Fascinující. Krásné. Jakými jinými slovy hodnotit čtenářské společenství Protiproudu? Zuří vedra a ještě zuřivěji na nás dorážejí prapodivné politické i jiné tíživé události, které ve vzájemném působení by slabší povahy spíše vedly k tomu všechno (i myšlení) vypnout a přesunout se někam „daleko od všeho“.
Přesto nás čtete (a píšete) ve stále rostoucím počtu. Pomáháte nám. Svými dopisy, názory, informacemi, příspěvky – i finančními. Díky za to všechno! Snažíme se odpovídat, nebo alespoň poděkovat, jenže nás není tolik, abychom vždy všechno stačili okamžitě zvládnout.
Dokonce ani pokud jde o ty „nejbližší“, kteří se skrze finanční dary stávají „spoluúčastníky“ našeho provozu, a pomáhají nám tak překonávat inzertní a jiné ekonomické blokády. Vaše mailové adresy většinou nemáme, ale krásné vzkazy, kterými převod větší či menší částky na náš účet obvykle doprovodíte, jsou pro nás živou vodou. Tak alespoň touto cestou vám všem ještě jednou velké poděkování!
Mobilizaci ano, mystifikaci ne!
Je to známá věc: Teprve když člověk dobrovolně „sáhne do peněženky“, vyjadřuje svůj vztah k ceně či bezcennosti čehokoli. Mnohé weby přecházejí proto na systém, v němž ty nejpodstatnější články a informace jsou zablokovány pouze pro předplatitele.
My ale (nejen z vašich dopisů) víme, že mnozí naši čtenáři – zvláště ti starší – jsou na tom „jen tak tak“, a musejí každou vydanou korunu dvakrát obrátit. A přitom právě oni jsou ti „informačně nejpotřebnější“. Většinou nemají možnost ani energii složitě „bloudit internetem“ a vyhledávat střípky informací, které by jim umožnily obranu proti šeredění korporátních médií. Nemluvě o tom, že právě ta, která nejvíc manipulují – takzvaná veřejnoprávní – sahají do našich peněženek, aniž tomu můžeme zabránit. Otevírá jim je nemravná daň („koncesionářské“ poplatky) uzákoněná zbabělými politiky. Návrh, aby tyto „poplatky“ mohl každý občan nasměrovat médiu, kterému důvěřuje, pochopitelně neprošel a neprojde.
Proto (či spíše přesto) dokud to jen trochu půjde, zůstaneme plně a bezplatně otevření pro každého – přestože náš provoz i při nejšetrnějším možném přístupu samozřejmě něco stojí.
Stejně tak podstatné jsou pro naši práci ale vaše názory a reakce – i když ne nutně se vším souhlasíte. Jako třeba Jindřich Koman, který mi napsal ke článku, v němž jsem označil celou „řeckou krizi“ a její „dramatické vyústění“ za předem dohodnutou komedii, divadlo sehrané pro mystifikaci veřejnosti:
Vážený pane Hájku,
s překvapením jsem si dnes přečetl Váš hodnotící text k událostem v Řecku.
Je mi velice líto, že Vy, šéfredaktor "našeho Protiproudu" přicházíte k tak poraženeckým závěrům.
Chci Vám říci, že my, čtenáři, kteří se necháváme vzdělávat stránkami Vašeho Protiproudu nebo Zvědavce nebo Světa kolem nás nebo Czech free Pressem nebo Parlamentními listy, atd... to děláme právě proto, že věříme, že lze diktatuře z EU čelit, že lze tuto situaci ještě změnit, že lze národní státy s vlastní měnou, a zejména rodiny Čechů v nich žijících, zachránit!
Pokud však Vy vidíte boj jako prohraný, pak pozbývá smyslu činnost Protiproudu. Asi to nyní přeženu, ale pokud selže velitel, nelze zvítězit.... Jak si Vás za vše vážím, zvažte, prosím, odstranění tohoto článku. Je totiž pro nás čtenáře demotivující...
Čtěte ZDE: Letní cvičení sadistů s masochisty: Nic se nestalo a nestane. Vodňanské kuře a hadr. Neposmívejme se Řekům. Jsme stejní. Další kus divadelní šmíry: Uprchlíci. A co znamená OXI?
Vážený a milý pane Komane,
je mi líto, že jste si z mého textu učinil právě tento „poraženecký“ závěr. Jeho jádro přece spočívalo jinde – v pravém opaku: Teprve když se podíváme nemilosrdné pravdě do očí, máme šanci bránit se. Nemohli jsme přece přistoupit na hru, která se kolem „řecké otázky“ v médiích (dokonce i některých nezávislých) rozpoutala. Nemohli jsme se spolu s nimi potácet ve „sporech“, které nám jsou vnuceny. Vyvracením či polemikou s nimi bychom těmto mystifikacím dodávali věrohodnost a věrné čtenáře, jako jste právě Vy, utvrzovali v tom, že to co nám politici (včetně těch řeckých) v posledních „dramatech“ předváděli, je realita. Ona to realita je – ale pouze ta virtuální, určená k našemu dalšímu zotročení.
Vám však jde ještě o něco jiného. Těžko se smiřujete zvláště se závěrem článku, v němž se odvažuji tvrdit, že i navzdory této „zkušenosti“ s domněle se rozpadají eurozónou či dokonce EU jako takovou, ani nadále se nic „revolučního“ v dohledné době nestane. Že to prostě mají „velcí hráči“ pevně v rukou a podobná představení nás mají jenom „vylákat z citadely“ odůvodněné nedůvěry, z níž a s níž to vše pozorujeme – relativně obranyschopní.
To není „demobilizace“, ale její pravý opak. Teprve pokud si totiž tento stav v celé jeho nepřikrašlované tvrdosti uvědomíme, nebudeme jenom snít o tom, že všechno je už napůl hotovo, že z bruselského (německého) protektorátu se opět můžeme brzy stát suverénní republikou. Nemůžeme. Pokud vynecháme nějaké katastrofické scénáře (vyloučeny samozřejmě nejsou), po nichž by ovšem už i problém naší přítomnosti v EU byl nepodstatný, platí, že „oni nás nepustí“. A platí, že by to ani většina našeho národa nechtěla, protože si dnes myslí, že lepší vrabec v hrsti...
To ovšem vůbec neznamená, že se máme vzdát. Právě naopak! O to naléhavěji a intenzivněji musíme vysvětlovat a ukazovat všem, kteří to ještě neprohlédli, kteří žijí v iluzi, že jde o „vrabce v hrsti“ – tedy o jakousi domnělou „jistotu“ v houfu – že jsou podváděni. A že to pasivně přijímají. Právě řecké představení nám to znovu nad jiné názorně předvedlo. Jeho důsledky budou tedy právě takové. Dojde k ještě většímu „utažení chomoutu“, nevolení bruselští (berlínští) vládci ještě více přitlačí: Už teď mluví o nutnosti „evropské ekonomické vlády“. Přeloženo do srozumitelné řeči o úplném diktátu i v těch málo oblastech, které ještě formálně nechali národním státům.
Čtěte ZDE: Z očí do očí: Rozsudek v „kauze Nagyová“ byl jediný možný. Schvaluje Vladimír Putin invazi z roku 1968? Na Slovensku se lže méně. Největší dar ze všech
Že to bude dále zvyšovat vnitřní pnutí a nespokojenost občanů jednotlivých zemí s EU? Zcela určitě. Ale ani to k urychlení „pádu totality“ automaticky nepovede, spíše naopak. Bude panovat ještě větší úzkost, ještě větší strach ze všemožných sankcí a „trestů“, kterým vládnoucí byrokracie „neposlušné“ vystaví. Nebo tím alespoň bude vyhrožovat. Už nyní se tím řeckým spektáklem velmi pravděpodobně podařilo, že v podzimních španělských volbách místní Syriza (PODEMOS) nezvítězí. A Portugalsko či Itálie také sklapnou kufry. Snad se něco může stát ve Francii, která je ve stejných obtížích, jen to není tolik vidět – ale to je zase jiný příběh.
Že to není krásné? Není. Máme o tom pro to mlčet? Ne.
Jak napsal ve svém ideovém „odkazu“ jeden z největších českých básníků Vladimír Holan: „...nikoli krása / i kdyby jí měl být ráj / ale pravdivost / i kdyby jí mělo být peklo.“
Moc a moc Vás a Vaše přátele zdravím a jsem přesvědčen, že důvody, pro které článek samozřejmě necháme na jeho místě, pochopíte. Jakmile bychom udělali něco jiného, jakmile bychom si – z nějakých „taktických příčin“ – začali lhát do kapsy jen to, co se nám líbí a hodí, byli bychom jako „oni“. Byl by to začátek konce. Sám byste jednoho dne už Protiproud ani neotevřel...
Ale nebojte se, nezklameme Vás ani ostatní naše čtenáře-přátele, celé to úchvatné společenství Protiproudu. Dokud nás nezakážou či jinými prostředky nezničí, budeme spolu. A jak to mezi skutečnými přáteli bývá, vůbec to neznamená, že musíme navzájem se vším souhlasit.
Zdravá a nezdravá skepse
Jako třeba čtenář, který si na facebooku Protiproudu říká Pes Stonkač, v reakci na článek o podivných zvucích, které se v posledních letech stále častěji ozývají z oblohy na různých místech světa:
„Redakci bych doporučil se skutečně důsledně dodívat na videa nejprve do konce. Například dané video z Vrchlabí je na konci jasně vysvětleno?. Video z UK je podvrh se zvukem z původního videa z kanady. Videa z Bratislavy a ze Slovinska znějí jako několik white noise oscilátorů v syntetizéru. Původní video může být taky podvrh. Žádná svědectví konkrétních lidí jsem zatím neviděl...“?
V tom případě Vám, vážený pane Pse, jedno nabídnu:
Dobrý večer pane Dr. Hájku,
chci reagovat na článek o podivných zvucích, snad hlasu polnic.
Manželka pobývala nyní v Mšených lázních. Bydlela v lázeňském domě Říp, pokoj měla v prvním patře, okna směrem k ulici Lázeňská a do lesa, kde se nachází zřícenina kaple sv. Jana Nepomuckého.
Moje paní seděla vedle v pokoji a sledovala v televizi zprávy, já si přehrával přiložená videa se zvuky "polnic". Cosi podobného slyšela večer po 22. hodině 29.6. Již dříve mi o tom vyprávěla. Měla strach z něčeho neznámého... Od severu se ozývalo cosi jako povely, či neznámý zvuk. Říkala, že ji přepadla úzkost. Nyní mi řekla, že ten zvuk byl velmi podobný, či identický se zvukem natočeným 18.9.2013 nad Bratislavou.
A snad čistě pro doplnění... Děvčata v Litmanové, před prvním příchodem Panny Marie, slyšely též podobné zvuky z lesa a velmi se bály. Nechci spekulovat na původem zvuků. Nezbývá nám nic jiného, nežli se odevzdat do vůle Boží.“
S úctou
MUDr. Marek Ševčík, Štětí
Čtěte ZDE: Podivné úkazy řinoucí se z nebes: „Skřípání“ na české i světové obloze doloženo záznamy. Svědci hovoří o „troubení polnice“. Vědci volí špunty do uší. Může policie zatknout anděla? Běžný blud, nebo reálná hrozba?
Vážený pane doktore,
velmi děkuji za Vaše svědectví. Opravdu jich přibývá. Mnozí čtenáři nám napsali dokonce své vlastní teorie o jejich původu či smyslu. Vydalo by to na zvláštní samostatný článek, ale chceme se k problému vrátit, až se dostaneme k dalším podstatnějším informacím.
Tím nijak neodmítám skepticismus pana Psa. Opravdu je potřeba být v těchto věcech velmi opatrný, existuje řada podvodů, které se objevují především pro to, aby zdiskreditovaly skutečně závažné informace o množících se podivných jevech – nejen v atmosféře. Mlčet však o nich, z obavy abychom se „neblamovali“, by bylo přesně to, co chtějí zájmové skupiny, které do světa tyto „hoaxy“ řízeně pouštějí.
Snažíme se vše prověřovat, někdy je to však při našem již zmíněném počtu (a rozpočtu) přece jen obtížné. Máme však radost, že zatím jsme „nalítli“ pouze v jediném případě, o němž jsem před časem psal v TeaParty – předchůdce tohoto Z očí do očí.
Snad nám to vydrží i nadále. Abychom dostávali jako dosud naprosto převážnou část dopisů, podobných tomu od čtenářky, jež nám své jméno poslala, ale pro případ publikace požádala jen o iniciály. Což samozřejmě vždy respektujeme.
Především my – či právě my – víme, jaká je doba. Sám jsem na nějakých těch „seznamech“. Těch „otevřených“ (jako třeba sestavuje Američany financovaný web Neo Vlivní), nebo, což je ještě o něco horší, na těch „utajených“. Nemluvě o případech, kdy některý z našich spolupracovníků ztratil zaměstnání, když jsme uveřejnili jeho článek. Ale tuto cestu jsme si sami zvolili a velkou satisfakcí pro celou naši redakci jsou proto dopisy, jako ten od paní A.P.:
Opatrný optimismus
Vážená redakce Protiproudu,
po čase vám chci zase moc poděkovat. Na Protiproud chodím nakouknout téměř každý den, už je to taková závislost. Čtení není vždy zrovna pozitivní, ale raději znát pravdu, která není příjemná, než mít nasazené růžové brýle. Díky vám už dokážu sama mnoho podezřelých věcí z médií odhalit a neskočit jim na lep. Spíše se už jen směju (někdy nemám daleko k slzám, často mnou lomcuje zlost, což by být nemělo) tomu, co nám neustále servírují.
A tak jako s očkováním, i s ostatním, např. s uprchlíky, mám nějak pocit, že lidé už to prokoukli, nebo už se jim ve velkém otevírají oči. Média sice pořád řvou a sypou na nás tu "jejich pravdu", ale moc lidí už jim nevěří. Lidé cítí, že politici selhali a zradili. Frustrace u lidí je velká. Já sama se tak někdy taky cítím. Člověk má pocit, že proti tomu nejde nic udělat, že to nejde zastavit. Jediné co můžu udělat, je šířit protiproudní myšlenky, kde můžu, to může opravdu udělat každý, zasít semínko nedůvěry v systém atp. třeba v rodině či u kolegů při rozhovoru.
Brzy už těm lžím budou věřit jen ti, kteří si říkají elita. Věřím, že Nejvyšší nás nenechá na holičkách a Pravda Boží opravdu zvítězí. Jen mít trpělivost.
Děkuji ještě jednou za usilovnou práci, které si moc vážím.
Přeji celé redakci krásné léto a nebojte se, já zůstávám ve střehu i v parném létu a těším se na každý nový článek.“
Vaše věrná čtenářka
A.P.
Milá a vážená A. P.,
především velké díky za Vaše krásná a povzbudivá slova, kterých si opravdu moc vážím. Vzhledem k tomu, že osobně žádné honoráře z Protiproudu nepobírám, jsou pro mne taková vyjádření tou nejlepší odměnou.
Váš optimismus sdílím v mnohem opatrnější podobě, ale sdílím. Také jsem přesvědčen – a mám pro to dokonce i exaktní „data“, že stále větší počet lidí má už těch masově rozšířených lží mainstreamu jaksi... dost. Ostatně, jak mě nedávno upozornila duše mně nejbližší, která z pochopitelných důvodů sleduje Protiproud i mainstreamové okolí snad ještě pozorněji než já, vliv našeho magazínu (a dalších nezávislých zdrojů) je mnohde již patrný. Oni prostě nemohou už některé skutečnosti zcela ignorovat, když z veřejně dostupných dat vědí, jak naše sledovanost stoupá. A tak přece jen – sem tam – něco korigují.
Je to však běh na dlouhou trať – ale nechci se vracet k argumentaci z reakce na první z dopisů.
Nemám nejmenší pochybnost o vítězství Pravdy Boží a s veškerou možnou pokorou přijímám fakt obsažený v lidovém úsloví o Božích mlýnech, které melou sice pomalu, ale naprosto spolehlivě.
Dobrý strom?
Asi s tím úplně nebude souhlasit pisatel následujícího dopisu, reagující na naše články o takzvaných uprchlících:
„Dobré odpoledne,
ačkoliv čtu Váš Protiproud a mám ho velice rád, nemyslím si, že váš názor (jako křesťana) na uprchlíky je zcela v souladu s Písmem. Proto Vám zasílám odkaz na článek, který možná trochu změní Vaše mínění.
http://www.kristusjezis.cz/uprchlictvi-aneb-jedna-ze-zkousek-zatvrzelosti-lidskych-srdci/
(...) V první řadě je třeba říct, že ne všichni uprchlíci jsou opravdoví uprchlíci. Jsou takoví, kteří se za ně jen vydávají a zneužívají výhod. Nemůžeme ale odsoudit celý strom kvůli špatnému ovoci...“
Vážený čtenáři (jehož jméno se mi někde ve virtuálním prostředí bohužel ztratilo),
je mi líto, že s vámi musím nesouhlasit, přestože tuším, že důvod pro svá slova čerpáte z těch nejčistších pohnutek a zdrojů. Obávám se však, že právě tato (nejen Vaše) čistota je zneužívána pro šerednou manipulaci, k níž se v poslední době bohužel přidávají i někteří „politicky korektní“ představitelé Církve. Ti uprchlíci totiž ve své většině jednak žádní uprchlíci nejsou, pouze se pod touto „značkou“ pokoušejí – nejspíš řízeně – rozvrátit Evropu a její státy. A na obranu podle Písma máme plný nárok.
Především však, mýlíte se, že „nemůžeme odsoudit celý strom kvůli špatnému ovoci...“. Alespoň Kristus říká pravý opak. Upozornil nás, že dobrý strom nemůže nést špatné ovoce – a naopak.
Bojím se o Vás a další křesťany, jejichž krásného odhodlání k lásce k bližnímu mnozí nekřesťansky zneužívají. Vlastně o tom docela přesně mluví autor posledního dnešního dopisu:
Vážený pane Hájku, vážený pane Semíne,
jsem pravidelným čtenářem Protiproudu a velice oceňuji, že věnujete nezanedbatelnou část textů i duchovní tématice. Neskrývaný katolicismus, pro upřesnění musím použít adjektivum tradiční, je v českých končinách velmi vzácný, přitom však tolik důležitý. Být křesťanem, to se ještě jaksi snese, ale být katolíkem hlásícím se k tradici, to už je opravdu silná káva.
Téměř pětisetletý nános lží, polopravd a různých manipulací pokrývající Katolickou církev a křesťanskou víru není vůbec jednoduché odstranit a každá drobná snaha v tomto ohledu má velkou hodnotu.
Z těchto důvodů si nesmírně vážím textů pana Semína, jehož rozhled je oceňován i lidmi přistupujícími ke křesťanství s velkou opatrností. Známý Orwelův citát „Kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost" trefně vystihuje podstatu mnohých manipulací, a proto je nesmírně důležité uvést do souladu s pravdou některé skutečnosti.
Přiznám se, že se úplně děsím blížícího se výročí Martina Luthera (2017) a toho jak se k tomu postaví Katolická církev, neboť zrovna Martin Luther je velice problematickou osobou. A tady nemohu nezmínit i současný stav Katolické církve, která působí dojmem, jako kdyby jí chyběl pastýř, jako kdyby ztratila oporu... Určitý aktivismus ve světských záležitostech se stává důležitějším než spása lidských duší, to je můj dojem.
Toto evidentně napomáhá ke zhoršování naší civilizační krize a to i přesto, že Západ je ve velké míře sekularizován. Samozřejmě, že je mi sympatický i Váš postoj ke krizi na Ukrajině a k dalším politickým tématům, ale to je všechno zapříčiněno Vaším duchovním ukotvením, proto považuji za nejdůležitější již zmíněné.
K článkům o proroctví z Fatimy přikládám odkaz na zajimavé video.
Přeji Vám mnoho dobrého
Lubomír Řeháček
Vážený a milý pane Řeháčku,
mluvíte nám samozřejmě z duše. V naší zemi – a vlastně dnes už v celé západní civilizaci – je stále obtížnější být katolíkem. Na druhé straně by nás to nemělo nijak zvlášť překvapovat. „Vezmi svůj kříž a následuj mě,“ říká přece Spasitel. I obrovský odpad od křesťanství, jako jeden ze znaků blížícího se možného konce časů, je předpovězen. Nemluvě už vůbec o tom, že utrpení, kterému jsou nyní kousek od nás vystavováni naši bratři, ty tisíce vyvražďovaných křesťanů, jsou proti našim potížím nesrovnatelné. Modleme se za ně každý den!
A jistě i za našeho „mediálního papeže“, ač nám někteří kritický postoj k současnému římskému biskupovi rovněž vytýkají:
Dobrý den,
měl bych jen jednu poznámku. Jakkoli se prezentujete jako katolíci, postrádám u Vás jednu skutečnost, která mě na Vás velice mrzí. Vaše podpora nynějšímu Svatému Otci Františkovi je dle mého nulová. Z Vašich příspěvků necítím vůči němu žádnou podporu, lásku.
Proč přes určité výhrady vůči němu na konci článku není něco smyslu - modleme se za našeho Svatého Otce Františka, ať jej Pán provází svým požehnáním....?“
Tak asi tak...
S pozdravem
Kasal Lukáš
Kolegyně (shodou okolností moje dcera) Erika, odpověděla na tuto výtku stručně a myslím že i přesně:
Vážený pane Kasale,
Váš text určitě předám kolegům z redakce, kteří se problematikou blíže zabývají.
Za sebe si coby katolička dovolím jen jednu poznámku: máte nepochybně pravdu. Modlit se za Svatého Otce je třeba. Pokládám to za samozřejmou povinnost každého z nás. Láska ale neznamená slepotu k případným omylům bližního. Rozlišování a zdravý rozum nejsou ještě odsudkem.
S přáním Božího požehnání pro Váš i Vaši rodinu
Erika Hájková
S přáním Božího požehnání po celý následující týden pro Vás a Vaše rodiny, naši skvělí příznivci Protiproudu, se těším na další setkávání nejen nad Vašimi inspirativními dopisy. Kéž nám Pán Bůh zachová zdravý rozum a schopnost rozlišovat!
Krásné léto všem přeje za celou redakci
Petr Hájek
