Některé z největších iluzí mediálního matrixu nám dřepí přímo před očima. Nevidíme je ze dvou hlavních důvodů. Prvním je, že lidé nevěří, že by mohlo jít o iluze (přestože tomu nasvědčuje mnohé). Druhým je fakt, že lékaři a další “odborníci” na poli zdravotnictví pracují dál, jako by se nechumelilo a nikdo nic nevěděl.
Jak se to dělá v medicínském mainstreamu
Jak se to dělá v mainstreamu? Je to prosté. “Medicínští žurnalisté” přece píší jedině o tom, co publikují prestižní vědecké časopisy. To je Věda s velkým Vé. Jejich skála. Tytéž časopisy jsou také zdrojem arogantních rad lékařů pacientům: “Studie nám ukazují, že…”
A to je celé. To je, prosím, konečný důkaz. Studie v prestižních magazínech jsou konečná pravda. Reportéři, kteří se zabývají medicínou, obvykle o ničem jiném nepíší. Ani je nenapadne.
Co kdybychom jim ale řekli, že těmto studiím protiřečí jiné, důležitější autority? Co kdyby dotyční reportéři prozkoumali více studií, než kdy zvládl jakýkoli lékař, a došli k naprosto šokujícímu, zcela opačnému závěru, než byli vždycky zvyklí?
Chrám moderní medicíny padá
Podobná věc je přitom klidně možná. Vlastně se stala. A závěry dokonce někdo publikoval. Ale žurnalisté, zabývající se medicínou, to docela ignorovali a jedou dál, jako by se nechumelilo, jako by tento obrovitý pilíř moderní medicíny pořád stál neporušený - i když byl zbořen.
Držte si kloboučky, začíná pořádná jízda.
Následující prohlášení pochází z úst dr. Marcii Agnellové, bývalé editorky možná nejprestižnějšího vědeckého časopisu na světě: The New England Journal of Medicine. Časopisu, který běžně odmítá tisíce vědeckých studií a tisíce jiných tiskne:
“Není prostě možné věřit většině klinických studií, které jsou publikovány, nebo se spoléhat na názory důvěryhodných lékařů či osvědčené medicínské postupy. Tento závěr, k němuž jsem došla pomalu a neochotně během dvou desítek let na pozici editorky The New England Journal of Medicine, mi opravdu nedělá radost.”
Čtěte ZDE: Zdraví jako velmi nebezpečný byznys: Stále nemocný pacient znamená stálý kšeft. Produkty farmaceutického průmyslu - větší nebezpečí než terorismus? Smrt s názvem Vedlejší účinky. Předepsáno s úsměvem
Věda se obrátila do temnot
Napsala dr. Agnellová v časopise The New York Review of Books 15. ledna 2009. Možná si budete ty věty chtít přečíst několikrát, abyste si plně vychutnali jejich skutečný smysl. Pak doporučuji následující vyjádření. Tentokrát z pera editora elitního a váženého medicínského časopisu The Lancet:
Richard Horton, šéfeditor Lancetu, napsal ve vlastním časopise 11. dubna 2015 (The Lancet, svazek 385, článek “Offline: Co je důvěryhodnost 5 sigmat v oblasti medicíny?”
“Obžaloba proti vědě má v rukou jasná fakta: většina vědecké literatury, dost možná až polovina, je zkrátka nepravdivá. Vědu sužuje metla studií s malým rozsahem vzorků či nepodstatným dopadem, neplatnými prostředky analýzy a trapně zjevnými konflikty zájmů, spolu s obsesí pro podivné módní trendy. Věda se obrátila do temnot…
Zjevná přirozenost, s níž se vědci uchylují ke špatným praktikám v oblasti výzkumu, je zarážející. V touze najít zajímavý příběh vědci až příliš často ‘osekávají’ data tak, aby se hodila k jejich světonázoru. Nebo zpětně upravují hypotézy tak, aby seděly k závěrům. Svůj díl kritiky si zaslouží i editoři vědeckých časopisů: vždyť napomáháme těm nejhorším nešvarům. Naše posledlost impakt faktorem podporuje nezdravou soutěživost, která vědce žene ke snaze ‘vyhrát’ místo na stránce některého z pár slavných magazínů. Naše láska k ‘významnosti’ výsledku zapleveluje vědeckou literaturu mnoha statistickými pohádkami… Ale všechna vina neleží na časopisech. Vinny jsou i univerzity a jejich nekonečný boj o peníze a talenty…”
Zdroje korupce jsou zřejmé
Ještě se vám netočí hlava? Pak mám pro vás pár dalších vyjádření. Jsou snad ještě horší.
Tenhle výrok je také z New York Review of Books, konkrétně ze 12. května 2011. Helen Epsteinová píše v článku “Varování před chřipkou: Bojte se farmaceutických společností”:
“Před šesti lety zjistil John Ioannidis, profesor epidemiologie na lékařské fakultě Ioanninské univerzity v Řecku, že téměř polovina publikovaných článků ve vědeckých časopisech obsahuje falešné závěry, neboť výsledky studií se nezávislým výzkumným týmům nikdy nepodařilo zopakovat. Problém se především týká článků v medicínských časopisech podrobených procesu peer-review, které často rozhodují o mnohamilionových, či mnohamiliardových investicích.
Bylo by překvapující, kdyby se editoři nedostávali nikdy do situace střetu zájmů. V případě medicínského výzkumu jsou zdroje předpojatosti evidentní. Většina oficiálních časopisů na poli medicíny čerpá více než polovinu finančních prostředků z reklam farmaceutických společností, a které také vlastní tucty dalších společností, jako je Wolters Kluwer - medicínské nakladatelství, které rovněž poskytuje marketingové služby farmaceutickému průmyslu.”
Čtěte ZDE: Byznys s nemocemi a se smrtí: Největší podvod v historii lidstva. „Výroba pacientů“ je pro farmaceutický průmysl životně důležitá. 16 zákonů dr. Ratha
Farmaceuti platí i úřady
Další citát z téhož článku:
“I FDA (americký Úřad pro potraviny a léčiva, pozn. překl.) se čím dál více finančně spoléhá na tantiémy a další finanční odměny plynoucí od farmaceutických společností, jejichž produkty má údajně regulovat. To by mohlo být příčinou vzrůstajícícho počtu skandálů, v nichž hrají hlavní roli běžně předepisované drogy, jejichž negativní účinky byly objeveny pro pacienta příliš pozdě.
Minulý rok se ukázalo, že droga Avandia od farmaceutické společnosti GlaxoSmithKline, předepisovaná na diabetes, je u uživatelů spojena s tisíci srdečními příhodami. O pár let dříve se ukázalo, že antidepresivum Paxil, vyráběné stejnou společností, zvyšuje u mladých lidí riziko sebevraždy. Lék proti bolesti Vioxx, vyrobený firmou Merck, byl také spojen s tisíci úmrtími na srdeční choroby. V každém z těchto případů vědecká literatura naznačovala, že něco není v pořádku.
Společnosti se samozřejmě ve všech zmíněných případech zavázaly k mimosoudnímu vyrovnání - jenže náhrada škody, ani při tisících poškozených, nikdy nedosahuje ani zlomku výnosů z prodeje drogy na trhu. Tyto precedenty by mohly vytvářet podmínky pro nedostatečnou opatrnost v oblasti léků na předpis obecně.”
Potrubí plné podvodů
A další citáty z newyorského časopisu NY Review of Books, tentokrát opět od dr. Marcie Agnellové, o níž už jsme se zmínili (tentokrát se nachází v článku “Farmaceutické společnosti a lékaři: Příběh plný korupce”):
“Vezměte si jen klinické zkoušky, při nichž se drogy testují na pokusných osobách. Než může nová droga vstoupit na trh, její výrobce musí zaplatit klinické zkoušky, které mají FDA ukázat, že je droga bezpečná a účinná - většinou v porovnání s ‘falešným lékem’, neboli placebem.
Výsledky - pokud nějaké jsou - jsou předloženy FDA. Pokud jeden nebo dva jsou pozitivní - totiž, pokud ukazují, že droga účinkuje bez vážných vedlejších účinků - je obvykle lék schválen a to i když jsou výsledky ostatních zkoušek negativní.”
A další věta stejné autorky, dr. Marcie Agnellové:
“Pochopíme-li základní konflikt zájmů, který proniká celým farmaceutickým odvětvím, pak není příliš překvapivé, že ze zkoušek léků, sponzorovaných jejich výrobci či totožným odvětvím farmacie, které jsou následně publikovány v medicínských časopisech, vycházejí setrvale jako lepší drogy od sponzorů, kteří výzkum i časopis platí.
Metoda je jednoduchá: negativní výsledky zkoušek nejsou publikovány, zatímco pozitivní jsou publikovány neustále dokola v mírně pozměněných formách. Rovněž se stává, že i negativnímu výsledku je interpretací přiřčena pozitivní role. Například při zkoumání sedmdesáti čtyř klinických testů antidepresiv bylo zjištěno, že z třicet osmi studií, vyznívajících pro drogy pozitivně, bylo publikováno třicet sedm. Ze třiceti šesti studií, jejichž výsledky se nehodily, ovšem třicet tři buď vůbec nebylo publikováno, nebo bylo publikováno způsobem, který dával obsahu přes negativní výsledek zkoušky pozitivní ladění.”
Pokud jste nad tímto problémem ještě nikdy neuvažovali, chce to trochu trpělivosti. Přečíst si výše zmíněná prohlášení několikrát za sebou, než pochopíte, že vidíte obrysy skandálu skutečně obřích rozměrů: většina medicínské literatury je jen potrubím, kterým proudí nekonečné množství podvodů.
Čtěte ZDE: Typicky malá česká bitva ve studené světové válce o zdraví: Zakažte čínskou medicínu! Zkušenost jedné prastaré civilizace a naši furianti. Je lepší umřít na vědecky "neléčitelnou" chorobu, nebo se nevědecky uzdravit? Peníze vždy až na prvním místě
Máme na výběr
Pokud nějaký lékař sebevědomě cituje jakoukoli klinickou zkoušku léku, mají jeho slova asi takovou váhu, jako by vám předčítal nejnovější zprávy o celebritách ze stránek Blesku.
Jenže novináři, kteří se takzvaně zabývají medicínou, nikdy neuznají, že jsou vlastně bulvár. Pořád budou tvrdit, že jejich zdroje jsou bezchybné. Je to jejich práce. Pokud totiž odmítnou všechny ty krásné vědecké studie, nebudou mít už o čem psát.
Tedy, pokud by se jim nechtělo začít se skutečnou novinařinou a pomalu vykopat ze země základy skandálu, jež jsem právě naznačil. Jenže to by znamenalo kousat ruku, která je krmí - a následně je pokousaná vyhodí z práce. Takový novinář by nejspíš skončil v redakci nějakého místního plátku, kde bude popisovat pikniky v přírodě.
Tedy - pokud bude mít štěstí.
Jenže vážení, to není ani můj, ani váš problém. To je problém těch novinářů. Oni si přece docela svobodně zvolili svou práci.
My máme tu výhodu, že si můžeme docela svobodně vybrat myslet pravdu. A dokonce ji - zatím - i říkat.
Nestojí to za zkoušku?
Zdroj.
