Kdo ještě úplně nerezignoval na zdravý rozum – a podle výsledků nedávných parlamentních voleb takových obtížně manipulovatelných mezi námi přibývá – při pohledu na poslední „výkony“ bruselských a berlínských úderníků integrace už ani žasnout nemůže. Jenže současně nám při tom uniká, co pro nás může být skutečnou smrtelnou ranou, dýkou za našimi zády, kterou jaksi nevnímáme.
Trestní výprava Bruselu proti středoevropským zemím za to, že se brání invazi musulmanů z Afriky, Asie a Blízké východu dostává novou kvalitu. Předstírání je u konce. Martin Schulz, donedávna šéf mašiny na legalizaci právě zvrhlých plánů unijního panstva (EP), dnes předseda německých socialistů a brzký vládní „genosse“ Mutti Merkelové, vykřikuje, že EU se musí stát federací a kdo nebude chtít, toho prý vyžene.
Úderníci sociálního inženýrství však současně pořádají večírky pro zástupce Ukrajiny, Gruzie, Moldavska, Běloruska, Ázerbájdžánu a Arménie, na nichž jim slibují budoucí účast v blízkém megastátu, kde zítra znamená již včera. Jak tuhle napohled nesmyslnou dvojí hru chápat?
Knihovník v malířových stopách
„Chci, aby existovala evropská ústavní smlouva, která vytvoří federální Evropu," povykoval Schulz na sjezdu brzy opět vládních socialistů. „Spojené státy evropské" by prý měly být na mapách již do roku 2025. Jejich ústavu napíše jakýsi další „konvent“ (freudovský odkaz na krvavá jatka francouzské revoluce?). „A až ji budeme mít, bude předložena ve členských zemích k hlasování. A kdo bude proti, toho z EU vyženeme." Tak pravil Zarathustra.
Konečně jasná Führerova slova. Pozoruhodně se podobají projevům jednoho předchůdce Merkelové, který rovněž měl v plánu pod německým vedením „integrovat“ státy starého kontinentu. Schulzův model je v podstatě ze stejného ideového kvasu. Jen zatímco Adolf byl vyučený malíř pokojů, Martin je vyučený knihovník. V Německu byl ovšem malířův Mein Kampf donedávna zakázaný, takže není vyloučeno, že se knihovníkovi do rukou nedostal. Proto asi začal právě psát svůj vlastní.
Princip je vskutku totožný: porobená šťastná Evropa pod německým velením. A už se mu také v hlavě rýsuje nový „Drang nach Osten“. Ostatně jednotky německého Bundeswehru už jsou – zatím spíše symbolicky – zpět na ruských hranicích. Avšak Martin a jeho soudruzi, poučeni předchozím neúspěchem, který na jaře 1945 skončil sovětskou vlajkou nad Reichstagem, na to jdou tentokrát jinak: Nejdříve obklíčit, pak udeřit!
Čtěte ZDE: Metody zločineckého gangu: Právě nám uprostřed hluku doplétají potichu oprátku. Zvykneme si i na šibenici? Cirkus bude! Okamura se probudil jako první – ale také pozdě. Babiš otevře muslimským jednotkám brány
Východní „partnerství“?
Pozvali si do Bruselu zástupce výše zmíněných „partnerských“ zemí. Těch, které při prvním Pochodu na východ okupovali, jejich občany vraždili, města a vesnice vypalovali. Tentokrát se na ně ale na „summitu o Východním partnerství“ mile usmívali. Dávno pochopili, že je mnohem efektivnější si svůj „životní prostor“ na východě od opovrhovaných „barbarů“ koupit.
Což ale znamená nejprve něco málo investovat. Pro ostatní „uchazeče“ o dobrovolné otroctví to názorně předvedli (a předvádějí) v ukrajinské laboratoři. Příprava „Majdanu“ tam podle skromných odhadů úřednice Obamovy vlády (Nulandové) stála jen drobné, nějakých pět miliard dolarů. Proti stovkám miliard, jež vzápětí spolu s místními oligarchy začali ze země drancovat, mimořádně dobrá investice.
Je samozřejmě nutné, aby ten podvod nějaký čas místní obyvatelstvo vydrželo. Aby si myslelo, že jde jen o nezbytnou „přechodnou fázi“ před tím, než je všude obklopí německé supermarkety a ze zaměstnání si budou odnášet německé platy. Poměrně dobře tento naivní sen mnohých známe také od nás, když v referendu většina v roce 2004 odhlasovala vstup do EU. A teď, coby německá montovna, v níž má být brzy vyměněna bouřící se domácí pracovní síla za muslimy z Afriky a Asie, nevíme, jak odtud.
Zbývajícím Ukrajincům (již deset miliónů jich ze své vydrancované země odešlo), Gruzíncům, Moldavcům, Bělorusům, Ázerbájdžáncům či Arménům tohle těžko vysvětlit. Zkušenost je nepřenosná. A pokukování po domnělém blahobytu (vytvořeném za nesplatitelný dluh) je tolik přitažlivé!
Slibem nezarmoutíš
Praví české úsloví. A přece se to stalo. Naivkové z východu od „summitu“ zjevně očekávali něco konkrétního. Potřebují to naléhavě. Ohlupují své spoluobčany jakýmsi „evropským snem“ – a potřebovali přivézt něco, čím by mohli mávat před očima stále nespokojenějším strádajícím lidem – a koupit si tak ještě nějaký čas, než „to bouchne“. Ani to jim však jejich bruselští protektoři nedali.
Závěrečné prohlášení pokrytecky uznává „evropské aspirace východních partnerů“. Rozsah a hloubka této spolupráce bude prý ovšem záviset na „reformách“. Jak mají vypadat – to vidí „čekatelé“ názorně na rozpadající se Ukrajině. Ale nestačí jen to. Země jako Ázerbájdžán, Arménie a Bělorusko, které udržují velmi úzké vazby s Ruskem, si musejí vzít z Ukrajiny příklad – a jít do sebe. To znamená stát se nástupištěm pro jednotky NATO na ruských hranicích. To je, oč tu běží.
„Jako vláda Německa samozřejmě budeme plnit své evropské závazky a aktivně se jich účastníme,“ pravila Angela Merkelová po summitu. Že ten bolševický newspeak vůbec nic neznamená? Všiml si toho dokonce i jinak vždy loajální Spiegel: Napsal, že vedoucí představitelé EU své „východní partnery“ znervóznili „nekonkrétními vyhlídkami“. Na jedné straně prý Brusel tvrdí, že s nimi chce „rozšířit spolupráci“, na straně druhé však ani hospodářsky a mravně zdevastované Ukrajině, která již Léčbu Bruselem podstoupila, nechce nabídnout jakékoliv „konkrétní perspektivy“.
Ráno, v poledne a večer
To jsou zhruba časové úseky, v nichž „elity“ EU občanům členských zemí i státům „východního partnerství“ srdnatě lžou. Je samozřejmě jasné, že žádnému z „partnerů“ vysněné členství v EU nikdy nehrozilo a nehrozí. Nikoli jen proto, že by „proces přistoupení“ berlínský Brusel nikdy neufinacoval, i kdyby rotačky ničím nepodložených eur třeba ztrojnásobily svou kapacitu a daně ostatním členským zemím zdvojnásobil.
Především však rozšíření tohoto druhu by okamžitě zvrátilo „těžiště“: rozlohou, počtem obyvatel a hospodářskou potencí by se gravitační jádro EU přesunulo ze západní poloviny do střední a východní. A to by byl konec nejen unie, ale i snění všech führerů o dalším Drang nach Osten. Smyslem je přece dobýt a podmanit si konečně Rusko. Lež o „Východním partnerství“ je pouze jedním z nástrojů k tomuto cíli.
Čtěte ZDE: Dublin IV: Katastrofální ohrožení naší budoucnosti. EU definitivně zničí zbytky naší státní suverenity. Co Donald Trump odmítl, Brusel nadiktuje. Migrantská invaze ve druhé fázi. Přichází čas na czexit!
Dekadentní manželství
Kdepak, ani největší z primitivních bruselských tlučhubů, knihovník Schulz, neuvažuje o ničem pro Německo tak zničujícím, jako by bylo další rozšíření EU – dokonce na východ. Je to zhruba tak stejné, jako když nám a dalším „zlobivým“ vyhrožuje, že poté, co on formálně ustaví Spojené státy evropské, z protektorátu „odmítače“ vyžene. Asi bychom to mnozí brali jako nejjednodušší cestu k opětovnému nabytí státní suverenity – ale to nám také nehrozí. Co Němec jednou drží, to dobrovolně nepustí.
Napohled to vypadá jako dekadentně pojaté manželství v „západním formátu“, jež známý bonmot charakterizuje jako obléhanou tvrz: Kdo je uvnitř, chce ven, kdo je venku, chce dovnitř.
Jenže tohle je mnohem vážnější. Podvod zvaný „Východní partnerství“ neohrožuje pouze obyvatele zemí, kterým Brusel slibuje, co jim nikdy nemíní dát. Bezprostředně to ohrožuje především nás ve Střední Evropě. Proto bychom daleko pozorněji než dosud měli hledět na „ukrajinský experiment“ a jeho důsledky, které se již stávají realitou.
Drang nach Westen?
Velmi brzy se totiž může stát, že migrační invaze, která zatím probíhala z jihu a jihovýchodu, přibere další směr. Desítky miliónů Bruselem podváděných lidí mohou totiž již brzy ztratit trpělivost a vydat se na pochod do Evropy z východu. Svým způsobem oprávněně. Koketování s nabídkami, které nejsou myšleny vážně, jim v jejích očích země unie otevírá.
Ukrajinská migrantská invaze (která je v podstatě na spadnutí a nastartovaným bezvízovým provozem se může kdykoli změnit v odpálenou teroristickou bombou) bude pouhým předobrazem dalšího posunu miliónů směr střední Evropa.
Andrej Babiš jede příští týden do Bruselu vyjednávat o nějaké efektivní metodě uzavření jižních bran – nebo to alespoň tvrdí. Média jsou toho plná. Nikde se ale nemluví o tom, že je u nás již (oficiálně) 140.000 Ukrajinců, neoficiálně zhruba dvojnásobek. A to jsou východní dvířka teprve pootevřena...
Šílené sociálně-inženýrské experimenty Berlína (zvaného Brusel) vedou Evropu opět ke zkáze. A je úplně jedno, jestli je organizuje malíř pokojů či vyučený knihovník. Výsledek bude stejný. Pro nás i země „Východního partnerství“ zničující. Zda si to jejich občané uvědomují, těžko říci. My bychom však měli. Pokud jsme poučitelní.
Ostatně soudím, že čas pro czexit je tady.
Doporučujeme
Petr Hájek již cítí blížící se Advent, a má za to, že tentokrát bude jiný než ty předchozí, protože svět... více čtěte zde
Karol Jerguš konstatuje, jak pošetilé bylo ze strany NATO strašit Rusko raketovými zásahy na jeho území... více čtěte zde