V příběhu “jak přežít konec světa” tvoří zcela samostatnou kapitolu nezbytné vybavení. Je to s ním vlastně docela jednoduché - a současně složité, tak jako se vším. Především je nutné vědět, na co se soustředit, aby člověk neplýtval časem a penězi na zbytečné kroky - a nepropadal depresi či “útěkářským tendencím”, zosobněným větou “vždyť ono nebude hned tak zle”.
Čtěte ZDE: Na prahu konce civilizace: Pád již začal. Migranti jako první vlaštovka. Hlad je nejlepší kuchař. Sůl nad zlato není jen pohádka. Poučí se preppeři u dietářek? Mít či nemít plán?
Když jsme před nedávnem publikovali na Protiproudu článek o tom, jak připravit základní zásoby jídla, které by racionální domácnost měla mít pohromadě vždycky (tím spíše pak v časech, které nás bohužel dost možná čekají), začaly docházet do Protiproudu ohlasy.
Nadšené ohlasy na konec civilizace
Kupodivu byly téměř výhradně nadšené: svědčily třeba o tom, že se již déle připravujete na těžké časy (díky za všechny ty užitečné tipy!), či o tom, jak jsme vás inspirovali a začínáte. Nikdo výrazně “proti” se neozval - což je typické: asi se dobře baví a partička “bláznů” mu nestojí ani za napsání emailu, protože má příliš práce s updatem facebookového a twitterového účtu, kurzem vaření japonské kuchyně pro pokročilé, či instalací aplikací do nejnovějšího mobilu… inu, co dodat.
Zato přišla spousta faktických připomínek, za něž tímto velmi děkujeme - mezi nimi předně pak za ty, že jsem prý nezmínila žádné základní vybavení. To ovšem není opomenutí. Naším záměrem je provést “racionálního připraveného” (neboli hezky anglicko-česky “preppera”) postupně základními kroky, které jeho a jeho rodinu povedou… k čemu vlastně?
Bourec v bouřce
K přežití “konce světa”? Tak, jak jsme ho znali, jistě. Že naše přesycená a maximálně křehká civilizace má výdrž a krásu spíše bource morušového, než barevného amazonského motýla, i že se blíží skutečná bouřka, která nám pořádně promočí křídla, víme velmi dobře již dávno. Jen ten, kdo se nadále nechává fascinovat zářivým pelem na povrchu křehké struktury (služby - zatím - fungují, jídlo - zatím - je, elektřina - zatím - svítí a topí), může ještě věřit, že civilizační krizi unikneme jinak, než zázrakem.
Čtěte ZDE: Černé pondělí: 11. září na finančních trzích? Čáry centrálních bankéřů. Letadlo padá. Proč boháči skupují odlehlé pozemky? Pár prepperských rad. Nečeká nás nic lehkého
Zda přijde takříkajíc příští pátek, nebo až dorostou naše děti, to je samozřejmě otázka. Přesto je nepřipravit se prakticky rovná sebevraždě. Ostatně to začíná být zřetelné tím více, čím více migračních, ekonomických a jiných zjázonosných vln se na nás valí. Zatím ještě pouze přihořívá. Jak daleko je ale okamžik, kdy jídlo a další “vymoženosti”, které považujeme za samozřejmé, z pultů obchodů zkrátka náhle zmizí?
Základní fakta pro přežití
Způsoby přípravy jsou samozřejmě tak různé, jako jsou různé rozpočty domácností a jejich osazenstvo, výbava i priority. A právě ty je třeba stanovit, aby příprava byla pokud možno efektivní. Stejně jako u jídla tedy platí základní plán či záměr, který je třeba stanovit: kde a jak (a s kým) chci žít v případě, že se něco stane? Je mým cílem malá venkovská komunita, nebo partyzánský život “městského preppera” v betonové džungli? Kolik lidí mám takříkajíc na starosti, a kolik jich tvoří “tým”, o který se při přípravě mohu opírat? Co pro mě znamená pohodlný život, a co základní výbavu, bez níž nepřežiji (nepřežijeme)?
V každém případě - ve městě i na vesnici a v jakékoli sestavě - je třeba mít na paměti několik základních faktů. Prvním z nich je, že benzín a nafta budou v případě jakékoli krize okamžitě nedostatkovým zbožím. Pokud “vypadne” elektřina, budou benzínové čerpací stanice mimo provoz, pokud bude “pouze” válka, zásoby patrně dlouho nevydrží (pokud je nekonfiskuje některá armáda). Téměř to samé platí o propan butanu, lihu do vařičů a dalších formách "pohonu".
Problém paliva
Prvním bodem, který musí jakákoli racionálně plánující domácnost či komunita vyřešit, je tedy palivo. Přijde ke slovu nejen ve vařičích: zvlášť pokud máte v plánu se přesnout v případě civilizačního kolapsu někam do méně obydlených oblastí, je třeba mít neustále připravenou zásobu dostatečnou alespoň na přesun. Pokud možno ale větší - i kdybyste jej jinak nijak nevyužili, je nanejvýše pravděpodobné, že benzín bude téměř okamžitě daleko lepší a pevnější měnou, než je americký dolar - minimálně od roku 1971.
Benzín je dobré (jako vše) skladovat v kanystrech, nejlépe nikoli plastových a takových, které propouštějí světlo. U propanbutanu je obecně problémem číslo jedna mít správnou redukci do vařiče. Obecně se pak vyplatí mít na topení a vaření alespoň tři záložní zdroje - přičemž se většina “odborníků” na přípravu typu “preppingu” shoduje, že generátor elektřiny je dobré pořídit až jako poslední položku na seznamu.
Problém paliva na topení a vaření je samozřejmě, zvláště na venkově, možné vyřešit přírodní cestou, tedy dřevem. Je však třeba mít na paměti banální zádrhel: nejde koupit “les nastojato” či chaloupku v lesích a mít za to, že je problém vyřešen - protože pokácené dřevo musí uzrát. A také ho musíte mít čím pokácet: samozřejmostí by mělo být mít doma zásobu nástrojů, běžných pro naše předky: pilky a pily, případně motorovou pilu, sekery, dláta, kladiva, hřebíky… to vše se nehodí k modernímu stylu života, ale jakmile civilizace selže, půjde o nezbytné vybavení. Dobrý základní seznam můžete nalézt třeba zde.
Zapomenutá řemesla
Kromě toho, pokácet les je nutno umět. Stejně jako obdělávat půdu, spravit porouchaný motor, sklížit nábytek, poznat jedlé rostliny, podojit krávu, stlouci máslo, utkat látku, sešít ránu. Kolik z těchto dovedností běžně umíme? A “strýček Google” nám v případě kolapsu civilizace sotva sdělí něco víc, než že nemáme propadat panice…
Čtěte ZDE: Vzpomínky na budoucnost: Budí se „spící“ Slunce? Jiskry z telegrafu a únik o vlásek. Kdy přijde další bouře? Až naše hvězda kýchne, budeme v době kamenné
Vyplatí se tedy mít zásobu papírových knih (opravdových knih, protože - víte, co se stane s běžným inkoustem z tiskárny po pár letech?) pojednávajících o řemeslech a dovednostech, nezbytných pro přežití. A ještě lépe - pár z takových knih mít především naskládaných v hlavě.
Racionální využití pro kondom a další vychytávky
Ale to předbíháme. Abychom mohli trávit studiem zapomenutých řemesel dlouhé zimní večery, musíme mít především čím svítit. Bez umělého světla mohou lidské bytosti fungovat v průměru osm až deset hodin denně - v zimě ještě méně. Do základní výbavy racionálního člověka (ať už se označuje, či neoznačuje jako “prepper”) tedy kažodpádně patří baterie, svítilny, žárovky - a neelektrické možnosti svícení: petrolejky, knoty, svíčky, kahany, nebo pochodně. A samozřejmě zápalky, zapalovače - to vše v neprodyšných (a hlavně vodotěsných) obalech.
Existuje celá jedna “klika” takzvaných survivalistů, tedy odborníků na přežití v divočině, kteří i výše zmíněné zásoby považují za neefektivní a v konečném důsledku příliš jednoduché a “babské”. Zaměřují se spíše na křesadla, případně zapalovače s feroceriem. Ono umět rozdělat oheň vůbec není na škodu, dokonce je to vlastně záležitost pro přežití číslo jedna. Věděli jste třeba, že rozdělávání ohně je jedno z rozumných způsobů využití klasického kondomu? Stačí ho naplnit vodou. Jenže - podobné rady zní krásně na stránkách příruček, ale skutečně je využít, to chce hodně slunce a trochu cviku. Jako všechno.
A všechno také stojí čas, kterého je málo, zvláště dokud stroj zvaný civilizace ještě běží na plné obrátky. Kromě toho - nelze jen svítit, vařit a topit. Pro zachování rozumné životní úrovně je stejně tak důležité umýt se, vyprat a usušit prádlo (v čem, dojde-li Persil a spol? Chytrému napověz - musíte mít doma louh, pak už všechno jde… zvláště pomysleli-li jste na to, že sušička bez elektřiny nefunguje, a vlastníte tedy prádelní šňůru a kolíčky). Ženy a děti potřebují i spoustu dalších hygienických pomůcek, jejichž otázku je také třeba promyslet. Móda látkových eko-plen a menstruačních kalíšků naštěští tuto otázku řeší docela jednoduše.
Potřebujeme dětské hračky?
A to ještě vůbec nemluvíme o zdraví. Mezi preppery se vedou dlouhé diskuse o tom, kolik antibiotik musíte mít doma. Můj, možná kontroverzní, vlastní názor na věc zní: žádná. Antibiotika jsou (občas) dobrá věc, ale stejně jako u sprchových šamponů či zubní pasty s fluorem jde o věc, kterou sami nevyrobíte. Jste-li na nich jakkoli závislí, jednoho dne se ocitnete “na suchu”. A co pak?
Mít racionálně vybavenou lékarničku (především se to týká obvazového materiálu) je životně důležitá věc, ale antibiotika se dají dobře nahradit přírodní alternativou: esenciálními oleji (které ovšem také mohou dojít, byť pomaleji), bylinami, homeopatiky (která vydrží a dají se “vyrábět” prakticky do nekonečna), koloidním stříbrem. Nejlepší “lékárničkou” a základní výbavou je ovšem zdravý, odpočatý organismus, zatížený minimem toxinů a vybavený slušnou kondicí, a hlava vybavená základy první pomoci. Stojí za to do nich investovat.
Jeden můj kamarád, který se v “prepperství” hodně vyzná, doporučoval vyhledávat a nakupovat také klasické dětské hračky. Nehledě na to, že dnes má průměrné dítě hraček tolik, že neví co s nimi, člověk by takovou věc považoval za podružnou. Přesto je klíčová.
Proč? Děti si přece hrají s čímkoli, včetně kusu provázku, slupky od banánu a použitého brčka…? Ano - a ne. Bývávalo. Dnes už zdaleka nejde o běžnou věc. A pokud investujete čas a energii do toho, abyste své dítě naučili, aby si hrálo a nenudilo se, i když mu seberete mobil a hýbacího furbíka, právě jste udělali první krok na cestě k přežití.
Ono totiž při skutečné cestě k přežití jde především o návrat - k tomu, čím jsme bývali v nšich předcích. Děti si mohou hrát s kusem kůry ze stromu či káčou, stejně jako mohou dospělí ve skutečnosti rozumět tomu, jak zasít a sklidit úrodu - a dalším, složitějším a jednodušším věcem, které nás vedou k vlastním kořenům a identitě. Pouze jsme pozapomněli. A je to právě tato amnézie, kterou využívá současná mašinerie k tomu, aby si ze svých otroků vyrobila dětinské, přežití neschopné bource morušové. Kteří pak slouží jako virtuální hračky mocným tohoto světa.
A je to právě ono “rozvzpomenutí se”, které nám v konečném důsledku pomůže přežít. Ať už současná podoba civilizace vydrží jakkoli dlouho.
Proto nám ho nechtějí dovolit.
Proto bychom o něm měli zauvažovat.
V Protiproudu vás budeme těmito úvahami občas nadále provázet.