Jak se ukázalo, měsíc po vítězství ve volbách a tři dny po nástupu Vladimíra Zelenského do funkce nového prezidenta Ukrajiny zvolila jeho strana „Sluha národa“ za svoji ideologii libertarianismus. Oznámil to poradce prezidenta a jeho zástupce v Nejvyšší radě Ruslan Stefančuk.
Pozoruhodné. 73% voličů hlasovalo pro „mladého a slibného“ kandidáta (přesněji pro anti-Porošenka), aby teprve po měsíci zjistili, jaká je politická orientace nového prezidenta. A hle: vyklubal se z něho libertarián. Pokud by se ukázalo, že je komunista, agent ruských tajných služeb, nebo Wahhábista, co potom?
A to není ještě ta nejhorší možnost. Stává se také, že někdo jde do voleb jako levicový internacionalista a po letech se ukáže, že je to národovec. V tomto případě byl vítěz pouze "nevímkdo, nevímco" aby se o měsíc později se stal libertariánem.
Když lidé hlasují „proti“
Zelenskyj je typický výsledek hlasování na principu „proti“. Hlasujeme proti „podvodníkům a zlodějům“, proti hospodářské recesi, proti všem špatným věcem, ale „za“ co jsme ve skutečnosti volili, to zjistíme, až když je pozdě. Přitom to, co bylo zvoleno, se může ukázat ještě horší než to, proti čemu jsme hlasovali. Stává se to dost často. Nebudeme nyní tvrdit, že přesně to je tento případ. Na takové závěry je ještě brzy.
Co tato "libertariánská" informace znamená pro ukrajinské voliče, a obecně pro všechny zainteresované? V podstatě jedno velké nic. Nebo alespoň nic zásadně nového.
Volba politické ideologie měsíc po vítězství potvrzuje předpoklad, že Zelenskyj sám nechápal, do jaké hry byl zatažen. Nečekal, že vyhraje, a nepřemýšlel o tom, co bude dělat, pokud vyhraje. Teď, když je třeba lidem něco říci, někteří poradci mu nakukali, aby se prohlásil za libertariána. Není vyloučeno, že pár dní předtím nikdo ve straně „Sluha národa“ takový pojem ani neznal.
Pro Zelenského to ovšem není špatná idea. Hlavní teď je, aby se zalíbil svým protektorům na Západě. A tam libertariány přímo milují. Ukrajinský národ, pokud pochopí, co to je libertarianismus, bude v naprostém šoku. Ale nepochopí. Za pár dní bude prohlášení prezidentského poradce zapomenuto, a národ bude posuzovat konkrétní činy Zelenského bez jakékoli vazby na prezidentovo údajné libertariánství.
Jako v Somálsku?
Libertarianismus nejen v podmínkách Ukrajiny není ani tak politická teorie, jako spíše propagandistický koncept a osobní životní postoj několika málo zapálených jedinců nacházejících se duchem ve vakuu. Jeho cílem je prosazovat teorii neviditelné ruky trhu, která má zakrýt totální nadvládu jistých sil nad ekonomikou a obecně nad veškerým životem lidí v západní takzvané liberální demokracii. S pomocí šíření libertariánských mýtů se nezřídka udržuje přesvědčení průměrného občana Západu, že žije ve svobodném světě a nikdo ho neovládá.
Pro země více na východ je navíc libertariánství nástrojem ideologického odzbrojení jejich státní politiky před organizovanou intervencí z vnějšku. A není to tak, že by v těchto zemích nikdo nechápal, jak jsou okrádáni. Chápou, ale jedni mlčí, protože na tom postavili svůj vlastní kupecký švindl, jiní jsou umlčeni silou. Ostatní poslouchají chlácholivé pohádky o libertariánství a budoucím blahobytu. Jak cynicky poznamenal jeden televizní kanál: nejlepším příkladem důsledně aplikované libertariánské politiky je Somálsko. Zákon džungle: kdo si zařval, ten se nažral.
Právě Ukrajina se úspěšně ubírá cestou Somálska. Jen pro to má trochu jiný příběh a jinou „základnu“. Každopádně stále klesá a padá směrem k Somálsku. A pokud si vzpomeneme, co za potenciál (jakkoli často oslabený předchozím systémem hospodaření) Ukrajina zdědila po SSSR a co představuje dnes – vidíme naprostý úpadek.
Čtěte ZDE: Ukrajina na rozcestí: Půjde Porošenko bručet? Supi se slétají. Komu slouží Zelenskyj? Bažiny dávají rozkazy ke studené válce. Co udělají misky vah? Budoucnost stále pochmurná
Oligarchie namísto demokracie
"Libertarianismus" na Ukrajině zvítězil již dávno. A nezáleží na tom, že toto slovo dosud nebylo vysloveno nahlas. Stát se sám neustále distancuje od zabezpečení potřebných lidí. Jedni chudnou, jiní utíkají ze země a ti nejsilnější si podmaňují společnost ve vlastní prospěch. Pro takový režim je výstižnější označení oligarchie.
Pokud se stát reálně vzdá svého vládnutí, mohou nastat různé scénáře dalšího vývoje, leč všechny budou špatné. Moc přitom může spadnout do rukou jedné skupiny, pak to bude tyranie. Ta Ukrajině nehrozí, protože je tam mnoho mocenských skupin a žádná z nich není vyloženě dominantní.
Na Ukrajině bojují oligarchické skupiny o přístup k místním zdrojům a k možnostem, které slibují kontrolu nad zbytky státu. Mnozí tuto formu vlády mylně považují za demokracii. Jistě, demokracie se kdysi na Západě zrodila ze stejné situace. Ale to je už dávno. Vlády se od té doby naučily používat sofistikované metody v boji proti skutečné demokracii a takovou chybu znovu nedovolí.
Vzhůru do divočiny
Ukrajince kromě nich samých dnes nikdo nepotřebuje. Číňané pro Západ vyrábějí průmyslové zboží, Nizozemci pěstují potraviny. Nebo snad někdo věří tomu, že skrytí hráči v politickém pozadí mají o někoho zájem pro jeho krásné oči a dobrotu srdce? Takové myšlenky se šířily koncem osmdesátých a počátkem devadesátých let. Nyní je čas prozření.
Straně „Sluha národa“ se patří poděkovat za poctivost. Nelze pochybovat o tom, že libertariánská politika přeměny Ukrajiny na skvěle fungující poušť bude pokračovat.
Vlastně reálná je pouze jediná otázka: Za jak dlouho původně slibovaná východoevropská Francie dosáhne úrovně Somálska?
Zdroj.
