Když se řekne prepper, většině národa, pokud tuší o co jde, se vybaví blázen s alobalem na hlavě, který se připravuje na konec světa. Nebo jen o něco menší excentrik, který má na zahradě protiatomový kryt, nacpaný funkčním vybavením pro případ, že by pozítří vypukla jaderná válka. Případně, tak jako v jednom z nejúčinnějších indoktrinačních seriálů všech dob, Simpsonových, hlupák, který těm dvěma podléhá.
Přitom o nic takového nejde. Při záběrech zuřících migrantů dorážejících na ploty, které moudřejší z našich sousedů staví, se jistě nejednomu z nás udělá mírně zle od žaludku velmi určitým pocitem ohrožení. Ale jde s tím kromě obav něco konkrétního dělat?
Spoléhat na stát?
Samozřejmě: globální válka, či konec naší civilizace nebo dokonce celého světa může přijít vlastně kdykoli. Jsou to přesně ty události, na které se dokonale připravit nelze, protože nepředvídatelných okolností je příliš. Dobrým příkladem je slavná scéna z kultovního románu (a následného filmu) Cormaca McCarthyho Cesta: prázdný, dokonale vybavený protiatomový kryt, který majitel v okamžiku katastrofy nestačil využít, pomůže nakonec přežít dvěma úplně jiným lidem.
To ale rozhodně neznamená, že zbývá jen složit ruce do klína. Existuje totiž současně celá řada událostí, na něž se připravit lze. "Migranti" jsou jen malou připomínkou, nebo spíše první vlaštovkou civilizačních katastrof, které nám stále reálněji hrozí. Není proto nic bláznivého na tom, být na ně nějakým základním způsobem alespoň trochu připraven. Určitě se například vyplatí racionálním způsobem se předzásobit, především některými základními potravinami a vodou.
Ostatně - stát nás sice ujišťuje, že bezprostředně nic nehrozí - ale sám právě intenzivně doplňuje rezervy potravin a dalších věcí právě pro tento případ. Spoléhat však na stát a jeho těžkopádnou byrokracii v případech nečekaného civlizačního "výpadku" (například dlouhodobé přerušení dodávek elektřiny) či přírodní katastrofy, kterou vůbec nelze ovlivnit či předvídat, je přinejmenším naivní. Vzít věci včas do svých rukou je nepochybně racionálnější.
Čtěte ZDE: Stát kupuje krávy: Přípravy na katastrofu jedou na plné obrátky? Operace Dunaj jako v srpnu 1968. Předpověď třetí světové. Odvedou nás státní kovbojové na porážku?
Ale jak na to? Které potraviny vlastně střádat? Jak je uskladnit? Kde na to vzít? A má to vůbec cenu? Než člověk zdolá podobnou horu úvah, připadá mu jako Mount Everest. Většina z nás se pak místo racionální přípravě věnuje prokrastinaci. A to je škoda.
Plán
Je potřeba si totiž hlavně udělat plán, a ten dodržet. Jaký to může být plán? To záleží samozřejmě na konkrétní situaci (také, ale nikoli jen finanční). Jak praví známý bonmot: abych věděl, kam jdu, nejprve musím vědět, kde vlastně jsem. Tedy v kontextu příprav zvaných prepping, kolik nás žije v domácnosti, co jíme a na čem bychom v případě krize přežili.
Platí, že základem je počítat s minimální dobou nutnou k adaptaci na novou situaci, tedy zhruba jeden až tři měsíce. Skalní “fanoušci” preppingu sice budou tvrdit, že je to málo, že minimální doba je jeden rok. Rozum však říká, že lepší je mít zásoby spíše na měsíc, než na týden. Dostatečně pomohou překlenout situaci, kdy náhle nebude na pultech obchodů vůbec žádné jídlo - protože nebudou už ani ty obchody.
Ne každý totiž žije v podmínkách, v nichž je možné a proveditelné skladovat dostatečné množství potravin, aby nás a naše blízké udrželo naživu po celý rok, což platí především pro obyvatelstvo měst: pokud to znamená podle zkušených prepeprů zhruba 180 kg obilnin či rýže na rok a osobu, zkusme si představit, kam to v běžném třeba panelákovém bytě se čtyřčlennou rodinou uskladnit?
Čtěte ZDE: Jak přežít kolaps civilizace: Prosté praktické rady na složitou otázku. Co pít, jíst a jak se zahřát, když nebude nic fungovat? Připravit se, nebo strčit hlavu do písku?
Což ovšem nastoluje otázku základnější: kde vlastně v případě krize žít? Je to tak, že se “zakopu”, tam, kde právě jsem, nebo budu mít útočiště typu chatky v lesích (ještě lépe celé malé komunity v lesích), kam v případě nutnosti zmizím? Nebo jde o kombinaci obojího? Například počkat nějakou dobu, a teprve když civilizace takříkajíc “nenaskočí”, přesunout se mimo aglomerace? Je ovšem nutné počítat s tím, že čím později, tím hůře, protože v případě kolapsu civilizačních vymožeností budou již zhruba po týdnu ulice měst a větších sídel připomínat válečnou zónu, ovládanou loupeživými tlupami.
Zásoby
Možností je více. Stejně tak různorodý je a může být přístup “preppera” k zásobám. Na všech prepperských serverech naleznete důrazné varování, že není dobré plánovat s potravinami, které běžně nejíte: pokud jste zvyklí přežívat na řízcích a náhle se ocitnete na dietě složené z fazolí s rýží (které mimochodem společně dodávají tělu kompletní dávku proteinů a jsou tak vynikající alternativou pro preppery-vegetariány), budete patrně brzy otrávení, a to jak psychicky, tak fyzicky. A na to v krizové situaci není čas.
Dobré je mít k dispozici potraviny, které na malém prostoru obsáhnou hodně kalorií a dlouho vydrží. Existují tedy preppeři (hlavně v Americe), sázející na dehydrované polotovary, zatavené v dusíkové ochranné atmosféře, i ti, kteří žhavě diskutují, kolik kávy by měl člověk mít, neboť kafe je nedostatkové zboží, které v případě selhání globální ekonomiky dojde jako jedno z prvních (hned po cigaretách).
Tento přístup má ovšem háček: polotovary i káva, stejně jako cukr a mléko (aspoň převážná většina toho, co se za něj dnes vydává), jsou všechno, jenom ne zdravé. A pokud selže civilizace, selže i nejbližší zdravotní středisko. Kromě toho, cokoli je návykového, činí člověka méně svobodným a méně flexibilním.
Jako víceméně nejlepší se tedy jeví přejít zvolna v dostatečném předstihu na zdravější způsob stravování: jídlo z fast-foodu nahradit domácím a maso jíst jako naši předci, tedy jen v neděli či ve svátek. Ne každému tento způsob stravování může vyhovovat, mladé a zdravé osoby ve velkém pracovním, rodinném či sportovním zápřahu, například, živočišné proteiny skutečně potřebují. I pak je ale pravděpodobně praktičtější naučit se sušit maso a nakládat vejce do vodního skla, než kupovat pochybné polotovary - které jsou navíc drahé.
Tím se dostáváme k dalšímu praktickému kroku: racionálně si rozvrhnout nákup zásob a jejich zpracování (sušení, zavařování a nakládání, nasolení) tak, abychom si jej mohli dovolit. Pro mnohé to bude záležitost roku, během něhož bude týdně kupovat o jednu či dvě trvanlivé potravinu více. Někdo je samozřejmě schopen zajet na trh a do supermarketu a udělat vše přes víkend. Každopádně je třeba vědět, že na čím déle si rozvrhnu nákup zásob, tím pečlivěji musím hlídat, kdy které zboží projde a zkazí se. Pravda zřejmá, nikoli však banální - jednou z věcí, které mnoho lidí od preppingu odradí, je obava, že budou mít spíš plnou nepoužitých, prošlých zásob. Přitom jde jen o to mít přehled. Existují na to dokonce aplikace na chytré telefony.
Spásné tekutiny
Základní otázka. Samozřejmě je třeba začít s vodou. Ideální je mít doma studnu - pak není třeba řešit stran vody vůbec nic - jen to, zda je uvnitř studny čerpadlo, které funguje bez elektřiny. Není-li studna, ani pramen v blízkém okolí, bude věc komplikovanější.
Je možné koupit balené vody, ale celkem se to prodraží: je třeba počítat pro jistotu se čtyřmi litry na osobu a den, pokud se chcete ještě umýt, nebo třeba splachovat záchod, tak spíše dvaceti. Tedy pro naši hypotetickou čtyřčlennou panelákovou rodinu minimálně čtyřiapadesát balíků balené vody po šesti lahvích - na měsíc - bez mytí.
Čtěte ZDE: Amerika i Evropa před kolapsem: Blackout může přijít kdykoli. Naši prarodiče ještě bývali soběstační. Jsou prepeři jen nebezpeční šílenci, nebo naopak jediní rozumní?
Jako jednodušší se jeví nákup velkých plastových sudů, které po okraj naplníme čistou pramenitou vodou, a několika balení minerálky (v horku a při nemoci či zátěži se hodí). Pramenitou vodu je však životně nutné skladovat v chladnu a především temnu, proto je důležité mít buď sklep, nebo ještě lépe dát na sudy návleky z tmavé látky, která opravdu nepropouští světlo (například té, příhodně nazvané “blackout”, z níž se šijí závěsy).
S mlékem je to ještě složitější, lze ho ale koupit sušené (případně i sójové), a jak už bylo řečeno, nejjednodušší je naučit se obejít téměř bez něj. Vyplatí se také koupit si kvalitní čínský či indický čaj, který má na mnoho lidí podobné povzbuzující účinky jako káva, a přitom není jeho působení zdaleka tak zdravotně sporné. Dobrá je také žaludová káva, melta, atd.
Hlad je nejlepší kuchař
S čím počítat, co se týče potravin? Každopádně s tím, že minimální dávka je 2200 kalorií na osobu a den, přičemž příjemnější je dvoj- až trojnásobek tohoto množství.
Kolik co má kalorií, lze se poučit například u dietářek, obecně vzato má maso mezi jednou a čtyřmi stovkami kalorií na sto gramů, pečené kuře kolem sto šedesáti, skvělé a výživné (a v chladu i trvanlivé) jsou vepřové škvarky (podle tabulky zde například celých 741 kcal/100 g). Z luštěnin je skvělá cizrna, sója, fazole, horší je to s čočkou a ještě horší se sterilovaným hráškem. Rýže a těstoviny vedou nad bramborami (ale komu se chce jíst tři měsíce rýži a nemá čínské předky, ať zvedne ruku…)
Webová stránka seriálu Doomsday Preppers doporučuje například 0,7 kg jídla na den, přičemž většinu by měly činit obilniny (nejlépe celozrnná mouka, která má nejlepší poměr obsažených vitamínů a minerálů). Doporučit lze také rozhodně dostatečnou zásobu oleje - kvalitního, nejlépe olivového a kokosového. Vše o skladování potravin je možné najít i na českých prepperských stránkách, třeba zde a zde.
Je ovšem také životně důležité vědět, jak a na čem budu vařit. Některé potraviny (třeba celozrnná rýže) jsou energeticky náročnější, než jiné, a pokud nemáte dost paliva, je třeba s podobnou věcí počítat a zásobit se spíše sušeným masem, ovocem a podobnými chuťovkami, které vařit nutno není. Hlad je sice nejlepší kuchař, ale žvýkat syrové fazole se chce málokomu. Zdravá varianta bez vaření jsou také obilninové a luštěninové klíčky, které lze “vyrobit” s minimálním nasazením času a energie.
Sůl světa
Nesmíme také zapomenout na sůl a koření. Sůl, ne káva, je ve skutečnosti artiklem číslo jedna, který může velmi rychle dojít, a bez nějž se málokdo obejde. Žijeme sice v "přesolené době" - ale přesto platí, že sůl je jedním z nejdůležitějších minerálů. Buď ji lze skladovat zvlášť a/nebo ve formě nasolených potravin, které tím současně dobře konzervujeme.
Koření pak může sloužit nejen jako zpestření nudného jídelníčku doby “pocivilizační”, ale také jako lék: pepř na bolavé svaly a chřipku, skořice na diabetes (!), hřebíček na bolavé zuby, a tak dále, viz třeba zde. Samostatnou kapitolou je cukr a/nebo kvalitní med, který se jistě vyplatí mít. O českých domácích marmeládách či naložených a sušených hříbcích, které nabývají najednou úplně jiný rozměr důležitosti, ani nemluvě.
Žádný plán...
Pracné? Nepochybně. Stojí to za klid duše? Toť otázka, na kterou si musí odpovědět každý sám. “Preppeři”, kteří mají doma zásoby na jeden či několik měsíců dopředu, vypovídají mimo jiné i o tom, že se podobné zásoby hodí - třeba když člověka propustí z práce a nemůže honem najít novou. Jsou tedy nejen pojistkou pro případ nouze, ale i zásadním momentem osvobození se.
A o to jde především. Proto si dává "popkultura", jakožto základní propagandistický "outlet" Velkého Bratra, takovou práci, aby preppery zesměšnila. Pokud má člověk doma potraviny, je především - nezávislý.
Méně už lze počítat s tím, že si zařídil cosi jako "pojištění" a už se ničeho nemusí obávat: Při plánování jídleníčku pro případ krize je totiž třeba počítat s toutéž univerzálně platnou pravdou, jako u plánování čehokoli (svatby, bydlení, kariéry, revoluce …): žádný plán nikdy zcela nevyjde.
Jsou mezi námi však stále ještě mnozí, kteří vědí, že ať nás postihne jakákoli katastrofa, všechno nakonec dobře dopadne - i když nebudeme mít doma vůbec nic.
Jak je to možné? Sledujte duchovní články v Protiproudu.
