jenže o kriminalitu "omezovačům" samozřejmě nejde. Tu jen využívají při občasných excesech - jako byl třeba ten v Uherském Brodě. Přestože je jasné, že psychicky vyšinutý útočník by vraždil čímkoli - třeba nožem. Nebo by si opatřil zbraň ilegálně. Jde o něco úplně jiného. A měli bychom být proto velmi pozorní.
Ačkoli i většina politických stran u nás je zatím "opatrně" nakloněna zachování stávajícího stavu, lze se obávat, že tlak na tazvané "sjednocení pravidel v rámci EU" to brzy změní. Vládnoucí evropské elity mají prostě pochopitelný strach z ozbrojených občanů. Právě proto, že ti totiž mohou mít mnohem menší strach z vládnoucích elit. A právě o tento vzájemný vztah jde ve snahách o všechny "zbrojní restrikce" především. V Americe i v Evropě.
