Ruská domácí politika je určována zahraniční politikou USA. V závislosti na tom, zda je politika USA vůči Rusku mírnější nebo tvrdší, přizpůsobuje Kreml svá opatření v ekonomice, personální politice i v propagandě. Reaktivita ve vztahu k USA je nejproduktivnější strategií: Rusko překonává problémy tak, jak přicházejí. Jakákoli předběžná akce není žádoucí, protože zamýšlená obrana nemusí odpovídat příštímu útoku.
V závislosti na tom, jakou flotilu USA budují, bude Rusko vyvíjet strategii stavby lodí. Stupeň odvety a personálních reforem v Rusku závisí na tom, jaký kurz zvítězí ve Spojených státech. Rusko vždy proti Spojeným státům hraje černými figurkami a volí obranu v závislosti na postupu USA.
Formování válečného kabinetu v USA
V současné době USA realizují strategii, která byla plánována za Clintona. Vítězství Trumpa ve volbách nic nezměnilo na globálních prioritách „vnitřního státu ve státě“, který je skutečným architektem americké domácí i zahraniční politiky. Za Trumpa se ve Washingtonu sestavuje válečný vládní kabinet. Neokonští jestřábi se stali jedinými kádrovými rezervami Trumpa, protože mu svázali ruce i nohy a Trump nedokázal odolat jejich organizovanému náporu.
Nyní unikly na veřejnost informace, že dokonce i poměrně útočný Tillerson dožívá poslední týdny ve funkci ministra zahraničí pro nedostatek agresivity. Neuspokojuje většinu Kongresu, kde republikáni a demokraté nevidí jiné východisko z hrozící krize USA, než vyvíjet stále otevřenější militaristický nátlak na celý svět a hlavně na své smrtelné nepřátele: Rusko, Írán, Severní Koreu a Čínu. Na ministerstvo zahraničí přejde z CIA Mike Pompeo, bývalý mariňák, jenž svým způsobem myšlení vidí svět jako bojiště, do CIA dosadí asi Toma Cottona, republikánského senátora z kongresu, který je velmi agresivní vůči Íránu - a má obdržet finanční prostředky od finančně průmyslových skupin a neokonů svázaných s Izraelem.
„Takže, co bude znamenat nevyhnutelný odchod Tillersona z pozice šéfa americké zahraniční politiky? Otevřenou politiku války, tvrdý tlak na Rusko, Severní Koreu, Írán a všechny ty, kdož se odvážili vzdorovat diktátu supervelmoci v agónii. Bude znamenat vládu, v níž moc fakticky uchvátili jestřábi a neokonzervativci nejradikálnějšího druhu, takřka imperialisté staré školy.
Příprava na válku se světem neochotným pokořit se před USA vstupuje všemi dostupnými způsoby do závěrečné fáze. Před našima očima se ve Spojených státech formuje válečný kabinet, v němž by postava Tillersona, který nabádal ke zdrženlivosti v případě Severní Koreje a Íránu a při řešení dalších světových problémů hrozících vyhrocením situace, prostě působila nemístně,“ píše Sergej Latyšev ve svém článku „Tillersona odvolávají z ministerstva zahraničí, v USA se formuje válečný kabinet.“
Čtěte ZDE: Americká strategie na Východě: Rozložit za každou cenu? Impérium se rozpadá před očima. Bude v Kataru barevná revoluce? Čína míří na vrchol. Příliš mnoho bojových front
Prubířským kamenem bude Ukrajina
Americký kurz směřující k totální válce s celým světem se samozřejmě primárně projeví ve stavu věcí na Ukrajině: tam se brzy dostanou k moci radikální nacisté a rozpoutají bojové operace. Není náhodou, že Kurt Volker předpověděl pravděpodobnost jejich rozpoutání téměř na 80%. Toto je otevřené varování pro Kyjev a Moskvu, že Washington chce válečný konflikt na Donbasu. A to, co si přeje Washington, je bezodkladně realizováno v Kyjevě.
Prohlášení Avakova a dalších ukrajinských politiků k této otázce nenechávají nikoho na pochybách, že Washington potřebuje válku v nejbližších měsících, a ona vypukne. Cílem USA je vytvořit takové podmínky, aby se Rusko už nemohlo zdržovat přímého zásahu do dění na Ukrajině, dokonce ani dodávky zbraní na Donbas z Abcházie nepomohou Rusku vyhnout se obvinění z přímého zapojení do války na Ukrajině. Výsledkem budou sankce proti Rusku a proti evropským společnostem podílejícím se na stavbě ropovodu Severní proud 2 a Turecký proud, zákaz obchodování s ruskými cennými papíry, obvinění Putina z válečných zločinů, a jelikož vše zapadne do voleb v Rusku, bude Putinovo zvolení prohlášeno za nelegitimní, k čemuž Washington použije jako argument fakt, že do voleb byly započítány hlasy občanů nikým neuznaného Krymu.
Putin osobně bude Západem postaven do velmi ambivalentního postavení. V souvislosti s odpojením Ruska od platebního systému SWIFT a s únorovými nájezdy na oligarchii blízkou Kremlu se Washington bude snažit zapálit zem všude tam, kam může vkročit Putinova noha.
Avšak Putin vypadá naprosto klidně a nespěchá co chvíli měnit pozice. Kreml očividně neplánuje žádné odvetné vojenské kroky. Proč? Pozbyl bdělosti a podceňuje nebezpečí? To je pro Putina netypické. Jeho odhad a reakce byly vždy na velmi vysoké úrovni.
Čtěte ZDE: Jak se kradou země: Cesta mírová a cesta násilná. Co nám to jen připomíná? Osa zla povážlivě hubne. Kdo je další na řadě? Rozbíjet tak dlouho, až budou souhlasit. Pak to nekupte, když je to tak levné
Všechno zlé je pro něco dobré
Zjevná absence křečovité snahy Kremlu reagovat zrcadlovými odvetami napovídá, že Rusko se nebojí jakýchkoliv opatření, která USA plánují zavést. Navíc mohou mít pro Rusko do jisté míry dokonce přínos:
- Vytvoření zjevně agresivního složení vlády USA posílí tendenci k izolaci USA od vazalů. Ti se samozřejmě obávají své role rukojmí a budou usilovat o separátní jednání s nepřáteli Spojených států, zejména s Čínou, Íránem a Ruskem. Arabové, Německo, Japonsko a Jižní Korea půjdou stejnou cestou.
- Zaměření na tvrdé konfrontace musí vést k rychlým výsledkům. Teprve tehdy to dává smysl. Pokud blitzkrieg nebude fungovat, a on fungovat nebude, válka se povleče a zesílí konflikt mezi jestřáby a jejich nepřáteli uvnitř vládnoucí třídy USA.
- Americký tlak na Evropu, Rusko, Čínu a Írán povede k rozkolu uvnitř evropských elit a k zesílení jejich konfliktu s americkými elitami.
- Válka se Severní Koreou připraví USA o podporu Japonska a Jižní Koreje. Jejich rozpory s USA narostou. V důsledku se zintenzívní konsolidace s Čínou, a tedy i nepřímo s Ruskem.
- Odpojení od systému SWIFT nebude pro Rusko žádná katastrofa ohledně zahraničních plateb. Jednoduše se vrátí zpět ke starému dobrému telexu a teletipu, jako tomu bylo vždy v SSSR. V podstatě k telegrafu. Převody peněz nebudou probíhat v reálném čase, ale do dvou až tří dnů. Nepohodlné, to ano, ale nikoliv fatální. Mnohem více než Rusko utrpí ti, kdo od Ruska nakupují plyn a ropu a dodávají mu různé druhy potravin a techniky. Většinou jde o vazala USA Evropu. Umíte si představit, jakou nevoli to vyvolá u kontraktorů Ruska? Třeba u Německa, na které to udeří strašnou silou? Přidá to na lásce Němců k USA? Jsem si jist, že nepřidá. Leccos se vyřeší s Čínou. Vytvoří se alternativní komunikační síť za účasti jiných bank. V rámci sestavy BRICS výrazně posílí integrační procesy, protože se všichni budou vidět na místě Ruska a nikdo nebude chtít tiše čekat na takové nadělení. Uvnitř Ruska budou platby probíhat systémem MIR. Takže k žádnému kolapsu systému finančního vypořádání nedojde. Svět se polarizuje směrem k izolaci USA a k vytvoření systému protiamerických svazů a aliancí.
- Nátlak na oligarchy jen odtrhne ruskou ekonomickou elitu od Západu – represe a zatýkání jim ukážou, že v Rusku je bezpečněji než na Západě. Pokud navíc uváží, že v Rusku především vydělávají peníze, pak pro ně hodnota Západu jako klidného přístavu úplně zmizí. Ti, kteří se zcela odvrátí od Ruska a uchýlí se do zákopů, nebudou mít k Rusku už žádný vztah. Rusku to přinese jen výhody.
- Jakýkoli pokus Západu zdiskreditovat v Rusku osobu Putina bude mít opačný účinek: povede nikoliv k jeho odstavení, ale k upevnění jeho popularity a k bezprecedentnímu semknutí národa kolem jeho osoby.
- Rusko bude muset nuceně přikročit k odpoutání své ekonomiky od dolaru a západních institucí.
- Celá pátá kolona v Rusku, pokud nebude zničena, určitě se dostane do stavu obležení.
- Válka na Ukrajině, i kdyby na počátku přinesla vojenské úspěchy, nakonec skončí vojenskou porážkou současných amerických loutek – s nejvyššími sympatiemi Evropy pro takový proces. Evropa nepotřebuje na své hranici namísto Porošenka Tjahnyboka, Bileckého nebo Turčinova. Z jihu Ruska v podobě Turecka nic nehrozí. Ve Střední Asii vyděšené baby ze Sýrie utečou pod střechu Putina rychlostí horských jelenů. Pokud tedy Spojené státy budou dál sázet na všechny dostupné trumfy, pak jim kromě nich už k vydírání nic nezbude, jen přímá invaze NATO na Ukrajinu a perspektiva přímého střetu s ruskou armádou. Ta nepřipustí, aby se NATO usadilo u ruských hranic. A pokud se USA snaží blafovat a nikoliv skutečně bojovat s jadernou mocností na polích Ukrajiny, potom s uvážením krize uvnitř samotného NATO další eskalace a nástroje nátlaku na Rusko pozbývají smyslu. Vojenská invaze není možná, je to příliš nebezpečné. Ukrajina za světovou jadernou válku nestojí. Sankce již byly zavedeny a na Rusko nemají kritický vliv, zato bezpečně odrazují spojence USA a nelze tak pokračovat věčně. Slepá ulička.
- Zastrašování Ruska, Íránu, Číny a Severní Koreje zavleče USA do války na čtyřech frontách. Hitler na onom světě nepřestane údivem škytat. I při veškerém respektu k dosahu, šíři a síle amerických atributů geopolitické potence bych si ji nedovolit hodnotit tak vysoko, abych se pustil do takového dobrodružství v situaci, v jaké se dnes USA nacházejí.
Vše hraje do karet Rusku
Národy světa se zpočátku bojí rozmáchlé americké basebalové pálky, ale zvyknou si. Pak ale začnou potichu cenit zuby. Každá akce vyvolává reakci. Reakce zahrnuje nespočetně mnoho možných odpovědí, které nelze předpovědět. Dlouhodobé působení takové nejistoty zvyšuje riziko, že se začnou opomíjet údery jeden po druhém a v důsledku toho se svět pro USA stane horší než před válkou. Ten svět, v němž se USA rozhodly útočit na všechny a myslely si, že jim to projde. A svět horší než před válkou znamená válečnou porážku.
Proto Putin v zásadě nevidí žádný důvod k nervozitě. Je naprosto klidný a v každém z uvedených bodů vidí mnoho příležitostí, jak posílit geopolitické postavení Ruska v podmínkách konfrontace, jakou USA vnucují světu ve své beznadějné situaci.
Jenomže USA nemají na výběr lepší východisko. Uchylují se k síle, protože jim nic jiného nezbývá. Ale ostatní svět má mnoho východisek. Množství kombinací, z nichž bílí anglosasové vybírají jen silová řešení a prohrávají, je bezpočet jako v kaleidoskopických brýlích.
Již nejeden analytik s nevolí popsal překvapivý pokles intelektuální úrovně amerických politických elit. Ano, stále mají neomezené množství peněz, jimiž přitahují neomezený počet agentů pro práci ve výzkumných centrech a v nevládních organizacích, které plodí různé intelektuální produkty v podobě strategií a zpráv. Armáda vrcholových odborníků neustále produkuje hory krásných tabulek, grafů a schémat, abstraktních teorií a fascinujících koncepcí. Nicméně dojem je takový, že skutečný svět nemá nic společného s tím, co tito lidé píší. Svět jde svým nevyzpytatelným směrem a všechny výpočty jsou mrhání lidským časem a zbytečným vyhazováním peněz.
Čtěte ZDE: Válka v Sýrii končí: Geniální taktika Ruska rozhodla. Kdo s kým a proti komu? Příčiny a důsledky krveprolití. Evakuují Američané teroristy do Evropy? Klíč k pochopení spletence zájmů. Co je třeba pro trvalý mír?
Stupidita amerického establishmentu
Situace v USA se zhoršuje, proces degradace americké elity se zrychluje, stává se inertním a je čím dál děsivější odhadovat, jak bude svět vypadat za 10 let. Svět, v němž USA ztratily schopnost řídit se pokyny starověkého čínského myslitele Sun-C' z jeho legendárního traktátu „Umění války“ pojednávajícího o válečné strategii a taktice:
Nejlepší vedení války je rozbít plány nepřítele; v dalším kroku – rozbít jeho spojenectví
To je přesně to, co se USA odnaučily dělat. Ani plány, ani spojenectví svých nepřátel už nedokážou rozbít.
Ze všeho nejhorší je obléhání pevnosti.
A to se právě USA chystají dělat. To není cesta, na níž je čeká vítězství.
Pravidla vedení války zní:
- pokud máš desetkrát větší sílu než nepřítel, obklič ho ze všech stran;
USA nepřevyšují desetkrát své protivníky.
- pokud máš pětkrát větší sílu, zaútoč na něj;
Ani pateronásobnou převahu nemají.
- pokud máš dvojnásobnou převahu, rozděl ho na části;
Americké ozbrojené síly nejsou dvakrát tak velké, než jaké mají Rusko, Čína a Írán se Severní Koreou dohromady. Spojení vojenského potenciálu těchto zemí předurčuje porážku USA, přitom samotná Čína má silnější ekonomiku, než je ta americká. Ve vojenské rovině má Rusko s USA paritu, ve spojenectví Ruska s Íránem a Čínou musejí USA prohrát. NATO nebude s těmito zeměmi válčit kvůli USA, přičemž nikoliv ony napadly zemi NATO, ale země NATO napadá je.
- pokud jsou síly vyrovnané, můžeš se s ním střetnout;
USA se mohou střetnout pouze s mnohem slabším nepřítelem.
- pokud jsi poněkud slabší, můžeš se mu ubránit;
USA upřednostňují útok před obranou, na což evidentně nemají dost sil.
- pokud jsi na tom mnohem hůř, hleď se mu vyhnout.
Rusko, Čína a Írán jsou každý za sebe v tomto posledním pravidle velmi dobré. Ale USA to nedokážou vůbec. Co by mohlo být pro ně horší? Oni jsou přesvědčeni o tom, že nad ně není. Proto nevědí, kdy se vyhnout, zato dokonale vědí, jak se vedrat. Do maléru.
Také proto je Putin v zásadě klidný. Ne, není příliš rozvolněný, je ve střehu a bedlivě pozoruje, ale nikam nespěchá. Nebojuje o přežití. Vše, co USA dělají, se nakonec obrátí proti nim samotným.
Prostě s kyklopem je třeba umět správně bojovat.
Zdroj.
