Ve druhé a poslední televizní předvolební debatě Trump vs Biden téměř úplně absentovala zahraničně-politická témata. Logicky. V této oblasti (která ovšem Američany příliš nezajímá, protože podle průzkumů mnozí ani nevědí, že třeba Evropa není jeden ze států USA) má Donald Trump spoustu jednoznačných úspěchů. A to samozřejmě není dobré probírat.
Kdo v debatě takzvaně vyhrál, zase skoro nemá smysl rozebírat. Levičácká mediální kavárna a washingtonské "bažiny" budou samozřejmě tvrdit, že to byl Biden, Trumpovi příznivci shromáždění kolem jediné pravicové televize v USA (Fox News) jsou z 98% přesvědčeni o opaku. Myslíme si to rovněž, ale jedinou pravdivou odpověď dají volby - pokud nebudou masivně zmanipulované, jak důvodně tvrdí Trump a jeho okolí.
Pro 45 miliónů pevně rozhodnutých voličů, kteří odevzdali již své hlasy předčasně či korespondenčně, neměla televizní show už žádný význam. Ostatně šílená korespondenční metoda, která přímo svádí k podvodům - jak se o tom naposledy přesvědčili v Rakousku, kde se kvůli tomu musela prezidentská volba opakovat, a která staví volby jako "snímek v přesném čase" do naprosto zničujících souvislostí - má být prý zavedena také u nás. Nedej Bůh!
Jediné "zahraniční téma" se týkalo skandálů Bidenovy rodiny na "dobytém území" Ukrajiny a jejich byznysových aktivit v Číně, zatímco "ospalý Joe" kontroval údajnou láskou mezi Trumpem a Putinem. A to ještě neměl k dispozici náš článek, který to nad jiné přesvědčivě dokládá:
Petr Akopov: Jak potěšit Putina?
Donald Trump našel ještě jednu zemi, z níž by mohl stáhnout americkou armádu – a zároveň potěšit Vladimíra Putina.
A ačkoli to ještě americký prezident sám neoznámil, zdroje agentury Bloomberg nedávno informovaly, že „prezident chce vidět plány na stažení všech vojáků z této země“, a nedávno Bílý dům svolal na toto téma velké meziresortní jednání za účasti ministra obrany a předsedy sjednoceného kabinetu náčelníků štábu. A přestože dosud nebyla učiněna žádná rozhodnutí, The New York Times již bije na poplach: „Odborníci varují, že po stažení amerických jednotek budou strategické pozice v této oblasti postoupeny Číně a Rusku.“
Závěr o Trumpově další „zradě“ ještě nebyl vysloven, ale všichni čestní Američané mají konečně pochopit, že prezident opět jedná na rozkaz Kremlu. To jistě Putin požadoval po Trumpovi stáhnout vojska – a Trump je hotov podřídit se! Koneckonců, ještě předtím omezil kontingent v Německu a nyní slibuje, že do konce roku stáhne všechny Američany z Afghánistánu. Co je to ale za zemi, kterou se Trump rozhodl ponechat bez chrabrých amerických vojáků? To neuhodnete: jde o Somálsko.
Ano, totéž Somálsko, o němž konzumenti globálních médií vědí pouze to, že tamní stát se rozpadl a nyní kolem jeho břehů řádí piráti (možná by tam Hřib s Bartošem mohli vyjet, poz. PP). V krajním případě si mohou vzpomenout na hollywoodský trhák „Černý jestřáb sestřelen“, v němž divocí domorodci brání americkým speciálním jednotkám ve spáse jejich země a nemilosrdně sestřelují vojenské vrtulníky.
Vycházející somálská hvězda
Pravda, v samotných Státech vyšla v posledních letech politická hvězda somálského původu – mladá kongresmanka Ilhan Abdullahi Omarová a první muslimka ve Sněmovně reprezentantů. Omarová samozřejmě není lhostejná k Trumpovi, patří totiž do „gangu čtyř“ – skupiny mladých levicových kongresmanek z Demokratické strany, které neustále útočí na prezidenta. V reakci na to ji Trump už loni v létě požádal, aby se vrátila do Somálska:
„Je zajímavé sledovat, jak údajně progresivní Demokratky z Kongresu, co mají své kořeny v zemích řízených katastrofálními a nejvíce zkorumpovanými vládami na světě (pokud tam vůbec nějaké fungující vlády mají), nyní hlasitě a vyčítavě vyprávějí národu Spojených států, nejmocnějšímu národu na Zemi, jak by měla vypadat jeho vláda... Ať se vrátí zpět a zavedou pořádek v rozvrácených a zločinci ovládaných zemích, odkud přišly, a pak mohou znovu přijet a poučit nás, jak se to dělá. Tam určitě naléhavě potřebují vaši pomoc, tak si pospěšte s odjezdem. Jsem si jist, že Nancy Pelosiová se vám postará o letenky zdarma.“
Mluvil samozřejmě o Omarové, protože je jediná ze „čtyřčlenného gangu“, která se nenarodila v USA (do Ameriky ji přivezli ve dvanácti letech). V reakci na to Omarová označila Trumpa za fašistu – ale když Trumpovi příznivci na shromážděních skandovali „Pošli ji zpět“, prohlásil, že s nimi nesouhlasí.
Čtěte ZDE: Nobelovka pro Trumpa: Zaslouží ji ze všech nejvíc! Bližší byznys než válka? Krev na rukách všech a humanismus strýčka Teddyho. "Pozastavení nedůvěry" pro Obamu? Bude komise objektivní? Bažiny to nedopustí
Somálsko a „somalizace“
Dalo by se tedy předpokládat, že když Trump nedokázal vrátit Omarovou do Somálska, mohl se rozhodnout odtud stáhnout Američany – kdyby je tam ovšem sám neposlal. Ano, paradox je, že právě za jeho vlády USA navýšily svoji přítomnost v této východoafrické zemi: zatímco v době, kdy se Trump dostal k moci, tam bylo asi 50 lidí, nyní jich je tam už více než 700. Jde o speciální síly jako „kočičí námořníci“ a vojenští instruktoři zajišťující výcvik somálských vládních sil. Nezdá se to být mnoho, ale Američané tam jsou pouze jako součást okupačního kontingentu.
Pokud totiž máme věci nazývat pravými jmény, pak je Somálsko okupovanou zemí. Obecně se uchytil termín „somalizace“ – používá se už dlouho a často nesprávně či nepřiměřeně. Protože se jím rozumí rozpad státu na několik částí, neschopnost válčících klanů a skupin dohodnout se na příměří a obnovení společné státnosti. Správně je však nutné hovořit o rozbití státu a nemožnosti jeho obnovy v důsledku vnějších zásahů.
Somálsko prožilo polovinu ze svých šedesáti let nezávislosti ve zmatku a rozkladu – ale jen část viny za to leží na samotných Somálcích. Ve své snaze zaujmout výhodnější strategickou pozici s příklonem spíše k arabskému než k africkému světu neměla tato země štěstí: její obyvatelé (i přes společný jazyk, krev a víru – což je pro africké státy rarita) byli během koloniálních časů rozděleni mezi několik evropských mocností. A když se v roce 1960 objevilo sjednocené Somálsko (slepené z italské a britské kolonie), Somálci ve francouzské části a sousední Keni a Etiopii zůstali za jeho hranicemi.
Krach mírové mise OSN
Pokus sjednotit všechny Somálce v jediném státě vyústil ve válku s Etiopií v letech 1977 - 78 a skončil nejen rozchodem se SSSR (obě země měly velmi blízké vztahy), ale také kolapsem původního Somálska. V roce 1991 byl svržen prezident Barre – země se rozpadla na několik částí a upadla do chaosu. A již v roce 1992 se v Mogadišo objevily cizí jednotky, včetně amerických – pod vlajkou OSN.
Uvedená mírová mise skončila krachem – přičemž smrt osmnácti amerických mariňáků a zničení několika vrtulníků v Mogadišu v noci z 3. na 4. října 1993 (mimochodem ve stejnou hodinu, kdy v Moskvě tekla krev v Ostankinu a u Bílého domu při útoku Borise Jelcina na ruský parlament) nazval Bill Clinton nejtěžší událostí svého prezidentství. Američané Somálsko sice opustili, ale vřava neskončila.
Žádný ze sousedů nestál o zřízení jednotného státu, který by uplatňoval nároky na jeho území – tudíž podporovali různé polní velitele a separatistické oddíly. Západní tajné služby také nestály stranou – zvláště poté, co se na konci 90. let objevily zprávy o pobytu bin Ládina v Somálsku (je to málo pravděpodobné, ale mezi těmi, kteří 11. září 2001 údajně unesli útočící letadla, byli údajně i dva Somálci).
Čtěte ZDE: Francouzské fotbalové "oslavy" připomněly: Africké a evropské etnikum není kompatibilní. Vzhůru na minové pole. Budeme zlikvidováni jako bílí Jihoafričané? Tragický řetěz již v pohybu. Nejvyšší čas se bránit
Radikální somálský odboj
Radikalizace Somálců nikoho nepřekvapila: země byla v rozkladu a cizinci tam kalili vodu, jak jen mohli (i v doslovném slova smyslu – vším, co zrovna nepohřbili v nestřežených teritoriálních vodách). Americká intervence v Afghánistánu a Iráku rovněž zrovna nepřispěla k „lásce“ somálských sunnitů vůči Americe – ale vznikající islámská skupina vzbouřenců „Aš-Šabáb“, která se objevila na počátku dvacátých let tohoto století, rozhodně nebyla nějakou přidruženou organizací al-Káidy. Skupina „islámských soudců“ spojila místní duchovenstvo a lidi unavené zmatky a chaosem a za pár let se jim podařilo obnovit pořádek ve většině zemí, kde přitlačili polní velitele a regionální barony ke zdi.
Jednotné Somálsko však nikdo kromě Somálců nepotřeboval, proto byla Aš-Šabáb i se svým chalífátem prohlášena za teroristickou organizaci a hrozbu světovému míru – a tak do nich začali střílet. Ale protože v té době ještě nebyly tak běžně používané drony, do oblasti museli být vysláni zahraniční vojáci. Samotní Američané si však už prsty nepálili – se souhlasem OSN je zastala AMISOM – Mise Africké unie v Somálsku.
Tvořil ji kontingent asi 20 tisíc lidí z pěti afrických zemí, včetně přímo zainteresované Etiopie a Keni. Aš-Šabáb (něco jako Tálibán v Afghánistánu) se rozhodla bez velkých bojů opustit města a uchýlit se do divočiny. Od začátku okupace uplynulo už 14 let, ale "mírové síly" nikam neodcházejí. Navíc k nim přibyli Američané, kteří nyní nejenže používají drony k honům na oddíly Aš-Šabáb (každoročně napočítají stovky zabitých), ale také cvičí somálské speciální jednotky. A tak se Trump rozhodl vzít si své vojáky zpět domů – zejména proto, že k žádnému průlomu ke změně situace v Somálsku nedošlo a zjevně ani nedojde.
Africký Afghánistán
Somálsko je v něčem podobné Afghánistánu: místní obyvatelstvo podporující alternativní vládu nemá prostředky (tj. moderní zbraně) k boji s kolaborantským establishmentem a intervenčními jednotkami a jen čeká na odchod okupantů. Teprve pak bude jednat se současnou vládou. A začne se mstít svým sousedům – přičemž bojové kvality Somálců uznávají dokonce i vojenští experti.
Trumpovo přání stáhnout své vojáky je proto rozumné – je nemožné naučit místní obyvatele bojovat proti svým vlastním kmenům, a to ani v Iráku, ani v Afghánistánu, ani v Somálsku. Můžete utratit další stovky milionů dolarů (v Somálsku, na rozdíl od Afghánistánu a Iráku, nejde o stovky miliard), zabít stovky „teroristů“, ale dříve nebo později budete muset buď odejít, nebo uprchnout. Proto je lepší včas odejít.
Pak ale přijdou Rusové? Omyl (i když si je tam pamatují a přejí) – pak do Mogadišo přijde Ilhan Omarová. A to ani ne tak na Trumpovu radu „obnovit pořádek ve zničené zemi“, kde neexistuje „fungující vláda“, ale spíše proto, že pro ni nebude bezpečné vnucovat USA cestu „somalizace“.
To ale až usedne "ospalý Joe" Biden v Bílém domě a zemi bude řídit jeho viceprezidentka.
Zdroj.
