Minulý týden ve středu se na americké střední škole opět střílelo. Devatenáctiletý bývalý student Nikolas Cruz v Parklandu na jižní Floridě zabil 17 lidí a 15 dalších zranil. Incident znovu rozvířil diskusi (doprovázenou obvyklými protesty a mediálními výstupy) o omezení vlastnictví střelných zbraní ve Spojených státech, jejíž dozvuky vždy oběhnou celý svět a podněcují podobné tlaky v dalších zemích. Tentokrát byl i prezident Trump nucen ohnout hřbet a slíbit, že se otázkou omezení bude vážně zabývat.
Je přitom všeobecně známo, že právě omezování držení zbraní vede k nárůstu trestné činnosti a násilí, nehledě na aspekt svobody jednotlivce. Tuto skutečnost se protizbraňoví aktivisté snaží překroutit celou řadou pseudoargumentů či tendenčně zaměřených článků. Jak se k tomuto trendu staví kovaný americký konzervativec, někdejší člen Reaganovy administrativy, slavný komentátor P. C. Roberts?
Zákazy zbraní nejsou o nic účinnější, než zákazy drog
Protizbrojařská a protizbraňová lobby hovoří o "zbraňovém násilí" (v originále "gun violence", což má ještě trochu odlišné vyznění - pozn. PP). Zbraňové násilí je však nonsens. Připisuje úmysl a konání neživému objektu. Jako kdyby se zbraň rozhodla jít zabíjet lidi, sama se pohybovala, sama se nabíjela a střílela.
Zjevně neexistuje nic takového jako je zbraňové násilí. Jestliže se však tento termín používá, člověk by se měl ptát proč - co se skrývá za aktivismem "omezovačů" střelných zbraní?
Lidé se dopouštějí násilí pomocí střelných zbraní, stejně jako to dělají bombami, Molotovovými koktejly, noži, basebalovými pálkami, tasery, kameny, motorovými pilami, luky se šípy, auty, pěstmi a podobně. Jak hloupě by znělo, kdybyste napsali, že v případě amerických indiánů se jedná o "lukošípové násilí", nebo v případě Jacka Rozparovače o "nožové násilí".
Přesto tento termín používají bojovníci za kontrolu zbraní tolik let, že ti, kteří se mezitím do této doby narodili, si jeho absurditu už ani neuvědomují. Studenti na Stonemam Douglas High School na Floidě proto rázně prohlásili do médií, že "mají dost zbraňového násilí"!
Co se změnilo?
Termín je to nejen nesmyslný, nýbrž vyloženě škodlivý. Jak řečeno, obviňuje z konání neživý objekt. V důsledku toho se odvádí pozornost od skutečných příčin chování.
Za mých mladých let měla většina z nás zbraně. Někdy ve věku deset, jedenáct, bezpečně však ve dvanácti letech jsme měli své první pušky ráže 22, případně brokovnici 410. Nikdo z nás nikoho nezatřelil.
Můj strýček přivezl z bojiště 2. světové války pistoli ráže 45, karabinu M1 kalibru 30 a dělostřelecký náboj. Jakmile jsme uměli sednou na kolo, byli jsme u strýčka a hráli jsme si se zbraněmi. Nabíjeli jsme je a vybíjeli. Tetičce to vůbec nevadilo, nebyla ani trochu znepokojená. Věděli jsme o bezpečné manipulaci se zbraní všechno a nikdy jsme zbraně nedávali z ruky někomu nezodpovědnému.
V šedesátých letech bylo mezi studenty středních škol ve venkovských oblastech v lovné sezóně zcela běžné, že měli s sebou ve škole zbraň. Bylo obvyklé, že zbraň visela přes zadní okno v kabině pickupu.
Jenomže k žádným střílečkám tehdy nedocházelo. Co z toho tedy plyne? Co z toho vydedukujeme? Že se zbraně od té doby naučily samy pohybovat, natahovat kohoutky a střílet? Nebo že se něco spíše stalo s lidmi?
Čtěte ZDE: S holýma rukama vstříc teroru: Proč nás potřebuje totalitní EU odzbrojit. Křik bezmocného diktátora. Chceme další milióny mrtvých? Přijde čas na občanskou neposlušnost
Jedno řešení by bylo
Existuje řada vysvětlení zvyšujícího se počtu masových vražd. Hovoří se o lécích na kontrolu chování, které řada dětí užívá. Nebo o extrémním násilí neustále vídaném v televizi, v kině a v počítačových hrách. Nebo o potlačení náboženské výchovy, čímž se zastírá morální imperativ a také strach z věčného trestu. Někteří z toho viní geneticky modifikované a jinak upravené potraviny, případně chemikálie v potravě, které mají bezpochyby vliv na duševní zdraví a emoční stabilitu.
Něco vymazalo v některých lidech svědomí, vědomí nepřekročitelných morálních zásad, pocit sounáležitosti a starost o druhé. Měli bychom zjistit, co se děje se společností jako takovou, ne utrácet peníze za kampaně proti neživým předmětům.
A než to zjistíme, mohlo by situaci řešit více zbraní, dokud nebudeme přesně vědět, kde je skutečně problém a jak ho řešit. Alespoň tak to navrhuje jeden zkušený floridský šerif.
Zdroj.
