Prezident Trump se v Asii na okamžik (dvakrát) potkal s prezidentem Putinem. To je, panečku, senzace, co?! Ve Španělsku zase propustili z vazby předsedkyni katalánského parlamentu, když slíbila, že bude hodná, že se nebude politicky angažovat ve věci, kvůli které ji voliči do zákonodárného sboru poslali. Členové vlády a jiní poslanci dál bručí ve vazbě – tak oblíbeném vězení bez soudu praktikovaném s úspěchem také u nás (viz D. Rath a další nepohodlní politici, které je potřeba zlomit). S Británií se EU na sametovém rozchodu asi nedohodne, přestože premiérka Mayová vyhodila z vlády ministryni, která se stýkala s Izraelci a „styk“ nenahlásila.
Andrej Babiš dokončuje skládání vlády pod přísným dozorem nevolených politiků z České televize, která volně přechází z hysterické protibabišovské předvolební kampaně do hysterické předvolební kampaně protizemanovské. Bude-li v tom stejně úspěšná jako v pokusu manipulovat voliče do Sobotkovy a Kalouskovy náruče před „parlamentkami“, prezidenta už vlastně známe. Je to ten staronový. Zvláště když kandidaturu oznámil i Mirek Topolánek, jemuž se nyní ČT snaží – napohled kupodivu – dohnat PR.
Může se v těchto a mnohých dalších vzrušujících projevech vyspělé západní demokracie našinec vyznat? Může, pokud je dostatečně stádně pokrokový (například Pirát). Ti, kteří si ještě neodvykli používat mozek, si však mohou v tom chaosu připadat bezradní. Přitom je to poměrně jednoduché: Pokud někdo dělá v tramvaji či metru zbytečný hluk a zmatek, je dobré bystře se rozhlížet kolem – a držet si peněženku. Odlákání pozornosti patří k základním metodám zločineckých gangů – už dávno ne jen těch cikánských.
Cirkus bude!
Před letošními několikerými podstatnými parlamentními volbami – především těmi německými – hlavní média téměř oněměla. Alespoň pokud jde o „migrantské téma a zpravodajství“. Najednou jako by tu ti skvělí nešťastníci s jejich přátelským Dobrý den (Allahu Akbar!) nebyli. Jako by se po statisících dál nevyloďovali v Itálii (tam budou volby až napřesrok) a stále více také ve Španělsku. Jako by ti, co již zde jsou, nekolonizovali krok za krokem (zločin za zločinem) území, do nichž jim Berlín s Bruselem na kontinentě dokořán plánovaně otevřely brány.
Ve většině ostře sledovaných zemí (včetně té naší) je po volbách, a tak se zvolna sem tam znovu objevují na toto téma drobné zprávičky. Například o několika tisících příslušnících Islámského státu, kteří míří do „diaspory“ v Evropě. Jejich irácké a zvláště syrské znásilněné „domovy“, které si opatřili za vydatné pomoci Baracka Obamy a jeho evropských kámošů, jsou pomalu minulostí. Syrský prezident Asad (za vydatné pomoci Vladimíra Putina) již jasně vítězí. A nyní máme na vlastní kůži zažít, co umějí ti Západem podporovaní bojovníci „umírněné opozice“ odválčit v Evropě. Včetně naší republiky.
Těch předvolebních ujišťování prakticky od všech soupeřících politických stran, že tady přece žádné migranty nemáme – a hlavně k nám žádné nepustíme! A jak i ten Brusel předvolebně utichl a neposílal nám vzkazy o naší krutosti a „xenofóbii“. K tomu jen malá poznámka: Na počet obyvatel máme v ČR jednu z největších přistěhovaleckých komunit. Jenže – ne ze zemí, které nás podle rozhodnutí bruselského „politbyra“ mají „kulturně a geneticky obohatit“ – především z těch muslimských. A v tom je ten malér, který se teď má drasticky „napravit“.
Znovu a znovu na Protiproudu varujeme, že expres muslimské migrantské invaze se nejen nezastavil, ale zesiluje. Že strojvůdce jen „ztišil chod“. Nedávno na to (také opakovaně, a také marně) upozornil v Právu europoslanec Jan Keller – jeden z mála, který si svůj astronomický bruselský plat alespoň trochu zaslouží. Připomínal, že panstvo v centrále potichu chystá „náhradu“ za ony slavné povinné kvóty, které jsme tak neslavně „odmítli“. A už se stalo. Prostě zatímco jsme ohlušováni nesmysly a hloupostmi – migrantský cirkus číslo dvě se rozjel. A bude!
Čtěte ZDE: Rychetský promluvil: Na hlasu veřejnosti nezáleží. Volby jsou jen ornament nové totality. Prohráli jsme válku jako Hitlerovo Německo? Režim není možné volbami demokraticky změnit. Opět vládnou prokurátoři
Pozdě probuzený Okamura?
Navzdory tomu je však dále ticho po pěšině. Trochu ho teď narušil alespoň Tomio Okamura a jeho SPD. Ale ani jemu, přestože jej jinak do médií už alespoň trochu občas musejí vzít, se nepodařilo varovný výkřik zesílit do slyšitelné podoby. Tak mu s tím alespoň trochu pomozme citací z jeho pozdě probuzeného volání SOS:
„Tak to je definitivní konec Evropy a my v SPD znovu bijeme na poplach a žádáme vyhlášení referenda o vystoupení ČR z EU. Evropský parlament totiž před týdnem odhlasoval ve věci úpravy tzv. Dublinské úmluvy změny, které směřují k dalšímu zaplavení Evropy muslimskými arabskými a africkými migranty. V návrhu změn mimo jiné stojí:
- Zrušení pravidla, že za žadatele o azyl je zodpovědná první bezpečná země, jejíž hranice dosáhnou
- V úvahu bude vzata preference azylantů, ve které zemi chtějí žít, kdy jim budou nabídnuty čtyři země, které v dané době přijaly žadatelů o azyl nejméně
- Rychlejší spojování rodin migrantů
- Žadatelé budou mít možnost se registrovat jako skupina až do 30 lidí
- Všechny členské státy EU se musí zapojit a nést za žadatele o azyl odpovědnost
- Státy, které odmítnou, nebudou mít přístup k eurofondům
Návrh nyní ještě musí projít dalším schvalovacím řízením, ve kterém ovšem již nehrozí žádná překážka. Naše hnutí SPD sdílí stejný názor, který sdělil v této věci maďarský premiér Viktor Orbán, který řekl:
“V budoucí Evropě bude zaveden stálý a povinný mechanismus přesídlení migrantů s neomezeným limitem v počtech. Je pravda, že se až po pás brodíme v boji ochránit tento kousek naší národní suverenity, ale zatím jsme byli úspěšní, protože doteď jsme to byli my, kdo rozhodoval, kdo může žít v Maďarsku a kdo ne. Ale útok na naší suverenitu, který nyní Evropský parlament podnikl, je zuřivější, než všechny předtím.”
Přemlouvání před „Podvolením“
Tomio O. se mýlí pouze v terminologii. Tohle není „konec Evropy“, ale začátek konce států EU (především ve středí Evropě), které se zatím muslimské migrantské invazi dokázaly ubránit. Jenže je po volbách. Andrej Babiš už „přísahá Bruselu věrnost“ (ve svém interview pro americkou CNN zcela jednoznačně). Proto si ho také bruselští tolik hýčkají – a dívají se s dosti velkou nelibostí na neochotu svých vazalů (ČSSD, Piráti, KDU-ČSL) spolupracovat s ním na vládě.
Odtud také odečítejme povolebně změněný tón v médiích (zvláště, ale ne jen těch „veřejnoprávních), která se spíše snaží přesvědčovat, že z „hlediska státotvornosti“ by zvláště poražení soudruzi socialisté a lidovci měli do Babišovy vlády jít. Protože jediné, co nyní Berlín a Brusel skutečně zajímá, je připravit lepší podmínky pro druhou vlnu migrantské okupace států EU. A po nepříliš optimálním výsledku voleb v Rakousku, kde do vlády s proevropským „dětským“ kancléřem Kurzem půjdou Svobodní Heinze-Christiana Stracheho, bude Babiš pro svůj „obrat k Bruselu“ potřebovat podporu místních osvědčených kolaborantů, „věrných Evropanů.“
Můžeme tedy směle odhadnout: Chystaná první Babišova vláda dost možná ještě nezíská důvěru parlamentu, ale ta druhá, po prezidentské volbě, bezpečně ANO. A dokonce bez ohledu na to, bude-li na Hradě Miloš Zeman. Ale on (jak výše řečeno) tam bude. A pak se teprve budeme divit. Ostatně nezapomínejme, že náš současný pan prezident vyvěsil na Prvním hradním nádvoří modrý hadr (přestože EU žádnou vlajku oficiálně nemá) hned první den – a dodnes tam visí. A to, že je „federalista“ nám také opakuje každou chvíli, přestože přidává nějaké to „ale“. Nepochybně bude lepší než všichni ti „plastoví“ Drahošové, ale takový Petr Hannig...
Čtěte ZDE: Německo: Zločinecké syndikáty si porcují zemi. Časovaná bomba za našimi humny? Kšeft s imigranty vynáší víc než drogy. Proč již stát neklade odpor? Berlínu vládne deset klanů. Přichází právo džungle
Začne to brzy
Poslouchejme proto ten „zpravodajský hluk“ s nejvyšší nedůvěrou. Jistě, je skvělé, že se potkal Trump s Putinem a vyměnili si pár zdvořilostí. Naznačili tím mezi řádky, že oba musejí hrát pro své domácí oponenty z tajných služeb (i ruský prezident je má) a celého Deep State konfrontační představení. Že ale jak to jen trochu půjde (nejspíše po ruských prezidentských volbách v příštím roce) udělají vše pro to, aby nebezpečí války mezi jadernými velmocemi omezili. Což je děsivá zpráva především pro „Deep“ Washington, který samozřejmě Trumpovo vyhrožování severní Koreji nebere vážně.
Pozorujme fantaskní dění v Katalánsku, tu „mýdlovou ódu“ na demokracii, při níž nám soudruzi názorně předvádějí „vzpomínky na budoucnost“, pokud bychom třeba chtěli uvažovat o něčem podobném, co Merkelové provedli Britové. Nebo oddaně kulme oči na absurdity typu „Topolánek for prezident“ včetně krás nechtěného, když „jeho“ Marek Dalík nastupuje do věznice právě v den, kdy Topol oznamuje svou hradní kandidaturu.
Mimochodem – ta mediálně „zapadlá poznámka“ našeho bývalého premiéra o roli CIA v Dalíkově případu vůbec není nesmyslná. Topolánek ví, co říká. Což nic nemění na tom, že Dalík je skutečně vinen. Nikoli však tím, za co byl odsouzen, ale tím, že věřil premiéru Topolánkovi. A Topolánek věřil křídlu CIA, které s ním vzorně spolupracovalo – ovšem jen do nástupu Baracka Obamy. Ale to by bylo na úplně jiný článek.
Zkusím se k němu třeba pro „pobavení publika“ v budoucnu dostat, ale teď není aktuální. Jen by zvyšoval „úroveň hluku“ – a tím nezamýšleně pomáhal odvést pozornost od toho nejdůležitějšího: Od železné oprátky, kterou nám právě pletou v Bruselu.
Bude opravdu pevná. A budeme se na ni houpat už brzy. Navzdory tomu, že prý si člověk zvykne i na šibenici, s národem a státem je to přece jen trošinku jiné. A teď vážně jde do tuhého.
Právě proto o tom všichni tak usilovně mlčí.
