Občas se to v životě stane: dojde vám, že jste prožili moment zlomu. Vlna, která vypadala jako tsunami či nezadržitelný přiliv, namířený naprosto jistě k tomu, aby nás (někdy zvolna, někdy prudce) smetl, najednou opadne. Nad roztrhanými bouřkovými mraky zasvitne zdálky slunce. A pokud se vše nadále daří, jak má, potopa zvolna zmizí a “archa” narazí kýlem o pevnou zemi.
Bod zlomu?
Podobný moment přijde někdy při těžké nemoci, když si pacient vybere, že chce žít. Podobný moment se také sem tam přihodí i v jinak zvolna temnícím našem i světovém veřejném prostoru. Takovým momentem bylo (alespoň pro mnohé) zvolení Václava Klause prezidentem České republiky v roce 2003 či zvolení Donalda Trumpa prezidentem americkým o třináct let později. Podobné okamžiky však současně ukazují, jak jsou křehké: samotný bod zlomu totiž nestačí. Je velmi jednoduše “odinstalovatelný”.
Naposledy jsem byla svědkem podobného okamžiku u Městského soudu v Praze. Projednávala se zde žaloba, kde, přeneseně řečeno, seděla na lavici obžalovaných houba. Šlo o outkovku pestrou, obyčejný i neobyčejný choroš, Američany přezdívaný Krocaní ocas (Turkey Tail Mushroom). Právně bylo vše přesně naopak: Byla to společnost Pragon (nejen můj oblíbený dovozce nejen čínských bylin), kdo žaloval Státní zemědělskou a potravinářskou inspekci. Ta totiž prodej houby, tisíce let známé jako tradiční léčivka, bez pořádného důvodu zakázala. A právě Pragon byl v Česku jediný, kdo se ozval. Komu stálo za to se zákazem zabývat.
Přírodní zázrak léčí imunitu i HPV
Přitom Coriolus je bez nadsázky přírodní zázrak. Houba, od šedesátých let v Japonsku vědecky studovaná, je známá také v tradiční čínské i indiánské medicíně. Její účinky podle moderní vědy zahrnují modulaci nespecifické imunity, tedy podporu správného fungování obranného systému našeho těla. Používá se s úspěchem jako doplněk při léčbě moderních chorob typu chronického únavového syndromu, ale také při prevenci rakoviny, neboť způsobuje ústup lézí, vyvolaných na sliznici virem HPV. Ty se, jak známo, mohou rozvinout až v obávanou rakovinu děložního čípku.
Výsledky houby při práci s pacientkami nakaženými HPV viry jsou mimochodem velmi působivé: například zde zmíněné klinické zkoušky se účastnilo třicet devět pacientek, z toho dvaadvacet nakažených vysoce rizikovými subtypy HPV virů. Pacientky byly rozděleny na dvě skupiny - kontrolní skupina nedostávala žádnou léčbu, druhá skupina užívala po dobu jednoho roku 6 tablet biomasy outkovky denně. Po roce bylo třináct z osmnácti pacientek na coriolu (outkovce) bez potíží (což představuje 72,5%), zatímco v kontrolní skupině se zcela zlepšilo pouze 47,5% žen. Z deseti žen, které byly v rizikové kategorii (HPV+), jich do ní devět na konci experimentu nepatřilo. Z vysoce rizikových pacientek ve druhé skupině se ze dvanácti žen do méně rizikové kategorie přesunula pouze jedna.
Čtěte ZDE: Utajené "superjídlo" z And je na všech na českých stolech: Záchrana, nebo jed? Recept na detox. Léčí artritidu, žaludeční vředy, akné i rakovinu. Může způsobit lepru? Jak vyrobit nervový jed
Jak zkrotit metastáze krocaním ocasem
Podobné zkoušky se za třicet let, po které vědci studují účinky houbové biomasy na lidskou imunitu, stále množí. Nejzázračnější snad jsou ale jeho účinky v případě rakoviny. Právě ona často představuje cosi jako soukromý “bod zlomu”: situaci, kdy si člověk zvolí buď postup směrem z jednosměrné uličky, do níž ho jeho životní styl a nakládání se svým tělem a duší zavlekly, nebo nikoli.
Zdá se, že takovým bodem zlomu byl coriolus pro čtyřiaosmdesátiletou matku mikrobiologa Paula Stametse, který se spolu s ní podělil o jejich zázračný příběh na slavném americkém sympoziu TED. Jak Stamets řekl, jeho matka je silně nábožensky založená žena. Prý vždycky své zdraví poručila Bohu, a u lékaře tudíž nebyla od roku 1968 až do okamžiku, kdy zavolala svému synovi, že se bojí: jeden z jejích prsů je několikanásobně větší, má v okolí ztvrdlé uzliny velikosti vlašských ořechů, zkrátka známky ukazující jasně na rakovinu.
Ta se také v lékařské ordinaci potvrdila. Ošetřující lékařka na onkologii její případ označila za druhý nejhorší ze své třicetileté praxe - pěti a půl centimetrový tumor v prsu metastázoval mezitím všude, mimo jiné do uzlin, hrudní kosti a jater. Ženě lékaři dávali méně než tři měsíce života.
Lékařka sama ovšem doporučila paní Stametsové, ať zkusí outkovku - a protože její syn shodou okolností studuje právě houby, rozhodli se společně kůru vyzkoušet, ačkoli jak biolog sám říkal, více pozornosti maminka věnovala už spíše výběru co nejjednodušší rakve. Stará dáma užívala osm tablet coriolu denně. To bylo v červnu 2009. V roce 2011 paní Stametsová, zcela bez rakoviny a ve výborné náladě, doprovodila svého syna na pódium sympozia TED.
Více než dvanáct rozhněvaných mužů
Podobně také coriolus pomáhá pacientům při chemo - a radioterapii. Účinky houby například u pacientů s těžkými jaterními chorobami jsou také dobře prozkoumané a bezmála zázračné. A tak bychom mohli pokračovat
Ale vraťme se k nám: Atmosféra u soudu, kde se probíral zákaz zcela neškodné léčivky, dost připomínala atmosféru, jaká asi musela panovat v lékařské ordinaci, když zmíněnou dámu vyšetřovali lékaři: všichni doufali v zázrak, ale příliš v něj nevěřili. České publikum prokázalo, že mu osud coriolu opravdu není “jedno”: Sešlo se tak nebývalé množství veřejnosti, že předseda soudního senátu dovolil přespočetným “rozhněvaným mužům” (a ženám) zůstat pouze pod podmínkou, že si budou mít všichni kam sednout. Jinak však proces trochu připomínal slavný film, v němž si kdysi zahrál i Jiří Voskovec - na začátku v dobrý konec opravdu doufal asi málokdo.
Očekávalo se spíše, že se soud žalobou, která u něj velmi dlouho ležela bez projednání, nebude chtít příliš zabývat a smete ji. Koneckonců, mířila nejen proti Státní zemědělské a potravinářské inspekci (SZPI), ale tak trochu také proti jedné (zdánlivě) nesmyslné zátočině normotvorby Evropské unie.
Čtěte ZDE: Pozdní houbařská sezóna nabízí jeden z vrcholů: Tančící houbu. Na Východě ji vyvažovali stříbrem. Prevence i lék proti rakovině! Trsnatec je podivuhodný...
Proč SZPI “zakázala” choroš?
Šlo samozřejmě, jako u EU tolikrát, patrně o nesmyslnost pouze zdánlivou. Neškodné léčivé houby byly jedním poradním orgánem Evropské komise zařazeny na seznam “potravin nového typu” - což je legislativní kategorie, používaná původně pouze pro skutečně rizikové geneticky modifikované (GMO) potraviny. Jenže vrabci na střeše si štěbetají o tom, že onen poradní orgán je jedním z nejprolobbovanějších bruselských “spolků” vůbec.
A tak se z “potravin nového typu” poté, co GMO dostalo vlastní legislativní rámec, stala náhle velmi příhodná metla na tradičně používané léčivky. A SZPI, samozřejmě “papežštější než papež”, okamžitě houbu zakázala.
Stalo se tak pouze na základě nedostatečně odůvodněného dopisu z ministerstva zdravotnictví. Ten nehovořil o ničem jiném, než o umístění coriolu na seznam “nových potravin” - který je navíc pouze doporučujícího charakteru! A stovky pacientů v České republice stály náhle před nepříjemným dilematem: sehnat houbu v rámci černého trhu, pokud to vůbec půjde, nebo smutně koukat, zatímco jim vlastní zdraví mizí před očima?
Šťastný konec, nebo poučení?
Když ovšem soud vynesl rozhodnutí, publiku spadla kolektivní brada: konstatoval totiž, velmi rozumně, že rozhodnutí, kterým SZPI stylem “protože proto” trvala na svém původním zákazu houby a zamítla námitky Pragonu, je nepřezkoumatelné, protože neodůvodněné. Tudíž ho zrušil, a nařídil SZPI, aby se při novém projednání případu řídila jeho stanoviskem. V němž se mimo jiné vyjádřil v tom duchu, že bruselský “diktát” není závazné povahy.
Samotné soudní rozhodnutí neznamená ještě nic jiného, než možnost příslovečného bodu obratu. Odůvodnění, kterým soud rozsudek doprovodil, bylo sice krajně rozumné, ale přesto je ve hvězdách, jak SZPI nově rozhodne - a zda se odvolá. Naštěstí nemá takové odvolání odkladný účinek.
Zda se blýská na lepší časy všeobecně, je příliš brzy říci. Máme však slušnou šanci, že alespoň jeden příběh léčivky z Boží lékárny bude mít (prozatím) šťastné vyústění.
A je zjevné, že za neočekávaným úspěchem, tak jako v jiných případech, stojí hrstka lidí, kteří se nedali. Kteří sepisovali petice, podávali vyjádření a přišli “svoji” houbu podpořit až do soudní síně. Ostatně, i my v Protiproudu jsme přispěli svou troškou do mlýna.
Jako se o to snažíme stále. Víme totiž, spolu s vámi, našimi věrnými čtenáři (a začasté, Pán Bůh zaplať, i podporovateli a finančními přispěvateli, bez nichž bychom asi nemohli existovat), že jsou to přesně takové “hrstky”, které vždycky zastaví zdánlivě nezastavitelné, hrozivé tsunami.
To si stojí za to připomenout vždy, ale obzvláště v našich časech. I když jedno vítězství ještě jaro nedělá.
