Sociální sítě těchto dnů naplnila šokující videa ze svérázných "oslav vítězství" francouzského fotbalového týmu na mistrovství světa. Přesněji řečeno, záběry z řádění fotbalových násilníků doma ve Francii.
Všechny ty šoty, bolestně připomínající somálské Mogadišo v nejhorších letech občanské války, mají jedno společné. Lidé, kteří v nich zapalují auta a rabují restaurace, tak nějak, jak to jen říci... málo odpovídají vzhledu typického Francouze, který jsme si zafixovali z dřívějších dob. Jsou "jiní".
Minové pole
Mnozí se už teď ošívají a bojí se vstoupit na tenký led. Odvracejí oči a bojí se jen pomyslet. Protože rasismus. A jak nás po léta ve škole, v mediích, ve veřejném prostoru a zkrátka všude učili, přesvědčovali a vychovávali, tak není na světě většího zločinu Odvážit se posuzovat lidi a činit logické závěry z toho, jak vypadají a jak se chovají...
Pomiňme pro teď aktuální společenská tabu a vstupme do minového pole nekorektnosti. Odložme ideologické brýle a podívejme se na svět kolem sebe objektivně.
V přírodě existují různé druhy zákonitostí. Některé platí ve 100% případů. Třeba upuštěný kámen (tady na Zemi) vždy padá dolů, směrem k zemskému středu. Ale jsou i jiné závislosti, které mají nižší, ne vždy stoprocentní spolehlivost. Fungují statisticky. Což nijak nebrání vysvětlení jevu a umožňuje konstrukci velice sofistikovaných systémů. Malý příklad: tak třeba při štěpení jádra uranu vznikají 2-3 neutrony. Někdy dva, jindy tři. Když se neregulují, způsobí neřízenou štěpnou reakci. Tedy výbuch. Ale přesto, že není dopředu znám jejich počet z každého konkrétního štěpení, je možno statisticky odhadnout velice přesně, kolik jich je nutné vychytat, aby místo výbuchu běžela řízená reakce v jaderné elektrárně.
Podobně, pohledem statistiky, zkoumal jistý Richard Lynn, britský psycholog, emeritní profesor psychologie na University of Ulster v Severním Irsku, velice kontroverzní téma. Zjišťoval vztah lidské inteligence u různých typů, nebo chcete-li ras, moderního člověka. Došel k politicky zcela nekorektnímu závěru, že v inteligenci ras existují rozdíly.
Čtěte ZDE: Konečné řešení evropské otázky: Jak vypadá v teorii a praxi? Tajný plán z Bilderbergu. EU velí zapomenout na vlastní zemi. Islám to zabetonuje. Jsme určeni k likvidaci? Reinhard č. 2 odešel, plán však jede dál...
Globální nerovnost
Jeho první studie byly publikovány v roce 1994 ve známé knize The Bell Curve. V další práci, "Skin color and intelligence in African Americans" (Barva kůže a inteligence Afroameričanů), ukazuje, že Afroameričané se světlejší barvou kůže mají vyšší IQ než ti s tmavší barvou kůže. To je podle něj dáno tím, že světlejší Afroameričané mají více bílých genů. Ovšem jeho stěžejním dílem je kniha IQ and Global Inequality (IQ a globální nerovnost), kterou v roce 2006 sepsal ve spolupráci s Dr. Tatu Vanhanenem.
Souvislost průměrného IQ země s jejím rozvojem zde presentuje prostřednictvím tzv. Indexu QHC (Quality of human conditions - kvalita životních podmínek) jednotlivých zemí. Ten se získá výpočtem z následujících podkladů: Parita kupní síly - hrubý domácí příjem (PPP-GNI) na hlavu, Gramotnost, Úroveň terciární školní docházky, Střední délka života a Úroveň demokratizace. Podívejte se. K dispozici zde.
Nemusíte číst nic zdlouhavého a vědecky nesrozumitelného. Stačí jen pohled na dvě mapky a tabulku. Okamžitě si všimnete drastického poklesu IQ v zemích, kde buď zcela chybí, nebo je minimální bílá (nebo východoasijská) populace. Nejhorším koutem světa je z tohoto pohledu Afrika. Vedle pak je mapka QHC. Tedy ve stručnosti mapka kvality života v jednotlivých státech světa. Ta je téměř shodná, jak přes kopírák. I zde je Afrika na chvostu a na hanbě.
Rozložení IQ mezi americkou populací znázorněné Gaussovou křivkou (Zdroj: Wikipedia). V České republice se průměrná hodnota dle různých zdrojů nejčastěji pohybuje mezi 99 a 101. Nejlépe si stojí Singapur (108), řada afrických zemí (Eritrea, Etiopie, Kongo) kolem 70 (v pásmu debility), Rovníková Guinea pak dle dvacetiletého sběru dat serverem World Data dokonce 56, což je téměř imbecilita. Pozn. PP.
Kvalita života
Podobných výsledků dosáhnete s použitím tak zvaného HDI. Ten byl vytvořen v roce 1990 pákistánským ekonomem Mahbubem ul Haqem a indickým ekonomem Amartyem Senem. Používá se v každoroční zprávě OSN. K nahlédnutí zde.
Jde o oficiální nástroj OSN, který řadí země světa podle "kvality života" v nich. Vypočítává se trochu jinak, ale přesto dospívá k podivuhodně stejným závěrům, jako předchozí autoři. Afrika, černá Afrika je na úplném konci. Jako absolutní propadlík. I v ostatních oblastech panuje shoda s Lynnem a spol. země s vyšším procentuálním zastoupením bílého (nebo východoasijského) obyvatelstva jsou v tabulce umístěny výše než země, které takovýto typ člověka zčásti, nebo úplně postrádají.
Samozřejmě, že někdo může namítnout, že zná spoustu lidí, s odpuštěním, docela hloupých, kteří ale poctivě pracují a jsou přínosem pro společnost. Takže jenom v inteligenci to nemůže být. Musí zde existovat i další faktory. Obraťme proto pozornost k jiné vlastnosti, která je jednotlivým etnikům z nejvyšší míry vrozená, k temperamentu.
Čtěte ZDE: Multikulturalismus v troskách: Evropa pohřbívána islámem. Půl miliónu ženských obřízek. Bojujeme v Afghánistánu proti tomu, co si taháme domů. Důvod pro brexit? Imigranti s německými pasy. Co když přijdou?
Temperament a agresivita
Už před více než stoletím se sir Francis Galton, který řadu let strávil cestami po území dnešní Namibie, zabýval rozdíly v inteligenci a temperamentu u ras i jednotlivců. Jako první navrhoval využít k rozlišení vlivu dědičnosti a prostředí studie lidských dvojčat. Podle jeho vlastních pozorování se většina domorodých dětí „přiřadila ke svému rasovému typu i tehdy, když je vychovali bělošští osadníci“.
Tu studii dvojčat, vychovávaných v různém prostředí, pak provedl profesor Thomas J. Bouchard ml. z Minnesotské univerzity. A jeho výsledky ukazují, že vlastnosti jako extroverze a "neurotismus" skutečně jsou do značné míry dědičné a na prostředí či výchově nezávislé. Což známe i z našeho prostředí. Jeden příběh o neúspěších výchovy romských chlapců v bílém, kultivovaném a podnětném prostředí byl dokonce literárně zpracován.
Společensky nejdůležitějším faktorem, který spadá do oblasti temperamentu, je impulsivnost a agresivita. Sklon řešit věci zbrkle a násilím. I zde jsou statistiky nemilosrdné. Řádově vyšší agresivitu afričanů a osob afrického původu prokázala řada studií. I ve Spojených státech, kde žije už kolikátá generace lidí afrického původu v civilizované, podnětné a vstřícné společnosti, je zločinnost černochů nepřehlédnutelně vyšší, než u jiných etnik. Tak třeba podle statistik tvoří afroameričané sice jen 13 % populace USA, ale 50 % obyvatelů věznic. Mezi mladými černými muži ve věku 20-24 let pak připadá 100 vražd na 100 tisíc obyvatel. Pro srovnání - v ČR je to jedna.
Velmi poučné porovnání agresivity různých amerických etnik podává například práce New DOJ Statistics on Race and Violent Crime Jareda Taylora z roku 2015. Z jejich údajů vyplývá, že v případě zločinů, které zahrnují interakci černocha a bělocha, je v 82,5 procentech útočníkem černoch.
Vraždy
V celosvětovém měřítku pak stojí za pozornost a za shlédnutí tzv. makroregionální srovnání počtu vražd. Z přiložené mapky světa Afrika přímo září.
Tyto neblahé sklony původní africké populace se jistým způsobem promítají i do dalších statistik. Každý rok je třeba publikován tak zvaný Global Peace index. Tedy index míru. Je výsledkem hodnocení jednotlivých států světa ve 23 kategoriích, jako jsou například míra kriminality, snadnost přístupu ke zbraním, velikost armády a její výzbroj, příspěvky na mírové mise OSN, vztahy se sousedními zeměmi, mírumilovnost demonstrací, míra nátlaku politického systému na občany či účast na zahraničních konfliktech. Podívat se můžete zde.
I když je tento úhel pohledu poněkud zkreslen politickými hrátkami, které velice znevýhodňují Rusko, přesto je výsledný obrázek jednoznačný. Z přiložené mapky opět na první pohled vynikají země Afriky, kterým tu na záda dýchají státy islámu.
Čtěte ZDE: Černoch v Lidlu: Salámová metoda aneb Overtonovo okno. Účinné nástroje temné totality. Po strůjcích světlých zítřků zůstane jenom spoušť. Stále stejný scénář: Drobný test připravenosti na další kroky
Inkompatibilita
Shrnutí všech uvedených statistik je neúprosné. I když záměrně pomineme faktory kultury a náboženství, které by vydaly na samostatnou knihu, stejně je Afrika a (statisticky měřené) vlohy jejího původního obyvatelstva v přímém protikladu s tím, co si představujeme jako charakteristické vlastnosti a způsob života Evropanů. Je na úplně opačném konci škály v oblastech, které jsou vrozené a nezměnitelné.
Námitka, že se jedná o následek útisku bílými a důsledek kolonialismu se nepřijímá. Jednak už uplynula dostatečná doba od osamostatnění afrických států, která při rychlosti jejich generačního obratu představuje nejméně 2 až 3 generace Afričanů, narozených do svobodného státu. Proto už za stav svých zemí nemohou nikoho cizího obviňovat. Zadruhé pak jsou obě zmíněné vlastnosti, inteligence a temperament, z nejvyšší míry dědičné. A tedy politicky či organizačně neovlivnitelné.
Co je důležité říct. Tady nejde o nadřazenost té či oné rasy. Nejde o posuzování, co je "vyšší" a "nižší". Ani o vyvolávání nějaké averze k původnímu obyvatelstvu toho či onoho kontinentu. Tady jde o neslučitelnost. O statisticky významnou a prokazatelnou inkompatibilitu průměrné evropské a africké populace.
Nejvyšší čas
Samozřejmě, že existují příklady jedinců, kteří se, vcelku bezproblémově, začlení do jiného etnicky - kulturního okruhu. A "sluníčkáři" nám je budou radostně otloukat o hlavu. Ale jde o velice malou část toho kterého etnika. Statistika se však zabývá průměrem. Který formuje většina populace. A průměrná africká populace je s tou evropskou prostě neslučitelná.
To, co jsme viděli na záběrech z Francie, bylo dalším důkazem. Není problémem, žijí-li různá etnika vedle sebe, na vlastním území. Podle vlastních pravidel. Pak mohou žít spokojeně a mít dobré vztahy i se sousedy. Jako v činžáku. Každý u sebe, za své a podle svých zvyků. Na společném zájmu se domluví ze sousedy. Ale jakýkoli pokus, smísit dvě rozdílné etnické skupiny na jednom území, vždy a spolehlivě skončil tragicky.
Pro nejnovější příklad se stačí podívat na jih, do Jižní Afriky. Která se právě nachází zhruba uprostřed tragické sestupné spirály, kopírující vývoj v severní Zimbabwe. Se vším všudy. V tragickém řetězu - přečíslení, vybojování politických práv, přehlasování... až ke konečné ekonomické a poté i nesmírně brutální fyzické eliminaci obyvatelstva evropského původu.
Prostí lidé Evropy to dávno vědí. Nebo podvědomě cítí. Jenže evropským "elitám", jejich právníkům, aktivistům a mediím se je podařilo zakřiknout. Zatlouct do defenzivní pasivity jediným mocným slovem: "rasismus". Ty francouzské fotbalové nepokoje, výtržnosti a násilnosti však vysílají signál. Je nejvyšší čas!
Nejvyšší čas bouchnout do stolu a začít veřejně a hlasitě říkat, co si myslíme. Že vyvozování závěrů z masového chování jistých etnik, u nás i v Evropě, není rasismus. Jen používání očí a rozumu. Že politická korektnost je cenzurou a ta je v Evropě nezákonná. Že, milí sluníčkáři, váš multikulturalismus, je tragická pitomost. Ba co hůř, zrada původního obyvatelstva, voličů. Že na vaše pohádky jsme už dost staří a na vaše lži dost zkušení a chytří. Že jste zkazili, co jste mohli. A že si tu Evropu chceme vzít zpět.
