Jakákoliv zmínka o logickém připojení Krymu k Rusku, které proběhlo před pěti lety na základě zcela jednoznačných výsledků referenda, vyvolává u nás stále doslova hysterii "rusobijců". Naproti tomu Rada Evropy schválila tento týden navrácení hlasovacích práv Rusku, jež o ně přišlo v roce 2014 - právě za tzv. anexi Krymu. Kyjev v reakci na tento vstřícný krok RE k Rusku uvedl, že zruší svou účast v Parlamentním shromáždění Rady Evropy.
Podle místopředsedy ruské Státní dumy Pjotra Tolstého znamená toto rozhodnutí „protržení sankčního řetězu kolem Ruska”. Divadlo, které poté předvedli ukrajinští zástupci na půdě Rady Evropy, dává tušit, že si dobře uvědomují, že se v mezinárodní politice dostávají pučisté z Majdanu, kteří už pátý rok Ukrajinu ovládají, postupně na druhou kolej a zájem o jejich služby klesá. Hysterický křik ukrajinského poslance Alexije Hončarenka, který hrozil ruským delegátům, že budou ”sedět na lavici obžalovaných v Haagu,“ dokazuje jen nervozitu, která v Kyjevě vypukla.
Zelenského obrat?
Země je i přes masivní finanční podporu ze Západu stále na pokraji hospodářského krachu. Miliony lidí Ukrajinu opouštějí a hledají si uplatnění jako nekvalifikovaní dělníci v jiných zemích, což právě u nás vidíme velmi zřetelně: velmi sporný příliv Ukrajinců do ČR po vstřícné politice našeho ministerstva zahraničí vedeného Petříčkem stále sílí. Ještě více je to znát v Polsku, kde se počet Ukrajinců odhaduje již na tři miliony. Spolu s nimi do země ovšem přichází i organizovaný zločin ovládající nejen pracovní agentury pro stavební dělníky, ale také celá odvětví sexuálního průmyslu, který je úzce provázán s drogovým byznysem.
Jako výmluvnou odpověď na zoufalý stav si sužovaná země po pěti letech vlády protiruské banderovské junty zvolí za prezidenta populárního komika Zelenského, o němž se soudí, že je loutkou v rukou oligarchy Kolomojského, jenž se významně podílel na financování banderovských milic provádějících etnické čistky.
O to zajímavější jsou však jeho dnešní slova, když zcela otevřeně mluví o tom, že Rusko válku v Donbasu nepodnítilo. Z rozhovoru pro ruský list Novoje Vremja vyplývá, že je naopak přesvědčen, že konflikt v Donbasu je pro Spojené státy výhodný kvůli sankcím proti Rusku: „Válka v Donbasu je vnitřním občanským konfliktem, který nebyl podnícen žádným Ruskem“, prohlásil Kolomojský. Zdá se, že stále více revolucionářů se začíná uvědomovat, že současný kurs přivedl zemi do slepé uličky.
Čtěte ZDE: Země populárního komika: Kdy jeho zničený stát dožene a předežene Somálsko? Občan Západu by se mohl od Ukrajiny poučit o smyslu voleb. Hráči v temném pozadí: Všichni jsme v jejich protektorátu. Cesta do Nikam
Lavírování
To, že ostrý protiruský kurz neprospívá ani evropské ekonomice, si uvědomuje stále více zemí. Nejen Itálie, kde byl v uplynulých dnech Vladimír Putin přivítán s veškerými poctami a při jednání s italským premiérem se dohodli na zlepšení vzájemných vztahů, ale také Německo, jehož investice do ruské ekonomiky překonaly roce 2019 dosavadní rekord a kde se stejně jako v Itálii na Slovensku a koneckonců také v naší vládě stále otevřeněji mluví o zrušení nesmyslných protiruských sankcí.
Zvláště Německo má eminentní zájem na zlepšení vztahů. Společně s Ruskem finalizuje dokončení projektu plynovodu Nord Stream 2 po dně Baltského moře, který vyřadí ukrajinský "vydírací potenciál", neboť Evropa už nebude závislá na problémech Kyjeva, jenž ruský plyn používá pravidelně jako nátlakový prostředek. Toto zlepšování vztahů pochopitelně nenechává v klidu "bažiny", jež Majdan zorganizovaly a následně rozpoutaly válečný konflikt na Donbasu, který chtěly využít pro své strategické cíle v chystaném konfliktu s Ruskem.
Proto zaznívají z Kyjeva výzvy jako ta poslední od ukrajinského exprezidenta Leonida Kravčuka, který minulý týden vyzval k otevřenému dialogu s Ruskem, který by ukončil, nepřátelství obou zemí a normalizoval vztahy, včetně realistického posouzení situace na východě země. „Jsem pro, abychom se vrátili k budapešťskému procesu. Abychom zjistili, jak ho rozšířit, jak ho změnit, ale vrátit se k němu. Musíme zahájit dialog s Ruskou federací, abychom zastavili válku.“ uvedl Kravčuk.
Na druhé straně ovšem vidíme společné vojenské manévry jako ty z minulého týdne kdy se lodě NATO společně s Ukrajinci nebezpečně přiblížily hranici střetu s Ruskem v Černém moři. Ukrajinsko–americké vojenské cvičení Sea Breeze 2019, jehož úkolem bylo "procvičit plnění úkolů na zemi, na moři, pod vodou a ve vzduchu podle norem Severoatlantické aliance" rozhodně nepřispívá k uvolnění napětí mezi oběma zeměmi.
Metoda válčení
O co více se budou v Evropě i v samotném Kyjevě ozývat hlasy volající po uvolnění napětí a snaze normalizovat vztahy s Moskvou, tím více budou síly války podnikat akce, které by rodící se realistickou politiku torpédovaly a naopak vztahy ještě více zostřily. Budeme tedy možná svědky ještě zoufalejších pokusů Rusko vyprovokovat a jakékoliv pokusy o dialog zmařit.
Podobné operace budou stále více probíhat za pomoci západních a ukrajinských tajných služeb v i týle nepřítele. Tento „izraelský způsob války“ za pomoci vražd a únosů konkrétních lidí, je totiž nejspolehlivější cestou jak protivníka vyprovokovat. Únos Vladimíra Cemacha na konci června, který byl gangsterským způsobem odvlečen ze svého domu ve Snižném, městě ležícím za demarkační linii konfliktu na území Doněcké lidové republiky, byl právě z této kategorie.
Bývalý velitel protivzdušné obrany ve městě Snižné je obviňován z toho, že se podílel na sestřelení boeingu letu MH 17. Co na tom, že 58 letý Cemach byl šéfem protivzdušné obrany ve Snižném až od října 2014, tedy čtyři měsíce po tragédii, kterou má podle řady důkazů na svědomí tehdejší pučistická vláda v Kyjevě, jež akci pod falešnou vlajkou použila v propagandistické válce s Ruskem jako jeden z hlavních trumfů.
Čtěte ZDE: Rozvrzaný kolotoč propagandy: Sama Malajsie se zastává křivě obviněného Ruska. Dozvíme se někdy pravdu? Leccos lze dovodit s jistotou. Kdo by měl jít před soud za sestřelení MH 17? Vyšetřovatelé na objednávku
Dnešní tvář Ukrajiny
Opatrné snahy nového prezidenta Zelenského, který po malých krůčcích sonduje možnost jak pootevřít zabouchnuté dveře s Ruskem, alespoň v podobě uznání ruštiny jako regionálního jazyka na východě země, se setkávají se zuřivou reakcí strany války. Tu představuje především bývalý prezident Porošenko, jenž na návrh Zelenského z minulého týdne, vyrazil do boje se slovy o plíživé ruské odvetě.
Podle Porošenka, který po odchodu z prezidentského postu založil a vede novou politickou stranu Evropská solidarita, je prý aktivita proruských sil na Ukrajině čím dál zjevnější. Porošenko se domnívá, že cíl Moskvy a „ruské odvety“ spočívá v zastavení směřování Ukrajiny do Evropské unie a NATO a návratu celé Ukrajiny do ruské sféry vlivu. Jak si představuje slovník Evropské solidarity předvedl minulý týden na mítinku, když na námitky jednoho z občanů, že zemi uvrhl do nynější bezvýchodné situace odpověděl: „Ty kremelská zrůdo, tvé stoupence povraždíme!“
Mezitím jsme byli svědky vytvoření plnohodnotného ministerstva financí v Doněcku, což je další krok k úplnému odpoutání Doněcké lidové republiky od stále méně čitelného Kyjeva. Ten po několika měsících klidu, znovu začal minulý týden intenzivně bombardovat obyvatele Doněcka a Luhanska. Na civilní obyvatelstvo dopadlo za jediný den více než 700 dělostřeleckých granátů a velké množství raket.
I to je současná tvář Ukrajiny. Jakákoliv opatrná snaha bude okamžitě rozbombardována stranou Evropské solidarity, jak se stoupenci strany války příznačně nazvali. Do podobné kategorie patří i další akce „proevropských sil“, když jejich stoupenci vybudovali na hřbitově u Kyjeva fiktivní Putinův hrob.
I to je tvář dnešní Ukrajiny.
