Máte vodu? Otázka na téma vody se v posledních týdnech stala jednou ze základních nejen v médiích, ale i v běžných rozhovorech. I my jsme se vodě snažili věnovat – trochu z jiného pohledu, jak je naším zvykem – a vy, naši milí a vážení kamarádi, přátelé a spolupracovníci jste na to v mnoha dopisech reagovali. Na konkrétní dotazy odpovídají většinou autoři textů, mně však jde v tuto chvíli o něco jiného. Na něco jsme totiž při tom většinou, zdá se, zatím pozapomněli.
Není kouře bez ohně
Vedra a sucha byla letos opravdu mimořádná. Podle všeho se sice zdá, že nejhorší máme snad za sebou, ale s jistotou to tvrdit nelze. Že to neumějí naši skvělí meteorologové, kteří ještě nedávno tvrdili, že nezaprší do konce prázdnin, není překvapivé. Nedávno jim sice stát koupil za tři čtvrtě miliardy další počítač pro modelování vývoje počasí, ale to možná situaci ještě zhoršilo. Jestli ono to všechno nebude ještě trochu jinak?
Není to zatím tak dávno, kdy naši předkové žili v daleko těsnějším kontaktu s přírodou – a s jejím Stvořitelem. Měli pranostiky a řadu signalizačních „znamení“, ze kterých poměrně přesně uměli vyčíst, co se chystá. A když tento „systém“ vykolejil a přišla povodeň či sucha, pochopili, že jim tím chce Pán Bůh něco sdělit. Káli se, vzali monstrance a vyrazili na procesí. Prosili o prominutí hříchů, na které, jak vírou věděli, přírodní pohromou poukazoval pozvednutý Prst Boží.
Proč vyschl symbol českého státu?
Dnes tyto události uchopí tak maximálně politická lobby „globálních oteplovačů“, aby z nich pro své sponzory – průmysl moderních technologií – připravili podmínky k dalšímu pokrokovému ožebračení daňových poplatníků. A ti jim to zase v astronomických „grantech“ vracejí. Ti rozumnější se alespoň zamýšlejí nad tím, že je-li role lidské činnosti v těchto extrémech (příliš sucho – příliš vody) vůbec nějaká, pak se týká spíše práce s krajinou, odvodňováním celých území či naopak neschopností půdy přijmout vodu – třeba kvůli šílené řepce.
Za symbolické pokládám, že před pár dny vyschl pramen Vltavy. Ten „nejhořejší“. Ostatní fungují. Proč? No protože soudruzi „zelení“ prosadili, že na Šumavě se nesmějí lokality zničené kůrovcem vykácet a znovu vysázet, ale musejí se nechat ladem. Proto nyní v okolí pramene Vltavy je vyschlý lesní hřbitov, který již žádnou vláhu nezadrží.
Pokud vím, nezorganizoval proti tomu nikdo ani demonstraci, natož procesí. A že by bylo nad čím se kát! V Praze to právě názorně předvedlo několik tisíc účastníků pochodu hrdosti vítězné homosexualistické lobby s pěkným českým názvem Prague Pride: To abychom nezapomněli, kdo a odkud k nám připomínku a praktické zosobnění biblické Sodomy a Gomory v době zkázy všech hodnot přivezl – a kdo ji pěstuje. Zamýšlel se nad tím ve svém dopise mimo jiné pan Balík:
„T. Halík, stejně jako brouk Pytlík, všechno ví, všechno zná, všude byl a všechno viděl. V masmédiích suverénně vystupuje jako katolický kněz, ale zároveň jako propagátor buddhismu, hinduismu, či dokonce islámu. Sám se jednohlasně zvolil za prezidenta katolicko-buddhistické univerzitní mládeže. Je ale problém – nikdy se totiž přesně neví, jestli je Halík zrovna tím, či už oním, tedy zda je buddhistou či katolíkem, muslimem, nebo homosexuálem. Prosazuje totiž to i ono.
Co je halíkovština? Její základní ideová téze je korán myšlení. Nerozlišuje dobro a zlo, pravdu a lež a tvrdí, že všechno je v podstatě jedno. Tuto demagogii představuje jako vysokou intelektuální úroveň. Halík pohrdá každým, kdo se nechce podřídit jeho ultranesmyslným axiomatům. Studentíci ze strachu, že nebudou na úrovni, se snaží ze všech sil zachovat image a tvářit se, že je jim halíkovština vlastní. Halík manipuluje studenty pro jejich nezralost a mladickou pýchu. Zesměšňuje každého, kdo používá rozum a respektuje realitu.
5. 8. 2015 se Halík nechal slyšet v televizi. Je obdivuhodné, jaký našel souzvuk mezi prosazováním muslimů do ČR současně s prosazováním homosexualismu. Mnozí mají asi oprávněné obavy, že se Halíkovi nepodaří vštípit muslimským imigrantům v ČR toleranci a úctu k homosexuálům, transsexuálům a zoofilům.
Jak by asi dopadl Halík v Teheránu, kdyby v televizi promluvil o potřebě provedení gay pride v tomto islámském městě? Pravděpodobně by po pumovém výbuchu on i s celým gay pride hrdě vjel na alegorických vozech přímo do sedmého nebe.
Pod vedením svého osvíceného guru se halíkovci už převtělují z katolíků na buddhisty, ale zároveň zůstávají tím i oním. Nyní úspěšně prodělávají další stupeň reinkarnace na homosexuály a transsexuály. V dalším zdokonalování budou halíkovci procházet zoofilní etapou až k naplnění plnohodnotného partnerství. Ten, kdo ještě neztratil zdravý rozum, bude ideology halíkovštiny trestán jako halíkofob.
Halík za vstřícnost ke gay pride „vytrpěl“ od kardinála Duky „šikanu“ a „stigmatizaci“. Hrdě to však přenesl jako sadomasochismus, který je rovněž součástí LGBTQ. V televizi hrdinsky prohlásil, že mu tímto Duka učinil píár.
Halík ale není spokojený s prvním primitivním stupněm nové homo-gender-reinkarnace. Je fascinován Františkem, který líbá nohy transsexuálům. Možná ve snaze Františka přeskočit začne líbat nohy sudokopytníkům i lichokopytníkům, rohatým i bezrohým. Dá se čekat, že v dalším televizním projevu budeme už slyšet jen mečení či bučení a bude těžké se zorientovat, zda je Halík tím či oním. Nechme se překvapit. Každopádně to bude vysoká intelektuální a mystická úroveň. Tuto vyšší Halíkovu dokonalost a duchovnost nebudou schopni pochopit snad už jen vesničtí burani a ultrafundamentální primitivové.
Áron Balík
Čtěte ZDE: "Coming-out" kaplana pražské kavárny: Tomáš Halík chtěl zneužít svůj kostel. Kardinál Duka konečně zasahuje. Kdo je Halíkova sestra Jeannine? Falešný dialog. Zbrusu nový KKK jen tak něco nezastaví
Vážený pane Balíku,
píšeme o tom často, takže Vás asi neudiví, že Vám v podstatě dávám zapravdu. Trochu problém spatřuji v tom, že těmito či podobnými slovy si mnozí již pátý rok za sebou o festivalech homosexualismu v našem hlavním městě povídáme – ale tím to také končí.
Najde se sice pár desítek či stovek „rozhodných“, kteří jdou alespoň bránit pomník sv. Václava před zneuctěním, ale většinová veřejnost nad tím jen mávne rukou. Je jí dokonce lhostejné, že v čele průvodu deviantní hrdosti jde tentokrát i Babišova soudružka primátorka spolu s americkým ambasadorem: Ona, aby dala najevo, komu je ve skutečnosti za svou funkci vděčna, on, aby dal najevo, kdo ty sodomistické pořádky v „báječném novém světě“ vybojoval.
Zamýšleli jsme se v redakci, jak na letošní karneval hrdosti na vítězství zvrhlosti reagovat. V minulých letech jsme napsali mnohé o tom, že nejde o žádnou „kulturní akci“, ale homo-rychloseznamky, šíření drtivých pohlavních nemocí za podpory státu, mravnostní delikty ve veřejném prostoru, které by normálním lidem moc netolerovala, výuku v různých druzích sadismu a masochismu, nakročení k legalizaci dalších deviací, zvláště pedofilie a tak dále a tak dále.
Většinovou veřejnost i to nechává chladnou. Důvod je jednoduchý: Společenství, které se odtrhlo od Boha, nevěří ani na ďábla. A takovému společenství je něco jako mravní řád (a řád vůbec) směšností. Naplňuje dokonale Dostojevského axiom – „Není-li Bůh, je možné všechno“. Je sice znepokojeno záplavami či suchem nebo jinými varovnými znameními – blízkostí války či hrnoucími se hordami „imigrantů“ do naší země například – ale nic podstatnějšího z toho nevyvodí.
Proto jsme se rozhodli nechat tentokrát občany Sodomy a Gomory řádit v pražských ulicích (spolu s jejich politickými sponzory) prakticky bez (redakčního) povšimnutí. Ani Lot se s nimi ostatně nešel prát, ale se svými od nich – odešel.
Nechci tím naznačit rezignaci, právě naopak. Jen je na zlo třeba jít úplně jinak. Když jsem v televizi viděl organizátora „protestního“ pochodu Za rodinu, a slyšel jeho „podívejte se, tam jsou jich tisíce a nás několik desítek“, skoro mě už napadlo jak. Ale budu rád, když mi o tom raději sami napíšete, aniž bych zveřejněním svého nápadu diskusi ovlivňoval. Pojďme ji vést – i na stránkách Protiproudu. Vlastně kde jinde ještě dnes může jít – alespoň virtuální – procesí s modlitbou k Tomu, jenž je protipólem toho, k němuž se ve svých reálných procesích modlí soudružka primátorka, americký ambasador a další vědomí či nevědomí „zaměstnanci“ zlého?
Vždyť i tak se sami brodíme v mnoha nedorozuměních:
Dobrý večer,
Rada čtu vaše články. Škoda ze si obsahově škodíte příspěvky, které se zastávají takových osob jako je Kramný a Gross! Od křesťansky laděné redakce mi to nějak nesedí. Pocitově zrovna tyhle dvě individua vnímám jako věřící člověk spíše negativně, bez jakéhokoli soudu, je to jen má ženská intuice. Jinak děkuji za ostatní podnětné články, které mne nutí k zamyšlení.....“
DP
Vážená a milá DP,
velmi Vašemu postesknutí rozumím. Jenže my píšeme především o tom, že případy jako Gross, Nečas, Kramný, Rath, Kájínek a řada podobných mají jednoho společného jmenovatele: Mediální lynč, kterým jsou tito lidé dopředu odsouzeni veřejným míněním, aniž jim bylo cokoli – právně či morálně – dokázáno. Zamýšlíme se nad tím, proč média ve spolupráci se státní mocí neinformují o skutečné podstatě jejich kauz – a prostě je popraví jako „zástupné oběti“. Zda to není prostě pro to, aby se „dav“ nalokal jejich krve a „nasycen“ neviděl zrůdnosti, které v naší justici probíhají a chystají se. A nejen v justici.
Čtěte ZDE: Náš člověk v Egyptě: Exkluzivní rozhovor s tlumočníkem Petra Kramného. Proč soudní znalci tak ochotně přijali roli katů. Vydrží soudkyně Gilová drsný mediální tlak? Z Titaniku do Utopie
Intuice, o níž píšete, je ve skutečnosti zmanipulované vědomí, které si dopředu udělalo „soud“ pouze z uměle poskládaných indicií a ze zlovolného působení „inženýrů lidských duší“ na emoce.
Je to v podstatě úplně stejné jako s homosexualismem, jen přesně naopak: Tam média vytvářejí představu, že o nic špatného nejde, jen o „práva menšiny“. A tak lidé poslušně zopakují „mantru“ o liberálnosti ke zlu, a přijmou ji za svou. Tady naopak vytvoří představu, že jde o zrůdy či zločince – aniž to někdo nestranně posoudil. A zmanipulované veřejné mínění se už postará o to, aby nestranné posouzení nebylo už vůbec možné.
Proti tomu jdeme a půjdeme. Na tom totiž spočívá hlavní část moci současné totality. Docela dobře tento fenomén vystihuje dopis Tomáše Zelenky:
Dobrý den pane Petře Hájku,
Jsem už více než roční pravidelný čtenář Protiproudu a poslední dobou začínám mít některé otázky, se kterými si nevím rady. Na úvod musím říct, že cca 5let nemám TV, nijak zvlášť neposlouchám rádio a nečtu zprávy. Byl to důsledek únavy ze situace v ČR a šílené mediální masáže, kterou jsem v té době velmi vnímal. Jednoho dne jsem úplně utnul přísun politických informací a velmi se mi ulevilo. Po nějaké době jsem začal znovu hledat – něco alternativního. Jistou (krátkou dobu) jsem četl Neviditelného psa, ale..
A pak jsem našel Protiproud. Ten mě silně oslovil a zde už jsem zůstal. Těžko popisovat, jak celý Protiproud vnímám (mám na mysli kladně), ale poslední dobou mě napadlo toto slovo – věřím. Věřím tomu, co se na Protiproudu píše. Chci říct, že celý svůj 38 letý život hledám alternativní cesty, vždy proti proudu a nikdy ne ve stádu. Protiproud mi nabídl vyřčené nahlas to, co dávno cítím. A takto nahlas vše pojmenované, daleko lépe konkrétně napsané je velmi přínosné přečíst si v konfrontaci s tím, co vnímám, jen neumím tak jako Vy (Vy všichni na Protiproudu) popsat. Došel jsem k tomu, že 99.99% toho, co se na Protiproudu píše, věřím. A pak mě napadlo, zda to nemůže být tak, že jsem jen ovlivněn tím, co čtu. Samozřejmě, že je moje volba, co čtu, ale protože nejsem znalcem politických poměrů, pak nevím. Tak jako mainstream ovlivňuje masy lidí, tak já jsem ovlivněn Protiproudem, protože ho čtu tak, jako masy lidí čtou mainstream. Vše je otázka volby, já jsem si vybral, čtu a razím Protiproud, ale skutečnost se nakonec stejně jen dohaduji, protože nemohu říci, že ji s jistotou vím, čili – věřím.
A teď k tomu, proč to řeším. Jsem velkým fandou Václava Klause, vždy jsem se ztotožňoval s jeho názory. Přijdou mi velmi dalekosáhlé, jdou do hloubky a on je říká nahlas, bez servítek. Další důvod pro obdiv. Jediné, s čím jsem se s ním neztotožnil a čím mě za svou kariéru zklamal, byla jeho poslední amnestie. Samozřejmě neznám pohnutky, podrobnosti – jen výsledek. Navíc to pro teď není důležité. Jen jsem to chtěl vyzdvihnout proto, že s jeho všemi ostatními názory, se ztotožňuji. Druhá osobnost, která mě mate, je Václav Havel. Naladění Protiproudu na Václava Havla je určitě negativní. Možná podvědomě, každopádně dávno před Protiproudem jsem to s Václavem Havlem cítil stejně jako Protiproud. A teď dál. Pro srovnání jsem zapátral na serveru novinky.cz jak v článcích, tak v diskusích pod nimi. A hle, tam je vše obráceně. Klaus je nejstrašnější člověk světa a Havel je téměř modla. Pravda, neměl bych to říct takto jednoznačně, ale celkový dojem (i když výjimky se najdou) je pro mne takovýto.
A teď, kde je pravda? Klaus nás (jak čtu jinde) ožebračil privatizací a já nevím co všechno provedl, a Havlova pravda a láska nás snad dokonce spasí. Můžu Vás, pane Hájku, požádat o názor nebo menší rozbor? Vše toto pochází z doby, kterou jsem žil jinak než tím, že bych se o toto zajímal a tak mi uniká počátek, díky kterému, jak doufám, bych do toho alespoň trochu pronikl. Ptám se proto, že věřím jedné variantě (Protiproudu), jen bych teď rád víc než věřil, věděl, slyšel to vyřčené nahlas, jen to měl pojmenované. A navíc, většina populace to vnímá přesně obráceně než já a je mi divné, že většina by se pletla spíž než já.
Ještě na jednu věc bych se rád zeptal. Co přesně je Pražská kavárna?
S přátelským pozdravem
Tomáš Zelenka
Vážený a milý pane Zelenko,
takto otevřených, vážných a milých dopisů dostávám naštěstí převážnou většinu.
Začnu otázkou poslední: „Pražská kavárna“ je shrnující pojem pro intelektuálské, novinářské a politické „elity“, které ovládají hlavní mediální (a politický) proud. Tito pyšní nešťastníci přesvědčeni, že jsou Nadlidé, kteří jaksi sami od sebe jsou nadáni Pravdou. Láskou určitě ne, protože hlavním citem, který ke světu a svým spoluobčanům (a často i k sobě navzájem) chovají, je pohrdání a nenávist.
Věrně tak opisují životní a ideovou základnu svého guru – Václava Havla. Tím snad také odpovídám na otázku, proč jimi manipulovaní to od nich ochotně „opisují“ – třeba v internetových diskusích. Chtějí být také jako oni, také si připadat „vyvolení“, protože zatímco „hloupý lid“ si o svých životních zájmech (například uprchlická vlna) myslí své, oni se mohou tvářit vznešeně: Za nic totiž nenesou a neponesou odpovědnost – a kdykoli obrátí na pětníku.
Proto pochopitelně za hlavního protivníka pokládali a pokládají „antielitáře“ Václava Klause. Proto si i Vy dodnes myslíte, že privatizace a amnestie byly jeho prohrou – přestože je to právě naopak. Snažil jsem se o tom něco napsat ve svých knihách Smrt ve středu a Smrt v sametu. Nyní konečně pracuji na posledních stránkách třetí knihy na toto téma, jejíž název si ještě nechám pro sebe. Někdy jej totiž i poslední věta ještě změní. Vyjde v každém případě na podzim, termín dám včas vědět. Říkám to pro to, že otázky, které načrtáte, přesahují rámec publicistiky. Potřebují větší prostor a menší zjednodušení – nemají-li být manipulativní.
Říkáte, že „věříte“ Protiproudu. Smyslem našeho úsilí však je opak – aby člověk v našem zmanipulovaném mediálním prostředí mohl přemýšlet a dělat si svůj vlastní názor. Snad si o tom budeme tedy moci hlouběji pohovořit nad mou závěrečnou knihou, kterou chci „trilogii o smrti“ v různém slova smyslu uzavřít.
Čtěte ZDE: Řecko, Brusel či papež: Falešné naděje jsou začátek konce. Poraženectví? Osobní svědectví o záhadných zvucích. Špatné ovoce dobrého stromu. A co si myslí Pes?
Víra s tím vším samozřejmě souvisí, ale v jiné „kvalitě“:
„Vážení přátelé,
chci Vám poděkovat za Vaši odvahu psát o skutečném pozadí významných událostí a zvláště chci poděkovat za duchovní články pana Semína.
Rád bych reagoval na dopis pana Kasala o neúctě k současnému papeži. Já Vám naopak velice děkuji za to, že se blíže zaobíráte jeho slovy a činy. Mnoho katolíků si bohužel neuvědomuje, že František je oním falešným prorokem, o kterém píše Jan ve svém Zjevení, a nechá se jím svést na špatnou cestu.
Bratři v Kristu, držme se prosím naší tradiční víry, Božích přikázání a růžence.
Kéž nám Pán žehná.
S pozdravem bratr Pavel“
Vážený a milý bratře Pavle,
především Vám a nesčetným dalším děkuji za hezká slova plná povzbuzení. Vždy v těchto našich povídáních zdůrazňuji, jak si jich vážíme a jak jsou nám cenná.
Obvykle při tom přidávám díky za příspěvky, jimiž mnozí – dnes již opravdu mnozí – podle svých možností na provoz Protiproudu myslí také ve svých finančních dárcích a darech. Nemohu to vynechat ani dnes, protože často neznám jinou cestu, jak náš dík vyjádřit. Bojujeme o každou korunu v inzerci – a protože ovšem nám záleží na jistých hodnotách, některé reklamy, které jsou jinde běžné, u nás odmítneme. A to přesto, že právě ony představují pro nás hlavní zdroj příjmů.
Jenže my jsme Protiproud. Nikoli úzce zaměřená „sekta“. Chceme naše čtenáře informovat a orientovat v různých tématech, která jsou často sporná, ačkoli mainstream je předkládá jako nesporná, či o nich prostě mlčí – a to platí, abych tak řekl, „odleva do prava“. I v duchovních otázkách. Nebo právě v nich:
„Chvála Kristu!
Důrazně protestuji proti článkům o P. Ferdovi. Jeho údajný "dar" (jasnovidectví) nepocházel od Boha. Bible i Tradice (katechismus) jasnovidectví jednoznačně odsuzuje a zakazuje.
Žádám také, aby paní Hájková přestala s manipulaci v citaci Písma svatého!“
S pozdravem
P. Jiří Špiřík
Čtěte ZDE: Geniální páter Ferda: Další vzpomínky na zázračného léčitele. Pohnutý život, dar Boží a tisíce uzdravených. Další recepty a praktické rady
Vážený otče Špiříku,
Váš „protest“ beru na vědomí, ale to je tak všechno. Nepochybuji o tom, že Vaše úmysly jsou dobré. Ale vím také, že takovými je často dlážděna cesta do pekel.
Farář František Ferda byl pozoruhodná osobnost. Šlo-li v jeho případě o „jasnovidectví“ v pravém smyslu, není jasné. V každém případě pomohl tisícům lidí, zachránil stovky životů. Nikoli magií, ale – bylinami a prostými postupy a radami. Ano, viděl víc, než ostatní. Jinak by to nedokázal.
Ale spor o to, od koho měl svůj dar, nechci vést. Připadá mi to jako spor s farizeji, kteří se také nemohli shodnout, odkud má Ježíš svou moc uzdravovat. Některým přemýšlivějším bylo divné, že by činil dobro z moci pekelné. Ostatně právě tak jim to Pán potvrdil – a přidal podobenství o „vnitřně rozděleném království či domě“, který lze snadno ovládnout nepřítelem.
Trochu se obávám, že lidé jako Vy – přes svou nepopiratelnou čistou snahu – toto podobenství nepochopili. A dokonce bych si odvážil říci, že za tím vidím nebezpečí podobné pýchy, jakou v opačném gardu vídáme u pana inženýra (lidských duší) Tomáše Halíka zmíněného úvodem.
Chodím po Šumavě, hovořím s duchovními – a jsou to staří faráři, které současný stav Církve (včetně slov a činů současného papeže) velmi znepokojuje. Znali pana faráře Ferdu a vážili si ho stejně jako například kardinál Tomášek, jehož kondolenční list k úmrtí F. Ferdy byste si asi měl přečíst – a možná ve svých apriorních soudech trochu zvolnit.
Je vždycky na pováženou, pokud se někdo pokládá za arbitra v těchto složitých otázkách. Co kdybychom to nechali také trochu na ostatních, o jejichž víře – právě tak jako o té Vaší, nemám pochyb. Nebo myslíte, že k nim Duch svatý nemluví?
Ne trochu, ale velmi se bojím vytváření „pravověrných ghett“ – v Církvi i v politice. Tam i tam jsou jistě věci nepřekročitelné. Nebo by měly být. Přesto je zřejmé, že špatný strom nemůže nést dobré ovoce – a naopak. A to by mělo být při posuzování lidí a jejich činů asi hlavní.
Protiproud není a nebude ghettem – pro žádnou skupinu. Byl a bude otevřený všemu, co podle našeho zdravého rozumu a pevné víry (ač nejsme všichni v redakci jen katolíci) směřuje k ozdravění nemocného stromu naší společnosti, aby nesla lepší a „chutnější“ ovoce.
K tomu nám všem přeji hodně lásky a vzájemného pochopení a pomoci. Procesí, které formujeme, je zatím proti těm „tisícům“ na karnevalu nectnosti kolem nás, nevelké. Ale mohutní. Neničme si ho ani malichernými spory, ani pýchou.
Všem věrným čtenářům a pomocníkům Protiproudu do dalšího týdne hodně Božího požehnání!
Petr Hájek
