V Bělorusku se to mele a média i politici mají tradičně jasno. Lid prý konečně povstal proti diktátorovi, co zase zfalšoval volby. No, nevím. Nemám, úplně stejně jako čeští novináři a politici, ani ponětí o běloruských reáliích. Možné je tedy všechno. Nicméně mám nějaké zkušenosti. S médii, s politiky, s mechanismy vývozu demokracie i se situacemi, kdy je pokaždé předem jasno. A na základě těchto zkušeností a z toho, co vidím a slyším, jsem si vytvořil názor. Nemám jasno, ale názor mám.
Podobně jasno jako teď s Běloruskem, bylo například i s Ukrajinou, Sýrií či Libyí. A koneckonců i s naší zemí. Pokaždé to také prý byl lid, toužící po svobodě a západní demokracii, což musíme podporovat, versus ošklivý diktátor. A výsledek byl také pokaždé stejný – z relativně stabilního státu se stane stát rozvrácený. Kde je svobody i demokracie kolikrát ještě méně, než bylo předtím a navíc přibyly svrab a neštovice.
Vývojový žebříček
Já, stejně jako naši novináři netuším, do jaké míry je Lukašenko diktátor udržující se u moci falšováním voleb a do jaké míry je to blud západních médií sycený ze zdrojů, které z konkrétních důvodů chtějí takový obraz Běloruska v očích veřejnosti mít. Já jen vidím jeden už velice ohraný scénář. Možná je to konspirační teorie a běloruský lid se fakt, úplně sám od sebe, rozhodl zbavit se svých východních okovů. Aby bleskurychle dostal, dřív než se rozkouká, okovy západní. Chromované a dělané na míru. Možné to je, ale jako rozený skeptik o tom dost pochybuju.
Protože Bělorusko je zaprvé shodou okolností, stejně jako Ukrajina, sousedem Ruska a to sousedem, kde doposud rovněž nemají liberální demokracii západního typu, ale něco jiného. Tedy především neovládaného a neřízeného ze Západu. Což je stav, který Západu pochopitelně nedává spát. Stabilní Bělorusko jako spojenec Ruska, současného nepřítele Západu, je úplně to poslední, co západní vlády chtějí.
Protože liberální demokracie západního typu představuje, jak napsal západní politolog Fukuyama, završení vývojového žebříčku. Nic dokonalejšího už nejde vymyslet a všechno ostatní je špatně.
Takže jakékoliv jiné formy vlády jsou nežádoucí a je třeba pracovat na tom, aby to lid těchto zemí změnil. Ideálně sám od sebe, a když se k tomu nemá, což se bohužel děje často, tak s malou západní dopomocí. Pochopitelně se to netýká zemí, které jsou spojenci Západu. A prodávají mu třeba ropu nebo od něj nakupují zbraně, aby jimi mohly pobíjet lidi doma i v zahraničí. V takových zemích můžete opozici klidně rozřezat motorovkou a západní média vás přesto budou velebit jako proroka lidských práv, protože zároveň s tím dovolíte ženám řídit auto.
Čtěte ZDE: Běloruské volby: Pražská kavárna má poplach. 80 procent zfalšovaných hlasů? Nenechat si rozvrátit zemi je smrtelný prohřešek. Lukašenko vidí i za roh. Mrtvý Šmíd z Minsku. Miloš Zeman o tom také ví své
Bílé kolečko
Být sousedem či spojencem Ruska a zároveň netroubit se Západem, je v současnosti přímo poukázka na revoluci. Na majdan. Na arabské jaro nebo jak se všechny ty „lidová“ a „spontánní“ povstání proti „diktátorům“ a ve jménu demokracie vždycky jmenují.
A za druhé, západní média a politici včetně těch našich jsou pro mne po dlouhých letech tristních zkušeností zhruba stejně důvěryhodní, jako byla média a politici před rokem 1989. Takže, když mi unisono tvrdí, že ten čtvereček je černý, já jaksi automaticky předpokládám, že ve skutečnosti půjde spíše o bílé kolečko. Bravo, gratuluju.
Nemám jiné informace, než mají naši novináři, dívám se na stejné záběry z demonstrací, ale závěry z toho všeho činím poněkud jiné. Nevidím na nich totiž ani tak rozhořčený lid, ten vypadá jinak, ale skupiny převážně mladých lidí diskutabilní velikosti, jejichž chování a projevy svědčí spíše než o touze po svobodě o touze po konfrontaci. Stačí si připomenout dav na Národní v listopadu 89 a srovnat ho se záběry z Běloruska. I na Národní byli především mladí, ale jejich chování a chování běloruských demonstrantů, to je nebe a dudy.
Daleko spíš si přitom vybavíte záběry z demonstrací v USA, na Ukrajině nebo v Německu. Ani tam vás jako první rozhodně nenapadne, že jde o spontánní lidové protesty proti rasismu, prezidentovi nebo proti fašismu, ale hlavně o adrenalin, o násilí a o pokusy nastolit ideologii, která v demokratických volbách nemá nejmenší šanci zvítězit.
Demokratizovaná kolonie
Neříkám jako Lukašenko, že to celé řídí telefonem Petříček, to je skutečně absurdní. Ten neřídí ani svoje ministerstvo. Ale rozhodně to působí silným dojmem, že někdo ano. A když ne řídí, tak vydatně pomáhá a podněcuje. Tak, jako pomáhá a podněcuje opozici v Rusku, Hong Kongu, Sýrii, Polsku, Maďarsku a všude tam, kde lze s její pomocí dosáhnout destabilizace tamních režimů. Režimů, které v nějaké míře kladou odpor některé ze současných západních agend. Které se odmítají stát západní kolonií. Které nespolupracují, které se odmítají připojit k některému z četných honů na četné moderní čarodějnice.
Naprostou klasikou dění pak je králík z klobouku, o kterém doteď nikdo neslyšel a který je přesto západními médii vydáván za spasitele za nímž stojí celý národ. V případě Běloruska se jmenuje asi Cichanouská, těžko říct, protože média se v tom neshodnou. Ale co nějaké jméno, důležité je, že je to demokratka a všichni jí chtějí volit. Volby jsem vyhrála já, prohlásil po porážce prodemokratický králík a odjel do Litvy, do bezpečí. Tak, určitě.
A protože Bělorusko, spojenec a soused Ruska, rozvrácené, zbídačené, v chaosu, ale vzdalující se Kremlu a na cestě ke „skutečné demokracii“ vzor Západ je něco, co by se tady všude kolem i za oceánem velice líbilo, hledím na tamní dění, jeho mediální obraz i kandidátku Cichanouskou s velikým podezřením.
Tolik můj neodborný názor na to, co se děje v Bělorusku, jak to vzniklo, komu to svědčí a komu by běloruská „demokratizace“ nakonec měla nejvíc prospět.
Bělorusové, kteří tam mají Lukašenka už třicet let, doposud jim nijak zvlášť nevadil a ausgerechnet teď si to zrovna náhodou rozmyslí, to ale určitě nebudou.
Zdroj.
Doporučujeme
Petr Hájek již cítí blížící se Advent, a má za to, že tentokrát bude jiný než ty předchozí, protože svět... více čtěte zde
Karol Jerguš konstatuje, jak pošetilé bylo ze strany NATO strašit Rusko raketovými zásahy na jeho území... více čtěte zde