Moldávie, Kavkaz, Střední Asie a Bělorusko jsou potenciální kritické body, které bude Rusko muset sledovat po svém úspěchu na Ukrajině a v Sýrii. Většina politických komentátorů bez ohledu na národnost požívá zázračné schopnosti přesvědčit se o tom, že hlavy států nerozumí principům, jež oni, komentátoři, považují za očividné. Je to pravda o politolozích ze Spojených států, Francie, Německa i Izraele - ale ani Rusko není výjimkou.
Ostrý střet mezi supervelmocemi
Že si ani Rusko, ani Spojené státy nemohou dovolit prohrát konflikt na Ukrajině, v Sýrii, nebo kdekoli jinde, je již několik let nad slunce jasnější i tomu, kdo je napůl v bezvědomí. Právě toto soupeření leží v základech ostrého střetu mezi oběma supervelmocemi. Poražený totiž přijde o vše.
Nesčetní experti všech možných i nemožných politických přesvědčení pravidelně spekulují o tom, co Putin “pustí” Obamovi, či co Obama takzvaně přenechá Putinovi. Zda vymění Sýrii za Ukrajinu, či Ukrajinu za Sýrii, či zda se tak už nestalo a kdo - zda Spojené státy, nebo Rusko - vlastně na obchodu vydělal.Tyto debaty pokračují s neztenčenou silou i přes poslední pozoruhodný vývoj situace.
Během posledních týdnů jsme totiž zažili průlom hned na několika frontách.
Za prvé, Putin promluvil k 70. schůzi Valného shromáždění OSN a pečlivě se ve svém projevu probral všemi tématy od Sýrie k Ukrajině a několika dalším zemím. Rusko jeho ústy prohlásilo, aniž se potřebovalo uchylovat k vágním diplomatickým formulacím, že má v úmyslu vybudovat nový svět, za jeho vlastních podmínek a podmínek jeho spojenců, striktně podle mezinárodního práva. Rusko nechává všem státům dveře otevřené, pokud se k tomuto podniku chtějí připojit.
Čtěte ZDE: Bitva bitev na syrském bojišti se blíží: Asad se za pomoci Rusů a Íránu pokusí osvobodit Aleppo. Saudové vyhlásili svatou válku proti „ruským křižákům“. Biblický Armageddon není od Aleppa daleko
Čtěte ZDE: Ruský vstup do války omráčil Západ: Karty jsou znovu rozdány. Asad se pouze brání teroristům. Stvořili je Spojené státy. Putin to říká otevřeně. Kdo bude mít pevnější nervy v syrském pokeru?
Putin se postavil za Asada
Za druhé, ruské letectvo zahájilo operace na podporu legitimní syrské vlády proti různorodým povstaleckým bojůvkám, operujícím na syrském území. Dokonce je tak uvědomělé, že zachovává jisté rozdělení - hodné teroristy ničí “hodnými” bombami a zlé těmi horšími. Touhu Západu sesadit Asada smetl ze stolu.
Za třetí se prezident Putin zúčastnil schůzky "Normandského formátu" v Paříži, na níž zajistil ruské pozici ohledně Minských dohod podporu Francie a Německa, a ukončil tak nekonečné hašteření o interpretaci ustanovení těchto dohod.
Ukrajinská diplomatická hra je stále rozehraná a Porošenkova pozice zapadá hlouběji a hlouběji do bažiny. Poněkud to připomíná vynucený tah v šachové teorii - Porošenko musí jednat, ačkoli by zdaleka nejraději nedělal nic, neboť jakýkoli možný tah oslabuje jeho pozici.
Porošenko totiž nemůže plně realizovat Minské dohody, protože by ho v takovém případě svrhli jeho vlastní lidé.
Paříž a Berlín chtějí pokračování dohod do roku 2016. Moskva, Doněcká lidová republika a Luhanská lidová republika jsou v dokonalé shodě a dokonce jsou ochotny ustoupit v pár bezvýznamných otázkách, sloužících spíše jako public relations - zatímco Washington vyžaduje Kyjevem podporované narušení Minských ujednání.
Jenže narušení dohod - v okamžiku, kdy Paříž a Berlín nemají zájem na tom okamžitě učinit z Ruska obětního beránka ohledně čehokoli, co se na Ukrajině stane - hrozí okamžitou vojenskou prohrou na jihovýchodní Ukrajině. Protože pokud skončí příměří (jak minskému procesu přezdívá Porošenko), válka bude pokračovat - a na její pokračování Kyjev nemá sílu.
V podmínkách státního bankrotu totiž nejen dále hrozí další masové zchudnutí obyvatelstva - ale o své zdroje skrze nutné škrty ve výdajích přijde také stát.
Jakmile by Kyjev skončil své tragické vojenské dobrodružství na Donbase, celý stát se zhroutí vlastní vahou, země se rozpadne a centrální vláda přestane ovládat všechno území za hranicí vlastní vládní čtvrti v Kyjevě. A není jisté, zda ve vládní čtvrti v takovém případě vůbec zůstane někdo, kdo by mohl vládnout.
Takže - pokud to shrneme, během jediného říjnového týdne ruský prezident vyhrál na všech šachovnicích a Rusko se udrželo v geopolitické hře se Spojenými státy.
Čtěte ZDE: Rusko mění syrský poker na šachovou partii: Vybuduje Putin leteckou základnu v Latakíji? Američané opět v problémech. "Jejich" Islámský stát dostane skutečného soupeře
Čtěte ZDE: Obama ve zmatku: Ruská přítomnost v Sýrii znamená smrtelné nebezpečí. Je ohrožena válka, Islámský stát i zdroje migrační krize. Putin před branami!
Odveta je nevyhnutelná
V důsledku se ruští zastánci teorie, že “to Putin vzdal” okamžitě dostali do konfliktu se svými kolegy v Americe a na Ukrajině, kteří zase tvrdí, že to vzdal Obama. Přitom správně není ani jedna možnost.
Během podzimu 2015 se Rusku podařilo vyhrát důležité, možná fatálně důležité, geopolitické bitvy, ale válka v žádném případě neskončila.
Jak nás učí historie a zkušenost, Spojené státy umějí dobře vzdorovat porážce a nebudou kteroukoli z nich považovat za fait accompli, tedy hotovou věc.
Stačí, aby si jeden vzpomenul, jak rychle v roce 2013 Američané přesunuli své hlavní sázky ze Sýrie (kde Rusko zablokovalo plánovanou intervenci a svržení Asadova režimu) k Ukrajině (kde americkými penězi financovaný převrat uspěl, převážně díky zbabělosti a zradě prezidenta Janukovyče).
A sotva se ukrajinská situace dostala do vojenského i diplomatického patu během podzimu letošního roku, Spojené státy se zase vrátily k intervenci v Sýrii - jen aby byly opět odraženy Ruskem. Můžeme prohlásit s jistotou, že to, oč Američané usilují, není nalezení kompromisu v rámci geopolitické rovnováhy mezi nimi a Ruskem. Snaží se pouze Rusko poškodit.
Pokud se díváme, kudy by to mohly učinit, lze identifikovat čtyři klíčové body:
Čtěte ZDE: Kvadratura kruhu: Jak ukončit válku, která oficiálně ještě ani nezačala? Porošenko - neschopný sluha dvou (až tří) pánů. Ukrajina jako stát skončí v každém případě. Proč USA ještě nenapadly Rusko otevřeně?
Čtěte ZDE.Nové ohnisko napětí u ruských hranic: Situace v Podněstří se vyhrocuje. Kyjev v režii USA připravuje provokaci. Schyluje se k otevřenému konfliktu? První krev již vytekla
1) Moldávie
Místní Majdan v Kišiněvu by mohl kdykoli dramaticky změnit politickou krajinu Moldávie a zjitřit situaci v Podněstří. Ukrajinská extrémistická organizace Pravý sektor (mimochodem je v Rusku zakázaná) otevřeně prohlásila už na začátku blokády Krymu, že je ochotna své operace ve spolupráci s moldavskými radikály rozšířit na Podněstří.
Pokud by Spojené státy chtěly vytvořit další konflikt, který nebude “zablokován” Minskými dohodami, stačí jim podporovat a podněcovat tyto skupiny, čímž nevyhnutelně vyvolají ruskou odpověď.
Blokáda Podněstří by pro Kyjev představovala malé riziko vojenské porážky, navíc by “jejich” radikály udržovala zaměstnané, čímž by podpořila stabilitu ukrajinského režimu. Pokud situace neeskaluje do vojenské invaze, bude pro Rusko vojenská operace směřující k ukončení blokády obtížně ospravedlnitelná. Moskva by v takovém případě pravděpodobně volila ustavení vzdušného koridoru skrz blokádu, který by ovšem Kyjevu umožnil vést propagandistickou kampaň, ospravedlňující existenci blokády jako takové a poskytující mu další páku k eskalaci konfliktu v okamžiku pro něj výhodném. Úplně by stačilo, aby Ukrajina uzavřela vlastní vzdušný prostor ruským zásobovacím letadlům a dala povolení k jejich sestřelu.
Čtěte ZDE: Válka v Evropě je asi nevyhnutelná: Ukrajina mezi benzínem a hasičákem. Co Putin chce? Amerika potřebuje rozpoutat válku. Mír totiž znamená pro Rusko vítězství. Je ještě naděje?
Čtěte ZDE: Poker o všechno: Moskva zvyšuje sázky. Obama provokuje, ale ustupuje. Putin couvat nechce a nebude. Kterými městy pojedou vítězné tanky?
2) Kavkaz
Kavkaz je další z tradičních neuralgických bodů postsovětské éry. Léta doutnající konflikt v Karabachu může být kdykoli “rozmražen”. Množství mládeže ze severního Kavkazu, bojující v řadách ISIS, se odhaduje ve stovkách, ne-li tisících. Nedávné pokusy destabilizovat Arménii sice selhaly, ale podobný pokus může nastat kdykoli znovu v kterémkoli z kavkazských států.
Opět jde o bod, který zaručuje ruskou angažovanost v problému, ale v němž by současně i krátká vojenská operace byla velmi obtížně proveditelná, protože Moskva na Kavkaze hraje roli poctivého rozhodčího, usilujícího o kompromisní mír, nikoli policisty, který podporuje jednu ze znepřátelených stran.
3) Střední Asie
Afghánský Taliban se na hranicích Tádžikistánu může kdykoli dostat do kontaktu s ruským kontingentem, který je v oblasti umístěn.
Kromě toho by mohlo pronikání islámských radikálů do srdce Střední Asie ohrozit stabilitu hlavního ruského spojence v regionu, kterým je Kazachstán.
V případě konfliktu s Talibanem na tomto území je zapojení Ruska do konfliktu téměř nevyhnutelné a rychlá vojenská operace nepřichází v úvahu - vyústila by v nové afghánské tažení.
4) Bělorusko
V Bělorusku proběhly 11. října prezidentské volby. Období voleb či těsně po volbách jsou obzvláště oblíbenou sezónou organizátorů “barevných revolucí”, a ačkoli se momentálně zdá pozice Alexandra Lukašenka celkem stabilní, nelze nevidět, že v poslední době se trochu příliš podobal Viktoru Janukovyčovi a jeho vládě mezi lety 2010-2014:
Například se na státní úrovni podporuje koncept “litvinstva”, neboli starodávné litvínské tradice a probíhá aktivní hledání jedinečných kořenů běloruského národa.
Běloruská vláda se snaží balancovat rostoucí ruský vliv “proevropskou” rétorikou - ačkoli její úsilí zatím nedosáhlo rozměrů tak homérských, jako se to stalo na Ukrajině. Zvenčí se situace jeví tak, že je Bělorusko pod kontrolou monolitické vládnoucí struktury - ale to neznamená, že by se Washington nemohl pokusit Minskem otřást. Koho přesně již v zemi Američané naverbovali či koupili se totiž ukáže až v situaci, kdy bude puč alespoň teoreticky proveditelný.
Takže - ač můžeme v říjnu ohlásit Putinovo vítězství v simultánce na všech šachovnicích, lze očekávat Obamův nástup do protiútoku. Čekám vzestup násilí páchaného ISIS v Sýrii, větší agresivitu kyjevského režimu a zvýšení aktivity Spojených států ve všech senzitivních postsovětských oblastech kolem Ruska.
Zdroj.