Ačkoli se to nezdá, již za pár dní půjdeme volit prezidenta republiky. Nezdá se to proto, že prakticky neprobíhá předvolební kampaň. Kampaň neprobíhá proto, že nemá žádné téma – kromě „antizemana“. Proti dosavadnímu prezidentovi stojí osm protikandidátů, z nichž většina je uměle vytvořených plastových kontejnerů, do nichž se antizemanovská média pokoušejí nalít nějaký obsah. Marně. Přestože jde (především jim) o hodně.
Volby tohoto druhu jsou totiž pro manipulátory tvrdý oříšek. Mají charakter referenda – a toho se, jak víme, Kavárna a její média bojí jak čert kříže. Přímá volba prezidenta je příliš přehledná, a pokud se ji nepodaří napumpovat virtuální emocí (jako v těch minulých pomocí Karla Číro Schwarzenberga), je velmi obtížné zmást dostatečně velký počet lidí. Nebo je alespoň odradit od volebního aktu – pokud jde o voliče Miloše Zemana. O žádné jiné voliče se ostatně už ani nehraje.
Pražské a brněnské sekce eurokavárny nad tím nechápavě vrtí hlavou a zkoušejí všechno možné i nemožné, aby zvolení Zemana zabránily. Tuší však, že to asi nepůjde. A tak se alespoň „ospravedlňují“ tím, že se k nám přelila vlna „voličské vzpoury“ ze Západu. A že až opadne tam, vrátí se také u nás vše do starých kolejí. Jenže to je jen jedna z nekonečné řady jejich „fake news“ – tentokrát do vlastní kapsy. Ono je to totiž přesně opačně: Vzpoura začala právě u nás. A také proto jen tak neskončí.
Pochod na Řím
Pojmy brexit či Trump vstoupily do dějin politiky jako „šokující“ pozvednutí hlav utlačených manipulovaných v roce 2016. Vládnoucí elity, které již zcela bez skrupulí zahájily jak se zdálo definitivní „pochod na Řím“, tím byly zcela vyvedeny z míry. Měly za to, že „mlčící většinu“ dokonale pacifikovaly zázrakem virtuálního blahobytu, který ve Washingtonu (FED) a Bruselu (ECB) pomocí rozžhavených rotaček na bezcenné peníze instalovaly na zamaskování hluboké hospodářské krize.
Jenže finanční a ekonomické zhroucení Západu (zbytku planety se pád fakticky netýkal, nebo jen zprostředkovaně) bylo jen jedním z projevů hluboké krize společenské. Mravní a hodnotová destrukce, již v Americe symbolizoval plastový černoch v Bílém domě a v Evropě násilná federalizace EU (Lisabonská smlouva 2009) nabrala přímo šílené obrátky:
Feministický teror, letos vyvrcholil bolševickou udavačskou „revolucí domovnic“, jimž údajně nějaký odporně bohatý chlap před třiceti lety sáhl na kolínko (#MeToo). Zposvátnění homosexualistické deviace, jejímž chapadlům padají za oběť i bezbranné normální děti ve školkách a státních školách. Šílení kolem „oteplovací lži“, která je ve skutečností státní krádeží soukromého majetku (skrze daně) jako za Lenina. A vše vyvrcholilo otevřením bran muslimským blízkovýchodním, asijským a africkým imigrantům, kteří mají „vyměnit lid“, a učinit tak nastupující totalitu nezvratnou.
Čtěte ZDE: Předvánoční cirkus: Dva slepí muzikanti bubnují na Rusa. Skáče Babiš podle Horáčkových not? Český stát pod podlahou v akutní schíze. Telelži jsou OK. Může Zeman vyhrát volební frašku už v prvním kole?
Mlčení jehňátek
Bolševikům jedenadvacátého století to skutečně dlouho vycházelo. Protože si však uvědomovali, že „proměna civilizace“ musí proběhnout dřív, než její důsledky pocítí na jatka určená, blahobytem ztučnělá mlčící jehňátka ve své každodenní realitě, pospíchali. A právě ten spěch se jim stal kamenem úrazu. Tlak byl příliš veliký a zparchantělá hlavní média ho již nestačila maskovat. I pro to, že se objevila média jiná, na moci nezávislá. A to byl skutečný malér.
Kampaň „fake news“, která měla nezávislá média dehonestovat, se obrátila proti jejím tvůrcům. Jehňátka si většinově uchovala zdravý rozum, a tak snadno rozpoznala, co je lež a manipulace, a co naopak lžím a manipulacím mocných médií čelí. Nejdříve a nejsilněji pochopitelně u nás – a obecně ve střední Evropě, která v „dospělejších“ generacích ještě zcela nezapomněla na „instinkt“, který jim říká, že „režimní média“ z definice lžou. A prokoukla to. A probrala se, protože pochopila, že opět jde o život.
Probuzení mělo podobu „výbuchu“ při první přímé prezidentské volbě: Všechna média hlavního proudu bušila do lidí Schwarzenberga – a ten (kromě Prahy) všude prohrál. Můžeme to směle pokládat za první zahřmění, které pak mělo mnohem sledovanější podobu v referendu o vystoupení Velké Británie z EU, respektive v Trumpově vítězství v Americe. Bylo to pořád totéž. Promluvila jehňátka, nenapojená na penězovody a média vládnoucích revolucionářů, hrobařů křesťanské civilizace. Pro kavárny celého světa „burani, venkovani, tupci a důchodci“, prostě lůza.
Druhé dějství vzpoury
Prezidentská volba, která nás za pár dnů čeká, je druhou polovinou téhož představení. Moc se už částečně vzpamatovala z ran, které utržila v řadě parlamentních voleb – pokud se je nepodařilo naposledy zmanipulovat složitými podvody jako třeba ve Francii. Ani v Německu, centru Čtvrté Říše, není ještě složena vláda a mediální obluda v podobě kancléřky Merkelové má dokonce i doma potíže: její plastová „popularita“ se podle posledních průzkumů hroutí.
Zdálo by se, že u nás již dala jehňátka svou druhou část odpovědi rovněž v parlamentních volbách. Vidíme však, že promyšlená záludnost parlamentního volebního systému, který je nastaven tak, aby rozmačkal „hrozny hněvu“ na drobné, komplikuje i jednoznačnému vítězi Andreji Babišovi sestavit vládu. To je důvod, proč se mocní tak děsí všech typů referend, která jsou přehledná a jasná: ANO-NE. A přímá prezidentská volba, navzdory nedemokratickému dvoukolovému systému, v němž vítěz nemusí nakonec vyhrát, je druhem referenda.
Čtěte ZDE: Vánoční politická nadílka otázek deja vu: Zažehli Katalánci během nejdelší noci roku 2017 rozbřesk? Jak jenom naučit Polsko demokracii? A jak potom na Maďary? A co udělá tajemný polda Olaf s Andrejem B?
Nejlepší stratég je Hannig
Zemanovi protikandidáti jsou čistá umělina stvořená v pozadí mediálních kulis. Jen dva z nich, Petr Hannig a Jiří Hynek, jsou sice autentičtí, ale k postupu do druhého kola by jim musel pomoci jen čistokrevný zázrak. Nemají totiž téměř žádné peníze, takže širší okruh lidí se o nich vůbec nedozví. Zvlášť tristní je to u Jiřího Hynka, na nějž se „jeho“ strana (Realisté) po nedávné volební tragédii úplně vykašlala.
Vlastně nejlepší strategii představil Petr Hannig. Jediný ze všech nejde totiž proti Zemanovi, což by byla jediná možnost, jak mu čelit. Říká skromně a s úsměvem:
„Většina kandidátů na prezidenta se vyhrazuje proti politickému programu prezidenta Miloše Zemana. Já se s jeho programem víceméně ztotožňuji. Nechci, aby ČR přijímala migranty, neboť představují bezpečnostní a zdravotní rizika. Mám výhrady proti chování špiček EU k naší zemi a chci, aby se EU vrátila před Lisabonskou smlouvu, tak, aby každý stát měl právo veta. To znamená, žádné kvóty pro přijímání migrantů. Jsem proti tomu, aby ČR přijala euro. Euro znehodnotí důchody a úspory. Je pouze dobré pro zahraniční firmy působící na našem trhu. Pouze má forma jednání bude pozitivnější, jemnější.“
Kdyby byla normální demokratická volba – tedy jednokolová – měl by asi jistou šanci právě on. Ti zbývající, včetně Mirka Topolánka, jsou jen přebarvený Schwarzenberg, jenž byl přebarvený Havel na vodítku přebarveného medvědáře Miroslava Kalouska.
Bez alternativy
K Miloši Zemanovi tak neexistuje alternativa. Kavárna to velmi dobře ví, a proto se vrhla na jeho „vánoční poselství“ jako zběsilá. Ale Zeman je příliš zkušený, a dal si záležet, aby ničím nepřekvapil. Vypadal navíc velmi dobře i fyzicky. Vyslal několik jasných signálů těm voličům, s nimiž počítá. Vede kampaň tím, že drží slib, že kampaň nepovede. Jenže bez něj není možná ani žádná jiná – protože Kavárna umí, jak řečeno, jen „antizemana“.
Buďme jim vděční, že jsou to – narozdíl od nás buranů a venkovanů – vzdělaní intelektuálové evropského a washingtonského střihu, tedy tupci k pohledání. Namyšlení a pyšní, usazení ve svých zlatých klecích, které se však každou další volební ranou více a více otřásají. Již dlouho také nebudou moci uměle udržovat virtuální blahobyt. Každý podvod má stejný konec – pád ze strmé skály.
Nečekají nás klidné časy, přestože se to v konzumním ráji letošních antivánocí možná nezdá. Kdykoli může vypuknout další hospodářská krize, daleko drtivější, než ta předchozí. Krize společenská, mravní, duchovní i migrantská mezitím dále pokračuje a prohlubuje se, přestože (či spíš právě pro to, že) o ní z médií hlavního proudu téměř neslyšíme. A když všechno selže, pořád je tu ještě k dispozici červené tlačítko s nápisem válka.
K Miloši Zemanovi lze mít nesčetně výhrad. V této situaci ho však nelze než opětovně zvolit. Ideálně hned v prvním kole. Cokoli jiného je otevření bran zástupům Angely Merkelové a jejích soudruhů z Bruselu, Blízkého východu, Asie a Afriky.
Zvolením Zemana hned v prvním kole bychom dali jejím zdejším spojencům a kolaborantům víc než odpověď v druhém dějství. Bylo by to skoro KO.
Jenže natolik my, jehňátka, bohužel asi ještě probuzená nejsme.
