Bylo jen otázkou kratičkého času, kdy se kolotoč protiruských útoků v médiích roztočí znovu na plné obrátky. Po kauze Skripal zůstal hořký úsměv nad zinscenovaným divadlem a po smrtelně otrávených aktérech otci a dceři Skripalových se slehla zem. Proto bylo třeba opět přiložit pod kotel protiruské propagandy. Blížící se pětileté výročí sestřelení Boeingu 777 Malajsijských aerolinií letu MH 17 se pro tuto věc přímo nabízí.
Stokrát opakované lži o tom, že za vraždu 298 cestujících může Rusko, které byly mnohokrát vyvráceny, se znovu vracejí do veřejného prostoru rozhodnutím nizozemské prokuratury, pod jejíž jurisdikci vyšetřování incidentu spadá. Ve spolupráci se západními zpravodajskými službami pracujícími pod krytím novinářské neziskovky „Bellingcat“ ukázali nizozemští vyšetřovatelé prstem na konkrétní viníky a vydali na ně mezinárodní zatykač. Přitom v průběhu let bylo prokázáno, že tzv. důkazy o přesunu raketového komplexu BUK z Ruska (ten měl údajně letadlo sestřelit) a zpět jsou velmi neuměle vytvořené podvrhy. Jenomže právě na nich postavili opět "vyšetřovatelé" své závěry.
Parta obviněných
Je logické, že se terčem nenávisti ukrajinských pučistů a západních tajných služeb stal ten, který měl lví podíl na odražení útoků na Doněck a zastavení postupu ukrajinské armády na současné demarkační linii, čímž zásadně zkřížil plány Obamovy administrativy a jejich bruselských spojenců na dobytí Donbasu a získání nejen jeho přírodních zdrojů, ale také důležité geostrategické pozice vůči Rusku.
Velitel domobrany Igor Strelkov se tedy kromě Sergeje Dubinského, Olega Pulatova a Leonida Charčenka stal podle nizozemských vyšetřovatelů hlavním viníkem tragédie a v březnu 2020 by mělo být zahájeno soudní jednání, které proběhne samozřejmě v nepřítomnosti obviněných, neboť Rusko nevydává podle zákona své občany do ciziny. V tomto případě navíc jde o zjevnou provokaci s cílem vyostřit mediální kampaň, která již trapně chřadne na úbytě.
I kdybychom na vteřinu připustili, stokrát vyvrácené tvrzení, že za útokem stálo Rusko a doněcká domobrana, přesto je výběr obviněných osob toliko zjevnou politickou proklamací. Generál Igor Strelkov byl v době sestřelení letadla v polovině července 2014 hlavním velitelem domobrany a později ministrem obrany Doněcké lidové republiky a Sergej Dubinskyj šéfem rozvědky DLR. Rozvědčíkem DLR byl také Oleg Pulatov. Leonid Charčenko velel průzkumnému praporu domobrany. Nikdo z nich tedy ani teoreticky nemohl mít nic společného se systémem protivzdušné obrany.
Čtěte ZDE: Vlastenci proti proudu: Kdo se bojí Ruska? Sorosova propagandistická mašina se na Rusi zadrhla. Zločin uchování tradic. Muž je muž, žena je žena? Hrůza! Z dětí nebudou gayové? Sankce! A kdo jsou Putinovi agenti?
Malajsie: Je to nesmyl
Co na tom, že veškerá obvinění směřující proti obráncům Doněcka jsou vycucaná z prstu a důkazy, které tvoří recyklovaná „odhalení“ samozvaných vyšetřovatelů z neziskovek, by neobstála ani u našeho okresního soudu. Západní tajné služby, které spolu s pučisty v Kyjevě celý zločin s největší pravděpodobností připravily, se dnes podílejí i na jeho objasnění. Postě na vyšetřování vraždy se podílí jeden z hlavních podezřelých. Lze si představit větší absurditu?
Není divu, že se proti tomuto zametání tragédie pod koberec ohradilo nejen Rusko, jehož analýzy a důkazy celých pět let nikoho z vyšetřovatelů nezajímaly, ale dokonce také Malajsie, která označila výsledky vyšetřování za protiruské spiknutí a v žádném případě s nimi nesouhlasí. „Jsme velmi nespokojeni. Od samého začátku šlo o politickou kampaň s cílem obvinit Rusko. Už před vyšetřováním tvrdili, že to zavinilo Rusko. Pokud jde o nás, chceme důkazy. Zatím žádné nejsou, jsou jen povídačky,“ konstatoval pro list The Star předseda malajsijské vlády doktor Mahathir.
Ačkoliv je Malajsie účastníkem vyšetřovací skupiny, nebylo jí podle něho umožněno prostudovat klíčové důkazy, mimo jiné černé skříňky, s odůvodněním, že nedisponuje potřebnými experty. „Vyšetřování bylo od počátku zpolitizované a jeho vývodům nelze důvěřovat. Je to směšné. Někdo vystřelí, nevidíte to, ale víte, kdo to byl. Čekal bych, že budou hledat pravdu,“ prohlásil malajsijský premiér. Typická byla reakce nizozemského premiéra Marka Rutteho, který zaútočil na malajského premiéra slovy, že Mahathirova slova „rozsévají zmatek“. S tím lze souhlasit potud, že zmatek lhářům vždy způsobí pravda.
Svědkové zmizeli
Nikdy se proto už možná nedozvíme, kdo konkrétně byl za tento zločin odpovědný. Kdo celou akci připravil a naplánoval a kdo ji konkrétně provedl. V takovém případě se stačí zamyslet nad tím, komu byla celá akce ku prospěchu a kdo z ní měl užitek. Rozhodně ne Doněcká domobrana a už vůbec ne Rusko. Kyjev a jeho západní podporovatelé naopak z celé akce propagandisticky významně profitovali. Otázka o původci je od počátku snadno zodpověditelná.
Byla to právě Ukrajinská tajná služba (SBU), řízená tehdy jako dnes západními poradci, která zoufale potřebovala v polovině července 2014 záminku pro rozpoutání protiruské kampaně, která by se ve finále promítla do větších dodávek zbraní a vojáků na donbaskou frontu, kde Kyjev tahal stále častěji za kratší konec. A to i přes masivní nasazení ukrajinské armády i neonacistických dobrovolnických praporů zajišťujících etnické čistky původního ruskojazyčného obyvatelstva.
Bylo nutné jednat a přinést na bojiště nový impuls v podobě aktivace západního veřejného mínění, které bude poté ochotno více přimhouřit oči nad terorem, kterého se Kyjev na Donbasu dopouštěl. Už zřejmě nezjistíme, kdo konkrétně nařídil zrušení bezletové zóny a kdo rozhodl odchýlit civilní letadlo s 298 pasažéry od obvyklého kurzu a navést ho přímo do oblasti bojů.
Mnoho o tom bylo napsáno a svědkové, kteří byli v tu dobu v centru letového provozu již zřejmě nežijí. Například ukrajinská dispečerka Anna Petrenko, která patrně změnila kurs letadla nad oblast, kde probíhaly boje. Krátce po incidentu si vzala neplacenou dovolenou a beze stopy zmizela. Vyslechnut nemůže být ani stíhací letec a pozdější náměstek generálního ředitele Nikolajevského mezinárodního letiště Vjačeslav Volodin, který držel nad oblastí, kde došlo k sestřelení Boeingu, hlídku. Údajně spáchal sebevraždu
Po opakovaných urgencích se veřejnost nedočkala ani satelitních snímků ze strany USA, které prokazatelně nad oblastí bojů měly své satelity. Obamova administrativa jakékoliv žádosti vždy zahrála do autu a zcela jasné ruské satelitní snímky dokazující, že letadlo bylo sestřeleno z území, kde operovala ukrajinská armáda, byly prohlášeny za nevěrohodné, stejně jako analýzy dokazující, že zastaralá verze raketového systému BUK, kterým bylo letadlo zřejmě sestřeleno, již ruská armáda ve výzbroji nemá a disponuje jím naopak pouze armáda ukrajinská.
Čtěte ZDE: "Putinova střela": Nejhledanější zbraň na světě se vypařila. Údajná cesta Buku zpět na území Ruské federace. Radarová data mizí a zase se objevují. V pozadí případu MH-17 se vznášejí Spojené státy. Zapomeneme?
Jaká byla situace
Není pochyb o tom, že sestřelení boeingu u Doněcku bylo pro Kyjev důležitým posílením v téměř již ztracené válce. Pučistům v Kyjevě na začátku července 2014 reálně hrozilo, že dojde k prolomení fronty jižně od Doněcka. Jediná bojeschopná jednotka, která v oblasti operovala, byla 79. samostatná výsadková brigáda, ale i ta utrpěla těžké ztráty. Ostatní brigády a jednotky byly prakticky zničeny a dezorganizovány. Z místa dislokace 24. mechanizované brigády zběhl armádní generál a její příslušníci pak masově odhazovali zbraně a snažili se dostat ze zóny bojů, někteří dokonce i přes ruské hranice.
Spojení s jednotkami bylo často přerušeno, velení prakticky neexistovalo. Začala hromadná likvidace zbraní a techniky, která obvykle padla do rukou domobrany. Vše směřovalo k tomu, že pokud by pokračoval tento vývoj, zanedlouho by došlo k prolomení fronty a k ofenzívě domobrany, což by zcela zamíchalo kartami amerických „poradců“ Kyjeva.
Původní plán likvidace dvou samostatných republik a jejich obyvatelstva, byl založen na tom, že ty nejbojeschopnější a nejzkušenější jednotky domobrany ve Slavjansku, Gorlovce a Lysyčansku budou zničeny na místě. Trestní oddíly pak měly bezpečně a beze spěchu převzít kontrolu hranic, potom oddělit Luhansk od Doněcka a nakonec, s pomocí silného uskupení soustředěného na luhanském a doněckém letišti, provést rychlý útok na hlavní města obou nových republik. Ústupový manévr generála Strelkova a slavjanské domobrany však zcela změnil rozložení sil a přivedl kyjevskou armádu do neřešitelných problémů.
Skuteční viníci
A poté přišla „operace pod falešnou vlajkou“, jak se ve zpravodajské hantýrce nazývá zinscenovaný atentát, který má svalit vinu na protivníka. Vlastně byla úspěšná – došlo k zásadnímu obratu na frontě. Za silné podpory letectva dokázal Kyjev prolomenou frontu kolem Doněcka a Luhanska znovu uzavřít a za cenu obrovských ztrát zatlačit domobranu zpět na předměstí.
Rozhodující bylo především nasazení velkého počtu stíhaček a bombardérů. Protiletecké síly domobrany, které se v té době teprve formovaly, nebyly schopny přesile účinně čelit. Nedostatečnou obranu tvořily hlavně přenosné protiletecké střely a těžké protiletecké kulomety rozmístěné na střechách budov.
Kyjev měl právě z konsolidace protiletecké obrany „Donbasu“ obavy, a zřejmě i tento fakt vedl k zinscenování tragédie malajsijského letounu.
Před mezinárodním tribunálem by proto místo generála Igora Strelkova měli stanout vedoucí kyjevští pučisté v čele s bývalým prezidentem Petrem Porošenkem a jejich západními poradci, kteří se k tomuto zločinu v zájmu udržení svých pozic odhodlali.
Jenže to bychom žili ve světě, v němž hledání spravedlnosti nemají v rukou tajné služby, propagandisté místo vyšetřovatelů a vrah není postaven do role soudce. Takový svět jsme však nejpozději 11. září 2001 ztratili a jeho návrat zatím není v dohledu.
Ostudné a skandální závěry nizozemských "vyšetřovatelů" nás o tom informují víc než přesvědčivě.
