Tomáš Halík je v těchto dnech konfrontován se situací, na niž není ani trochu zvyklý. Kardinál Dominik Duka rozhodl, že v kostele, kde Halík působí, nesmějí proběhnout „představení“, jimiž se chtěla vysokoškolská farnost v „pražské kavárně“ zviditelnit v rámci blížícího se homosexualistického sletu Prague Pride.
Jejich hlavním pořadatelem měl být spolek Logos, sdružující „homosexuálně a lesbicky orientované věřící.“ Obě akce - beseda s americkou řeholnicí Jeannine Gramickovou „O šikaně v církvi a mimo ni“ i promítání polského filmu o homosexuálním knězi Ve jménu - prý přesto proběhnou, nebudou se však alespoň konat na církevní půdě.
Respekt na oko
Tomáš Halík k tomuto zákazu poznamenal: „Pražský arcibiskup kardinál Duka využil svého práva vydat zákaz obou akcí s odůvodněním, že sice neodmítá dialog v církvi na toto téma, ale považuje časovou souvislost s Prague Pride za nevhodnou… Respektujeme jeho rozhodnutí s tím, že k potřebné akademické diskusi a otevřenému dialogu na toto téma se vrátíme později za příznivějších okolností.“
Babišův novinář a Halíkův farník Ondřej Koutník či bývalý Halíkův kaplan, dnes rovněž novinář Jan Jandourek překvapenému publiku vysvětlují, že mezi Halíkem a kardinálem Dukou ve skutečnosti k žádnému konfliktu nedošlo. Předmětem sporu prý nebyla, jak ostatně tvrdí i Halík, otázka potřebnosti „dialogu o postavení homosexuálních věřících v církvi“, jako spíše nevhodnost zvoleného termínu. Jak této na české poměry nepříliš obvyklé církevní aférce rozumět?
Čtěte ZDE: Poločas rozpadu: Overtonovým oknem právě hledíme na start legalizace pedofilů. Víme, co se to vlastně děje? Distance homolobby je jen na oko. Švédské duhové peklo. Poklusem ke zkáze
Halík ve vleku svých ambicí
Bylo jen otázkou času, než se Halík vybarví do duhova. Nikoli proto, že by sám byl touto úchylkou postižen. Důvod je jiný: V kruzích, v nichž se pohybuje, je obdivný postoj k homosexualitě, respektive homsexualismu samozřejmostí. Proto se od kněží, kteří se v takovém prostředí chtějí dlouhodobě společensky uplatnit, očekává, že i oni budou působit v linii čím dál tím mocnější homosexualistické lobby. O tom, že má nemalý vliv i na církevní prostředí svědčí mnohé - v poslední době například rozhovor mezi dvěma dominikány v Katolickém týdeníku (oficiální list českých a moravských biskupů), který pro svoje homosexualistické směřování vyvolal u mnoha čtenářů značné pohoršení.
Dialog farář Halík vede jen tehdy, má-li se v něm uplatnit názor, nemající oporu v katolickém učení
Halíkova angažovanost v této politické práci vyplývá jistě z toho, že ji mnoha gesty akcentuje i papež František a s ním spříznění církevní hodnostáři. Ti by akceptaci homosexuálního soužití rádi prosadili do závěrů řádné biskupské synody o rodině, plánované na říjen tohoto roku. Právě proto prezentoval farář Halík obě besedy jako „akademickou debatu o šikaně v církvi i společnosti v souladu s výzvou papeže Františka, aby před nadcházející biskupskou synodou o rodině probíhala v církvi svobodná a široká diskuse“.
Kdo je „sestra“ Gramicková?
Stejný cíl má i zmíněná Jeannine Gramicková. Pořadatelé besedy představili sestru Jeannine takto: „Sestra Jeannine Gramicková se ve Spojených státech už od sedmdesátých let věnuje LGBT lidem, kteří se nechtějí vzdát svého místa v církvi. Je spoluzakladatelkou hnutí New Ways Ministry a ve svém domovském Marylandu se také vyslovuje za manželství pro všechny.“ Již z této druhé věty je zřejmé, že Gramickové nejde o ochranu homosexuálů před údajnou šikanou, ale o plné zrovnoprávnění homosexuálních svazků s manželstvím. Je toto ve skutečnosti i Halíkovo poselství?
Sestra Jeannine se zabývala homosexualistickou agendou již od 70. let, a to nikoliv jako pastorační pomocnice „utlačovaných“ homosexuálů, jak se často mylně uvádí, ale jako občanská aktivistka. Takto ustanovila organizace jako „Dignity/Baltimore“, „Dignity/Washington D. C.“, „Dignity/Philadelphia“ nebo „Conference for Catholic Lesbians“. Po spojení s P. Robertem Nugentem spoluzaložila zřejmě nejvlivnější homosexualistickou organizaci, slavící úspěchy v odpadlických strukturách americké církve, „Catholic Coalition for Gay Civil Rights“ (CCGCR).
Jejím hlavním účelem bylo organizovat homosexuály mezi kněžími a řeholníky a vytvořit z nich politickou sílu, která by představovala jakousi „katolickou platformu“ pro šíření homosexualistické agendy v církvi. Spolu též založili organizaci „New Ways Ministry“, kterou sestra Jeannine řídí dodnes. Uznání homosexuálních svazků však není to jediné, za co Gramicková bojuje. Je též spojena se vznikem spolku „Katolíci pro svobodnou volbu“, podporujícího „právo“ ženy na potrat.
Lesbismus a potraty – poselství postmoderní řeholnice
V roce 1984 Kongregace pro společnosti zasvěceného života nařídila P. Nugentovi i sestře Gramickové, aby se na činnosti „New Ways Ministry“ již dále nepodíleli a zakázala jim další práci s osobami, trpícími homosexuálními sklony. Neuposlechli. V roce 1996 proto zahájila vyšetřování jejich činnosti Kongregace pro nauku víry, tehdy pod prefekturou pozdějšího papeže Josepha kardinála Ratzingera. Konečné rozhodnutí, přijaté r. 1999, zakazovalo Nugentovi i Gramickové „trvale vykonávat jakoukoli další činnost s homosexuálně zaměřenými osobami“.
Nugent se vrátil k běžné práci ve své farnosti, Gramicková se však tomuto rozhodnutí opět odmítla podrobit. V roce 2001 byla proto z řad své řeholní komunity, řádu Školských sester Notre Dame, vyloučena. Vzhledem k tomu, že jako řadová civilní aktivistka by již neměla pro homosexualistickou lobby žádnou cenu, bylo nutno najít řeholní komunitu, která se jí ujme. Nakonec byla „sestra“ Jeannine přijata řádem „Sisters of Loretto“ z Kentucky (zcela odlišný od kongregace loretánských sester, k němuž patřila i Matka Tereza), jenž se později transformoval do tzv. „Loretto Community“ a jako takový získal statut „neziskové organizace“, akreditované při OSN. Pod záštitou této prapodivné organizace pokračuje „sestra“ Jeannine ve své činnosti dodnes.
Toto na adresu činnosti J. Gramickové prohlásil nedávno zesnulý předseda biskupské konference USA chicagský kardinál Francis George:
„Rádi bychom učinili zcela jasným to, že stejně jako jiné skupiny, jež se prohlašují za „katolické“, avšak popírají zcela ústřední části církevního učení, postrádá „New Ways Ministry“ církevní schválení a nevystupuje jménem katolických věřících.“
Čtěte ZDE: Temná duha nad Irskem: Lid kopl do svého národního patrona. Atlantičtí filantropové: Teď už máte, co jsme chtěli. Zrada katolických politiků a vlažných biskupů. Strach říci NE. A co u nás?
Další zkušební balónek
Že by o těchto skutečnostech Tomáš Halík nevěděl? Ale kdež. Šlo jen o další pokusný balónek, testující, zda je zdejší církevní obec již připravena k podobným „reformám“, jaké se v poslední době prosadily na západ od nás. Když to nevyšlo nyní, pokusí se o to v blízké budoucnosti zas. Jen to bude vyžadovat ještě více propagandistických článků v Katolickém týdeníku a získání otevřené podpory alespoň některého z biskupů (není žádným tajemstvím, že ke spolku Logos má blízko pražský světící biskup Václav Malý).
Pokrytecká hra na dialog
Podstatné je, aby neustal Halíkův oblíbený „dialog“. Tento zdánlivě neutrální pojem je totiž církevními liberály cíleně používán jako nástroj k relativizaci obsahu víry. Lidé, kteří mají zkušenost s „halíkovským“ prostředím dobře vědí, že dialog se v něm vede jen tehdy, má-li se v něm uplatnit názor, nemající oporu v katolickém učení. S věřícími, kteří o pravdách víry odmítají pochybovat, Halík a jeho duchovní plémě žádný skutečný rozhovor vést nechce. Pro ně má jen slova pohrdání a odsudku.
Jakkoli se tedy kardinál Duka zachoval správně – vzhledem k Halíkově mediálně-politickému zázemí i vcelku odvážně – zmíněná aféra ukazuje, kdo je tady ve skutečnosti pánem. Kdyby byly u nás církevní poměry zdravé, nebylo by vůbec představitelné, aby člověk Halíkova smýšlení mohl vykonávat kněžskou službu, nota bene v Akademické farnosti, v níž má bezprostřední vliv na duchovní a intelektuální vývoj katolických vysokoškoláků. Takto se zdá, že i když arcibiskupský pes zaštěkal, pražská kavárensko-katolická karavana (KKK) potáhne zvesela dál.
Kéž bychom se mýlili.
