Každému, kdo pozorně sleduje dění v Evropě posledních měsíců, je jasné jedno – jsme ve válce. Ve válce poněkud jiné, než byly všechny předchozí. Ve válce hybridní. A právě proto, že se jedná o konflikt úplně nového typu, kladou si mnozí lidé otázku: co s tím? Pokusme se proto alespoň naznačit směr, jak a kudy postupovat.
Situace na frontě
Nejdříve si shrňme situaci na frontě. Právě končí palebná příprava. Na našem území trvala asi 20 let. Území západní Evropy ale devastovala téměř 50 roků, prakticky již od konce 70tých let minulého století. V jejím rámci byly zásadním způsobem oslabeny všechny prvky, důležité pro sebeobranu naší civilizace. Jaké byly její hlavní metody?
Projevíme-li rozhodnou vůli k odporu a dotlačíme své politiky k alespoň částečnému oddělení se, v rámci spolupracující V4, od té umírající říše na západě kontinentu, nejsou naše vyhlídky vůbec špatné
Ekologismus a pozdější klimaalarmismus podlomil ekonomiku Evropy. Cíleně. Všimli jste si, na co nejvíce a nejzuřivěji všichni ti zelení šílenci útočili? Terčem jejich běsnění se stávaly hlavní symboly evropské moci a síly. Jaderná energetika. Technologie a průmysl, zvláště pak těžký. Tak zvaný „militarismus“, tedy vše, co slouží obraně. Vše postupně rozleptali a oslabili, průmysl vyhnali. A nakonec, v rámci klimatického běsnění (a hledání „alternativních“ zdrojů), učinili vysoce nestabilní a nespolehlivé i základní silové rozvody západní Evropy.
Multikulturalismus, který pozvolna a podloudně pronikl do zákonodárství evropských států podkopal sebevědomí občanů, oslabil národní sounáležitost a ve spojení se státní mocí postupně zastrašil původní evropské obyvatelstvo. Frustrace z bezmoci a neschopnost dovolat se ochrany svých samozřejmých práv zatlačila původní Evropany do tak hluboké defenzivy, že pouhé přihlášení se k bílému původu a ke svému národu na veřejnost vyžaduje velikou a ne zrovna běžnou odvahu. Multikulturalismu se za necelých 20 let podařilo vnutit stamilionům příslušníků původních evropských etnik rezignované přesvědčení, že práva mají jen ti „jiní“ a „odlišní“.
Genderová ideologie, feminismus a homosexualismus měly za úkol rozložit a zničit tradiční rodinu, jako místo předávání hodnot a co nejvíce omezit rozmnožování původních etnik. Podle situace v zemích západní a hlavně severní Evropy lze konstatovat, že úkol se (alespoň tam, kde ideologie působila nejdéle) splnit podařilo.
Politická korektnost, poslední z hrůz apokalypsy, které na nás „kdosi“ seslal, pak měla za úkol zablokovat očistné mechanismy společnosti a zabránit občanům i jejich voleným zástupcům ve změně trendu. Jak účinně se jí to daří, vidíme v přímém přenosu všichni.
Čtěte ZDE: Slavná jasnovidka Vanga: Evropě zbývá na záchranu už jen rok. Sobotkova vláda darovala americké armádě zbraně za 16 milionů. Pominutí smyslů? Je čas zřídit domobranu. První republika to uměla
Čtěte ZDE: Migrantský seriál v nových kulisách: Tady bude Ruhe! Krást v Rakousku povoleno. Konec Vánoc i Mikuláše - dráždil muslimy. Vláda nás podvádí. Postaví se jí někdo?
Oslabená Evropa
Teď už konflikt postoupil do fáze ofenzivy. „Kdosi“ usoudil, že terén Evropy je už dosti oslaben a devastován a je možné (a bezpečné) zahájit invazi. A tak, jak tomu ve válkách bývá, udeřil nepřítel na naše nejslabší místo - my nestřílíme na neozbrojené. Takže hordy nájezdníků, které by při útoku s Kalašnikovy v rukou vykrvácely na invazních plážích jižní Evropy, teď nerušeně proudí dezorientovanými státy a usazují se (bez boje) v srdci Evropy.
Velice důležité, a pro naše další rozhodování zásadní, je zjištění, že evropské elity, vůdcové a představitelé EU, otevřeně kolaborují s nepřítelem. Použijeme-li historizující analogie, je to jako by zrádní konšelé velkoměsta, obleženého Saracény, otevřeli nepříteli jížní bránu a nás, obyvatele východní čtvrti, odhodlané se bránit, tak postavili do prekérní situace. Co tedy můžeme dělat? Začněme od nejnižších stupňů společnosti, občana a rodiny a postupujme k vyšším:
Čtěte ZDE: Strachotínská výzva (nejen) proti brannému zákonu: Občane Kalousku! Nedovolíme dětem umírat za zájmy USA. Tisíce fanoušků i mezi policisty a vojáky. Organizuje plukovník Blanické rytíře?
Čtěte ZDE: Americké jezinky strkají prsty na Slovensko a do Maďarska: Základny NATO u Dunaje jako "rychlá reakce" na odbojný postoj Fica a Orbána? Strach z rusko - německé spolupráce
Příprava domobrany
Ve světle aktuálního vývoje je nutno začít počítat i s tou nejpesimističtější variantou. Situace v Evropě dospěla do stádia, že už je bez násilí a pokojně neřešitelná. Islám neskrývá, že tu chce panovat. Jeho síly se hromadí v srdci kontinentu a zbraně už jsou s velkou pravděpodobností na cestě. Německo, jakožto nejrozvinutější stát EU, který je současně i hegemonem Evropy, a proto hlavním cílem invaze, logicky bouchne jako první. Co nám v takovém případě hrozí? Rozhodně nepůjde (jako v dřívějších válkách) o pokus o klasickou okupaci, na kterou je cvičena a připravena armáda. Ne. Pravděpodobnější se jeví infiltrace potulných, rabujících band, kterým policie a později i armáda, která bude mít dost práce s ochranou hranice, nebudou schopna (na stovkách míst současně) účinně čelit.
Proto je třeba přistoupit už teď a preventivně k přípravě sil, schopných a ochotných se bránit. Na úrovni rodiny, to znamená pořízení zbraní a trénink, alespoň příležitostný, jejich použití. Důležité je předávání branných dovedností dospívajícím a mladým dospělým, kteří je neměli možnost nikde získat. Na úrovni ulice je to budování dobrých vztahů se sousedy, šíření osvěty o tom, co nás může potkat a domluva o tom, jak koordinovat ( s těmi odhodlanými a ozbrojenými) obranu ulice, bytového domu, čtvrti. Na úrovni obce pak půjde o domluvu s myslivci, hasiči a vedením radnice o způsobech vyrozumění obyvatelstva o hrozbě a o taktice obrany.
Myslivci i hasiči jsou organizace, sdružující zpravidla ty nejaktivnější občany, ochotné pro obec i ostatní leccos udělat. Celkem je jich u nás více, než příslušníků armády a policie dohromady. Myslivci mají u sebe doma kdykoli po ruce zbraně a střelivo, umí s nimi dobře zacházet a znají výborně terén. Hasiči pak se svou technikou, nářadím a praktickými dovednostmi mohou obranu obce posílit ženijně a logisticky.
Takovýto miličně-teritoriální systém obrany je tím nejúčinnějším, co je možné při obraně země nasadit. Příkladem nám budiž Švýcarsko, s jeho systémem domobrany země, která, navzdory tomu, že je nepočetná populačně a že leží v samém srdci Evropy, přes kterou se v dějinách převalovaly armády sem a tam, tak ve své historii nebyla nikdy dobyta a obsazena.
Čtěte ZDE: Merkelové diplomatický "majstrštyk": Import tureckých muslimů. Z deště rovnou pod Niagáru. Čas pro Thomase Jeffersona a jeho výzvu k dobře organizované a ozbrojené domobraně?
Čtěte ZDE: Švýcaři už nacvičují: Evropská unie se rozpadla, panuje anarchie. Rakušané si kupují zbraně. Politici suverénní země jsou odpovědni svým občanům. Česká vláda přípravy jen předstírá
Občanská aktivita
Je veřejným tajemstvím, že zastupitelské úřady některých států Středního východu platí svým občanům za pobyt v „zájmových územích“ a za demonstraci, že islám už je tu. To jsou ony skupinky cizinců, producírující se v tradičních oděvech své kultury bezcílně sem a tam ulicemi větších měst a vrhající na okolojdoucí nenávistné pohledy.
Správným občanským přístupem je nekompromisní, ofenzivní postup proti takovýmto průzkumníkům nepřítele. Již teď v relativním míru. Neváhejme proto hlásit policii jakýkoli pohyb podezřelých osob ve svém okolí. Zejména pak lidí, zjevně islámského vzhledu. Uprchlická krize nám k tomu dává ideální záminku. Jakoukoli námitku z podjatosti a rasismu lze snadno odbýt obavou z uprchlíků a terorismu. Nepříjemná policejní perlustrace pak snad přesvědčí zmíněné přespolní osoby o bdělosti obyvatelstva a znepříjemní jim pobyt. A když k tomu snědý chlapík se ženami v černých pytlích ještě vidí, jak při jejich průchodu ulicí vycházejí muži na předzahrádky svých domků, potěžkávajíce vidle a sekyry, je o předání našeho vzkazu dobře postaráno.
Čtěte ZDE: V německém "papiňáku" roste tlak: Pegida přivedla do ulic Drážďan 30 tisíc lidí. Pozice Merkelové v CDU slábne. Řádění imigrantů, násilí a chaos. Spustí se dominový efekt?
Čtěte ZDE: Německo: Napětí před výbuchem? I vojáci Bundeswehru se už musejí stěhovat do stanů. Kasárna obsazují imigranti. Epidemie znásilnění i epidemie chorob. Již brzy také u nás?
Po dobrém to nepůjde
Ani ty (vysmívaným) Okamurou inzerované procházky se psy v okolí mešit a shromaždišť nepřítele nejsou z hlediska psychologické války k zahození. Přinejmenším upozorní, že zdejší obyvatelstvo ještě není zpracováno tak, jako na Západě a že ze svých hodnot a svého způsobu života nehodlá slevovat.
To byly věci, které může učinit každý z nás, individuálně a v zásadě svobodně. Teď přijdou na řadu opatření, které může učinit jen stát. A stát, to jsou především politici. Lidé, alespoň v horních patrech politiky, nejrůznějšími způsoby provázaní se zrádci z nadnárodních struktur EU. Jak je přimět k racionálnímu jednání? Řekněme si rovnou, že po dobrém to nepůjde. V úvahu připadají jen nejrůznější formy nátlaku. Od nejmírnějšího, jako jsou (zdánlivě bezzubé) petice a dopisy poslancům, až po veřejná shromáždění, demonstrace a projevy občanské neposlušnosti. Jako nejúčinnější se ale jeví masová, demonstrativní podpora „konkurenčních“ politických uskupení a projektů.
Jediným zranitelným místem politika jsou totiž volby. A vzhledem k tomu, že pro zasloužilé zrádce nebude v evropských strukturách dostatek míst, musí se většina zdánlivě bohorovných zákonodárců o udržení svého koryta ucházet, alespoň občas, ve volbách. K tomu si rozhodující část politické třídy, zejména na lokální úrovni, ještě nestojí finančně natolik dobře, aby se mohla v případě krize lehce a beze ztrát odsunout někam jinam. Proto mohou slyšet na obavy z budoucnosti, kterou oni a jejich potomci plánují prožít v Evropě.
Dá-li se této společenské třídě (opakovaně a důrazně) na vědomí, že odpor obyvatelstva k invazi trvá (a sílí) a přes soustředěný útok všech medií, autorit a celebrit se jej nedaří zlomit, bude muset, chtíc nechtíc, začít přebírat lidová stanoviska do svých programů. Přes kvičení intelektuálů se tyto postoje mohou začít stávat mainstreamem dříve, než bychom se nadáli. Protože obava z nezvolení a čím dál akutnější hrozba převálcování stávajícího establishmentu „protisystémovými“ silami a stranami, může velikou část profesionálních politiků dovést k přízemní úvaze: Pán Bůh vysoko, Brusel daleko a splátky hypotéky nepříjemně blízko… kašlu na vrchnost a stranickou linii.
Co tedy požadovat?
Čtěte ZDE: Václav Klaus to vzal do rukou: Výzva občanů České republiky proti plánům Německa a Bruselu. Migranti k nám nesmějí! Váhavá vláda musí konečně konat. Nedejme se. Jde o všechno
Čtěte ZDE: Turecký plán: Přes Řecko dovezeme do EU milióny muslimů. Výcviková střediska migrantů: "Říkejte, že jste ze Sýrie". Kurz jak správně ztroskotat. Řeckou tragédii si zahrajeme i u nás
Společnou ochranu hranice
V rámci V4 se sešly státy s podobnou historickou zkušeností. Jsme skeptičtí vůči „novým“ vizím, velikým pojmům a za slovy o humanitě, všelidských hodnotách a podobně vždy cítíme čertovinu. Viděli jsme, jak se na Západě pomalu vaří žába v kotli multikulti a teď do té vařící vody odmítáme skočit.
Braňme proto společně hranice V4, s důrazem na hranici německou. Odtud bude hrozit nebezpečí největší. To není nic proti dobrým vztahům se Západem (dokud to půjde) a výměně zboží. Jde o uzavření zelené hranice proti možným průnikům nechtěnců a o kontrolu na hraničních přechodech.
Pokud jsem sondoval mezi známými, komu by vadilo ukazovat případně na hranici pas, nedopátral jsem se ani jediného. A pokud jde o náklady na výstavbu stovek kilometrů plotů, navrhuji vypsat sbírku. Možná by se sešlo víc peněz, než kdysi na „Zlatou kapličku“.
Postupné osamostatnění V4
EU se rozpadá. Společným jednáním V4 usilujme o co největší stupeň volnosti, samostatnosti a o postupné vymanění se z moci Bruselu. Netřeba zvláštní odvahy a siláckých prohlášení. Prostě jen, v rámci našich letitých tradic, zdržujme, odkládejme a sabotujme „z objektivních důvodů“ realizaci všech pitomostí, které na nás EU uvalí. Co nám můžou udělat? Okupovat nás?
Ne, EU nemá jak přimět členský stát k poslušnosti. A že by nám nedali dotace? Pak hurá! Potvrdí vám to každý, s vládou nesvázaný ekonom. Dotace jsou zhoubou hospodářství.
A pokud jde o strašení všelijakých „odborníků“ o krachu a bídě, opustíme-li náruč EU, stačí si přečíst Šichařovou a další, nekonvenční ekonomy. Všichni ti Němci, Rakušané a Francouzi u nás přece neinvestují a nepodnikají z altruismu a lásky k Česku. Ale vyplatí se jim to. Proto je nesmyslná představa, že by odepsali miliardy eur a hrdě odešli jinam, do méně výhodných končin. A to, že se jim (a trochu i nám) to podnikání vyplácí, nezaručuje Evropská komise, ale systém nejrůznějších obchodních smluv, na nichž se, unie neunie, nic nezmění. Ostatně třeba takový Volkswagen má kromě ČR i mnoho dalších,prosperujících filiálek v nejrůznějších zemích světa s nejrůznějšími režimy. Z těch exotičtějších můžeme jmenovat například Čínu anebo Nigerii.
Čtěte ZDE: Tajný plán eurobolševiků se naplňuje: Právě povstal nový Sovětský svaz. Lenin byl proti nim břídil. Migranti jako základ "nového politického lidu" bez národů a států
Čtěte ZDE: Utajený rozklad Evropské unie: Veřejnost už toho má dost. Masové demonstrace v Německu. Merkelová na Sibiř, Putin do Berlína? "Pane Klausi, staňte se naším kancléřem!"
Omezování islámu
Je čas připomenout politikům, že podle rozsudku Evropského soudu pro lidská práva z roku 2003 je šaría neslučitelná s demokracií (jde o případ Refah Partisi vs. Turecko). Požadujme proto, aby byl do našeho právního řádu zakomponován výslovný zákaz uplatňování práva šaría na našem území. Humanistické námitky lze snadno odpálkovat, že to není nic proti náboženské víře, nic proti rase nebo přesvědčení. Jde jen o (zcela legální) omezení postupů a zvyklostí, které jsou v hrubém rozporu s naší ústavou. Bez šarii je muslim namydlený, bezzubý a v zásadě směšný.
Požadujme naprostou rovnost všech před zákonem. Naším zákonem. Třeba pod interním heslem „konec tyranie menšin“. Proti požadavku rovnosti před zákonem nemůže mít ani sebešílenější sluníčkář relevantní námitku.
Vyřezání vředů
To, že má nepřítel na našem území ohniska dobře etablovaných příznivců, agentů a podporovatelů je všeobecně známo. Jedná se o propojenou a ze zahraničí řízenou síť nejrůznějších „nevládek“ , „neziskovek“ a „humanitárních organizací“. Běžný občan ví už dlouho, o co se jedná, a proto jsou tyto organizace (mimo metropoli) populární asi jako mor.
Nejúčinějším prostředkem k jejich marginalizaci je vyhladovění. Požadujme, aby bylo obdobným subjektům zakázáno přijímání prostředků ze zahraničních zdrojů, včetně účelových filiálek a nadací. Zdůvodnit se to dá nebezpečím džihádu a jeho zahraniční podporou. Současně s tím je třeba prosazovat i skutečnou, opravdovou nezávislost NGO, „nevládek“ na vládě a státu, a to jejich odtržením od státního cecíku. Je přece zjevné, že skutečnou kontrolu politiky státu nemůže provádět organizace, která je na státu finančně závislá!
Bez nejrůznějších Norských fondů, Sorosových nadací a americké ambasády jsou v koncích, a když ani vláda nenasype, zajdou na úbytě. Na klasický fundraising bych, být nimi, moc nesázel. Představa, jak by asi dopadl takový ten typický obrýlený, rachitický intelektuál, kdyby mi zazvonil u dveří, že vybírá peníze na činnost organizace, zabývající se začleňováním Romů, prosazováním rovnosti pohlaví či ochranou pralesů je docela zábavná.
Čtěte ZDE: Švédská novinka: Útok ve škole - mečem! Znásilněná země, náš vzor? Zadušeni blahobytem a liberalismem. Islám ničí hostitelský národ likvidací žen. Hledíme do vlastní budoucnosti?
Čtěte ZDE: Vzkaz Frau Merkel: Nepleťte se. Čechy nevystěhujete, nepřevychováte ani neosídlíte! Zrazuje nás Sobotka kvůli své bruselské budoucnosti? Pokud bude přisluhovat, tvrdě narazí
Odstranění politické korektnosti
Prvním a základním krokem k úspěšné obraně v jakémkoli boji a sporu je jasný, přehledný a srozumitelný popis skutečnosti a jednoznačné pojmenování nepřítele. V takovéto otevřené veřejné debatě nám zatím brání tzv. politická korektnost. Ostatně k tomu byla i vynalezena.
Její zrušení přímým zákazem by bylo extrémně obtížné. Nejde jen o předpokládaný odpor nadnárodních struktur a domácích škůdců, pracujících v jejich službách. Obtížné by to bylo i kvůli její vágní definici, jakož i kvůli červotočí inkorporaci a zakuklení jejích prvků v nesčetných zákonech, do nichž nalezla zadními vrátky v průběhu posledních dvaceti let.
Elegantní metodou by mohlo být využití Článku 17, bodu 2 Listiny základních práv a svobod:
(2) Každý má právo vyjadřovat své názory slovem, písmem, tiskem …. S tím, že řekne-li občan, že „ti a ti jsou příživníci a ničemové“, může být postihován podle stávajících zákonů. Řekne-li ale „MYSLÍM SI, že ti a ti jsou příživníci a ničemové“ , jde o svobodné vyjádření názoru, které požívá ochrany článku 17. Chce to jen tvůrčí přístup a odvážného ústavního soudce. Ujme se toho někdo?
Netvrdím, že se jedná o souhrn a úplný soupis všeho, co je možné v naší situaci podniknout. Jde spíše o návrh a podnět k diskusi. Protože diskuse o obraně už je poloviční obranou.
Co tedy ještě říct závěrem? Jsme sice už, bohužel, ve válce. Ale naše pozice není až tak špatná. Nepřítel se prozatím soustřeďuje dále od našeho území. Máme proto ještě nějaký čas k dobru na pořádnou přípravu.
Víme, kdo je s námi ve střetu. Obyvatelstvo je motivováno a vzácně jednotné. Protivník u nás (zatím) nemá významnější páté kolony a zázemí v ghettech souvěrců. Jeho bojovníci jsou od nás fyzicky lehce rozpoznatelní a snadno identifikovatelní.
Zrádců národa je relativně málo. Jsou sice slyšet neustále a všude, ale to byli kolaboranti v protektorátu taky. Jejich pozice je dlouhodobě neudržitelná.
Projevíme-li rozhodnou vůli k odporu a dotlačíme své politiky k alespoň částečnému oddělení se, v rámci spolupracující V4, od té umírající říše na západě kontinentu, nejsou naše vyhlídky vůbec špatné.
