Rakovinný byznys a Evropská unie – a české úřady, již v mnoha případech takříkajíc papežštější papeže – opět prokázaly, že jdou výtečně dohromady. Ostatně jsou si podobné i v účincích a metodách. A tak není divu, že nedobrovolnou „hrdinkou“ nejnovější bitvy o naše zdraví i zem, tedy jejich zbytky, je – houba.
„Nebezpečná“ potravina
Jde o docela obyčejný-neobyčejný choroš, běžný i v našich, především listnatých, lesích – outkovku pestrou (coriolus versicolor, nebo též trametes versicolor). Houba, která roste po celém světě odnepaměti, se také odnepaměti používá v medicíně. Čínská, japonská i mexická (indiánská) medicína outkovku znají již tisíce let.
Jako u většiny „medicinálních“ hub i zde platí, že její účinky jsou bezmála zázračné. Kupodivu zde navíc jde o působení tak jasné, že je neodsouvá do říše „divošských pověr“ ani jinak často absurdně skeptická západní medicína: houba se leta letoucí běžně používá jako doplněk onkologické léčby i jako doplněk stravy ke zvýšení imunity.
Absurdní divadlo
Absurdita, která se kolem outkovky přihodila, je ovšem mnohem horší, než „běžné“ varietní číslo medicínského průmyslu a krychlových hlav mezi lékaři, nevražících na „alternativu“: coriolus, který se u nás prodává coby doplněk stravy, zakázalo s odkazem na slavnou Evropskou unii naše vlastní ministerstvo zemědělství. Proč? Protože jde prý o (tisíce let známou) „potravinu nového typu“!
České ministerstvo zemědělství zakázalo outkovku, protože podle něj byla uvedena v seznamu potravin, které nemají onen dostatečně dlouhý „track-record“. Unie sama paradoxně onen seznam – který skutečně existuje – považuje pouze za „doporučující“. Češi si to přeložili po svém a naprosto neškodnou, respektive zdravou outkovku zakázali.
Případ, který celkem nenápadně začal v loňském listopadu, je vlastně velmi dobrým dokladem toho, v jak hlubokém stádiu rozkladu se organismus našeho státu i společnosti nachází a kam až „bujení“ proniklo. Anamnéza je následující: Prodej outkovky pestré zakázalo české ministerstvo s odvoláním na jedno nařízení Evropské unie. Jde mimochodem normu značně pofidérní i bráno dle opravdu nikoli vysokých standardů evropských norem, která se navíc na daný případ nejspíš nevztahuje. A stalo se co? Samozřejmě, že nevypukla „televizní krize“ a náměstí nebyla plná statisíců demonstrantů, volajících po svobodě volby v oblasti zdraví i potravin. Kdepak.
Jak zakázat zdraví
Při pohledu zpět se zdá, že outkovka, neboli coriolus, byla dost možná první vlaštovkou, ohlašující pozvolný nástup drtivé ofenzívy proti přírodní a tradiční medicíně u nás i v Evropě, která vyústila v momentální krizi kolem léčitelství a homeopatie. Její „přelet“ však kupodivu proběhl téměř bez povšimnutí. Nevyvolal více, než posmutnělé povzdechy typu:
„Další smutná zpráva pro naše zdraví, kterou ani není třeba příliš komentovat. Úředníci z Ministerstva zdravotnictví obeslali tento týden všechny výrobce a prodejce houby Coriolus (outkovky) dopisem, kterým přikazují stáhnout Coriolus z prodeje, protože patří mezi tzv. potraviny nového typu... To, že v tradiční čínské medicíně má outkovka své místo tisíce let, nebo že se v Japonsku prodává krestin, který se z outkovky vyrábí a který je tam jedním z nejprodávanějších onkologických farmaceutik, ... , nikoho nezajímá. A to, že pomohl ohromnému množství lidí i zvířat, ani nemluvě. A to můžeme potvrdit i z naší praxe a ohlasů našich zákazníků...“
To jsme vážně tak laxní? Zřejmě ano. Za outkovku – a naše zdraví – se rozhodl v konečném důsledku s ministerskými úředníky bojovat jen jeden jediný prodejce coriolu. A také jedno občanské sdružení. Je to žalostně málo, ale je skvělé, že boj není prohraný: alespoň někoho zajímá, zda se u nás bude prodávat outkovka – nebo vlastně vůbec jakékoli přírodní doplňky stravy, pomáhající naší imunitě.
Zdaleka totiž nejde jen o samotnou houbu. Nařízení o „potravinách nového typu“ může být efektivně použito k zákazu téměř čehokoli, co je dostatečně „přírodní“ na to, aby o dotyčné věci neexistovaly stohy záznamů – totiž těch „správných“. Tisíciletý „track record“ v podání čínských mudrců a lékařů či lidových léčitelů se samozřejmě nepočítá.
Čtěte ZDE: Pozdní houbařská sezóna nabízí jeden z vrcholů: Tančící houbu. Na Východě ji vyvažovali stříbrem. Prevence i lék proti rakovině! Trsnatec je podivuhodný...
Plánované opomenutí made in EU
Přitom samo nařízení 258/1997 ES začalo svou existenci zdánlivě „benigně“: šlo v něm – údajně – o regulaci šíření takzvaných GMO potravin v EU. GMO, tedy geneticky modifikované organismy, samozřejmě skutečně jisté riziko či nebezpečí (mimo jiné hlavně rakoviny) představují, ať se nám Monsanto a spol. snaží tvrdit cokoli, a jejich regulace je jednou z hrstky dobrých věcí, kterou kdy Evropská unie uskutečnila. Háček však spočívá v tom, že při přijímání dotyčného nařízení byly „zakázané“ potraviny definovány zcela vágně.
Dostáváme se tak do absurdní situace, kdy je houba objektem „prohibice“ podobné té alkoholové let dvacátých: podomácká výroba extraktu je v zásadě v pořádku, případně ji může přivézt „tetička z Číny“, ale oficiálně se k houbě nelze jinak dostat. Je tedy jasné, že „vypukne“ obchod v rámci šedé ekonomiky.
Můžeme jen hádat, zda šlo o „opomenutí“ skutečné, či plánované. V každém případě však byly „potraviny nového typu“ definovány jako „potraviny a složky potravin, které dosud nebyly ve významné míře v EU používány k lidské spotřebě“, přičemž takovými potravinami jsou mimo jiné specificky i potraviny z hub či rostlin. Bohužel taková definice zahrnovala i potraviny, které se používaly již mnoho let jinde ve světě.
Pomiňme prozatím to, že samotný fakt, že nám EU hodlá nařizovat, co můžeme jíst, je naprosto skandální záležitost – která by sama měla plnit náměstí. V rámci „žánru“, zvaného unijní právo, se však u nařízení 258/1997 nejprve jevilo, že jde jen o nepovedený pokus smést záležitost rychle ze stolu a vyřešit ji definicí, která zahrne vše.
Legislativní „náhoda“
Další legislativní krok v podání EU však již bezpochyby „chybou“ nebyl: GMO totiž postupem času dostaly nařízení vlastní, kde byly definovány zcela dostatečně. Byliny a houby bez „dostatečně dlouhého používání“ v EU (zdokumentovaného ovšem pouze v nařízení vymezeným způsobem) však zůstaly „náhodou“ „zakázané“.
Nejsou samozřejmě zakázané plošně: nařízení samo stanoví postup, kterým se mohou podobné potraviny dostat na trh členského státu. Jenže jde o proceduru extrémně nákladnou a složitou – a zdlouhavou, s výsledkem mírně řečeno nejistým. Bohužel evropská „regulace“ v konečném důsledku znamená, že prodej či dovoz téměř všech potravin je zcela vydán na milost a nemilost úředníkům „doma“ v národních státech – kteří často nejeví o nic větší úroveň inteligence, než „Vogoni“ evropští. Ba někdy ještě menší.
Zářným příkladem čehož je české ministerstvo zemědělství. To zakázalo outkovku, protože podle něj byla uvedena v seznamu potravin, které nemají onen dostatečně dlouhý „track-record“. Unie sama paradoxně onen seznam – který skutečně existuje – považuje pouze za „doporučující“. Češi si to přeložili po svém a naprosto neškodnou, respektive zdravou outkovku zakázali. Stejně či podobně jsou na tom některé další národní úřady, které si podle jednoho z analytiků, zabývajících se normami evropského práva, „během několika let začaly vykládat nařízení čím dál restriktivněji“.
Čtěte ZDE: Čekání na smrtící epidemii: Lék na chřipku si lze vyrobit doma. Lze „vysílat“ léky rozhlasem? Co udělat, když zkolabuje zdravotnický systém?
Skutečné nebezpečí
Výsledkem je stav, kdy je přímo ohrožen prodej všech „tradičních“ potravin. Což obzvláště pálí u potravinových doplňků, jako je coriolus, které mají zásadní dopad na zdraví.
Coriolus sám je – podle tradičních znalostí – schopen pomoci pacientovi s rakovinou jater, či se žloutenkou typu B a C. Pokud je užíván vedle „klasické“ chemoterapie, může pomoci nejen celkovému zotavení organismu, ale i odstranění bolestí a dalších nežádoucích účinků „léčby“, nebo toho, zač ji považuje medicínský establishment. Kromě toho účinkuje i proti HPV (tj. „rakovině děložního čípku“), proti němuž se u nás očkují holčičky potenciálně smrtící vakcínou. Je tedy zřejmé, že outkovka je skutečně někomu „nebezpečná“ – jenže nikoli pacientům a nemocným.
Houbová prohibice
Dostáváme se tak do absurdní situace, kdy je houba objektem „prohibice“ podobné té alkoholové let dvacátých: podomácká výroba extraktu je v zásadě v pořádku, případně ji může přivézt „tetička z Číny“, ale oficiálně se k houbě nelze jinak dostat. Je tedy jasné, že „vypukne“ obchod v rámci šedé ekonomiky. Těžko totiž řeknete svému rakovinou stonajícímu strýčkovi, že koupíme houbu za pár let – a ne všichni mají na to pacienta vypravit do japonské nemocnice.
Jinými slovy, zatím vzniká stav věcí ne nepodobný „reálnému socialismu“ let osmdesátých. Je však dost možná jen otázkou času, kdy se vše zvrhne dokonale a začne připomínat pálení knih v Bradburyho antiutopickém románu 451°F: úřady budou vyhledávat „zakázané“ potravinové doplňky a prohánět všechny „zločince“, které napadne k nám zdravé produkty dovážet.
Že to zní jako sci-fi? Ano – a kéž by u sci-fi zůstalo. Vzhledem k tomu, že celá šaráda vyhovuje byznysu s rakovinou, můžeme se podobných konců klidně dočkat. Dotyčný průmysl už nejednou prokázal, že nemá rád, když mu někdo „leze do zelí“.
Vypadá to zkrátka, že jde o „nevinný“ začátek další kampaně proti čemukoli, co by nás mohlo uzdravit, podobný počátkům „léčitelských válek“ v ČR. Rozhodně však můžeme, a měli bychom, se situací kolem coriolu a dalších „nových starých potravin“ něco dělat: například podpořit petiční akci, která za bylinky, houby a svobodu léčby bojuje. Jinak se za rok, dva můžeme velmi divit, kde se vzalo další z řady drastických omezení naší svobody. A proč jsme navzdory již prakticky neufinancovatelné oficiální medicíně stále více nemocní – a přitom se nesmíme léčit tak, jak uznáme za vhodné.
